Výběr nejlepších aktuálních novinek, progresivní i pěkně tradiční alba a k nim občas příběhy nebo zajímavosti. Kdybychom byli bulvární medium, mohli bychom napsat: holka na banjo mydlí dokonale sóla Tonyho Rice (sic!). Nebo: transgender osoba s mandolínou střídá mužské i ženské oblečení, ale na mando hraje pořád skvěle. Ale my bulvár nejsme a každému přejeme štěstí, ať už vnímá svou genderovou identitu jako pevnou nebo hledající. Jako bonus si dáme pár výborných desek z loňského srpna, které vyplavaly na povrch až teď a zaslouží si z různých důvodů soustředěný poslech.

ɷ The Lonely Heartstring Band – Smoke & Ashes : 1.2. Kapelu jste mohli zaznamenat z článku před víc než rokem včetně jejich zajímavého příběhu. Kluci studovaní na prestižních hudebních školách s akustickým bluegrassovým obsazením bravurně zvládli EP beatlesovských písní a jejich debutové album už bylo plné autorské práce na špičkové úrovni. S další deskou přichází ještě víc hledání jejich vlastního zvuku a vlastních vnitřních inspirací i experimentů. Kromě toho další část zajímavého příběhu. Při pohledu na starší fotku kapely  a tu současnou si můžeme říct : aha, všichni členové jsou stejní, jen na mandolínu je tam nějaká nová holka. Možná hraje taky dobře. Pak zjistíme, že na některých fotkách nemůžeme poznat, jestli je to stará sestava nebo nová. Osoba s mandolínou vypadá někdy jako kluk, jindy holka, ještě jindy jako „zlatá střední cesta“. Vlasy a brýle vypadají podobně, ohoz klučičí neutrálně, ohoz s náušnicemi a v šatech zase docela jednoznačně. Pak se ukáže, že dřívější kluk se jmenoval Matt Witler, dnešní jméno je někdy uváděné stejně, jindy jako Maddie Witler. Této osobě to na jejím twitteru ve žlutých letních šatech dost sekne. Tak se v tom vyznejte. A muzika je výborná.

A pozná princ utajenou zlatovlásku?

ɷ Big Country BG – Mountains, Mamas and Memories : 22.2. milý tradiční bluegrass. Dobré trojhlasy a banjo krásně zvonivé. Přímočaré jako nenáročná lidovka a vkusné.

ɷ Carolina Blue – I Hear Bluegrass Calling Me* : 8.2.   Výborná tradiční kapela s fiddlerkou co vyhrála v soutěžích amerických i kanadských. Odhaduju, že i banjo a mandolína mají na to vás nadchnout stylovým precizním výkonem.

ɷ Mile Twelve – City on A Hill : 29.3. Bostonská špičková moderní parta přináší své nové vlastní písně. V odkazu kromě nového alba najdeme a poslechneme i loňský singl – jejich verzi písně Eltona Johna Rocket Man – a celé předloňské album, v tom kontextu vidíme jak se kapela vyvíjí. Vyborná práce. Mandolinisty Davida Benedicta jsme si všimli asi dobře díky jeho nedávnému sólovému albu. Výrazný talent banjistky zvané „BB“ původem z Nového Zélandu bude pro většinu čtenářů našeho blogu asi novým objevem, a velmi pozoruhodným. Kdyby chtěla BB nas*at kluky marně se lopotící s kytarovým sólem Tonyho Rice, zahraje jim jeho sólo do tónu přesně na banjo!  Not an easy job, bravo. Slečna to technicky dává a může nás silně inspirovat k překonávání domnělých hranic možného. Dobrá hláška v komentáři pod videem: And the grin at the end is priceless. I další muzikanti stejně jako hlavní zpěvák Evan Murphy jsou výborní, mrkněte na singl Rocket Man. Správně rychlá pecka z nového alba je Innocent Again, z předchozího alba třeba úvodní Onwards včetně změn taktu ze 2/4 na ¾ a zpátky nebo Ace Of Hearts. Nové album produkoval Bryan Sutton.

Ještě pár zajímavých alb z minulého léta:

ɷ Lorraine Jordan and Carolina Road – True Grass Again : srpen 2018   Skoro by se dalo opakovat to co u Big Country BG o zvonivém banju, trojhlasech a uvolněném tradičním zvuku. Dobro, mando a housle taky fajně stylové. Pro levně lítostivý text přeskakuju titulní píseň.

ɷ Opravdový a poctivý grass má přímo v názvu další kapela True Grass, jejich album Volume One (srpen 2017) můžeme taky pro zajímavost uvést. Materiál, celkový zvuk i styl banja je u nich o kus modernější, sami to klasifikují jako truegrass, newgrass a gospel.

ɷ Christian Davis – The Big Picture : srpen 2018 Ten hlas můžeme znát od Daiely & Vincent – bas tak hluboký, že místy až pleskne o zem. Jenže tento chlapík zpívá dobře a působivě i ve středních polohách a obstojí velmi dobře jako sólista. I když podobných typů hlasu co se týče hlubší polohy a zrnitosti známe z country dost – napadá mi třeba Tennessee Ernie Ford – tento mužný typ hlasu nikdy pro část publika nevyjde z módy a Christian to ví.  Některé písně mají docela newgrassové aranže a jsou výborně zahrané. Škoda, že se zatím nedalo najít, kdo hraje. Mrkněme třeba na banjo v It’s Gonna Be A Good Day. Troufne si někdo uhodnout banjistu?

Ze stylově vzdálenějšího soudku:

ɷ The Duhks – Fast Paced World : srpen 2018   Zvuky banja v dnešním folk-rocku s prvky world music! Výborný zvuk a produkce. Geniální je směs irských melodií s lichými rytmy Ship High In Transit. Stejně tak africké prvky. Skvělá muzika, Grammy mají zaslouženě. Chlapík s banjem se jmenuje Leonard Podolak.

ɷ 500 miles from Memphis – Blessed Be The Damned : 25.1. občasné zvuky banja ještě jinak. Kapela zařazovaná jako „americana punk“,  která má zároveň blízko ke country a bluegrassu, alespoň z pohledu jejich punkového publika. Punkový zpěvák, co si rád zahraje na banjo, není nejběžnější úkaz. Bluegrassový posluchač tam to svoje bude muset hledat, spíš ve zpěvech uslyšíme něco jako Greenday nebo Blink, ale dobrý. Starší EP z loňska se jmenovalo Basement Bluegrass Sessions. Bluegrass v našem pojetí to není, dobro s banjem nebo mandolínu a hlavně dobré písně tam najdeme.

 

Michal Hromčík, Brno

Ps. Hodně zajímavé věci se v posledních dnech děly ve Station Inn. V narozeninovém vystoupení Becky Buller zpívá „naše“ Jana Doláková Mougin a ztratí i pár slov o českém a slovenském bluegrassu. Na vzpomínkové akci k Johnu Hartfordovi hrají skoro postupně tři borci z Punch Brothers – je vždycky zážitek je sledovat jaké hudební parády z nich padají i v nepřipravené improvizované hře. Zvlášť člověku spadne brada, když basista hraje šestnáctinová sóla s neuvěřitelnou precizností a ve skladbě Bumblebee In A Jar se na podiu objeví přesilovka kontrabasů. Ve vystoupení sestavy Jeff White & Friends vidíme, jak se v úžasných hudebních nápadech střídají Casey Campbell, Charlie Cushman a Stuart Duncan. Ve druhých hlasech skromně a skvěle vypomáhá Vince Gill. Viz facebook Station Inn.