Září bylo na novou bluegrassovou muziku dost úrodné, dala se z toho vybrat ještě třetí hromádka těch zvlášť zdařilých nových alb. Jerry s Flatt&Scruggsovskou kapelou EoL má živé album. Moje i další po newgrassu hladové uši potěší Australani Mustered Courage, i když ne asi tolik novinkou, ale předchozí deskou. Pojďme si poslechnout.

září

ɷ The Family Sowell – From Texas To Tennessee : nemusíme apriori baštit dětské nebo rodinné kapely, ale tyto děcka to dávají kvalitně. Muzikantsky poctivá práce, vyzpívané hlasy mají hloubku, hraní má nápady a pevný groove. Stačí mrknout na jejich Uncle Pen.

ɷ Mustered Courage – We Played With Fire : Australani, slušné vlastní písně a nápady, slušně nakopnuté, dobří v sólech, i když první song není úplně reprezentativní. Umějí G-run, viz píseň Lay Them Down. Ještě lepší nápad je mrknout na jejich starší desky. Hned první písní Leave This Life Behind na předchozím albu si u mě vylepšili skóre: zvukově pestřejší, rozjede se z ní dobrý newgrass s bicíma. Oni u nich doma tomu říkají „alternativní bluegrass“. Začínám ty ausíky brát vážně. Píseň Same Old Thing Again s dechovou sekcí tamtéž mě dostala. Parádně svěží svou odlišností od typického amerického zvuku. Mohli by se polepšit v sejmutí akustických nástrojů.

ɷ Foghorn Stringband – Rock Island Grange :  oldtimový zemitý zvuk a drajv, natočený dnešní technikou. Lilka je viděla v Německu a pěla superlativy. Naživo jsou asi působivější než ve studiu. Pro mě měli puberťáci Psycho Orangutans z předminulého přehledu novinek na svém albu víc muziky. Jestli vás baví oldtime stringbandy, doposloucháte tohle až do konce. První píseň je asi nejživější z celého alba.

ɷ Black River Revue – Just Can’t Win :  Příspěvek z Minnesoty a Wisconsinu.  Zvukově zas něco jiného, vlastní písně, banjo přes efekty, výrazná basovka i zpěvák, tvořivost jiným směrem. Jiný odstín modré trávy a dost zajímavý.

ɷ  The Earls of Leicester – Live at The CMA Theater in The Country Music Hall of Fame : po dvou studiových jedna živá deska, 26 písní. Z nich 9 jsme mohli slyšet na těch řadovkách, další dvě třetiny jsou v podání EoL nové. Z větší části známé hity Flatta a Scrugse, většinu svých nejoblíběnějších tam na beton najdete, ale i obskurní kusy, které jste nejspíš neslyšeli a které Earls vytáhli pro zpestření. Tohle hrávají na koncertech letos. Na mando hrál na první desce Tim OBrien, od druhé dál a tedy i na živáku hraje Jeff White. Mastí tam sóla, které by se od Curly Secklera čekat nedaly. Další muzikanti, jak už asi víte, jsou Jerry Douglas, Charlie Cushman, Bary Bales, Shawn Camp a Johnny Warren. Charlie s banjem maká dobře, ale na Earlovy perličky třeba ve Flint Hill Special to nedosahuje. Atmosféru a šmrnc to má.

říjen

ɷ The Wooks – Glory Bound : 12.10. Poměrně nová kapela, která se sama popisuje jako “Real Kentucky Rhythm and Bluegrass“. Nic tradičního, spíš originální matroš, výborné zpěvy. Už jejich první album vydané  u Compass Records bylo na 6. místě BG žebříčku. Novou desku u jiného labelu produkoval Rickey Wasson.  Pár písní je podobných tradičnímu BG formátu, ostatní ukazují při stejné instrumentaci širší stylový záběr. Na banjo by měl být nově od minulého podzimu Aaron Bibelhauser.

A jako bonus jedno čerstvé pokoukání: Special Consensus minulou sobotu ze Station Inn. Za dlouhou historii kapely měl Greg spoustu výborných muzikantů, ale ta aktuální sestava je zvlášť silná.

Michal Hromčík, Brno