Popadané vlhké listopadové listí znamená pro cyklisty to, co pro blondýnky banánová slupka. Když ho cyklista vidí, tak se modlí, aby ten pád bolel co nejméně. Padající listopadový déšť přináší spíše depresivní nálady, chladí zem nestíhající vsáknout přebytečnou vláhu a na kov působí přímo osudovým způsobem. Rez se šíří do všech částí, které nemají nerezový nátěr a co mají říkat takoví roboti? Takhle jsem napsal původní úvod k představení kapely The Rustic Robots. Ale celé to byl omyl, protože namísto „rustic“ (rustikální), jsem původně četl „rusty“ (rezavý). Hm, ještě že jsem si to uvědomil včas. The Rusty Robots. Proto to nechávám tak a jsem rád, že mohu představit skupinu, která funguje na částečný úvazek už kolem deseti roků. The Rustic Robots.

Zkusme si ji trochu představit. V jejím pozadí můžeme najít domestikovaného Holanďana Ralpha Schuta. Jak se dala tato sestava dohromady? „Začali jsme s Radkem Vaňkátem (dobro) jako duo, když jsme zjistili, že naše povahy jsou neslučitelné s fungováním v kapele,“ představuje začátky RUR Ralph. „Věnovali jsme se především klasické americké country a jako název jsme si zvolili RUR (Radek Und Ralph). Asi v roce 2009 se k nám přidal Zdeněk Roh – nejprve hrál na basu a zpíval, ale po prvním vystoupení oznámil, že na basu hrát nebude. Nám se ale ty trojhlasy velmi líbily, a tak jsme přistoupili na myšlenku, že budeme hrát ve čtveřici. Po tom, co jsme jeli koncertovat poprvé do Holandska, se k nám připojil můj bratr Chris (Schut). Zorganizoval nám turné po krčmách a hráli jsme všechno, co jsme předváděli jako duo s Radkem a k tomu ještě pár tradicionálů plus věci z repertoáru kapely Roll’s Boys, ve které jsme se Zdeňkem působili v letech 2001 až 2008. To turné bylo úžasné hlavně v tom, že jsme si hráli a zpívali cokoli, co nás napadlo. Jakmile jsme všichni poznali akordy a text na refrén, tak jsme do toho šli a většinou to dopadlo dobře. Vždyť jsme se skvěle znali hudebnicky. Pokud se skladba ujala, tak v repertoáru zůstala, když ne, tak jsme zase zkusili nějakou jinou. Strašně se mi líbí tato všestrannost a to, že se kluci nebojí pouštět do neznámých oblastí.“

Už na základě předchozích slov je jasné, že muzikanti berou kapelu spíš jako vedlejší projekt. Vždyť Ralph hrává v Bluelandu, G-runs ’n Roses a nesmíme zapomenout ani na duo s Ondrou Kozákem, Radka Vaňkáta můžeme slyšet na dobro v kapele Professional Deformation, Zdeněk Roh je členem The Vacuum Ball a Chris Schut hraje v rokenrolové kapele The Holy Water a je dvorním zvukařem Roberta Křesťana a Druhé trávy a Malina Brothers. Ralph to hodnotí slovy“ „Všichni máme svoje kapely a bohužel nebo bohudík u nikoho z nás RUR není na prvním místě. Na jednu stranu má formace hudebně velký potenciál, ale na stranu druhou takhle netrpíme náladami a necítíme tlak, že musíme udržovat svoji laťku. Dohodneme se na zkoušce, když si začneme vzájemně chybět a na kultovní výlet do Holandska se vždy moc těšíme! Vlastně tento model funguje někdy i lépe než u mých ostatních kapel, protože hrajeme méně, ale na zkouškách se takhle vidíme častěji. Je to přirozené: když se chce, tak to jde lépe než kdybychom museli.“

Neskončilo ale pouze při jednom „hospodském turné“ po Holandsku, The Rustic Robots se tam vracejí pravidelně každý rok. „Co se týče Holandska, tak Chris tam žil a hrával (nejen) po krčmách se svou rokenrolovou skupinou Holy Water. Byli párkrát u mě v Lukách nad Jihlavou, a tak nás napadlo, že když oni jezdí hrát sem, tak my bychom také mohli jednou jet tam. Chris to všechno zorganizoval a tak se nám to líbilo, že z toho vznikla naše kapela a rovněž tradice jezdit jednou ročně na šňůru do Holandska. Byli jsme tam i letos.”

Nemůžeme samozřejmě vynechat otázku, která sice byla už částečně zodpovězená, a to, jak vznikl název The Rustic Robots. „Roboti jsme podle názvu dua RUR a Rustikální proto, že se věnujeme staré country hudbě – v bluegrassovém kabátu. Máme rádi ducha těch starých skladeb, tu jednoduchost a ten důraz na vokály. Když zpíváme vícehlasy, tak chceme, aby i pořádně vyzněly – a tak zjednodušíme a ztlumíme hru na nástroje na minimum. Vlastně se všichni shodneme, že by se to tak mělo dělat – ale z nějakého důvodu to právě v této kapele funguje lépe než v mých ostatních.“

Když už představuji kapelu, samozřejmě musím představit také jejich nejnovější album, které vyšlo v roce 2019 s názvem Helplessly Hoping. Už titulní skladba se drží přesně toho, co řekl Ralph. Staromódní country a folkové hudby v bluegrassovém hávu. Vždyť Helplessly Hoping v originálu pochází od amerického folk-rockového seskupení Crosby, Stills and Nash a jako rok vzniku si píše 1969. Proto je potřeba celé tohle album brát v kontextu stylového zaměření skupiny. Když jsem ho poprvé poslouchal, jaksi jsem se přes to nedokázal povznést. Technicky vynikající, hudebně precizní, zajímavé vokály, jen mi tam jaksi chyběla originalita. Nahradily to ale ostatní bluegrassové prvky, které ozvláštňují jednotlivé písně a tvoří je osobitými. Méně známé kousky střídají ty, které jsem už někde a někdy slyšel.

Paradoxně mě na první poslech nejvíc zaujala první instrumentálka IntRohlík, kterou složil Zdeněk Roh. Nebudu se příliš zastavovat u jednotlivých písní, jenom vzpomenu, že tu zazní country oldtimeovky například od Deana Martina (He’s Got You), Merle Haggarda (Sing Me Back Home), Louvin Brothers (Are You Wasting My Time) nebo Richarda Thompsona (Vincent Black Lightning 1952). Ale kapela si trochu pobrala i od starších bluegrassových formací, jako například od Rickyho Skaggse (I Wouldn’t Change You if I Could), Seldom Scene (Through the Bottom of the Glass), Jimmyho Martina (Sunny Side of the Mountain) či Keitha Whitleyho (Another Town). Chlapci tam mají rozdělené jednotlivé sólové zpěvy a i tohle dělá každou skladbu výjimečnou.

Ačkoli nejsem příliš velkým zastáncem tradice, velmi obdivuji kapely, které dokážou tradiční skladby zahrát s moderním nádechem. A myslím, že přesně to se kapele Rustic Robots daří. Takže můj druhý či třetí poslech alba zanechal ve mně odlišný dojem a brané celkově v kontextu, kterým směrem se kapela ubírá, je to zřetelnější a očekávanější. Album se dobře poslouchá především díky inteligenci muzikantů, kteří ví, co chtějí hrát a co hrají. A tady je i znát jejich úctu k tradici, zachování některých aranží a postupů, ovšem s citem současného hudebníka, který ví, že jenom prostým zkopírováním originálu by asi nedosáhl příliš velké pochopení.

Dušan Gemerský, ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics
Foto kapely by Martha Black