Basu mám, přijedu

K obvyklému bilancování na konci roku můžeme přidat ještě něco: pár slov uznání a díků všem, kdo nám v kapelách, na koncertech, na jamech a všude pomáhají hlubokými tóny vytvořit plný kapelový zvuk a obětavě ssebou nosí ten nejobjemnější a nejhmotnější nástroj – basu. Především to znamená kontrabas, i když takovému hráči nebo hráčce na basovku, když ssebou navíc tahá toho Galliena*, se to docela pronese taky. Tito muzikanti stojí vzadu – kryjí záda celé kapele a většinou zůstávají ve stínu pozornosti. Tu na sebe kromě zpěváků strhávají menší, častěji frekventované a víc sólující nástroje. A přitom jejich rytmická přesnost, nápaditost ve vedení basových linek, někdy i výborné sólo definují groove kapely podstatnou měrou. Vemte svého oblíbeného basistu na pivo! Nebo na oběd, večeři apod.

Dobrých basistů by se dala vyjmenovat celé řada, jak domácích tak i těch vzdálenějších. Pro zjednodušení zmíním jenom pár jmen z ještě speciálnější množiny basistek, asi bude každý vědět i z náznaku, koho jsem myslel: Zuzka, Katarína, Lenka, Lenka, Šárka, Jana, Ilon, Líba, Svaťka, Blanka, Loes…

Jednomu osobně oblíbenému basistovi věnuju obrázek, můžete hádat: komu patří tato pravá ruka?

K mým zvlášť oblíbeným basistům patřil angličan Mike Artes, někde jej psali jako Hartes. V časech, kdy jsem býval víckrát pracovně v Británii (Reigate, Surrey), jsem se tam seznámil s pár pickery. Mike z nich byl nejobětavější. Měl už několikátý model kombíku Volvo a v něm kromě kontrabasu stále uložených ještě pár dalších nástrojů. Když jsem mu zavolal, že jsem v Anglii a mám odpoledne čas, jen se zeptal kde bydlím a za chvíli jsme v hotelu nebo na lavičce u nejbližší benzinky hráli a zpívali. I když měl v ten den vystoupení s kapelou, po všechen volný čas mimo vystoupení byl při chuti si zahrát – venku na parkovišti, v hospodě na „gents“ když pršelo anebo kde se dalo. Mimochodem Mike byl v dávné minulosti členem jedné z prvních britských BG kapel Orange Blossom Sound, která vystupovala v Americe a nahrávala desky.

Pro zajímavost ještě jedna fotka z Londýna, jméno basistky už si nevybavím, kapela se jmenovala Jolenes.

Při vzpomínání na oblíbené basisty nám můžou pomoct vtipné záběry dokumentující řadu vynalézavých způsobů, jak basisti řeší dopravu svého nástroje.

Docela nedávno se jeden z naší rodiny ženil, basa byla u toho a teď je i doma, takže i jemu se tipy a zkušenosti budou hodit.

Můžeme poslechnout ještě píseň věnovanou basistům – snad vás i přes drobné chyby tato živá nahrávka české verze pobaví. Původním autorem je T Michael Coleman, hrával dlouhá léta basovku se Seldom Scene nebo Doc Watsonem.

Příjemný rok 2019 plný dobrých setkání s dobrými lidmi, dobré muziky a dobrých basových linek!

Michal Hromčík, Brno

*Gallien Krueger, oblíbené kvalitní basové kombo