John Cowan a jeho další hudební tváře (+audio +video)

Po dlouhém starším rozhovoru plném letitých informací je namístě doplnit pár poslechových odkazů na Johnovu hudbu včetně té nejnovější a té málo známé. John Cowan, zpěvák, který by mohl být superhvězdou z nejzářivějších. Kvalitou zpěvu i působivostí písní by mohl patřit do té nejvyšší třídy vedle jmen jako Elton John nebo Robert Plant. Pro mě tam určitě je.

Špičková úroveň Johnovy hudby prokazovaná v kapele New Grass Revival nebo později v podobně akustické vlastní kapele John Cowan Band případně na jeho vlastních sólových albech je v bluegrassových kruzích vcelku známá a snadněji vyhledatelná. Pojďme se spolu podívat na další podoby Johnovy úžasné muzikality.

Pozn.: Většina odkazů je plně veřejných, čtyři odkazy na Spotify jsou označené * a tedy přístupné k poslechu všem, kdo na této streamovací platformě jsou nebo se tam rozhodnou zaregistrovat (lze i bezplatně). 

Johnny C 

Pod tímto jménem vydal John svoje první rockové album Soul’d Out. Napřed jako vinylové LP s 6 písněmi (1986), později jako CD (1997), kde jich je 11, byly přidány nově natočené kousky. Materiál je soul, blues, funk – písně od první generace výborných zpěváků těchto žánrů, které John pozvedl na ještě vyšší úroveň. Prostě pěvecké majstrštyky. S pomocí youtube (dále jen YT) je snadné si najít původní originál každé skladby a porovnat jak skvělá už byla a jak ji John ještě s pomocí kapely složené ze studiových es dokázal umělecky povýšit. Pro rychlý poslech pár YT odkazů: standard Mustang Sally, který bluesmani znají a který nabyl na novém významu s první americkou astronautkou Sally Ride. Nebo letitý hit When a Man Loves a Woman. Taková věc zazpívaná na festivalu v Telluride musela být i pro zdejší publikum pecka. Povšimněte si, jak John dává před závěrem plným hlasem vysoký tón dlouhý přes 25 vteřin a zkuste to s ním. Ne že by to nešlo, ale bez tréninku nebo výborné formy to nikdo nedá. Celé album tady. Za pozornost stojí třeba ukrutně vysoký tón v závěru písně 634-5789. A Johnova expresivní verze I Found A Love patří k tomu nejlepšímu v soulové muzice všech dob, aspoň podle mě.

Ještě zpátky k bluegrassu

Mimo NGR a JCB existují některé perly vyloženě bluegrassové, které byste mohli přehlédnout. Patří k nim třeba jediná zpívaná píseň na jinak primárně instrumentálním albu Bluegrass 2001, a to klasická monroeovka *It’s Mighty Dark To Travel. Všimněte si, jak v závěrečném refrénu John nasadí turbo a dá už tak vysoký trojhlas ještě o obrat výš. Skvělá je třeba Sally Ann na albu Mark O’Connor – The New Nashville Cats, kterou pak hráli příležitostně i živě. Mimořádným masterpiecem je Wayfaring Stranger jen s kytarou a hlasem: Tony Rice a JC. Nejvyšší dokonalost, i když se tam Tony dost předvádí. Nahrávek, kde zpívá John druhý hlas, se najde spousta. Kdopak to třeba zpívá v ohromně plném refrénu s Rickym Skaggsem v nepřekonatelné verzi Walls of Time? Další mocný dvojhlas zní třeba s Frankem Solivanem v písni Tarred And Feathered. Milá je taky miniaturka demonstrující nový mikrofon a ještě jedna jen s basou.

Sam & John

Nebo taky pod názvy Samonjohn, Sammonjon, případně i Two Grass Revival. Zvlášť těžká disciplína, jen ve dvou. Sem patří třeba nesmrtelná verze Sailin’ Shoes, kterou nám předvedli i na koncertech v Česku v roce 90. Jejich verzi Dark As A Dungeon vynechávám, ta by v Praze znovu zaznít mohla. Jeden z Johnových nejsilnějších kusů. Z dalších duetů těchto dvou borců stojí za zvláštní pozornost varianta housle + hlas v *Crossing The Transsippi.

Dr. Nick

V některých rozhovorech zmiňované rockové album s ostrými kytarami a Johnovým hlasem – tvrďárny ala Aerosmith – nám asi zůstane skryto v obskurnosti, nepodařilo se mi najít žádnou zmínku ani odkaz. Nicméně vím, že kapela se jmenovala Dr. Nick a album jsem v roce 90 slyšel, nevydanou nahrávku celého alba mi John nechal poslechnout na svém walkmanu. Nářez. Škoda, že se k němu nedá dostat. Mimochodem zrovna v tomto období jsem pak Johnovi psal v dopise, že rockové věci jsou úžasné, ale že mi jeho hlas v kontextu akustické kapely připadá víc jedinečný, že v něm ještě líp vyzní celé spektrum jeho hlasové dokonalosti a že by bylo škoda, kdyby se akustické muziky vzdal. John psal zpět na Den Nezávislosti, že on to tak nebere, že i NGR pro něj byl vždycky rock – jenom hraný na akustické nástroje, a že je prostě bigbíťák. Když s tím dlouhým odstupem slyšíme jeho práci s akustickou kapelou JCB a nakonec i sestavu, se kterou přijíždí do Prahy, jsem rád, že jsem taky měl kousek pravdy.

Sky Kings

Country rock z těch nejlepších. V době, kdy jsem psal článek o Sky Kings tady na BGCZ, objevila se z hloubi archivu kupa 24 písní na CD From Out Of The Blue, John tu zpívá většinu písní. Teď dokonce máme možnost tuto superkapelu vidět v několika klipech. Například první singl Picture Perfect jako klip i jako živá verze. YT nabízí ještě 2 písně z toho rozsáhlého CD jako audio. Další album bylo vyloveno z archivu nedávno, tam se jako solo zpěváci vystřídali všichni. Tu je celé: *1992. Víc o Sky Kings viz můj samostatný článek.

Harry Nilssen, Frank Sinatra

Jednou z perel je píseň, nazpívaná na album věnované oceňovanému skladateli písní Harrymu Nilssenovi krátce po jeho předčasné smrti (1995). Vybrané Nilssenovy písně zpívají velká jména včetně Ringo Starra. John nádherně pojal píseň Don’t Leave Me – vyšší pop v orchestrálním aranžmá. Originál od Harryho je zajímavý, Johnova verze skvostná. Popový old-school je i píseň od Franka Sinatry, samozřejmě posazená do Johnova rozsahu a stylu.

Film Heart Of Dixie

Kdo má chuť hledat opravdovou raritu, může zkusit celovečerní film Heart Of Dixie (1989). Tam zhruba od pozice 21:25 zpívá John i v obraze strhující rokenrolovou vypalovačku Lights Out za doprovodu kapely The Snakes. Ve filmu je vidět jen v první a poslední sloce, jinak jsou v záběru herci. Na albu se soundtrackem je píseň celá. Škoda, že obojí – film i soundtrack – jsou špatně k sehnání. Hodně zdaru při hledání filmu, našel jsem jen rusky dabovaný Xvid rip (Serdce.Diksi.1989). BTW: Údajně se dal spatřit celý NGR v nějakém dílu seriálu Ally McBeal, to ale nemůžu potvrdit.

Grooveyard

Špičkové album Grooveyard – Lost Weekend (2003) představuje podobnou sestavu studiových superhráčů jako u dříve zmíněného alba Soul´d Out plus tříčlennou dechovou sekci. O výjimečnosti alba svědčí následující historka: Kapela studiových muzikantů, hrajících jen pro radost staré klasické soulové pecky ze 40. a 50. let ve vlastních špičkových úpravách, zaujala natolik pracovníky audiofilské firmy Bose, že požádali kapelu, aby natočila 12 písní na speciální CD, které bude Bose dávat jako bonusový dárek zákazníkům, kteří si koupí jejich hifi audio vybavení. Natočená muzika je sama audiofilská lahůdka. Neprodejné CD není v žádné distribuci, mimo Bose dá se získat jen u kapely (napište basistovi). 9 písní je od soulových klasiků, u dvou autorských je JC spoluautorem a jednu instrumentální přinesl trumpetista. A natočili to za víkend! Jako částečná ochutnávka může posloužit záznam toho, jak pánové občas hrají i živě – tady třeba Little Wing, jednu z nejznámějších Hendrixových skladeb, nazpíval John jako dvojhlas s kytaristou. Ovšem zvukovou dokonalost té studiové nahrávky to ukázat nemůže.

Led Zeppelin, Yes, Van Halen, Moody Blues, Beatles

Jo, tohle všechno se v Johnově repertoáru najde. Kdo je takový frajer, že živě zazpívá celé album Led Zep? JC s podporou kapely The Waybacks přesně tohle provedli na Merlefestu 2008 – dali celé album Led Zeppelin II. Mají z toho i svoje vlastní živé album. …Parádní verzi Long Distance Runaround od Yes vystřihl John hned dvakrát, jednou na albu JCB, podruhé na albu banjisty Scotta Vestala. Asi není třeba zdůrazňovat, že skladby od Yes jsou skutečně vysoký artrock a kapela nebo zpěvák už musí hodně umět, než něco takového dá. …Píseň od Van Halen zpíval John na tématickém albu bluegrassových verzí této známé kapely. Tady je: Running With The Devil. …Bluegrassové album jako pocta anglickým Moody Blues mělo takový úspěch, že se po čase točila i dvojka. John tam zpívá několik písní. Za zvláštní pozornost stojí Nights in White Satin, kde další hlasy v refrénu zpívají Sam Bush a Alison Krauss. O prvním albu Moody Bluegrass jsem na BGCZ psal dřív. Celé album zde. …Beatles zmiňuje John jako podstatný vliv už od svého dětství. Naprosto úžasně a po svém zazpíval jejich Oh Darling s Flecktones. Další mistrovské dílo, včetně ostrého až metalového vypjatého tónu ve druhé půlce. I tento výrazový prvek John ovládá skvěle, jak jsme mohli slyšet i ve dříve zmíněné I Found A Love (Soul´d Out) nebo v Watermellon Man na prvním živém albu NGR. V Oh Darling se tak spojuje jazzová aranž kapely s velmi expresivní pasáží zpěvu téměř metalového.

Leftover Salmon

John i Sam našli v určité době zvlášť spřízněné muzikanty v kapele Leftover Salmon (LOS), což vyústilo v řadu společných vystupovacích a nahrávacích projektů. LOS je kapela kombinující mandolínu, banjo a další akustické nástroje s bicími a elektrickou kytarou. Takže když třeba hráli dva dlouhé silvestrovské sety za účasti Johna a Sama v poslední večer roku 2000, hrály se newgrassovky, bigbíty a na co měl kdo chuť. Z tohoto večera je audiozáznam a objevilo se i amatérské video té části před půlnocí. Výborným studiovým příkladem spolupráce je album The Nashville Sessions (1999, o albu psal dřív Milan Kalinics), kde Leftover Salmon doplňují různí hosté, a kde John zpívá v pěti písních. Jeho hlas se výtečně spojuje s podobně sytým hlasem Drew Emmitta, hlavního zpěváka LOS a mandolinisty. I když John bere druhé hlasy a jen v jedné písni má kousek sólo, je souzvuk jejich hlasů výjimečný. Nejvíc doporučuju skladby Breaking Thru nebo Troubled Times (v té zpívá a fidlá i Sam). Podobně výborné jsou Johnovy druhé hlasy na albu Raye Cardwella –viz samostatný článek+ audio z ledna 2017.

Candlewyck

Psal jsem o nich na BGCZ letos v březnu, doporučím rovnou dvě písně, na které pozvali Johna jako zpěváka – výbornou Whatcha Gonna Say z jejich debutového alba (2001) a naprosto bombastický singl Play (2014), tady musíme pro celou píseň zalistovat šipkami v přehledu dalších nahrávek. Refrén nás může zvlášť oslovit, zpívá o muzikantovi, který pomýšlel na dohodu s ďáblem a zjistil, že to nepotřebuje, protože hraje srdcem. Prostě “uměl hrát, proměnit dřevo a dráty ve vášeň a oheň”. Kromě neuvěřitelného hlasu, který už známe, uslyšíte v závěru ještě neuvěřitelnější výšky, které by ani v powermetalu nezapadly. Tohle dokázal náš teď už starší gentleman zazpívat ještě nedávno.

Button

No a když už jsme si mysleli, že po těch neuvěřitelných výkonech nám John nemá čím vytřít zrak, objevil se ještě v další poloze – jako úžasný jazzrockový basista! Nová letos (!) založená kapela Button vyhlásila v září kampaň komunitního financování – kdo chce přispěje finančně na nahrání desky a podle výšky příspěvku k tomu dostane další bonusy. Ve hře byla i jedna Johnova basovka. Kampaň vybrala 109% cílové částky a je zastavená. Takže nastalo období, kdy se CD lisuje a stažení alba v elektronickém formátu prozatím není dostupné. I tak máme možnost slyšet tři celé skladby na webu toho financovacího projektu, plus vidět i něco z toho jak se nahrávalo. Je fér říct, že muzika se vlastně nahrávala během posledních šesti let. Hlavními protagonisty vedle Johna jsou bubeník Ed Toth (to vypadá na slovenské nebo maďarské geny), který s Johnem aktuálně hraje také v Doobie Brothers, a kytarista Keith Howland (z kapely Chicago). Tuto sestavu obohacují další špičkoví hráči na klávesy aj., John zpívá – podle potřeby i víc hlasů. Všichni tři donedávna fungovali jako Secret Agent Orange, pod tímto názvem jste na ně mohli narazit na YT nebo FB. Asi bylo pro vydání alba praktické tomu dát novou tvář a jméno. Na koncertech SAO se objevovala i řada převzatých věcí, na albu prezentují svoje vlastní skladby.

Vánoce

Tady se pouštím na tenký led a riskuju, že se Jarda nebo Reyo nebo někdo jiný bude mračit. John má vánoční album Comfort and Joy (2009), které mě tolik nebere. Asi proto, že od řady písní znám lepší verze i v Johnově podání a ten rozbředlý sváteční patos mi od něj nesedí. Pamatuju si svoje překvapení, jak kdysi pod jednou recenzí alba houslisty Vassara Clementse (Full Circle, 2001), kde John zpívá jednu píseň, někdo v diskusi napsal “už zase ten nesnesitelný Cowan, jinak je deska fajn”. Inu kolik lidí tolik vkusů. Klidně si na Johnovo vánoční CD udělejte čas a pak i svůj názor, špatné to být nemůže. Možná nejlíp tam vyznívá hybná God Rest Ye Merry Gentlemen, posazená do grismanovského swingu.

Velmi chutný vánoční kus v Johnově podání nabízí stará televizní verze What Child Is This v podání NGR. Píseň sama je historická a známá víc jako Greensleeves, vánoční podoba s jiným textem má i jiný název. Případně doporučuju vtipnou newgrassovku, ve které Marie po jakémsi údajném vidění láká Josefa k aktu slovy: udělejme si malinkého krále (!). Nebo celoročně pozitivní *Christmas Everyday od Sky Kings.

Česká stopa Johnova vlivu

V časech vrcholného období NGR bylo i u nás hodně zpěváků i zpěvaček, které Johnův zpěv uchvátil a kteří se pokusili něco od něj zazpívat – ať už včetně snahy pochytit něco i z jeho způsobu zpěvu nebo po svém kvůli kvalitám písně jako takové. Jestliže jste v české nebo slovenské kapele slyšeli někoho za posledních 30 let zpívat Good Woman’s Love, mohli jste si být jistí, že neuslyšíte verzi ala Bill Monroe, ale celkem jistě verzi ala NGR, včetně prvků v kapelním aranžmá. A jistě v tom zpěvu bude víc nebo míň cítit vliv JC. V tom počítaje tak roztodivnou paletu zpěváků jakými jsou Taras, Karas, Sam Klokan nebo nakonec i moje maličkost.

Ondra Ruml – dnes vnímaný jako zpěvák jiných žánrů a stylů, nicméně Johnův vliv v letech, kdy s Modrotiskem měli v repertoáru nějaké ty Revivalovky, prokazoval evidentně. Baňour také zpíval svým kulatým tenorem některé newgrassovky – a tedy Johnovy party – dobře. Ještě větší maso bylo, když Ondra nasadil svým plným hlasem Friday Ni- ight In Americaaaa.

Eliška Walsh – písní z repertoáru NGR se v repertoáru Copu objevila řada. Láďa Ptáček to doma asi hodně pouštěl a Zuzka Ptáčková taky, tak není divu, že Eliška Ptáčková byla ve svém zpěvu Johnem výrazně ovlivněná. Neviděl a neslyšel jsem Elišku tak tři roky, ale před tím měla ve svém koncertním setu a nahrála i na své debutové album několik Johnových písní, a výborně! Takže pokud jste náctiletou Elišku slyšeli zpívat “když padne noc a shora svítí měsíc, jsem chlap se snem o lásce dobré ženy”, neznamená to, že by Eliška neměla jasno ve své identitě a orientaci. Prostě jen měla moc ráda tu píseň. To mi připomíná drobnou paralelu s Alison Krauss, která jako šestnáctiletá na svou desku nazpívala “už nepiju tolik jako dřív, teď už to prostě není můj styl” (Song For Life / dříve Seldom Scene, Tony Rice aj.)

Kuba Bílý – v jeho pěvecké dikci poznáte Johnův vliv okamžitě. V Trhači sice psali, že to někdy přechází až do manýry, která v samohláskách kroutí češtinu, ale psi štěkají a Kuba zpívá dál. A moc dobře BTW.

Martina Ženožičková Drážná (ex Modrá půlnoc, Blue Dogs, Happy To Meet) – už jsme se neviděli léta, ale uměla některé Johnovy věci moc dobře a taky za to sbírala ceny v soutěžích.

Slovenská spojka

Zpěváky nebo zpěvačky s patrným Johnovým vlivem si ze Slovenska nevybavím. Zajímavou spojkou související s NGR ale je Braňo Zvolenský. Už před dávnými lety měl nápad a vytvořil web s texty NGR – New Grass Revival Songbook. Protože to udělal jako první a k tomu dobře, stal se jeho zpěvník celosvětově uznávaným zdrojem a nikdo nemá potřebu to dělat znovu nebo jinak. Takže kdybyste hledali text některé Johnovy písně z období NGR, je třeba zamířit rovnou sem.

Silvestrovská vsuvka

Na začátku 90. let s příchodem prvních online překladačů měl brněnský mandolinista Leoš Janíček nápad prohnat překladačem profilovou stránku NGR ze serveru allmusic.com. Tomu, co z překladače vypadlo a co jsme si vytiskli, se smějeme u nás doma kdykoliv si na tento legendární překlad vzpomeneme. První dva řádky např. zněly:
Název kapely: Nová Tráva Obrození
Členové: Sam Keř, John Nekvalifikovaný Zedník, Bela Skvrnka, Poklepání Flynn
Slíbil jsem, že odkazy na NGR vynechám, ale vy nemusíte! Jsou tam skvělé pecky s mladým Johnem. Třeba i moje oblíbené raritní kousky jako je živý bonus Singing The Blues z alba Grass Roots: The Best of NGR. Nebo Don´t You Hear Jerusalem Moan na dvojalbu s Nitty Gritty Dirt Band (také viz YT).

Tento článek nemá ambice být vyčerpávajícím přehledem o Johnově hudbě, je toho mnohem víc. Jeho příběh není jenom o obřím talentu, výtečném vkusu a pracovitosti, taky o houževnatosti, šířce záběru a neutuchajícím hledání. Samostatné pojednání by si zasloužily texty jeho písní nebo výborná hra na basu. Snad se mi povedlo i tak aspoň částečně zpřehlednit, jakého borce máme šanci uvidět znovu živě. Teď se můžeme díky Ivě a Rosťovi těšit ještě víc na únorový koncert.

Michal Hromčík, Brno, prosinec 2017

 

Související články:
John Cowan – jedinečný hlas