Čtvrtá část rozhovoru uskutečněného dne 11. 4. 1984. Otázky kladl Pete Wernick. Původní uvedení rozhovoru v knize Masters Of Five String Banjo. Překlad z angličtiny Zbyněk Podskalský, úprava a doplnění Milan J. Kalinics. Původní překlad rozhovoru poskytnul pro zveřejnění Ing. Ilja Herain.

Teď o tvých vzorech. Kteří z legendárních banjistů byli nebo jsou tvými vzory?

Co se bluegrassu týká, určitě Scruggs, Keith, Reno, Stanley, Osborne, Shelton.

Kdo další tě ovlivnil kromě banjistů?

Pravděpodobně Doc Watson. Jeho hra trsátkem a prstová technika mě opravdu fascinuje. A také jsem poslouchával staré bluesmany jako Mississippi Johna Hurta a Skipa Jamese. Mám moc rád blues a myslím, že se to v mé hře projevuje. Jeden čas jsem poslouchal nějaká chicagská blues a co tak ještě? Snad Kingston Trio, to na mě mělo jistě pořádný vliv.

Ještě někteří muzikanti měli vliv na tvůj hudební rozvoj? Nebo nějaké nahrávky?

Myslím, že Harry Gilmore (Poznámka: Harry si změnil jméno na Lou Martin). Byl takovým vůdcem všech muzikantů v Syracuse, a tak trochu organizoval muzikantský život a myslím, že mi trochu změnil základní muzikantský pohled, nasměroval mě na Billa Emersona. Korigoval moje výstřelky a naučil mě hrát průhledně a jasně. Byl hlavně mandolinista a kytarista a opravdu dobrý muzikant. A míval hodně dobrých nápadů.

Co tvůj pozdější vývoj, jaké byly jeho vzory?

Chick Corea, posledních osm let. Myslím, že mne opravdu nakazil, protože dělá nahrávky s fúzí žánrů a také se zabývá pro mne zajímavými styly – jazz a bebop, smyčcová kvarteta a španělskou muzikou. Zabývá se spoustou různých oblastí tvorby. Podobně mne inspiroval John McLaughlin. V minulosti mi také hodně dal Eric Dolphy, hlavně svým duchovním přístupem k hudbě, prostě je hluboko uvnitř své činnosti a nic ho z ní nemůže vyrušit. Samozřejmě mne ovlivnili Beatles v rovině průzračných a neotřelých aranží a přistihl jsem se, že někdy používám jejich způsob práce při aranžování, ale méně obvyklými postupy. Chce to namáhat uši. Povznesli celý melodický i harmonický aspekt rock´n´rollu o dimenzi výš a myslím, že mne tím také trochu osvobodili. Prošel jsem s nimi dylanovským obdobím a těžím z toho do dneška.

Můžeš nám říct, v čem tě právě Dylan ovlivnil?

Hádám, že síla jeho odkazu tkví především v síle jeho hudby. Muzika v sobě dokáže skrýt velké množství energie a Dylan byl jako laserová žárovka.

Vím, že tě ovlivnil také Bill Monroe.

Jistě. Uvažoval jsem teď hlavně o vzorech mimo bluegrass. V bluegrassu bych hovořil hlavně o Earlu Scruggsovi a kromě něj samozřejmě Bill Monroe. Pro sebe jsem ho znovuobjevil v šedesátých letech. V letech 1965 a 1966 jsem ho slýchal hlavně s Richardem Greenem, Peterem Rowanem a Lamarem Grierem, a to byla fantastická sestava. Tahle hudební zkušenost vás opravdu dostávala někam jinam. Bill zanechal v mojí hudbě opravdu řádnou stopu.

Můžeš nějak specifikovat, kde se to ve tvé hudbě odráží?

Především se snažím, abych stál nad všedností. Snažím se, abych dal do hudby energii a emoce. On vás dostal do jiné reality, zapomněli jste, kdo jste a kde jste, kolik je hodin a kde máte auto. Byli jste ztraceni.

Steve Wonder byl taky úžasný vzor, taky Police a Wynton Marsalis. A Miles Davis, toho jsem hodně poslouchal a hodně mi svojí tvořivostí dal. A v těchto dnech Charlie Parker, hlavně v psané rovině.

Jak to myslíš, v psané rovině?

Hlavně jak vypracovává svoje sóla a tak. Snažím se poučit z jeho systému práce.

Co je na jeho sólech tak zvláštního?

Víš, po těch letech hraní bluegrassu to nemám se svým rozvojem v mnoha ohledech jednoduché. Pořád mám silný bluegrassový pohled, však jsem na něm vyrostl. A to znamená, že zdaleka nejsem tak volný, jak bych si pro svoji koncepci přál. Béla Fleck je na tom o moc lépe, nikdy v bluegrassu tolik nejel. Jistě ho umí hrát zepředu dozadu a zase zpátky, ale nikdy jím tolik nenačichl, nedostal do sebe tolik timingu a taky asi víc než já poslouchal jazz. Způsob, jakým Charlie Parker staví svá sóla, je diametrálně odlišný od fiddle-tuneu nebo single–stringu. Já bych v sobě chtěl opravdu zlomit ten bluegrassový modus, když chci hrát jazz, aby se z toho nelinuly nějaké pseudojazzové licky, které spíš připomínají fiddle-tuney a ne jazz. Chci se naučit hrát bebop, aby to byla pravda a ne nějaká zpotvořenina.

Můžeš nám nějak popsat, proč postupy Charlieho Parkera fiddle-tuney nepřipomínají?

Jedna záležitost je hodně typická. Když tvoří sólo, postupuje až na dolní konec stupnice a pak přijde skok, někdy o kvintu, jindy o oktávu a půl nebo i jiné. I výběr tónů, používá zvětšené nebo zmenšené pětky nebo devítky. Používá všelijaké modifikované stupnice a ne jen obyčejné diatoniky nebo náznaky chromatiky. (Poznámka překladatele: V literatuře, zejména anglosaské, se běžně používají tato čísla – míní se tím, kolikátý tón je to ve stupnici. Například pětka znamená ve stupnici C dur tón G, zmenšená pětka pak tón Fis, zvětšená Gis)

Teď mi pověz, které banjo používáš nejvíce?

Moje hlavní banjo je RB-3 z roku 1932 (Mastertone) se čtyřiadvacetiděrovým toneringem, pětivrstvým javorovým korpusem a novým krkem od Franka Neata. To mi z Kentucky dohodil Sonny Osborne. To banjo je flathead.

Proč ho máš tak v oblibě?

Především pro jeho tón, který je krásně hluboký. Žádné nové banjo takový nemá. To moje je padesát let staré a zní neuvěřitelně. Dlouho mi zvuk těch starých nástrojů nic moc neříkal. Hrál jsem na Allison a na Stelling. Potom mě ale pobláznil Sonny Osborne, nechal mě zahrát na svoji starou Granadu a já z toho začal být vyjukaný. Víš, na těch starých banjech je cosi mystického, ale kromě toho je to taky ve zvuku. Takový zvláštní sladký tón, zejména hraješ-li v měkkém rejstříku. To nikde jinde neuslyšíš. Jak v čínském mléčném baru… Můžeš se v tom zvuku klidně ztratit. A když hraješ bluegrass, zní to jako Earl Scruggs, protože on na nic jiného nehrál.

Sehnal jsi ho s pomocí Sonnyho Osborna?

Tenkrát mě zrovna nějak zkontaktoval. Měli jsme pár společných vystoupení a potom povídá: „Našel jsem ti banjo, které musíš mít!“. On znal toho vlastníka v Kentucky a dělal tak trochu prostředníka. Tak jsme zajeli dolů na festival do Ohia, já jsem si na to banjo zahrál a moc se mi líbilo. Jen ta cena byla hrozná, ale Sonny řekl, že kdybych byl truhlář, potřeboval bych nejlepší pilu a kladivo, a že když jsem profesionální banjista, tak potřebuji nejlepší banjo, jaké mohu sehnat. Zasáhl tím do černého. S tou cenou se nedá nic dělat, prostě musíte zaplatit, co po vás kdo chce, když ten nástroj chcete.

Od které doby ho máš?

Od října 1983. Mám taky Stellinga Sunflower, se kterým jsem rovněž moc spokojený. Je úplně odlišný. Někomu se může zdát trochu příliš ostrý. Ale já ho mám opravdu rád. Mám také Tokai, Gold Star, to je japonské banjo. Co mohu lidem poradit, když si dnes chtějí koupit banjo, mají na vybranou dvě možnosti. Jestli chtějí zvuk starého Mastertone, ať si koupí Gold Star, protože ten jim dá ten starý zvuk, jak jen to u nového banja lze. A jestli chtějí hlasitý, čistý a kvalitní tón, který dobře odděluje jeden od druhého a dobře řemeslně zpracovaný nástroj, tak jim mohu doporučit Stellinga.

Myslíš, že PB-3 bude tvým nástrojem navždycky?

No, říkal jsem to vždycky o každém banju, ale teď to asi bude pravda.

Kolik jsi jich za ta léta měl?

Asi deset. Moje první banjo bylo Christy s dlouhým krkem a potom jsem dostal RB-250 s tím vykládáním, co vypadá jako uzly. Je z třiašedesátého roku.

Jakou používáš blánu?

Používám Remo – Weather King.

Jak ji máš napnutou?

Já ji neladím, ale mám ji napnutou pořádně, ne ovšem tak, aby praskla.

Jak vysoko máš struny nad dvanáctým pražcem?

Jednu osminu palce. (Poznámka překladatele: 3,2 mm)

A co druh a seřízení struníku?

Struník Presto, který už byl na banju, když jsem ho koupil. Asi půl roku jsem ho měl úplně povolený, ale zvuk byl trochu příliš tupý a já nevěděl, čím by to mohlo být. Přemýšlel jsem „na všechny válce“ a pak jsem pohnul se struníkem o vlas dolů a ten zvuk to rozsvítilo.

Takže teď je rovnoběžný s blánou nebo kousek směrem dolů či nahoru?

O fous nahoru.

Jaké používáš prstýnky?

National.

Jak je ohýbáš a jak si je nasazuješ?

Nikdy jsem je neohýbal, jen jsem je přizpůsobil, aby seděly na prstu. Možná mám teď trochu tendenci je víc vytvarovat podle bříška prstu. Souvisí to s tím, jak hraji. A používám palcový prstýnek National – M.

Jaké struny a jaké tloušťky používáš?

Používám GHS, o tloušťkách 0,11 pro první, druhou a pátou strunu, potom 0,14 pro třetí a 0,22 pro čtvrtou.

Takže medium nebo i trochu heavy?

No, používá to tak Bill Keith a Sonny Osborne taky tak. Zkusil jsem to poprvé, když jsem slyšel Keitha hrát, a zdálo se mi to moc tvrdé. Ale Sonny mě přesvědčil, abych to zkusil ještě jednou. A jde to. Má to svoje výhody při některých fintách kolem desátého pražce, které znějí velice autenticky, a také první a pátá struna perfektně ladí. Pomůže vám to v síle hry.

Jak často měníš struny?

Jednou za tři koncerty. Prošel jsem takovým obdobím, že jsem je měnil po každém. Dnes to záleží hlavně na tom, co je to za koncert. Cítím se lépe, když mám struny pěkně čisté s jasným zvukem.

Na každý koncert?

Ale většinou ano. Protože v naší kapele máme aranže hodně propracované a kdyby prasklá struna vyřadila jeden nástroj, bylo by to dost nepříjemné.

Jakou používáš kobylku?

Snuffy Smith, 11/16.

Zakřivenou?

Rovnou.

Myslíš, že na kobylce hodně záleží?

S touhle jsem spokojený. Je o trochu vyšší, než byla ta předtím.

Jaký používáš kapodastr?

Používám Shubb. Myslím, že je to jediné kapo, které stojí za to, speciálně pro hraní na pódiu. Zaklapne i sundá se velmi rychle a napětí strun je pořád stejné. Není většinou potřeba příliš ladit.

Jak to děláš s pátou strunou?

Používám háčky na sedmém, devátém a desátém pražci. Nemám rád kapodastry na pátou strunu, je třeba vrtat do krku nástroje a vždy zmenšují dostupnost hmatníku. A taky někdy potřebujete dosáhnout palcem na pátou strunu. Neříkám, že to někomu nemůže vyhovovat, ale pro mne to není. Nemám to rád.

Co inovace, které jsi zkoušel? Šestistrunné banjo a tak.

No jo, no jo, to jsem zkoušel. Myslím, že to byl krok zpátky a stejně jsem pro tu šestou strunu měl málo využití a navíc, jak jsem ji ladil do hlubokého G, rezonovala pořád, neustále pod celou skladbou hučela.

Co přelaďovače Keith?

No, mám nějaké, ale moc je nepoužívám.

Používáš nějaké speciální úpravy a hudební efekty?

Ani ne. Na Stellingu mám snímač Geralda Jonese a ten mi docela vyhovuje. Hrál jsem jednou kšeft s Violent Femmes, punkovou kapelou, tak jsem ho musel použít a zjistil jsem, že zní jako opravdické banjo. Mohu ho vřele doporučit.

Preferuješ nějaký mikrofon více než ty druhé?

Ne. Na pódiu používám Shure 57.

Směruješ ho na hranu rimu? (Poznámka překladatele: Rim je napínací prstenec blány)

Ano, trochu níž, ale těsně vedle rimu, s mikrofonem skloněným dolů a trochu zpátky, jako ke struníku. Ve skutečnosti je tahle poloha něco, o čem mluvil Bill McElroy z Bias Sound ve Virginii. Dostanete tak mikrofon z dosahu pravé ruky a omezí to ruchy, které vznikají třením prstýnků.

Jak pracuješ na rychlosti? Co můžeš říct na tohle téma?

Pro mne to nebyl nikdy problém, ale jak léta učím, zjistil jsem, že nejlepší je pracovat s metronomem. Někdy si totiž jenom myslíte, že hrajete rychle dobře, ale když to porovnáte s metronomem, nic nezakryjete. Tak proto ho mohu doporučit.

Jak dosáhnout dobrého zvuku?

Hrát tvrději. Myslím, že to nic jiného není. Je to taky záležitost psychiky. Hodně mých studentů hraje tiše, protože bydlí někde na privátu. Když pak přijedou na dílnu, musím jim pořád opakovat – zahraj to nahlas, zahraj to nahlas, zahraj to nahlas – pořád dokola, než si na to zvyknou. Myslím, že to dokáže každý. Někdo hraje slabě, třeba protože má nějaké obavy, ale když se do toho dostane, zvládne zahrát pěkně nahlas. Ne třeba tak jako já, protože já jsem si léta trénoval svaly ruky, abych mohl hrát opravdu nahlas.

SLEDUJTE POSLEDNÍ DÍL ROZHOVORU A BIOGRAFII TONYHO TRISCHKY NA www.bgcz.net (odkazy najdete dole)
Poslední revize – 1. listopadu 2018

Milan J. Kalinics, Brno

 

Související články:
Tony Trischka – 1. díl
Tony Trischka – 2. díl
Tony Trischka – 3. díl
Tony Trischka – 5. díl
Tony Trischka po letech znovu v ČR s Druhou trávou
S Tony Trischkou v hudebninách
Tony Trischka po čtyřech letech znovu na českých pódiích