CD: Lusatian Grass – Hey

Je zaujímavé, že niektoré bluegrassové kapely majú na Slovensku svojich verných fanúšikov, sú pozývané aj na menej grassovo špecializované podujatia a majú tu akúsi základňu, kde sa radi vracajú. O to je zarážajúcejšie, že kapela, ktorá bluegrassové pódiá v Čechách a Európe brázdi už vyše dvadsať rokov, je aj pre mňa akousi neznámou. Hovorím o kapele Lusatian Grass. Hoci som poznal množstvo ich nahrávok, avšak chýbal mi tam kontakt cez nejaký koncert. Ale verím, že sa to raz zmení.

Na nemecko-česko-poľskom pomedzí sa nachádza historická oblasť nazývaná Lužicko. Jej názov je odvodený od kmeňa Lužických Srbov, ktorí sa tu usídlili už niekedy v 10. storočí. „Název kapely říká, kde jsme se narodili a kde máme své kořeny. Lužické hory – „the Lusatian Mountains“,“ prezradil mi líder kapely Tomáš Kejklíček. Ešte podotknem, že pomenovanie Lusatia pochádza z latinčiny.

Ako som už spomenul, kapela má za sebou pomerne dlhú históriu. Viac si môžete prečítať tu. Len v skratke uvediem, že počas rokov existencie sa kapele podarilo vydať už úctyhodných desať albumov a v súčasnosti pôsobí v trojčlennej ustálenej zostave. Tvoria ju zakladateľ Tomáš Kejklíček (banjo, kytara, zpěv), Karolína Stránská (mandolína, zpěv) a Miloš Macháček (kontrabas, zpěv).

Tohto roku sa im podarila vydať novinka so zaujímavým a jednoducho zapamätateľným názvom Hey. Už na prvé počutie je jasné, že kapela vo svojom prejave a vystúpeniach uprednostňuje angličtinu. Zaujímalo ma, prečo to tak je. Krásne mi to opäť vysvetlil Tomáš: „Angličtina je stejný nástroj jako banjo, housle apod. Všeobecně má každý jazyk specifický rytmus, melodii, tempo, barvu apod., což se projevuje v muzice, která ten určitý jazyk používá. V našem stylu je to americká angličtina („Standard American English“, SAE), která přebírá ve výslovnosti převážně parametry „Southern Accent“ akcentu a nadto ještě v mnoha případech takzvaných „Southern Appalachian English Dialects“ nářečí. Což neznamená, že by v našich písních musely být zrovna přítomné tyto dialekty, ale přinejmenším „alespoň nějaká“ angličtina (což je nejblíž hudebním parametrům našeho stylu). Když někdo hraje na housle, pozná se, že hraje moravskou lidovku, klasiku, jazz, čardáš nebo country – přitom to jsou pořád ty samé housle. Podle stylu zpívání angličtiny se pozná, že jde o jazz, klasiku, country, spirituál apod. – přitom to je pořád angličtina. Ale použít jiný jazyk (než angličtinu) pro náš styl je jako použít trombón místo banja.

Ďalšou zaujímavosťou albumu Hey je, že z trinástich skladieb je jedenásť originálov. Takúto výzvu si v našich končinách dovolí skutočne iba málo interpretov. „Náměty bereme ze života, z vlastních osobních prožitků a zkušeností. V našem žánru jsou námětem vždy reálné situace a jejich popis (což následně vyvolává při poslechu nějakou emoci), není to ani lyrika, ani symbolismus, ani pocitové „lkaní“, ani protest proti čemukoli, ani drogový surrealismus apod. Dalším důležitým zdrojem je víra v Boha a spasení skrze Ježíše – já si bez toho postoje tento žánr ani nedokážu představit.

Z české lidové tradice nepřebíráme nic. Píseň „Round Town Gals“ byla nahrána třeba Hillbillies v roce 1926 a Flattem a Scruggsem v 60tých letech. To už ale cirkulovala po USA od roku publikováni (1839,1843) jako „Lubly Fan“, „Buffalo Gals“ a Alabama Gals“. Má velice podobnou melodii s naší „Šly panenky silnicí“, a tak jsme ji nahráli jako příklad českého přínosu americké tradici. (viz Library of Congres, https://www.loc.gov/item/afcreed000030/ – zmínka: „Indeed, it may be international in origin, for similar tunes have turned up in central Europe (see Bayard, Hill Country Tunes, #1a and 1b).“)“. Opäť nádherné vysvetlenie Tomáša Kejklíčka, keď som sa spýtal, kde kapela berie ku svojim skladbám inšpiráciu.

Nahrávanie albumu trvalo rok a potom ešte nejakých pár mesiacov, kým bol vydaný. Nahrávalo sa pod taktovkou Svati Kotase na jeho chalupe. Opäť Tomáš: „Svaťa je vynikající, má cit pro zvuk, je trpělivý, má dobré nápady a je zdatný ve studiové rutině. Moc si jeho pomoci vážíme. Na několika písničkách zní perfektní dutý, rytmický zvuk podobný cajonu (nebo kopáku) – to je vynikající zvuk jeho dřevěné podlahy – dokonale se tam hodí. A byl to jeho nápad.“

Album Hey spočiatku nie je ľahko počúvateľný. Nenachádza sa tu akýsi priamočiary bluegrass, ale osobitým ho robí Tomášov banjový štýl a taktiež zaujímavý zvuk. „Používám „Clawhammer style“ – respektive, je to základ mého hraní,“ vysvetlil Tomáš mne, banjovému analfabetovi. „Je to podobné stylu, kterým hrál Grandpa Jones, Clarence Ashley, Ola Belle Reed a spousta dalších. Přešel jsem na něj z 3-finger style, protože mojí prioritou je zpívat a doprovázet se. Soustředit se na pickování a zpívání zároveň je těžké. Do Clawhammer základu, který musí mít melodii, přidávám další ozdoby (hammer-ons, pull-offs, melodic lines etc.) a hlídám si co nejpřesnější rytmus a „čitelnost“.“

Väčšina sólových spevov je podelená medzi Tomáša a Karolínu. Páči sa mi výrazný Karolínin spev, ktorý dáva mnohým skladbám ten správny drive. Predovšetkým hitový potenciál má pieseň Give It a Try, ktorú si sama aj napísala. Prekvapujúco vyzretý a výborný je aj a capella gospel We’ll All Meet Up There z pera Tomáša Kejklíčka. Pre priaznivcov oldtimeového štýlu môžem odporučiť napríklad titulnú Hey, hey, hey alebo úvodnú In Your Hand, ktorá pripraví poslucháčov na to, čo môžu očakávať. Ešte spomeniem dve rýchle inštrumentálky ozdobené clawhammerovým banjovým štýlom Easy a už spomínanú Round Town Gals alebo Šly panenky silnicí.

Dušan Gemerský
Fotografie k článku od Marie Knotové poskytla skupina Lusatian Grass