Řada snů (B. Dylan – R. Křesťan), Zas padne noc (R. Křesťan), Mississippi (L. Novotný – R. Křesťan), Sto druhů šedé (L. Malina – R. Křesťan), Ráno (R. Křesťan), Blázni a toulaví psi (R. Křesťan), Kouzelnice (I. Viktorin – R. Křesťan), Mojo (instrumentálka – L. Malina), Každé zrnko písku (B. Dylan – R. Křesťan), Marcipán z Toleda (R. Křesťan)

Natočeno v dubnu 2011 ve studiu Quad, Nashville a ve studiu Good Day Records, Modletice. / Zvuk: Casey Wood, Alex Dolphin, Jiří Mašek / Mix: Steve Walsh / Mastering: Richard Dodd, Nashville, TN / A&R: Marcel Vyšín / Obal © Martin Dušek, 2011 / Foto © Jiří Turek, 2011

Jedinečná hudební imprese…

S velkým očekáváním jsem si doma pustila nové album DT… tak dlouho jsem na něj (nejen já) čekala… a musím říci, že jsem opět nadšena. (Pouze pro připomenutí – poslední autorské album 1775 básní Emily Dickinsonové vyšlo v roce 2002). Prodlevy mezi jednotlivými alby již sám Robert Křesťan komentoval před lety v jednom rozhovoru: ,,Než se vyloupne nové CD, to trvá třeba jenom dva dny. Ale než si k tomu sednu, to trvá někdy i deset let!“ Nutno ovšem říci, že se čekání vyplatilo. Album vychází ve dvojím provedení – jedno je určeno pro americký trh. Jako autoři hudby se na albu objevili také Luboš Malina, Luboš Novotný a Ivo Viktorin. Jednotlivé skladby jdou za sebou v pro posluchače příjemném sledu. Jsou prodchnuty zajímavými melodickými i rytmickými motivy a zvláštní atmosférou. Ta vězí krom jiného ve způsobu natáčení všech nástrojů naráz. Tento luxus si mohou dovolit jen výborní hráči. Díky tomu je zvuk DT dalek strnulosti a upjatosti, která bývá častou bolestí většiny nahrávek jiných skupin.

Harmonická rozuzlení písní nebývají nečekaná, avšak gradují v jedinečném souznění všech nástrojů. Nechybějí skladby rozjímavé a filosofující (Sto druhů šedé), nespoutané a rozverné (Blázni a toulaví psi), snivé a něžné (Marcipán z Toleda) i rockově našláplé (Mississippi). Zásluhu na tom všem bude mít zřejmě i hudební producent Steve Walsch, který, jak jsem se dočetla na blogu DT, na albu významně spolupracoval. Bez dalšího komentáře nechávám instrumentální výkony jednotlivých hráčů – jsou skvostné. Procítěnost tónů a celková dynamika je jednoduše skvělá.

Zkrátka a dobře – dočkala jsem se všeho (nač si někteří kritici a posluchači v minulosti u DT možná i těžko zvykali) – originálních slovíček (např. suchověj či kontrfej v písni Zas padne noc), okouzlujících textů a plného, hutného zvuku (místy můžeme vycítit vlivy etna, rocku, popu), který tak moc v dnešní době v současné hudbě postrádám.

Za zvláštní zmínku stojí texty Roberta Křesťana. Jedno poslechnutí těchto úžasných útvarů rozhodně nestačí a vím, že budu ještě přinejmenším dlouhé týdny hloubat nad smyslem a podtextem jednotlivých písní, smířena s tím, že na některé zkrátka nikdy nepřijdu. Je to věc, na kterou se velice těším, neb tyto básnivé rébusy rozšiřují mé vnímání a obohacují.

Tolik krásných originálních přirovnání (namátkou – Flavii sluší tvář harapanny, plášť fantazie jak skořápka puká), zajímavých slovních spojení, rýmů, asonancí (…z dalekých And – tisíc Rosinant či fez – tříšť – pohřebišť – Irokéz). Jsou jako objevná cesta do neznámých končin a koutů, ať již pozemských či duchovních, které před námi Robert Křesťan rozprostírá.

DT posouvá písně mezi výtvarná díla. Jednotlivé skladby mi totiž připomínají obrazy. Obrazy, k nimž si musíme sednout na pohovku a nechat je na nás působit, aby nám (možná) odhalily své tajemství.

Lidé si dnes odvykli nad hudbou přemýšlet. Jen ji konzumují a spotřebovávají stejně jako žvýkačky či papírové kapesníčky. Proto kdo má dost bezduchých pop-folkových zpívánek současné české tvorby či hluku elektronické hudby cizí provenience, kterým nás zahlcují média, nechť si pořídí nové album DT. Může s ním tančit, plakat, rozjímat… Naplní zkrátka vaši duši.

Romy Soukupová
Litoměřice, červen 2011