Leitnerka je malý klub na konci slepé Leitnerovy ulice na dvoře mezi činžovními domy u samého okraje Oltecu (Starého Brna). Je letitý a zažil toho už mnoho, v dobách před změnou režimu i v těch po změně (i když v současné podobě funguje od roku 1991). Koncerty z oblasti folku, bluegrassu i hudební alternativy, večery pro literáty, představení malých divadel, ale i výstavy mladých výtvarníků nebo poslechové pořady pražského publicisty Jiřího Černého…

Pamatuji si na skvělé koncerty AG Fleku (ještě v původní sestavě i pozdější s Redlem), na pravidelné klubové pořady pořádané brněnskou trampskou legendou Ozvěna, na vystoupení dnes neexistujícího bluegrassového Drivu s již neexistující hostující slovenskou kapelou Meantime, anebo třeba na produkci kapely Distant Bells (Pink Floyd Revival Band) a nesčíslný počet dalších, při jejichž vystoupeních klub praskal ve švech. Ve čtvrtek 15. ledna 2009 se do série akcí v této oáze kultury téměř v centru Brna připsalo k historii klubu vystoupení další. Tentokrát se k dlouhé řadě účinkujících připojil dvojkoncert současných brněnských bluegrassových kapel Sakrapes a Svaťa Kotas Band.

Začínat v Brně koncert přesně ve stanovený čas, to nepatří k dobrým zvyklostem. Obzvlášť, když je před sálem malý bar a několik stolů a teplo, zatímco venku je zima, mokro a na chodnících sněhová břečka… K dobrým zvyklostem brněnských bluegrassových akcí patří už předem trochu pokecat, pozdravit se s lidmi, se kterými jste se viděli naposledy včera, před týdnem nebo třeba před pěti roky. V Brně se totiž všichni navzájem znají…

Takže nějakou tu minutu po avizovaném čase zahájení (19:30) začal zvonit rukou obsluhovaný zvon a návštěvníci se přesunuli do přilehlého sálu. Ten sice tentokrát ve švech nepraskal, ale na brněnské poměry a na to, že akce neměla téměř žádnou propagaci, bylo hlediště téměř celé zaplněné, což potěší. A protože jsem kdysi dávno párkrát sám stál s kapelou na nějakém tom pódiu, vím, že hrát pro plný sál je povzbuzující především pro muzikanty.

Zahajoval Sakrapes… Je to poměrně mladá kapela, existuje od konce roku 2004, ale rozhodně v ní nejsou mladé tváře nebo nezkušení začátečníci. Naopak. Pokud bych měl třemi slovy opsat obsazení kapely, řekl bych to anglicky a použil bych frázi All Stars Team. Ve skupině se sešly legendy brněnského bluegrassu, muzikanti, kteří v minulosti působili v kapelách, které nejen určovaly vkusové měřítko bluegrassových fanoušků v Brně a vlastně v celé republice od prapočátku této muziky u nás, ale které současně byly tehdy nedostižným vzorem ostatních početných a ne tak slavných skupin ve městě. Staří pánové ze Sakrapsa totiž působili v minulosti v kapelách Poutníci, Trapeři, Uhlák a Vědro (řazeno abecedně), a to zmiňuji pouze ten nejslavnější segment z jejich letité hudební kariéry.

Zleva doprava z pohledu diváků stáli na scéně banjista Laco Povolný, mandolinista a zpěvák Pavel „Pacík“ Petržela, dobrista a stále výborný tenor Vlastík Smutný, baskytarista Mirek Svoboda a lídr, spíkr, autor, zpěvák a nepřehlédnutelný kytarista Jirka Pařez. Ten jediný mi připadal, že snad nestárne… Neúprosný čas změnil za desítky let nás všechny, co pamatujeme ještě Greenhorny s Tučným, ale prošedivělé vlasy, nebo naopak mírně prořídlé, jsou jen ošoupaný futrál kvalitního nástroje. Duše ve starých pardálech na scéně je stále mladá a Sakrapes si vystoupení užíval naplno.

Repertoár kapely je určen především pro ucho českého posluchače, formace má v Brně i okolí své skalní fanoušky a má jim co nabídnout. Staré a věčně zelené písničky (i pár instrumentálek), které dříve patřily k zlatému fondu všech kapel, kterými muzikanti v minulosti prošli. Díky hoši. Vracíte Brnu to, co tady mělo vždycky dobrý zvuk, vracíte Brňákům to, co měli rádi a mají rádi dosud. Smysluplnou, srozumitelnou bluegrassovou písničku a nádavkem i vzpomínky a kousek nostalgie.

Po přestávce zhruba v polovině, umožňující během půlhodiny opět povykládat, zakouřit si, trochu popít, začala druhá část koncertu. Tentokrát se po dlouhé odmlce na scéně v novém obsazení objevil renovovaný Svaťa Kotas Band. Frontmana kapely Svaťu Kotase bych pravděpodobně nemusel nikomu v zemi představovat. Vynikajícího banjistu, kytaristu, autora a v neposlední řadě perfekcionistického zvukaře, který je současně v kapele nestorem, znáte určitě všichni. Vystoupení SK Bandu společně s kapelou Sakrapes mělo v sobě navíc jistou symboliku, protože Svaťa je ze stejné generace bluegrassových velikánů, léta hrával po boku Pavla Petržely (a samozřejmě Roberta Křesťana) v Poutnících, později založil na Slovensku neméně slavný Fragment a po odchodu odtud (v roce 2003) svůj současný band.

Ačkoli na začátku celého večera Jirka Pařez vtipně poznamenal, že Sakrapes je zformován ze starých, slavných jmen, kdežto Svaťa si do kapely vybírá muzikanty mezi výjimečnými absolventy bluegrassových dílen, kteří na svoji největší slávu teprve čekají, pro rekonstruovaný SK Band to tak docela neplatí. Jistěže část bývalých i současných muzikantů této formace bluegrassovými dílnami prošla, ale na druhou stranu, domnívám se, že dnes by sami měli co na workshopech předat ostatním.

Na SK Band jsem byl sám osobně zvědavý. Proto, že jak už jsem poznamenal výše, byla to premiéra kapely v novém obsazení (kdy odešly zpěvačky Natálka Havrdová a Svatka Štěpánková) a navíc po dost dlouhé odmlce. A jaké je tedy složení kapely v současné době? Pro změnu to vezmu (s úctou ke Svaťovi) z pohledu diváků zprava doleva. Tam se za Svaťou Kotasem a za kompletními bicími činil Roman Gerža, trochu víc vlevo ústřední zpěvačka a kontrabasistka Lenka Voříšková (znáte ji možná z vloni obnovených vystoupení jihočeského Sem Tamu, případně z nočního jamování ve Vojtěchově), ještě víc vlevo kytarista, zpěvák a neméně dobrý autor hudebních textů v angličtině i češtině Tomáš Vojtek. Zcela vlevo na křídle pak mladý a perspektivní hráč na dobro a taktéž vokalista Martin Mikl.

Podobně jako Sakrapes, také Svaťa Kotas Band má z čeho čerpat. Takže zazněly nejen písničky v angličtině z repertoáru kapely a z desky Land Of Endless Joy z roku 2007, ale také česky zpívané superhity známé od Fragmentu (Vůně léta, Nestálý obraz), písnička Anděl nikoho, která byla připomenutím vloni zesnulého Josefa Prudila (autora textu), ale také zbrusu nová a velmi pěkná písnička Krasohled, před jejímž uvedením se kapela přiznala, že chystá materiál na druhou desku, tentokrát s českými texty. Máme se na co těšit.

Průvodní slovo měla během koncertu druhé poloviny večera Lenka Voříšková. Působila bezprostředně a rozhodně neměla trému, i když bylo zjevné, že uvádí písničky spontánně, bez přípravy. Barva jejího hlasu je podle mého mínění velmi podobná projevu Jany Dolákové (ex Fragment), a tak se uvedení písniček od Fragmentu v jejím podání přímo nabízely. Kromě toho, že hraje velmi zdatně na kontrabas, může být v českém bluegrassu časem velkou ženskou pěveckou osobností.

Poněkud mě zamrzelo (a pravděpodobně nejen mě), že zatímco v první polovině večera byl zvuk velmi dobrý, po nástupu SK Bandu se rapidně zhoršil. Kdo zvučil, nevím, ale rozhodně se za táhly trápil a kapele její obnovenou premiéru spíš kazil, než ulehčoval. No, i to se stane. Na druhou stranu, muzikanti se s tím poprali, jak mohli, a o jejich profesionalitě svědčí to, že na sobě nedali oprávněné roztrpčení ani v nejmenším znát.

Svým umístěním na dvoře mezi baráky má Leitnerka i jistý handicap. S hlasitou produkcí se musí přestat nejpozději ve 22:00 hodin, což se s přídavkem SK Bandu povedlo přesně na minutu. V baru však ještě následovalo občerstvení a zbytek přátelských hovorů.

Co dodat na závěr? Koncert byl příjemným bluegrassovým zahájením roku 2009 v Brně. Nebude patřit k tak nezapomenutelným vystoupením, jako bylo třeba obnovené setkání Paula Simona a Arta Garfunkela na společném pódiu v newyorském Central Parku, ani k takové akci, jako byla loňská vystoupení Infamous Stringdusters (abychom zůstali blízko žánru) ve Strakonicích nebo v Bratislavě, ale přesto to byla akce dobrá a především žádoucí. Obzvlášť v Brně. Pořadatelům i oběma vystupujícím kapelám patří dík všech spokojených posluchačů i můj.