5. Novotradiční bluegrass

Zatímco u současného bluegrassu je zřetelný posun směrem k moderní country, na začátku 90. let se objevila řada skupin jejichž obsazení tvořila převážně mladá generace bluegrassových hudebníků, kteří zvolili za prostředek svého vyjádření návrat k tradičním formám, a kterým se tedy říká „noví tradicionalisté“. (Tento trend ale nezaznamenal jenom bluegrass, ale také moderní country a řada dalších stylů moderní populární hudby, kde nastupující generace mladých umělců v tomto období zřetelně inklinuje ke stylovým formám 50. let).

A tak se tedy vedle současného bluegrassu hraje v čím dál větší míře také „bluegrass novotradiční“, který zcela jasně navázal na dnes již historický tradiční bluegrass se skoro všemi aspekty, které jsou pro tento styl typické. Neotradicionalisté tak využívají přísně akustický tradiční bluegrassový instrumentář (pětistrunné banjo, housle, kytaru, mandolínu, dobro a kontrabas, zcela výjimečně nahrazený baskytarou) a též jeho uplatnění zpravidla odpovídá původnímu modelu bluegrassu, s výjimkou kytary, která si zde mnohdy ponechává své nabyté sólové uplatnění. Herní techniky neotradicionalistů obsahují minimum moderních prvků, ale na druhou stranu nezapřou určitý perfekcionizmus a profesionální jistotu, stejně tak jako i reálnou dobu, ve které jsou uplatněny. Vokální projev rovněž využívá tradiční hlasové kombinace, ale i ten je poplatný době. Syrový zvuk a zvláštní napětí v hudbě prvních bluegrassových kapel je dnes už pravděpodobně nadobro nedosažitelný, takže současné skupiny nemohou atmosféru 50. let vrátit v té podobě, jak by stále častěji k tradici tíhnoucí publikum chtělo.

I když se v této větvi bluegrassu hojně využívá původního tradičního materiálu (skladby Billa Monroea, Flatta a Scruggse, Stanley Brothers, atd.), rovnocenně přibývá i nově složených skladeb, včetně gospelů.

Množství „novotradičních“ skupin se až příliš svým zvukem podobá jedna druhé, ale přesto už mnohé formace získaly značný věhlas, úspěchy a charakteristický rozpoznatelný sound. Z velkého množství těchto skupin patří k nejlepším například Lonesome River Band, IIIrd Tyme Out, Del McCoury Band, Blue Highway, Lonesome Standard Time, New Tradition, Laurel Canyon Ramblers, Front Range, Larry Stephenson Band, Southern Rail, Ric-o-chet, Continental Divide, Tim Graves & Cherokee, Lou Reid & Carolina a řada dalších. Bluegrass se tedy po více než padesátileté existenci alespoň jednou svou odnoží vrací ke svým původním kořenům.

Tímto jsme vyčerpali všechny dnes známé vývojové stupně bluegrassu. Ať už zvuk té či oné skupiny z kteréhokoli období a z popsaných vývojových stupňů vycházel z přísné tradice (což se projevilo v její produkci tím, že byly uplatněny popsané „novinky“ jenom omezeně) nebo naopak zahrnoval všechny uvedené prvky modernizmu, zůstala tato hudba víceméně jen zdokonalením toho co na začátku vymysleli Bill Monroe a jeho Blue Grass Boys.

Milan J. Kalinics, Brno

Bluegrass od kořenů k současnosti, © 1997, Milan J. Kalinics, Brno / První uvedení v časopisu GrassPress č.1/ Poslední revize 30. října 2018

 

Související články:
Bluegrass od kořenů k současnosti – 1. díl  Charakteristika stylu
Bluegrass od kořenů k současnosti – 2. díl  Klasický a tradiční bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 3. díl  Moderní bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 4. díl  Současný bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 6. díl  Newgrass a progresivní bluegrass
Bluegrass od kořenů k současnosti – 7. díl  Dawg a nová akustická hudba
Bluegrass od kořenů k současnosti – 8. díl  Současná instrumentální hudba
Bluegrass od kořenů k současnosti – 9. díl  Grafické znázornění vývoje bluegrassu