CD: Groovegrass 101 Featuring The Groovegrass Boyz

(Recorded 1993, P/C-1998, Reprise Records, 9 47238-2, celkový čas 39:16)

Cypress Grove / Howdy / Walkin´ After Midnight / Let It Rain / Deep River Blues / Little Cabin On The Hill / Stuck Like Glue / Salty Dog Blues / Wabash Cannonball / Blue Moon Of Kentucky / Stand By Me

SCOTT ROUSE – guitar, vocal, „everything else“ / BOOTSY COLLINS – space bass, live drums, vocals / ERIC SILVER – banjo, fiddle, mandolin / DOC WATSON – vocal, guitar / STEVE KAUFMAN – guitar / JERRY DOUGLAS – dobro / GENE WOOTEN – dobro, background vocal / RONNIE McCOURY – mandolin / RANDY HOWARD – mandolin, fiddle / JASON CARTER – fiddle, background vocal / ROB McCOURY – banjo / BERNIE LEADON – banjo / ROBBIE TURNER – steel guitar / MAC WISEMAN – vocal / MIKE BUB – background vocal / PRODUCED BY SCOTT ROUSE

Zkuste si to představit: jste v USA a někdo vás vezme na diskotéku. Dobře se bavíte a trsáte jako všichni kolem na všechno, co se v diskotékách pouští – a najednou přichází jeden z vrcholů večera. Téměř všichni přítomní živě reagují už při prvních taktech kultovní písně diskotékového publika. Z neomylného funkového základu basové linky a bicích (něco živé, něco samplované) za chvíli rozeznáváte povědomé hlasy. To jsou přece Sonny a Bob Osbornovi! I mandolínový brejk vypadá autenticky. No jasně – Rocky Top. To šlape! Rytmicky nadupané – přesně k tanci. Žádné sci-fi, přátelé, tohle se opravdu docela nedávno dělo a možná ještě děje.

Groovegrass jako styl by asi u některých fundamentalistů tradičního bluegrassu nebo country mohl vyvolat projevy nevole, tu a tam by dokonce mohla naskočit nějaká kopřivka. Naopak pro ty z nás, kteří nechtějí pokrytecky předstírat, že nebyli nikdy na diskotéce nebo neposlouchali také nějaký oblíbený bigboš, vypadá GG stravitelně.

Hlavní pachatel se jmenuje Scott Rouse. Tento bostonský studiový hudebník, producent a mimo jiné také dlouholetý milovník bluegrassu přišel s tím nápadem a jako první začal experimentovat s tanečními remixovými verzemi „Deep River Blues“, „I Wonder How the Old Folks Are at Home“ a dalšími oblíbenými tradičními písničkami. Jeho mixy se staly hitem místních tanečních klubů a jeden DJ jim dal nálepku „groovegrass“, která se uchytila. Na radu rodinného přítele Doca Watsona se vydal Rouse do Nashvillu, kde představitelé nahrávacích firem jeho koncepci paušálně tvrdě odmítli, až nakonec Warner Brothers souhlasili, aby natočil taneční mix písně Johna Andersona „Swingin´.“Přestože nahrávka pro Andersonův nesouhlas nakonec oficiálně vydána nebyla, v pirátských kopiích se velice rychle rozšířila a stala se kultovním hitem nočních klubů po celých Státech.

První oficiálně vydanou nahrávkou pod názvem Groovegrass byl remixový maxisingl osbornovského Rocky Top (čtyři taneční verze plus jedna původní tradiční). Prodej této nahrávky přesáhl 100 000 kusů. Brzy nato Rouse najal bluegrassové legendy – mezi nimi jsou např. Doc Watson, Mac Wiseman, Del McCoury, které posílil také funkový a rapový idol Bootsy Collins (zpěv, basa, živé bicí). Tato hvězdná sestava nahrála a vydala dvě desky kombinující bluegrass s klasickým funkem a blues. První, vydaná jen pod názvem Groovegrass Boyz (1997), obsahovala i jejich verzi diskotékového hitu „Macarena“ (Dokážete si představit Doca Watsona v něčem takovém?!!!). O rok později byla vydána deska Groovegrass 101 featuring Groovegrass Boyz. Ve skutečnosti jde o reedici CD nahraného už v roce 1993, které tehdy Rouse vydal jen v malém samizdatovém nákladu. Momentálně je to jediná dostupná deska Groovegrassu (ostatní jsou vyprodány). Kromě výše uvedených pánů jsou zde slyšet např. Jerry Douglas, Gene Wooten, Rob a Ronnie McCoury. Booklet u každé písně uvádí, kdo z hostů hraje nebo zpívá, poslední řádek to uzavírá: všechno ostatní – Scott Rouse. Hodí se podotknout, že na rozdíl od Osbornů, kde byly použity jen samply, u pozdějších desek se všichni jmenovaní muzikanti zapojili aktivně a dobrovolně.

Spojení žánrů a stylů, jaké představuje Groovegrass, mi připadá zdařilé. Je tam potřebná dávka citu, vkusu (většinou), nadhledu, vtipu a také technického mistrovství. Sami protagonisté Groovegrassu na své webové stránce svou hudbu definují jako „několik hudebních stylů kombinovaných tak, že tvoří v podstatě nový styl, ve kterém se potkávají současné taneční formy s různými tradičními kořeny, jakými jsou country, bluegrass, funk nebo blues. Cílem je u posluchačů vyvolat zájem o jejich původní podobu a přivést je k objevení hudebních pokladů, které představují.“

Komentáře recenzentů obsahují pestrou směs hodnocení, odrážejících starou pravdu „kolik lidí, tolik různých vkusů“. Najdete v nich označení jako: odvážné – bláznivé – nečekaně zábavné – vizionářské – úpadkové a hnusné, takhle ne – duch bluegrassové budoucnosti – spojení stylů stálo za pokus, ale ne za poslech tohoto výsledku – neobyčejně úspěšná všehochuť na téma „balík sena se potkal s tanečním parketem“ – bohaté tkanivo aranžérsky míchající akustické nástroje se samply a soudobými zvuky – hravá tvořivost – na rozdíl od tupé monotónnosti většiny taneční hudby tato udrží díky spoustě aranžérských maličkostí vaši pozornost i při opakovaném poslechu.

Doporučení jednoho z recenzentů stojí za citát: „Pro ty z vás, u kterých jen pomyšlení na moderní taneční základ nesoucí Blue Moon of Kentucky anebo Little Cabin on the Hill vyvolává potřebu sáhnout po kořalce nebo po revolveru, toto zřejmě není nahrávka pro vás. Ale pro tanečníky, diskžokeje a posluchače s odvážným vkusem, kteří jsou zvědaví slyšet, jak daleko se dá bluegrass ohnout aniž by se zlomil, pro ty je Groovegrass správná trefa“.

Rozhodně pokud se Vám nahrávka dostane do ruky – poslouchejte na něčem s kvalitními hloubkami. Jinak byste o hodně přišli.

PS. Kdo nevěří, ať tam běží: www.groovegrass.com a další použité zdroje: CDNOW, Dirty Linen, Rolling Stone.