Pár modrých rozinek 4

Rok 2018 se nám chýlí ke konci, takže dobří vinaři mohou odvážně hodnotit, jaká úroda hroznů letos uzrála. Čas burčáku je za námi, mladé víno už teče do pohárů a na to lepší s označením pozdní sběr si ještě musíme počkat. Ale podle počasí se určitě můžeme těšit. A tak jsme se letos stejně těšili i na úrodu kvalitní hudby…

CD: Midnight Skyracer – Fire

Dámy mají přednost, a tak můžeme směle začít právě s nimi. Tak trochu jsem si letos v létě dopřál trochu víc radosti a navštívil jsem několik kvalitně obsazených bluegrassových festivalů. Přiznám se, že adrenalin z nich mě bude ještě pěkně dlouho držet nad vodou. Samozřejmě jsem chtěl slyšet moje oblíbené kapely jako Special Consensus, Blueland, Nudličky, Flatt Lonesome, Darin and Brooke Aldridgeoi, Štvrtková klobása nebo Grasstowne. Při tom jsem ale hledal i něco nového, co by bylo vhodné k poslechu a… našel jsem! Tato kapela je svěžím větrem z hor a ozáří i půlnoční temnotu. Snad proto si žíkají Midnight Skyracer. A představte si, není z Ameriky! Vznik této skupiny byl ohlášený teprve minulý rok a letos se už mohou pochlubit debutovým nosičem. Už od svých teenagerských let se po britské folkové hudební scéně potloukají sestry Laura a Charlotte Carrivick. Laura hraje na housle a dobro (velmi zajímavá kombinace) a Charlotte je kytaristka. Kapelu doplnily mandolinistkou Leanne Thorose, kontrabasistkou Eleanor Wilkie a mlaďoučkou banjistkou Tabithou Agnew. Tento anglicko-irský kvintet se dal dohromady díky různým folkovým a bluegrassovým akcím především ve Velké Británii, holky secvičily několik originálních věcí, které citlivě doplnily cizími skladbami a už koncem minulého roku se zavřely do studia. A tak vyšlo jejich album s názvem Fire. Musím se priznat, že nejen jejich vystoupení na mne zapůsobilo jako oheň a tohle všechno se přeneslo i do této nahrávky. V sólových vokálech se tady střídají Leanne, v jejímž hlasu se ukrývá neskutečný bluegrassový drive, který zkouší, kolik ještě toho dokážeme zvládnout a jemňoučký hlásek banjistky Tabithy. Celkově má kapela našlápnuto stylem Carrie Hassler and Hard Rain. Pro ty, kteří by si chtěli poslechnout aspoň malý výběr z alba Fire, určitě doporučuji videoklipy na YouTube – Virginia Rose a Fuel To My Fire. Líbí se mi jemnost jejich vícehlasů a oceňuji, že jejich projev neobsahuje afektovanost, která je mnohdy zřetelná v jiných ženských kapelách. Samozřejmě nemohu vynechat i jejich muzikantskou vytříbenost, která v konečném důsledku posouvá album do roviny, kdy člověk překvapeně vykřikne: „Nevěřím, že nejsou Američanky!“

CD: Ida Clare

Milovníci a fanoušci nejpopulárnější americké rodiny Simpsonů určitě znají místního ožralu Barneyho Gambla. V jedné části se ze vzorného studenta stane alkoholik a okomentuje to výrokem: „Pivo moje, kde jsi doteď bylo?“ Něco podobného mě napadlo, když jsem poprvé slyšel album od kapely Ida Clare. Ida Clare, kde jsi se doteď skrývala? Kapely obyčejně na svých webových stránkách uvádějí to příjemné a krásné, co o nich jiní napsali, a tak i já vybírám pár slov: „Tato snaha od Ida Clare je něco odlišného. Dosáhne toho, že chceš tancovat, rozmýšlet a dá ti příčinu k naději. Tato nová hudba je víc než nahrávka, víc než pár nových písní, je to zkušenost.“ A kdo nevěří, ať nechce. U tohoto alba určitě platí známé pořekadlo – nesuď album podle obalu. Ten je laděný do příjemné retro kresby s kráskou jakoby vyšitou ze starých pin-up plakátů, a tak člověk skutečně neví, co může očekávat. A potom to začne. Hold On. Zvuk banja, výrazný ženský zpěv a to napětí… Je neskutečně silné a když přibude do pozadí mužský vokál, jakoby to byl začátek nějaké popové skladby. Avšak naštěstí není a je to skutečně příjemné. Kapela Ida Clare pochází z Kentucky a tvoří ji čtveřice Lea Cockrell – zpěvačka a kytaristka, mandolinista Jim Wheatley, kontrabasista Mark Miller a banjistka Robin Thixton. Složení je už víc věkem ostřílené a album poskládali díky vlastním originálům. Vane z nich neskutečná svěžest, entuziasmus a odvaha. Celkově je album postavené na skvělém a výrazném hlasu zpěvačky, která je obklopena banjem a mandolínou. Navzdory tomu tady vůbec není znát nedostatek vyhrávek nebo opakující se aranžmá, které po třetím kousku začnou nudit. Každá píseň působí originálně, nápaditě a určitě tuto nahrávku doporučuji.

CD: The Old Ditch Riverhoppers – Long Done Gone

Při našem putování po méně probádaných umělcích modré trávy se vrátíme zpět do Evropy, a to tentokrát do Holandska. Kapela The Old Ditch Riverhoppers pochází z Utrechtu a na rozdíl od předcházejících interpretů jejich album Long Done Gone následovalo po předcházejících nahrávkách, které si však zaslouží označení EP. Odlišují se i stylově, když se za jejich hlavní preferenci dá označit tradiční bluegrass se silným vlivem například Billa Monroea, Stanley Brothers a podobných legend. Vycházejíc právě z této hudby skládají členové kapely i vlastní skladby a dělají to dobře. Na autorských písních má největší zásluhu houslista a mandolinista Maurits Mekenkamp. Z dvanácti kousků, které album obsahuje, se podepsal pod čtyři. Z jeho pera například vyšla i titulní a zároveň úvodní Long Done Gone. Ke kráskám, které ohromují bluegrassové fanoušky můžeme zařadit i Jolene. Kdo by ale očekával nekonečně mnohokrát recyklovanou verzi od Dolly Parton, určitě bude zklamaný, protože tato Jolene je originál od Riverhoppers. Kde se dá Evropanům nejlépe sbírat inspirace na bluegrassové skladby, když ne cestami po Kentucky, Tennessee anebo Virginii? Právě takovéto pozadí se skrývá za další autorskou skladbou – tentokrát od banjisty Jaba Fabera – Black Mountain Moonshiners. Věčné to téma pašeráků alkoholu. Při poslechu tohoto alba si přijdou na svoje především fanoušci tradice. Na moje milé překvapení působí příjemným dojmem, ačkoli vokály jsou v rámci možností, které kapela má, a proplétají se zde originály se známějšími písněmi, avšak originály vůbec nehrají podřadnou úlohu. Právě naopak, stylově jsou k nerozeznání od převzatých skladeb a sálá z nich preciznost, inspirace a jistota v tom, že kapela ví, co chce hrát. Muzikanti se u nahrávaní určitě dobře bavili. Toto je však už známé i z jejich předcházejících nahrávek.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)

Související články:
Pár modrých rozinek
Pár modrých rozinek 2
Pár modrých rozinek 3
Pár modrých rozinek 5