Vinou špatného počasí trpělo v roce 2017 celé evropské vinařství, a tak došlo k výraznému poklesu produkce vína. Takhle naříkali Francouzi, kteří hlásili nejnižší úrodu od roku 1945. Podobné hlasy se ozývaly z Itálie. Naštěstí je tohle všechno už za námi a rok 2018 je v tomto ohledu mnohem optimističtější. Navzdory tomu ještě vybírám pár modrých rozinek z roku 2017, které si určitě zaslouží pozornosti.

Tim Davis – God Bless America Again

Jestliže vás neodradil název alba, tak poslouchejte velmi dobře. Tim Davis není v bluegrassové hudbě žádným nováčkem, ačkoli informací o tomto banjistovi se na internetu nachází poněkud skromně. Proto jsem se podíval na vydavatele alba Davis Banjos a ocitl jsem se na správném místě. Tohle by už byla parketa pro banjisty, kteří měli možnost hrát na nástrojích od tohoto výrobce. Především je známý jejich Don Reno Model. Ještě doplním, že Tim hrál například v gospelové kapele Chosen Road, která také patří k mým oblíbeným. A zajímavý je především seznam hudebníků, kteří spolupracovali na albu God Bless America Again. Uvedu jen pár jmen jako Clay Hess, Wyatt Rice, Jim VanCleve, Justin Moses, Adam Steffey nebo Shawn Lane. Vokálně ho podporují například Stacey Grubb a mladá zpěvačka Sarah Toler. Tim je mi sympatický i díky slovům: „Když jsem hrál v kapele Chosen Road, kluci chtěli, abych nahrál nějaké sólové CD, ale nejsem typ hráče, který chce ve skutečnosti hrát instrumentálky na banjo. Více si hraní užívám v kontextu kapely.“ Tato myšlenka sice zazněla před lety po tom, co vydal svůj první napůl sólový projekt Flying High, ale doteď neztratila na své nadčasovosti. Album God Bless America Again vyšlo těsně před Vánocemi, kdy se už všichni chystali na novinky roku 2018, a tak se trochu ztratil mezi svátky a očekáváním. Neunikl ale pozorným fanouškům a ti, kteří si ho měli možnost poslechnout, určitě nelitovali. Celé album je prošpikované fantastickými skladbami, které pocházejí z nejrůznějších zdrojů. Takže zde můžeme slyšet nehynoucí klasiku Pretty Polly nebo výjimečnou skotskou lidovou baladu House Carpenter. Navzdory sedmiminutové délce se u ní neskutečně rozplývám. V bluegrassovém hávu s nádherným ženským zpěvem je to jeden z vrcholů této nahrávky. K dalším vydařeným kouskům můžeme směle zařadit i úvodní Let Me Show You How I Feel nebo I Just Can’t Break It to My Heart.

Pacipacifik – Krásny deň (2017)

Mnohým fanouškům, a to i na Slovensku, uniká kapela Pacipacifik, která se skrývá za trochu dětinským názvem, je ale poskládaná z odrostlých junáků, kteří to spolu táhnou už nějaký ten rok v téměř nezměněné sestavě. Když jsem ještě hrával v kapele Highlight, nejednou jsme se ocitli na společném pódiu. Oni byli začínajícími hvězdami přirovnávanými k legendární Louzianě, my jsme byli… jednoduše Highlight. Naše kapela už neexistuje, ale Pacipacifik ano. Rok narození této skupiny je 1999 a tvoří ji základní čtveřice – Rasťo Belička kytara a zpěv, Michal Weis banjo, Vladimír Nociar baskytara a Daniel Axmann mandolína a foukací harmonika. Zpočátku měli i hráče na bicí, ale nakonec zůstali jen čtyři, a tak v této „okleštěné“ sestavě vymetají slovenská pódia. Album Krásny deň je jejich už v poradí třetím. První dva tituly jsou sice vyprodané, ale chlapci je velkoryse nabízejí ke stažení ze své webové stránky. Čtveřice pokračuje v tom, čím zaujala většinu fanoušků. Jednoduchými zpěvnými texty složenými na známe melodie. Toto je ani tak ne omezením, protože se tu dokáží velmi příjemně nástrojově a pěvecky vyhrát, nicméně to trochu ubíjí jejich potenciál, který by mohl být naplno rozvinutý ve vlastních písních. Kapela vždy tak trochu paběrkovala mezi country a bluegrassovou scénou, ale tato novinka je naplno poklonou modrej trávě. Přece jen jejich předposlední album Country jeseň vyšlo v roce 2011 a od tehdy se chlapci osobnostně i muzikantsky posunuli. Krásny deň začíná, jak jinak, strhující skladbou Krásny deň, která dokáže příjemně naladit na začátku dne. Traktor Zetor dýchá mládkovským banjem a také podobnou atmosférou. V rámci vzpomínek na minulost sáhnul Pacipacifik také na Krok sun krok od dnes už neexistující slovenské formace Country Plus Band. Návratem do dob, když v kapele měly zastoupení i bicí, je pomalejší skladba Ďakujem. Celé album je přeplněno slovenskými texty a tím pádem se dostává i blíž k uším našinců. Tohle bylo vždy silnou stránkou Pacipacifiku, a myslím, že nejsou žádné plány to měnit.

Trout Steak Revival – Spirit to the Sea

Na závěr představování projektů ještě z roku 2017 jsem si nechal americký kvintet s podezřelým názvem Trout Steak Revival. Kapela se ohřívá na slunci tohoto světa už od roku 2008. A za těch deset roků mají za sebou čtyři dlouhohrající alba. Přiznám se, že mě zaujali už od toho prvního. Jejich hudba je tak trochu odlišná od tradičnějšího pojetí bluegrassové hudby. Najdeme v ní vlivy folku, old-time a podobných stylů, které vrcholí v jejich provedení do symbiózy a zralého písničkářství, ve kterém se dá najít to svoje. V jejich případě si každý chytí tu svoji oblíbenou část. Kapela se může pyšnit například cenou Emmy za skladby ze soundtracku k dokumentu Rocky Mountain PBS, taktéž vítězstvím z roku 2014 v Telluride Bluegrass Band Competition a podobně.

Spirit to the Sea je jejich druhým albem, které produkoval Chris Pandolfini známý z Infamous Stringdusters. Třináct skladeb reprezentuje originální písničkářství, do kterého přispívá každý člen pětice ve spojení s muzikantským a vokálním kumštem. Zahajovací skladbou je taneční pochoutka, v níž se prezentuje clawhammerové banjo ve spojení s houslemi. S podobnými vyhrávkami a aranžmá se setkáváme na celém albu. Navzdory mírně depresivní a pochmurné melodii nutí k tanci i titulní skladba Spirit, ke které byl natočený i videoklip. Set my spirit like the river to the sea – slova, která se natrvalo usadí v hlavě. Reálný poklad se skrývá v houslistce a zpěvačce Bevin Foley. K mému smutku ale přispívá skutečnost, že ačkoli její hlas zaznívá ve vícehlasech, v sólových zpěvech se objevuje sporadicky. Je to zřejmě pravidlo kapely, kde si musí každý něco zazpívat a dosahuje se tak jakási rovnoprávnost. Trochu si ji můžeme vychutnat v Side of the Road anebo v silné Loving Is Leaving. Abych to ale nějak uzavřel. Myslím si, že album nabídne každému něco a je tu množství skvostných skladeb. Výběr těch oblíbených už mohu nechat na každém z posluchačů.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)

Související články:
Pár modrých rozinek
Pár modrých rozinek 2
Pár modrých rozinek 3
Pár modrých rozinek 4