![[BlueGrass CZ] bgcz.net](http://bgcz.net/wp-content/uploads/2018/07/bgcz-net-logo.png){kind=logo}
Na letošním Jamboree ve dnech 27. a 28. května bylo co slavit! Dvacet let bluegrassu ve Strakonicích, sto let od narození Billa Monroea a patnáct po jeho odchodu do nebeské kapely.
Program byl výborně vymyšlený a velice nabitý. Bohužel počasí nám zase jednou nepřálo. Jela jsem s Big Herbertem a Friedrichem Hog z německého Vöhringenu po senzačním koncertu Valerie Smith, Becky Buller & Liberty Pike (psala jsem o nich v článku o bluegrassovém festivalu v německém Bühlu). Tam začalo pršet už ve čtvrtek v noci. A celou cestu do Čech ani na minutu nepřestalo. Jako spousty ostatních jsme doufali, že se páteční program bude odehrávat v kulturáku, i když tam není ta správná festivalová atmosféra, ale zato aspoň sucho… Ale jako vždy, vše bylo jinak a festival se konal v mokrém letním kině.
V pátek o půl osmé to vypuklo. Zahajoval písecký Kvintet, další v řadě byl Vojta Zícha se svou Druhou mízou. Všichni se těšili na znovuzrozený Fragment. Jana Doláková Mougin si odskočila ze svého nového domova v Nashvillu a předvedla nám svou staronovou kapelu. Zůstal v ní z původních členů pouze dobrista Henrich Novák a pozdější banjista Richard Ciferský. Nově přibyl Ondra Kozák s kytarou. Nezklamali. Poutníci nám předvedli perfektní show jako vždycky. Sestava Modrotisku byla také trochu změněna, ale výborná jako jindy.
Pak přišly na řadu festivalové hvězdy – pánové kytaristé Beppe Gambetta z Itálie a americká kytarová legenda Dan Crary. To už se dokonce umoudřilo počasí a konečně přestalo pršet. Beppe nás uvítal svou půvabnou češtinou: „Ty vole, to je teda kosa!“ A ta taky byla a pěkně jim mrzly prstíky. To co nám předvedli, byl pořádný nářez a všem bylo aspoň u srdce zase teplo. Již bylo po půlnoci, když nastoupili Copáci. Trochu tam chyběl Jirka Vopava, kterého zaskočil mandolinista z Blue Gate. Celým večerem nás provázeli Míša Leicht a Rosťa Čapek.
Bohužel počasí se podepsalo na účasti, nepamatuji tam tak málo lidí v pátek. Všichni doufali, že zítra bude líp. Byli jsme tak zmrzlí, že jsme se ani nešli nikam veselit. Moji němečtí přátelé odešli do hotelu už po Fragmentech, neboť si poprvé vzali s sebou manželky, aby jim ukázali, jak je u vás dobře a proč sem tak rádi jezdí. Ty ale odmítly mrznout a moknout.
Sobotní ráno vypadalo docela slibně a už jsme se těšili na hradní nádvoří, kde o půl jedenácté začínala Bluegrass Session No. 11 otevřenou kytarovou dílnou s Masters of the guitar – kytarovými mistry ze tří generací. Pan univerzitní profesor Dan Crary (1939), Beppe Gambetta (1955) a Ralph Schut (1982).
Trochu vám je představím. Dan Crary napomohl prosazení kytary jako sólového nástroje hraného pomocí trsátka (tzv. flatpicking). Původem z Kansasu začal hrát na kytaru ve dvanácti letech. Po maturitě začal v Chicagu studovat teologii. Později pokračoval ve studiu v San Francisku. Hrál v několika kapelách a také sólově, aby si vydělal na živobytí.
V roce 1967 se odstěhoval do Louisvillu v Kentucky. S čerstvým titulem tam pokračoval ve studiu filosofie. Louisville se dodnes hemží bluegrassovými muzikanty, a tak se tam stal členem progresivní kapely Bluegrass Alliance, která v té době patřila k mým nejoblíbenějším. Po jeho odchodu zpátky do Kalifornie ho v ní vystřídal Tony Rice.
V Los Angeles se seznámil s Byronem Berlinem a skupinou Sundace a nahrál Country Rock album. K bluegrassu se vrátil o dva roky později nahrávkou Lady’s Fancy. Časem se opět spojil s Byronem Berlinem. Společně s banjistou Johnem Hickmanem založili skupinu C-B-H (Crary, Berline, Hickman) a odjeli na turné do Japonska. Po návratu se k nim přidali John Moore a Steve Spurgin a založili kapelu super hráčů California, se kterou jsem ho poznala i já. Excelovali několik let jako nejlepší instrumentální bluegrassová skupina. Vídávala jsem je občas i v Evropě.
S Beppem Gambettou se seznámili v zákulisí, když byl Beppe na šňůře s Tony Trischkou. Někdy v roce 1991. Společně, již jako duo, pak v roce 1993 hráli i v Praze. Povídali mi, jak se jim tehdy pokazilo auto a museli se nechat odtáhnout. Spěchali, aby nezmeškali koncert, a přijeli tam na poslední chvíli sice ve svém autě, ale naloženém na odtahovém náklaďáku. Kde to přesně bylo, si již nepamatuji. Možná někdo z vás ano. Dan Crary také několikrát navštívil Prahu jako turista. Více informací najdete na www.dancrary.com
Beppe Gambetta byl v Česku nesčetněkrát a jistě ho mnohý z vás zná. Je to jeden z mála evropských muzikantů, kterým se podařilo se prosadit i v Americe. Jeho hudba spojuje vlivy italské, slovanské, appalačské, sardinské a keltské hudby. Ve světě uznávaný jako jeden z Mistrů inovátorů akustické kytary… Více se o něm dozvíte na www.beppegambetta.com
A konečně toho nejmladšího Mimozemšťana – Nizozemšťana Ralpha Schuta snad ani představovat nemusím. Přistěhoval se z Holandska před několika lety. Už jako dítě hrával i se svými bratry v tátově kapele Spruce Pine. Naučil se perfektně česky i slovensky a hraje s několika kapelami. Jeho hlavní je G-Runs & Roses, loni získala na obou prestižních evropských festivalech v holandském Voorthuizenu a francouzském La Roche sur Foron titul Evropské kapely roku. V každé ze svých kapel hraje na jiný nástroj, třeba ve slovenském Bluelandu na banjo. Krásně zpívá a je to rodilý showman.
To co nám ti páni kytaristé předvedli, se ani snad nedá popsat, musí se to vidět a zažít na vlastní oči a hlavně uši! Bluegrassová session pak pokračovala skupinami Luňáčkové, Wyrton, Burison, 3B (což prý znamená Budějovický bluegrass band). Avizovaná kapela Giant Mountain Band nepřijela, tak odpolední program zakončoval chomutovský Album. Noc před tím slavili narozeniny Petra Gärtnera a trošku to na nich bylo vidět. Tak je výjimečně tentokrát nepochválím, ale hlavně že jim bylo fajn! Ale stejně jsem si je nejenom já moc ráda poslechla! Odpoledním programem nás prováděl Zdeněk Schwager.
Hlavní program začínal opět na letním kině ve čtyři odpoledne. Po půlhodinách se střídaly kapely Flashback, Blackjack, Apple, další Američan – písničkář Brent Moyer se svým kolegou Charlie Slavikem. Ti nám předvedli také pár kovbojských písní a přivolali znovu déšť. Na rozdíl od trvalého pátečního to byly naštěstí jenom přeháňky.
Následovala temperamentní formace Blue Gate, kolem Ilon Leichtové, přísně tradiční jak oblečením, tak i přednesem BG Cwrkot. Moc jsem se těšila na znovuzrozenou budějovickou kapelu Sem Tam, která mne ve vzpomínkách vrátila o dvacet let zpátky. Moc se mi líbili! Škoda, že jsem přeslechla, jak se současné zpěvačky teď jmenují. Původně to bývaly Lenka Jakšová a Míša Krmíčková. Lubošovi Markovi moc fandím, že je zase dal do kupy.
Výborný Monogram, který se letos jako jediná neamerická kapela předvede na IBMA Showcase v Nashvillu. Pak Mirek Horňák s kapelou, o kterém jsem zde také nedávno psala, nejlepší česká vokální skupina Reliéf, legendární Blanket, draví G-Runs & Roses a jako vždy prvotřídní Druhá tráva Roberta Křesťana…
Večerní program vyvrcholil dávno po půlnoci vzpomínkovým pásmem k nedožitým stým narozeninám Otce bluegrassu – Tribute to Bill Monroe. Na pódium nastoupili Ondra Kozák, Tomáš Dvořák, Ralph Schut v obleku a s kloboukem, Tomáš Kubín a Petr Brandejs. Po každé písni si přizvali nového hosta a další skladbu zahráli pak s ním. Nejvíc se líbila Roanoke se dvěma mandolínami – Tomáš Dvořák a Ralph Schut. Pak přišel Dan Crary, Beppe Gambetta a jako poslední Robert Křesťan. Po několika přídavcích kolem půl druhé festival opravdu skončil .To už skoro mrzlo. I přes tu strašnou zimu to byl senzační víkend. Jenom těch diváků mohlo být aspoň trochu víc.
Dík patří dramaturgovi Petrovi Kuklíkovi, kulturnímu středisku města Strakonic a všem organizátorům.
Lilka Pavlak v Bülachu, 4. 6. 2011 (pro bgcz.net upravil Milan J. Kalinics 5. 6. 2011)
Autorem fotografií je Lilka Pavlak
