![[BlueGrass CZ] bgcz.net](http://bgcz.net/wp-content/uploads/2018/07/bgcz-net-logo.png){kind=logo}
6. července 1944 se v Caldwellu (Kansas), necelých pět kilometrů od severní hranice Oklahomy, narodil Byron Berline, jeden z významných moderních bluegrassových houslistů, ale také hudebník a skladatel, který se výrazně prosadil za hranicemi bluegrassového žánru a rovněž ve filmové tvorbě.
Vyrůstal na farmě svého otce v Oklahomě (a snad proto je severní Oklahoma ve většině biografií udávána jako nesprávné místo jeho narození). Byron hrál na housle od pěti let a jeho táta, uznávaný místní fiddler, jej brával s sebou na houslové soutěže do Texasu. Už v deseti letech na jedné ze soutěží ve stylu old-time music svého otce porazil. Bylo to jeho první vítězství na houslové soutěži. Ačkoliv Byron Berline aplikoval později do bluegrassu takzvaný „texaský houslový styl“ (ve kterém se prolínají vlivy old-timeu se swingem, mexickou hudbou a jazzem, čímž se výrazně odlišuje od stylu typického pro venkovskou hudbu v Appalačských horách), v dětství se učil hrát podle svého otce a byl ovlivněn i dalšími old-timeovými fiddlery, především Benny Thomassonem a Eckem Robertsem.
V letech 1962 až 1964, už jako student Oklahomské univerzity v Normanu, hrál Byron na housle s Billem Caswellem jako člen víceméně folkové skupiny The Cleveland County Ramblers. S bluegrassem se údajně poprvé setkal až 23. listopadu 1963, kdy na univerzitě vystupovala skupina The Dillards. Později, jako jednadvacetiletý, nahrál Byron s Dillardy pro společnost Elektra velmi ceněné LP „The Dillards with Byron Berline – Pickin´ and Fiddlin“ (1965, EKS-7285). V celkovém pořadí to bylo druhé studiové album Dillardů po debutové desce „Back Porch Bluegrass“ (1963, Elektra, EKS-7232) a po živáku „Live… Almost!!!“ (1964, Elektra, EKS-7265). Ale i mnohem později najdete Byronovo jméno na deskách Douga Dillarda nebo Doug Dillard Bandu. V roce 1969 účinkoval na country-rockovém projektu „Dillard & Clark – Through The Morning, Through The Night“ (A & M Records 4203), ale daleko zajímavější pro bluegrassové fanoušky je až živá nahrávka z roku 1980 „The Doug Dillard Band Featuring Byron Berline – Jackrabbit!“ (Flying Fish, FF-208), která má úžasný spád a drive. Kromě členů kapely a Byrona zde můžete slyšet jako speciálního hosta na mandolínu i Sama Bushe…
V roce 1964 se Byron seznámil s banjistou Alanem Mundem (rovněž studentem Oklahomské univerzity). Berline a Munde společně založili kapelu Bluegrass Gentlemen (v některých novějších materiálech je název formace uváděn jako The Oklahoma Bluegrass Gentlemen), která hrála v obsazení Byron Berline – housle, Alan Munde – banjo, Walter Hawkins – kytara a Albert Brown – mandolína (posledně dva jmenovaní členové však nebyli studenti univerzity). Jak jsem již zmiňoval dříve v článku o Alanovi, formace nikdy neměla hráče na basu.
Od března 1967 hrál Byron Berline u Blue Grass Boys Billa Monroea, kam nastoupil po ukončení studia na univerzitě a vystřídal tak v kapele jiného významného houslistu Richarda Greena. Jeho spoluhráči v Blue Grass Boys v té době byli (kromě samotného Billa Monroea, pochopitelně) Rolland White – kytara, Vic Jordan – banjo a Billův syn James Monroe – kontrabas. Byron však musel v září téhož roku na vojnu. Nakrátko jej v Blue Grass Boys nahradili houslisté Benny Williams a Vassar Clements, a po nich (celkově už potřetí) a na dlouho (s přestávkami až do roku 1984) hrál na housle v první bluegrassové kapele rovněž velmi známý Kenny Baker.
Po návratu z vojny se Berline v roce 1969 přesunul do jižní Kalifornie a stal se zde vyhledávaným studiovým hráčem. Objevil se tak v průběhu let na mnoha bluegrassových a countryových, folkových, ale i rockových deskách. Během svého působení jako side-man nahrával s velkou řadou známých umělců, včetně Rolling Stones, Boba Dylana, Mary Chapin Carpenter, Eltona Johna, Masona Williamse, Billa Monroea, Earla Scruggse, countryových superhvězd Willieho Nelsona, Johna Denvera, Vince Gilla, Emmylou Harrisové, Tammy Wynette, country-rockových legend jako jsou kapely Eagles, Byrds a Alabama a s dalšími. V roce 1970 vyhrál Národní soutěž old-timeových houslistů (National Oldtime Fiddle Contest Championship) ve Weiseru v Idahu a později získal titul šampióna ještě dvakrát.
V řadě encyklopedií najdete poměrně nepřesný údaj, že v roce 1971 Byron Berline účinkoval krátce v kalifornské country-rockové skupině Flying Burrito Brothers. Ale je prokazatelné, že se Berline jako externí člen na hudbě Flying Burrito Brothers podílel už v roce 1969, konkrétně na první desce této formace „Gilded Palace Of Sin“ (1969, Edsel Records, CD 2782 191 2) a je také zřejmé, že zde hrál až do března 1972, neboť jeho housle jsou ke slyšení i na živé nahrávce z roku 1971 „Last Of The Red Hot Burritos“, čtvrté desce kapely (prodávané od roku 1972) a zúčastnil se ještě turné skupiny v Holandsku v lednu a únoru 1972. Někteří encyklopedisté přistupují prostě k datům a životopisům poněkud lehkomyslně a nedůsledně.
Pozoruhodné (a málo známé) je, že ačkoliv se skupina Flying Burrito Brothers po návratu do USA v březnu 1972 rozpadla (a Berline spolu s dalšími třemi spoluhráči založili The Country Gazette), formace měla v Holandsku tak vysoký kredit, že se za účelem dalšího holandského turné v únoru a březnu 1973 znovu sešla a nyní již členové Country Gazette se u této příležitosti na dva měsíce stali opět členy kapely Flying Burrito Brothers, která v Evropě vystupovala v obsazení Rick Roberts, Sneaky Pete Kleinow, Byron Berline, Kenny Wertz, Roger Bush, Alan Munde a Eric Dalton.
Jak jsem již zmínil v předchozím odstavci (ale i v jiných článcích zde na webu), ve Flying Burritto Brothers byli v roce 1971 až do března 1972 společně s Byronem i banjista Alan Munde, kytarista Kenny Wertz a hráč na basu Roger Bush. Tito čtyři hudebníci na jaře 1972 společně založili již zmíněnou skupinu Country Gazette. Berline byl členem této významné moderní bluegrassové formace v následujících letech 1972 až 1975 a střídal zde housle s mandolínou (odešel v únoru 1975, těsně po návratu kapely ze švédského turné a svůj úmysl odejít oznámil ostatním v noci, v okamžiku příjezdu zpět do USA. Turné bylo mimochodem velice úspěšné a švédská televize odvysílala v dubnu a v květnu 1975 z vystoupení skupiny dva různé záznamy). S kapelou se tak Berline podílel na deskách „A Traitor In Our Midst!“ (1972, United Artists, UA-95671), „Don´t Give Up Your Day Job“ (1973, United Artists, UAS-29491) a na živé nahrávce „The Country Gazette Live 1974“ z vystoupení v kalifornské Santa Monice (1975, Transatlantic TRA 291, licenci této vinylové desky najdete u firmy Ariola – Eurodisc, 88556-IT a také na značkách Trio 3095 & Antilles 7014). Všechny tři tituly jsou dodnes považovány za nejlepší „gazettovská“ alba. Jako hostující houslista pak ještě účinkoval na desce „The Country Gazette – What A Way To Make A Living!“ (1977, Ridge Runner, RRR-0008).
Po odchodu z Country Gazette (kde na jeho místo nastoupil Dave Fergusson) založil Byron Berline v témže roce (1975) vlastní skupinu Sundance. V původním obsazení zde společně s Byronem hráli banjista John Hickman, kytaristé Dan Crary a Allen Wald (tento pouze doprovodnou kytaru) a hráč na basu a sólový zpěvák Jack Skinner. Po dvouleté existenci skupiny zůstalo několik desek. Debutové album „Byron Berline and Sundance“ (1976, MCA 2217), živák „Live At McCabes“ (1977, Tacoma D-1061) a nahrávka „Fiddler´s Dream“ (Appaloosa AP-043). Kromě toho se kapela představila na gramofonovém trhu velkou spoustou singlů (jejichž obsah však najdete vesměs na uvedených albech). Byronovy housle naživo z té doby můžete ale také slyšet například na CD „The Festival Tapes / Tellulive“ (1992. Flying Fish, FF-70068), obsahující nahrávky z vystoupení různých formací na festivalech v Telluride (Colorado) v letech 1977 a 1979. Byron zde hraje jak s kapelou Sundance, s Vince Gillem či s Peterem Rowanem a New Grass Revival (1977), tak s Doug Dillard Bandem (1979).
Skupina Sundance se rozpadla v roce 1977, ale Berline, Crary a Hickman spolu nadále nepravidelně vystupovali a často účinkovali i v západní Evropě. Zmíněné trio nahrálo v 80. letech minulého století u firmy Sugar Hill několik zajímavých desek: „Berline-Crary-Hickman“ (1981, SH-3720), „Night Run“ (1984, SH-3739), „B-C-H“ (1986, SH-3755) a konečně „Now They Are Four“ (1989, SH-3773), kde, jak již z názvu vyplývá, se k nim přidal multiinstrumentalista Steve Spurgin (se kterým však už Berline spolupracoval dříve). Toto složení vyvrcholilo vznikem skupiny California (Berline, Crary, Hickman, Spurgin a John Moore), která v roce 1992 nahrála u firmy Sugar Hill pozoruhodné album „Traveler“ (SH-3803). Za zmínku stojí také deska „Byron Berline with John Hickman & Vince Gill“ nahraná u stejné společnosti v roce 1995. V roce 2002 vyšla na CD kompilace „Berline-Crary-Hickman – Chambergrass: A Decade Of Tunes From Edges Bluegrass“ (SH-3945), obsahující 15 nejúspěšnějších instrumentálek z dřívějších čtyř desek tria vydaných na značce Sugar Hill.
Byron Berline, známý též v 70. a 80. letech minulého století svými experimenty s pětistrunnými houslemi, nahrál i několik dalších projektů. U firmy Rounder vydal desku „Dad´s Favorites“ (1977, ROU-0100), s oblíbenými melodiemi jeho otce, k jejíž realizaci si přizval mj. řadu výborných banjistů Johna Hartforda (dnes již zesnulého), Douga Dillarda, Alana Mundeho, Johna Hickmana a Larryho McNeelyho. U firmy Flying Fish natočil titul „Outrageous“ (1980, FF-70227), kde spolu s ním můžeme slyšet Dana Craryho, Johna Hickmana a na dobro Skipa Conovera. Album obsahuje jak tradičnější materiál, tak typické „countryovky“, ve kterých spoluúčinkují například vynikající Jay Dee Manness na steel kytaru, John Hobbs na piáno, Vince Gill na elektrickou kytaru a další. Ve stejném roce následoval projekt „Byron Berline And The L. A. Fiddle Band“ (1980, SH-3716).
Společně s Johnem Hickmanem natočil i album klasických old-timeových houslových a banjových duetů „Double Trouble“ (1986, SH-3750) a o čtyři roky později, s banjisty Hickmanem, Alanem Mundem a Dennisem Caplingerem, s hráčem na dobro Skipem Conoverem, s kytaristy Crarym, Joe Carrem a s mnoha dalšími hudebníky, titul „Jumpin´ The Strings“ (1990, SH-3787), kde je zaznamenáno celkem 22 waltzů, breakdownů a ragů, které předtím zazněly v populární TV show „Northern Exposure“. Nakladatelství Mel Bay k této nahrávce vydalo samostatný songbook. Patrně nejúspěšnější bylo zatím na dvě ceny Grammy (v kategoriích „album roku“ a „píseň roku“) v roce 1996 nominované album „Fiddle And A Song“ (1995, SH-3838), kde s legendárním houslistou, kromě dalších muzikantů, hráli jako hosté i Bill Monroe a Earl Scruggs.
Od roku 1995 řídí Byron Berline vlastní Double Stop Fiddle Shop v Guthrie (Oklahoma), kde pracuje jako opravář strunných hudebních nástrojů také jeho dlouholetý přítel a spoluhráč, banjista John Hickman. Prodávají a opravují zde kromě houslí také kytary, banja, mandolíny, ale také například violoncella a další nástroje. Oba dva, Berline s Hickmanem, společně s kytaristou Jimem Fishem, levorukým kontrabasistou a baskytaristou Richardem Sharpem a hráčem na bicí Stevem Shortem založili The Byron Berline Band. Skupina vystupuje po celých Spojených státech i v Evropě a pravidelně účinkuje dvakrát měsíčně v městě Guthrie, v kabaretu nad Fiddle Shoppem.
Kromě pravidelných vystoupení pořádá každoročně v říjnu Byron Berline v Guthrie také uznávaný Oklahoma International Bluegrass Festival (OIBF), na který zpravidla vždy sestaví zajímavou příležitostnou formaci významných bluegrassových hudebníků, mezi kterými v minulosti nechyběli například John Hartford, Earl Scruggs, Ricky Skaggs a mnoho jiných. Součástí tohoto festivalu bylo na minulých ročnících mimo jiné také představení neamerických kapel z Japonska, švýcarské formace Krüger Brothers a rovněž české skupiny Robert Křesťan a Druhá tráva.
Člen kapely Steve Short, kromě toho, že je patrně jeden z nejpopulárnějších bubeníků v oblasti, je také zdatným zvukařem a hudebním vydavatelem. Právě on produkuje a vydává desky Byron Berline Bandu, kterých k dnešnímu dni vyšlo celkem pět. Debutové album s názvem „Byron Berline – Live At The Music Hall“ je záznam jednoho z již zmíněných vystoupení v sále nad houslovým obchodem a dílnami Byrona. Nahrávka má úžasnou atmosféru díky projevu kapely i entuziasmu diváků a obsahuje především bluegrassový a novoakustický materiál. Následující pozoruhodné CD „Byron Berline Band – One Eyed Jack“ (Doublestop, DSCD-099) obsahuje starší i nové skladby z oblasti bluegrassu a western-swingu. Kromě členů kapely zde hostoval i hráč na dobro Al Perkins.
Na CD skupiny s názvem „Byron Berline Band – Clark / Parsons Tribute“ (Doublestop, DSCD-001) je ke slyšení šest skladeb legendárního Grama Parsonse, významného country rockového zpěváka, kytaristy a pianisty, člena The Byrds (a též Flying Burrito Brothers) a šest skladeb Gene Clarka, jednoho ze zakládajících členů legendárních The Byrds a pozdějšího spoluhráče Douga Dillarda. (Gram Parsons zemřel za záhadných okolností v roce 1973 a Gene Clark zemřel v roce 1991). Na albu se jako hosté podíleli například Vince Gill, Chris Hillman, Jay Dee Maness a Al Perkins. Zvláštností je, že tento projekt se nahrával celkem dva roky.
Další album formace je CD „Oil In My Lamp“ (DSCD-003) a zatím nejnovější Byronův projekt je album „Flat Broke Fiddler“, kde hostuje spousta z jeho významných hudebních přátel. Deska obsahuje pouze čtyři tradicionály, autorem zbylých skladeb je Byron a podle kritiků je to vůbec nejlepší houslové album, jaké kdy natočil.
Byron Berline se jako host objevuje na množství dalších titulů a v průběhu celé své profesionální dráhy významně přispěl (vedle dalších předních houslistů) k modernějšímu zvuku tohoto tradičního bluegrassového nástroje. Jeho hudba se také objevila v několika televizních seriálech a filmech (například „Star Trek“, „Basic Instinct“, „Blaze“ nebo „Back to the Future III“). Samotný Berline si zahrál venkovského muzikanta v roce 1979 ve filmu „Rose“. Přesto, bohužel, je u nás poněkud zapomenutým a nedoceněným hudebníkem…
Byron Berline zemřel 10. července 2021 v Oklahoma City, Oklahoma…
Byron Berline, © 1997, 2002, 2008, Milan J. Kalinics, Brno / “Malé povídání o bluegrassu“ (1997, 2002, Milan J. Kalinics), „Anatomie Bluegrassu“ (2008, 2022 Milan J. Kalinics), v letech 2007, 2008 a 2022 aktualizováno pro bgcz.net / Poslední aktualizace na BGCZ.net 1. dubna 2022
Použitá literatura:
ANATOMIE BLUEGRASSU (Milan J. Kalinics, rukopis, 2022) / AMERICA´S MUSIC – BLUEGRASS (Barry R. Willis, 1997) / DEFINITIVE COUNTRY – THE ULTIMATE ENCYCLOPEDIA OF COUNTRY MUSIC AND ITS PERFORMERS (Barry McCloud, 1995) / Katalogy vydavatelství ARIOLA-EURODISC, DOUBLESTOP, EDSEL, ELEKTRA, FLYING FISH, MCA, RIDGE RUNNER, ROUNDER, SUGAR HILL, TRANSATLANTIC, UNITED ARTISTS a LABEL /
Doporučené odkazy: