S Tony Trischkou v hudebninách

Protože za několik dnů se v České republice opět objeví Tony Trischka na turné s Druhou trávou, můžete si přečíst rozhovor z loňského prázdninového čísla časopisu Bluegrass Music Profiles. V originálu se článek jmenuje Shop Talk with Tony Trischka.

V hudebninách s Tony Trischkou.

Obecně se snažím hrát tak, jak je to vhodné pro danou situaci. Nedávno jsem hrál s formací Psychograss a s těmito lidmi se můžete dostat do sedmého nebe… Když s nimi hraji, můžu dělat cokoliv a cítím se u toho velmi svobodně. Zkouším hrát s velkou dávkou emocí a banjo je pro mne cesta jak vyjádřit své pocity. Také zkouším nehrát pokaždé stejně. Hraji některé věci jako určité fiddle tunes, kde mívám vypracované aranžmá, ale obecně rád překvapuji sám sebe, kdykoliv je to jen možné, a dávám hodně pocitů do různých skladeb. Někdy to znamená balancovat na hraně a jakmile balancujete na hraně, nemusíte hru vždy dostat zpátky pod kontrolu, ale obvykle se dokážete vrátit zpátky jinou cestou. Banjo je opravdu mocný nástroj a rád z něj tu sílu při své hře dostávám. Jsem rád, když je to zážitek pro mne i pro obecenstvo, tak že se lidé dostanou do určitého rozpoložení. To je přístup, o který se snažím. Jestliže hraji skutečně tradičně, snažím se jistých bláznivých věcí vyvarovat, zatímco když hraji s kapelou Psychograss, jdou všechny zábrany stranou.

První banjo, které jsem dostal, bylo Christy s dlouhým krkem, to bylo v roce 1963. Přišel jsem do místního obchodu s hudebninami v Syracuse (NY) a měli tam na výběr buď tohle nebo jakékoliv jiné na objednávku. Byl jsem velký fanda Kingston Tria a The Limelighters a podobných raných folkových kapel. Všichni banjisté měli banja s dlouhým krkem, Pete Seeger měl banjo s dlouhým krkem, tak i já jsem chtěl dlouhokrké banjo. To mi bylo takových 14 let. Pamatuji si, že rodiče ho koupili někdy před vánoci a já jsem šel do kumbálu u jejich ložnice a našel ho tam. Potom jsem si na něj hrál ještě před vánoci, kdykoliv nebyli naši doma. Mělo krásnou bíle vykládanou hlavu, bylo tak kulaté a mělo dlouhý krk. Během krátké doby jsem objevil Earla Scruggse a uvědomil si, že chci hrát bluegrass a že musím sehnat jiné banjo s rezonátorem a kratším krkem. Žadonil jsem u svých rodičů a ti mi nakonec koupili Gibsona Mastertone RB-250 s vykládáním ve tvaru motýlků. Bylo to v roce 1963 nebo 1964, bylo nové a bylo to moje první bluegrassové banjo. Bohužel už nemám ani jedno z nich. V místních hudebninách měli Mastertony, tak jsem za něj vyměnil své Christy. Tenkrát nebyly čisté banjové blány, takže když jste chtěli ostřejší tón, bylo nutné vzít nějaké rozpouštědlo a zbavit se pískování, ale já vzal jen kapesní nůž a blánu jsem oškrábal. Vypadalo hrozně a viselo v tom obchodě ještě hodně dlouho. Pak jsem chtěl staršího Mastertona, tak jsem vyhandloval svou RB-250. Někdy v té době jsem jel do New Yorku se starším kamarádem, také banjistou, domů k Rogeru Sprungovi, jednomu z prvních bluegrassových banjistů v celém New Yorku. Pamatuji se, že jsem koupil banjo s vykládáním, jako měl Don Reno ve stylu letícího orla a vzor z RB-4. Potom jsem pořídil RB-800, což byl model od Gibsona, kterým se vracel ke starým motivům vykládání – „hearts and flowers“ s lehce nazelenalým lakem, ale to mi bylo jedno. Pak jsem měl RB-3 – žádné starší, ale nový Mastertone ze sedmdesátých let. Poté jsem začal hrát na Stellingy. Měl jsem Stelling Staghorn, kterého jsem pořídil kolem roku 1979 a po něm jsem měl asi sedm nebo osm let model Sunflower, na který jsem toho nahrál pěknou fůru.

Někdy v polovině osmdesátých let jsem přes Sonnyho Osborna sehnal předválečného Gibsona Mastertone. Byl to originál PB-3 s původními mechanikami z roku 1932, které stále mám. Pak jsem dostal druhého Stellinga Sunflower, kterého mám také dodnes. Zhruba před třemi lety hrál jeden z mých studentů na banjo Tenbrook značky Deering, které se mi opravdu líbilo a byl to jeden z modelů Jense Krügera podle předválečných specifikací. V současné době hraji na Deeringy. Mám zhruba kolem deseti nástrojů různých druhů. Mám nějaká old-time banja, Deeringa model John Hartford s vroubkovaným toneringem, stále mám PB-3, dva Stelliny,dvě bonza (pozn. překl.: neví někdo co to je?), National banjo s plechovým rezonátorem na přední straně a banjo, které mi dala jedna fanynka – bylo vyrobeno kolem roku 1883 firmou Fairbanks & Cole a má kolíky ze slonoviny. Doma je nevystavuji, od toho mám obří obraz Billa Monroea nad krbem.

Navštivte www.tonytrischka.com

Publikováno na bgcz.net s laskavým svolením vydavatelů časopisu Bluegrass Music Profiles (červenec – srpen / 2007, str. 15) www.bluegrassmusicprofiles.com

zdroj: Bluegrass Music Profiles

Japhy

Související články:
Tony Trischka – 1. díl
Tony Trischka – 2. díl
Tony Trischka – 3. díl
Tony Trischka – 4. díl
Tony Trischka – 5. díl
Tony Trischka po letech znovu v ČR s Druhou trávou
Tony Trischka po čtyřech letech znovu na českých pódiích