Potřebujeme centrální jamy?

Chtěl bych se podělit o mou vizi struktury jamů v ČR. Podle mne by bylo ideální, kdyby v každém větším městě existoval jeden takový spolehlivý „centrální“ a otevřený jam, na který by mohli chodit čas od času všichni, i ti, kdo si dělají své soukromé uzavřené jamy. Chtěl bych na toto téma rozvířit diskusi a zároveň pomoci jejich zviditelnění, třeba použitím světové mapy jamů. Pokud jamy podle tohoto „mustru“ už existují, proč se o nich neví na úrovni celého ČR?

Jak už jsem se dříve vyjádřil, jsem toho názoru, že jamy jsou v Česku prozatím jednou z neprozkoumaných oblastí, které by mohly pomoci dalšímu rozšíření bluegrassu u nás. Myslím si, že je super, že v ČR existuje spousta bluegrassových jamů, ale jsou to více méně jamy uzavřené, kde není každý vítán bez předchozího pozvání. A je to podle mne spíš proto, že je těžké koordinovat hru mnoha hudebníků naráz, než proto, že bychom někoho chtěli vyloučit z kolektivu.

Určitě vždycky bude spousta lidí, kteří preferují malý jamík pro svou kapelu nebo nějaký „kamaráčoft“, a mají právo na to, aby si pozvali, koho chtějí. Já to naprosto chápu. Ale pak by se mělo jasně odlišovat, které jamy jsou „otevřené“ a které jsou exkluzivní, tedy „uzavřené“ a jenom pro zvané.

Myslím si taky, že nám chybí takové ty „centrální“ spolehlivé a otevřené jamy, kde nemusíte mít pozvání, a kde si můžete být jisti, že jam bude v určenou dobu podle jeho „jízdního řádu“. Myslím, že takové hromadné jamy potom (samozřejmě mimo svůj základní význam, kterým je pobavit se a motivovat sebe i ostatní k dalšímu hraní) umožňují, aby se na nich setkali a „vytřídili“ jak ti vynikající hráči, kteří třeba nemají kapelu a rádi by ji dali dohromady, tak hráči, kteří s pokročilými hráči prostě „nestíhají“, a můžou se na takovém centrálním jamu domluvit, že si spolu zajamují na „pomalém jamu“, jinde, v jinou dobu.

Je dost lidí, kterým nástroj zahálí někde ve futrálu pod postelí a kteří si nezahrají, protože vůbec netuší, že se v jejich městě koná jam, nebo proto, že si na místním jamu nechtějí trhnout ostudu. No jo, ale kde se tedy mají takoví hráči rozjet? Beru proto organizování mého jamu nejen jako zábavu, ale taky jako určitou zodpovědnost k ostatním, něco jako předávání odkazu, který mi předali ti, kteří už tady třeba nejsou. Jam je podle mne jeden z nejlepších zdrojů udržování toho „modrého plamene“.

Bylo by samozřejmě skvělé, kdyby takové jamy pamatovaly i na nekuřáky, aby se mohly na neutrálním území setkat všechny skupiny hráčů, aniž by byli nekuřáci odrazováni tím, že se hraje v „zakouřeném pajzlu“.

Jakmile bude něco takového fungovat, bude lépe fungovat i bluegrassová komunita. Lidé se budou moci vzájemně zvát na uzavřené jamy, mohou se i informovat o blížících se koncertech (přece jenom je někdy vytištěná pozvánka ležící na stole nebo předaná kamarádem silnější než vzkaz na internetu, který můžete přehlédnout), a hlavně je tam podhoubí pro vznikající kapely a vznikající pomalé jamy. Pokud to přitáhne k hraní ty, jejichž motivace „vyhasla“, nebo další nováčky, tak máme vyhráno – bude více diváků i návštěvníků koncertů a festivalů. Samozřejmě je třeba, aby se i ti nováčci na jamu orientovali a dozvěděli se o tom, že existují pomalé jamy.

Myslím, že každá kapela, která si chce zvýšit počet příznivců a udělat něco pro rozšiřování bluegrassu, by si měla dát za úkol takový jam rozjet. Pokud je v jejich městě více bluegrassových kapel, měli by se domluvit a aspoň jednou měsíčně ho uspořádat s tím, že bude zcela jednoznačně otevřený všem. Nebo ať takových jamů vytvoří několik a časem se ukáže, který z nich je životaschopnější a populárnější. Jakmile se tam bude pravidelně scházet dostatek lidí na to, aby se z něj odštěpil pomalý jam, tak se začne tento organizovat.

Řekl bych, že momentálně jsou těmi, kdo mohou nějakou takovou změnu na celostátní úrovni udělat, tedy anglicky „movers and shakers“, členové jednotlivých kapel. Jde o to, aby nebyli jenom zahledění do zkoušení a vystupování, ale aby si mezi sebou členové řekli, že je čas udělat něco pro ostatní (je na to krásná „otřepaná fráze“ – společenská zodpovědnost). A teď přímo – pokud jsi členem kapely a chceš takový jam rozjet, máš k tomu ideální podmínky – jste samostatná kapela a program jamu je zpočátku částečně to, co kapela hraje, plus všechny možné standardy, které si na zkouškách nemáte čas přehrát, i když se vám vlastně líbí.

Chci přímo apelovat na ty z vás, kdo cítíte, že by něco takového bylo dobré, ale nemáte k tomu odvahu: někdy je to o tom, že pokud vy nehnete prstem, nic se nestane. Ale stačí málo a uděláte hodně dobrého! Ozvěte se, napište, nebojte se, rozjedeme to! Navíc, ukažte mi kapelu, která nemá bývalé členy? Takoví lidé nemusí z kapely nutně odejít pro osobní neshody. Kolikrát za to může náročná práce, manželka, nebo i to, že nehrají tak dobře, jako noví členové kapely; nicméně to neznamená, že byste je neviděli rádi! Není lepší místo na setkání s takovými bývalými členy kapely než otevřený jam. A to už vám dá základní sadu lidí, kteří se na jamu mohou začít scházet. A v případech, že někdo odešel kvůli osobním neshodám, vemte si příklad od horalů z Kentucky: často se pohádají (mnoho z nich jsou tzv. rednecks, kteří nemají k hádce daleko), nejsou to ideální přátelé – ale co naplat? pokud ve vašem údolí bydlí dvacet lidí, musíte s nimi dokázat žít!

Stejně tak mohou pro jamy něco udělat naši „bluegrassoví důchodci“. Tedy starší lidé, kteří už nehrají nebo nechtějí aktivně hrát v kapele, nebo jejich úroveň je odrazem doby, kdy s bluegrassem začali, případně jsou opravdu důchodci a do práce nechodí. Tihle lidé ale mají dostatek času na to, aby udělali něco pro komunitu ostatních, a bluegrass mají dodnes rádi! Během svého pobytu v USA i v Austrálii jsem si uvědomil, že nejvíce práce pro jamy i festivaly často udělají právě důchodci, a že bluegrass je vlastně ideální koníček pro starší lidi! Dá se opravdu hrát a zpívat v každém věku. Opravdu si vážím lidí v důchodovém věku, kteří jsou ještě ochotni něco udělat pro nás mladší, kteří trpíme nedostatkem času a náročnou prací. Navíc, co trápí seniory nejčastěji (krom zdraví)? Pocit, že je ostatní nepotřebují! A tady je skvělá příležitost druhým pomoci s organizováním, plánováním a agendou spousty dalších doprovodných akcí, které se mimo jamy naskytnou! My tyhle lidi opravdu potřebujeme!

Pokud tedy někdo znáte lidi, kteří by s organizováním jamů rádi pomohli (ale jsou váhaví a první krok za ně musí udělat někdo jiný), pošlete mi na ně prosím kontakt, rád se s nimi spojím.