Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 2. díl, 1955 – 1960

V prvním dílu seriálu o skupině Lestera Flatta a Earla Scruggse jsme je opustili na podzim roku 1954. A dnes budeme pokračovat na začátku následujícího roku. Roku, který se zapsal do dějin bluegrassu tím, že se původní instrumentář rozšířil o nový nástroj, šesté dítě bluegrassu, o Dobro.

Začátkem roku 1955 se Flatt & Scruggs opět vrátili do Nashvillu, kde každý týden vystupovali v Grand Ole Opry, sponzorováni firmou Martha White. Ačkoli nebyli přijati za stálé členy Opry okamžitě (v důsledku politiky vedení Grand Ole Opry), stali se jimi velmi brzy. Kromě toho nadále pokračovala ranní rozhlasová vysílání, série televizních show v řadě měst na severovýchodě Spojených států a pravidelné vydávání desek. Tím získali Flatt & Scruggs mnoho nových příznivců.

Právě nahrávání desek hrálo velmi důležitou roli v propagaci hudby Flatta & Scruggse. Během sessionu 23. ledna 1955 se zrodily dva trojhlasy a dva čtyřhlasy. Jeden z těchto kvartetů, „You Can Feel It In Your Soul“, byla skladba Lestera Flatta, ovšem autorská práva zněla na jméno G. Stacey, což bylo dívčí jméno Lesterovy ženy Gladys. Ačkoli Flatt & Scruggs měli stále ještě uzavřenou smlouvu s nakladatelstvím Peer, občas se rozhodli pro některou nashvillskou firmu, a to buď přes Jima Dennyho (Cedarwood, Driftwood), nebo Troye Martina (Driftwood, Golden West). V těchto případech vydávali písničky pod jmény Certain & Stacey (Certain bylo pro změnu rodné příjmení Scruggsovy manželky). Trojhlas „Before I Met You“ převzali Flatt se Scruggsem z repertoáru zpěváka Joe „Cannonball“ Lewise z Cincinatti a tato skladba se stala mezi bluegrassovými skupinami velmi frekventovanou. Druhý trojhlas „I´m Gonna Sleep With One Eye Open“, s kříženým vokálem v refrénu, byl hned po vydání v červenci 1955 stažen z rozhlasového vysílání, podle Lestera kvůli pobuřujícímu textu. Poslední skladbou sessionu byl gospel „Old Fashioned Preacher“.

Na dalších dvou sessionech, které se uskutečnily 2. a 3. září 1955, se v sestavě Foggy Mountain Boys objevil Buck „Uncle“ Josh“ Graves s Dobrem. Tím kapela získala svůj charakteristický sound. Rozhodnutí o přijetí hráče na Dobro nevycházelo pouze z Gravesovy virtuozity, ale svůj podíl měl i hudební vliv country hvězdy Roye Acuffa, který Dobro ve své doprovodné skupině měl. Během velmi krátké doby se Dobro dostalo i do dalších bluegrassových skupin, což potvrdilo rostoucí vliv Flatta & Scruggse na soudobý bluegrass.

Lester, Earl, Seckler, Warren a Graves spolu se studiovým doprovodným kytaristou a basistou vytvářeli instrumentální sound skupiny až do poloviny roku 1958, kdy odešel Curly Seckler.

Na těchto prvních sessionech s dobrem Flatt & Scruggs natočili čtyři gospely, dva duety, jedno sólo a instrumentálku „Randy Lynn Rag“, pojmenovanou na počest Scruggsova právě narozeného druhého syna. Je to další variace použití Earlových přelaďovačů. Flattova sólovka „On My Mind“ se v létě 1956 stala regionálním bestsellerem v Nashvillu, Memphisu a Charlotte. Oba duety se staly bluegrassovými hity, zejména „Blue Ridge Cabin Home“. „Some Old Day“ na konci 30. let natočili na etiketě Bluebird The Rouse Brothers, bratři Ervin a Jack, kteří jsou mimo jiné autory známé písničky „Orange Blossom Special“. Skladbu „It Won´t Be Long“ poslal její autor Johnny Anderson Lesterovi a Earlovi krátce před jejím natočením. Tutéž písničku natočil pro Columbii asi půl roku předtím i Carl Story, ovšem ta nikdy vydána nebyla. Písničku „Gone Home“ složil člen Opry a v té době jeden z nejznámějších skladatelů Bill Carlisle. I tuto skladbu natočil Carl Story, a to v roce 1952 u Mercury. Texaský skladatel Tom James je autorem nahrávky „Bubbling In My Soul“ společně s Jerry Organem (pseudonym Troye Martina). Písnička se velmi rychle stala populární mezi nebluegrassovými jižanskými gospelovými kvartety. Zbývající skladba „No Mother In This World“ u Columbie nikdy vydána nebyla.

V říjnu 1955 se Earl dozvěděl, že jeho matka je vážně nemocná, a tak ji se svou ženou Louse jeli navštívit domů, do Severní Karolíny. Za matkou ovšem nedojeli, protože cestou měli dopravní nehodu. Earl byl několik týdnů v nemocnici a pár měsíců se ze zranění léčil doma. Krátce po jejich nehodě matka zemřela. V době, kdy se zotavoval ze zranění, jej v kapele zastoupil Donny Bryant, bývalý banjista ze skupiny Maca Wisemana. Earl se sice vrátil mezi své spoluhráče poměrně brzy, ovšem kvůli jeho přetrvávajícím zdravotním problémům začala kapela mezi svými štacemi cestovat raději letecky, což bylo pohodlnější a rychlejší než po silnicích.

Na sessionu 9. května 1956 natočili Flatt & Scruggs dva duety a dva gospely. „Joy Bells“ byl první gospel, kde Earl zahrál s přelaďovači. Jako autoři skladeb jsou uvedeni Organ, Certain a Stacey, ovšem tento gospel je svým původem zjevně daleko starší. Pokud je známo, název „Joy Bells“ má nejméně šest verzí, mezi nimi i nahrávka Charlieho Monroea z roku 1938. Nejvíce se však nahrávka Flatta & Scruggse podobá té, která byla publikována vydavatelstvím Stamps – Baxter v roce 1930. Skladbu „Who Will Sing For Me“ natočili později, v 60. letech, Stanley Brothers s Jimmy Martinem a především díky jejich podání se stala bluegrassovou klasikou. Verze Lestera a Earla je poněkud odlišná. Písničku složil v roce 1922 texaský farmář a muzikant John Thomas Ely, který ji v tomtéž roce publikoval ve vydavatelství Jamese D. Vaughana. Nahrávka Flatta & Scruggse ovšem nebyla dlouhé roky vydána kvůli nejasnostem ohledně jejího autorství. To bylo pravděpodobně důvodem natočení jiného kvartetu, „Give Mother My Crown“, jediné nahrávky sessionu ze dne 3. června 1956. Autorem této skladby je Walter Bailes ze skupiny Bailes Brothers a věnoval ji své matce. Deska s touto nahrávkou vyšla ke Dni matek. Zbývajícími dvěma nahrávkami sessionu ze 6. května byly „What´s Good For You“ a „No Doubt About It“.

V lednu 1957 Flatt & Scruggs opět nahrávali v Nashvillu. Bylo to v období rozkvětu rockabilly music a proto reakcí na tuto novou vlnu bylo zařazení bluesové skladby Clyde Moodyho „Six White Horses“. S touto písničkou Lester vystupoval spolu s jejím autorem Moodym na počátku 40. let, krátce poté, co ji Moody natočil i s Billem Monroem. Skladba velmi připomíná „See That My Grave Is Kept Clean“ texaského bluesmana Blind Lemon Jeffersona. Klíčovou roli v této písničce hraje Buck Graves na Dobro, jímž vytváří bluesový sound. Instrumentálku „Shuckin´ The Corn“ složil Graves ještě v době, kdy hrál s Wilmou Lee, Stoney Cooperem a Macem Wisemanem. Scruggs ji zpopularizoval natolik, že se stala jednou z nejoblíbenějších banjových instrumentálek. Třetí a poslední nahrávkou sessionu byla „I´ll Take The Blame“ od Murraye Nashe.

Tvrdý rytmus rockabilly pokračoval i na následujícím sessionu 24. března 1957. Zvláště je patrný ve skladbě „A Hundred Years From Now“. Písnička „Don´t Let Your Deal Go Down“ má stejný název i melodii jako hit Charlieho Poola a jeho North Carolina Ramblers, který ji natočil pro Columbii v roce 1925. Text je ovšem odlišný od původní verze, stejně jako aranžmá. Zde poprvé Flatt & Scruggs použili gospelový čtyřhlas ve „světské“ písničce. Název nahrávky „Give Me Flowers While I´m Living“ velice připomíná písničku „Give Me The Roses While I Live“, ale jedná se o zcela jinou skladbu. Jejím spoluautorem je kromě Flatta a Scruggse především Elvin Bigger, zpěvák, který tuto písničku natočil s Troyem Martinem v roce 1936. Ačkoli autorství poslední nahrávky sessionu „Is There Room For Me“ je přiznáno Troy Martinovi alias G. Sherrymu, zpíval ji Flatt už ve 40. letech u Billa Monroea.

11. července 1957 natočili Flatt & Scruggs dva duety, které byly vydány až koncem 70. let. Jednalo se o „I´ll Take The Blame“ a „I´ll Never Shed Another Tear“, což byl remake písničky vydané předtím u Mercury. Co do kvality, není tento materiál o nic horší než ostatní nahrávky tohoto sessionu, takže příčinou jejich „zmrazení“ byl buď klesající zájem posluchačů o duety, nebo nějaké vydavatelské záměry. Další nahrávka „Let Those Brown Eyes Smile At Me“ byl trojhlas a velmi často se objevuje v repertoáru bluegrassových skupin. Zbývající nahrávkou sessionu je „I Won´t Be Hanging Around“.

Koncem roku 1957 Flatt & Scruggs začali natáčet svou televizní show a ještě více než předtím veřejně vystupovali na koncertech po celém Jihu. V říjnu 1957 pak Columbia vydala jejich první album „Foggy Mountain Jamboree“.

Hned na počátku roku 1958, konkrétně 14. ledna, byli Flatt & Scruggs opět ve studiu, kde natočili „Big Black Train“, další skladbu ve stylu rockabilly. Tuto písničku natočil předcházející rok její autor Stan Johnson u firmy Ruby. Kromě uvedené skladby natočili Lester a Earl se svými Foggy Mountain Boys „I Don´t Care Anymore“, „Mama´s And Daddy´s Little Girl“ a “Crying Alone“.

Při následujícím sessionu 26. dubna 1958 vznikly čtyři gospely. „A Million Years In Glory“ natočil před Flattem & Scruggsem v roce 1954 Carl Story a v roce 1953 Onie Wheeler. Jejími autory byli opět Tom James a T. Lee (Troy Martin). Písničku „Heaven“ přinesl basista Jake Tullock, který se ji naučil v době svého působení u Bailey Brothers. Jejím autorem je bratrsko – sesterský tandem Boyda a Helen McSpaddenových a datum jejího vzniku spadá do 40. let. Před Flattem & Scruggsem ji však natočili v roce 1956 ještě Masters Family. Dalšími dvěma gospely z tohoto sessionu jsou „Building On Sand“ a „Jesus Savior Pilot Me“. Opět se zde setkáváme s nakladatelstvím Peer jako vydavatelem většiny produkce Flatta & Scruggse, neboť Troy Martin odešel od Golden West a vrátil se k firmě Peer.

V říjnu 1958 stoupla poptávka po živých vystoupeních Flatta & Scruggse. Příčinou byla skutečnost, že sponzorská firma Martha White uzavřela smlouvu také s Frankem „Hylo“ Brownem a jeho Timberliners. Brown, který do roku 1956 točil desky u Capitolu, jezdil s Flattem & Scruggsem jako zpěvák a na několika nahrávkách se objevil coby hráč na kontrabas.

Ze sessionu z 23. ledna 1959 vzešel druhý žebříčkový hit Lestera a Earla – „Crying My Heart Out Over You“. Písnička byla nazpívána jako trojhlas s Curley Lambertem, který ve skupině nahradil Curlyho Secklera. Žádná z nahrávek sessionu však nebyla vydána bezprostředně. Právě výše uvedená písnička se stala ohniskem střetu vydavatelských zájmů. Troy Martin, který, jak již bylo řečeno, od konce roku 1957 opět pracoval pro Peer, přenechal tuto skladbu nakladatelství Cedarwood a jakmile to v Peer zjistili, Martina propustili. Na desce nahrávka vyšla až v listopadu 1959. Instrumentálka „Ground Speed“ nevyšla na singlu vůbec, ale dostala se na instrumentální album „Foggy Mountain Banjo“ v roce 1961. Písnička „Who Knows Right From Wrong“, kterou předtím natočili pro Columbii Bill a Mary Reidovi v roce 1956, vyšla dokonce až v 80. letech a skladba Harlana Howarda „Iron Curtain“ v roce 1970.

Do té doby největší hit Flatta & Scruggse se zrodil na sessionu 5. dubna 1959, a to „Cabin On The Hill“ . Na žebříčcích popularity se udržel déle než všechny předcházející a předběhl i „Crying My Heart Out Over You“ v důsledku pozdnějšího vydání této nahrávky. Skladbu napsal B. L. Shook z Mississippi, velmi plodný a populární autor mnoha písniček ve zpěvnících vydávaných Jamesem D. Vaughnem. “Cabin“ byla poprvé publikována v roce 1943 ve Vaughnově zpěvníku „Secred Thoughts“, v roce 1949 ji natočili na etiketu Rich-R-Tone Mullins Family a později se dostala do repertoáru Red Rectora. V době, kdy byl Rector členem skupiny Hylo Browna, se ji Brown naučil a pak s ní vystupoval na koncertech s Flattem & Scruggsem. Skupina písničku přejala a začal ji zpívat Lester. Byla to první nahrávka, kde můžeme slyšet pět hlasových partů, respektive šest, neboť bas byl zpíván dvěma vokály… Naproti tomu „Someone You Have Forgotten“ je kvartet, ovšem díky opět zdvojenému basu se jedná v podstatě o pětihlas. Písničku napsal Buck Graves v roce 1953 během cesty na vystoupení s Wilmou Lee a Stoney Cooperem do Framvillu ve Virginii v prázdném železničním vagónu, zatímco vlak čekal ve stanici. Po „Don´t Let Your Deal Go Down“ byly tyto dvě písničky dalším příkladem toho, že Flatt & Scruggs začali využívat aranží ve stylu gospelů ve „světských“ vokálech. Tato skutečnost se stala neodmyslitelnou součástí soundu Flatta & Scruggse až do konce jejich společné kariéry. Byl to jeden z aspektů, proč jejich hudba nebyla do detailu kopírována jinými skupinami. Třetí nahrávkou sessionu byla instrumentálka „Foggy Mountain Rock“, v níž se představuje především Buck Graves na Dobro. Poslední skladba „You Put Me On My Feet“ zůstala nevydána až do 80. let.

Ačkoli dosavadní nahrávky dokladují období formování skupiny, včetně prvních žebříčkových hitů, skutečný vzestup popularity přišel právě v roce 1959. Co se týče repertoáru, nahrávky z následujícího období představují spojení mezi stylem dřívějším a zcela novými prvky. Písničky vydané v této éře (stejně jako ty, které zůstaly nevydány) pocházely od celé řady nashvillských countryových autorů a na počátku 60. let začali Flatt & Scruggs čerpat i z méně známých zdrojů lidové hudby. Převážná většina nahrávek z období 60. let byla určena především pro vydání na albech, nikoli na singlech, jak bylo zvykem dříve a většina těchto písniček měla nějakou vazbu na lidovou hudbu. Mnohé z nich se zachovaly více či méně jen díky ústnímu podání, což se týká například celé řady melodií z alba „Foggy Mountain Banjo“, které se Earl naučil už v dětství prožitém v západní části Severní Karolíny. Jiná část repertoáru byla přejata od umělců, které vyprodukoval folkový boom: Woody Guthrieho, New Lost City Ramblers, Kingston Tria, Doca Watsona a dalších. Od Carter Family, kteří patřili mezi favority jak folkového, tak countryového publika, převzali Flatt & Scruggs v této době více než dvacet písniček a v neposlední řadě sáhli Lester s Earlem i do svého dřívějšího repertoáru natočeného kdysi pro Mercury i pro Columbii.

Podobně jako s repertoárem tomu bylo i s celkovým zvukem a stylem vystupování kapely, které rovněž doznaly oproti minulým létům zcela jiný rozměr. Hlavním zpěvákem sice stále zůstával Flatt, ovšem čtyřhlasy a pětihlasy se staly nejběžnějším vokálním projevem. Tento bohatý gospelový sound téměř úplně nahradil dřívější duety a trojhlasy. Rovněž rychlost a tempo hraní se oproti minulosti zmenšily, a to hlavně u písniček zaměřených především na folkové posluchače. Přechod od singlů k albům zase umožnil natáčet různé tématicky zaměřené kolekce písniček, jako například Earlovu banjovou klasiku „Foggy Mountain Banjo“, poctu skupině Carter Family „Songs Of The Famous Carter Family“, nebo jevištní speciality jako duety banja a houslí v Carnegie Hall. Stejně tak i přechod na stereofonní nahrávání (ačkoli všechny desky byly vydávány v monofonní i stereofonní verzi) umožnil využívat různé propracované efekty, jaké v monofonní formě nebyly možné, jako třeba Earlův melodický doprovod a podobně. Viděno v retrospektivě, tyto změny pomohly položit základy různých stylových směrů uvnitř bluegrassu na konci 60. a na počátku 70. let, ať už se nazývaly newgrass či progresivní bluegrass.

V srpnu 1959 se Earl vrátil ze svého vystoupení na prvním folkovém festivalu v Newportu na Rhode Islandu. Zúčastnil se jej bez Lestera a zbytku kapely, ale s Hylo Brownem a jeho Timberliners, protože pozvání dostal pouze on a Hylo Brown. Mnoho folkových nadšenců považovalo Scruggse za virtuóza, ale jen málo z nich oceňovalo Flattův zpěv, práci s houslemi Paula Warrena i další přednosti skupiny. Právě po newportském festivalu vyšla v New York Times recenze, která Earla oslavovala jako Paganiniho pětistrunného banja, a tak Lester, Earl a jeho žena Louise, která se stala manažerem skupiny, rozjeli takovou propagaci, díky níž se Scruggs stal idolem zástupců folkových fanoušků. To byl začátek procesu, během něhož se Flatt & Scruggs stali hvězdami velkého folkového boomu první poloviny 60. let. Hit „Cabin On The Hill“ se právě dostal na žebříček 30 nejlepších country skladeb, kde setrval 30 týdnů (nejdéle v celé kariéře Flatta & Scruggse) a vyšplhal se až na 9. příčku (třetí nejvyšší).

Session, který se uskutečnil v neděli 23. srpna 1959, první po dubnovém, kde Flatt & Scruggs natočili „Cabin On The Hill“, byl prvním ze dvou sessionů, během nichž vzniklo druhé album pro Columbii, „Songs Of Glory“. Úvodní nahrávkou byla „I´m On My Way To Canaan´s Land“, stará písnička od Carter Family, a jedna z mnoha, které ještě měly následovat, kde Earl hrál na kytaru. Zajímavostí je, že basové vokální sólo zpíval Culley Holt. Pro Holta, který byl jinak členem gospelové skupiny The Jordanaires v letech 1948 až 1954, to byl druhý ze dvou jeho sessionů u Flatta & Scruggse. Písničku “Angel Band“ natočili v roce 1955 Stanley Brothers a v době konání sessionu byla velmi populární jak v bluegrassu, tak v country music. Další nahrávka „When The Angels Carry Me Home“ je z pera Charlieho Monroea, který ji natočil v roce 1947, několik let poté, co spolupracoval s Flattem. Zatímco první tři písničky byly rozepsány pro pět hlasů, počínaje skladbou „I´ll Never Be Lonesome Again“, napsanou a natočenou v roce 1955 pro Columbii Billem a Mary Reidovými, se točily čtyřhlasy. Autorem následující písničky „Get On The Road To Glory“ byl Benny Martin, svého času houslista Foggy Mountain Boys a soudobý zpěvák Grand Ole Opry. Závěrečnou skladbou pak byl remake nahrávky z roku 1950 pro Mercury “Take Me In Your Lifeboat“, kterou původně natočili J. E. Mainer´s Mountaineers v roce 1935.

V září 1959 vydala Columbia nový singl „Crying My Heart Out Over You“ a „Foggy Mountain Rock“, natočené při dubnovém, respektive lednovém sessionu. V říjnu, kdy „Cabin“ byla na vrcholu úspěšnosti v žebříčku Billboardu, uveřejnil časopis Esquire článek Alana Lomaxe, který představoval Flatta & Scruggse novým potencionálním posluchačům. Článek doprovázela celostránková barevná reprodukce Earla a Lestera od malíře Toma Allena. Za tuto kresbu získal Allen zlatou medaili od Sdružení ilustrátorů pro nejlepší ilustraci roku 1959. Kresba se pak dostala na titulní stranu obalu alba „Foggy Mountain Banjo“.

Mezitím jako obvykle vystupovali Flatt & Scruggs na Jihu, zejména v Tennessee a v Kentucky. Ve středu 28. října koncertovali v kentuckém Jamestownu, aby se následující den přesunuli do Nashvillu, kde natočili dalších šest písniček pro chystané gospelové album. Všechny byly remarky gospelových kvartetů natočených už pro Columbii v období 1955 – 1958 s malými stylistickými úpravami. Jednalo se o gospely „Bubbling In My Soul“, „Heaven“, „Joy Bells“, „Give Me Flowers While I´m Living“, „You Can Feel It In Your Soul“ a „Give Mother My Crown“.

Následující měsíc, během konference disc-jockeyů v Nashvillu, která se jako obvykle časově shodovala s vyhlášením výročních cen Grand Ole Opry, vydal časopis Billboard výsledky sčítání hlasů disc-jockeyů. V kategorii malých skupin Country & Western se Flatt & Scruggs umístili na 9. příčce mezi McCormick Brothers (8) a Renem & Smileym (10). Jestliže se jejich hodnocení mezi bluegrassovými skupinami od countryových disc-jockeyů zdálo překvapivě nízké, pokračující úspěch písničky „Cabin On The Hill“, která stále setrvávala na hitparádách, prokázal popularitu nahrávek Flatta & Scruggse mezi posluchači country music. Na konci roku uvedená skladba obsadila 29. místo mezi nejlepšími 40 nahrávkami Country & Western Music roku 1959 v hodnocení časopisu Billboard a byla to nejlepší bluegrassová skladba v celém pořadí.

„Cabin“ se udržela na žebříčku Billboardu až do ledna 1960 a v únoru její místo zaujala „Crying My Heart Out Over You“. V té době vyšel i záznam Folkového festivalu v Newportu 1959, kde bylo i několik Scruggsových skladeb s Hylo Brownem a Timberliners. V březnu 1960 pak Columbia vydala první album gospelů „Songs Of Glory“.

V dubnu 1960 uveřejnila televizní stanice WSM-TV, že Martha White Flour bude sponzorovat televizní show Flatta & Scruggse, která budou vysílána každou sobotu v šest hodin večer. Jako obvykle měli Lester s Earlem velmi nabitý program koncertů, a tak se do studia dostali až v neděli 24. dubna. Na tomto sessionu natočili čtyři písničky, z nichž tři vyšly na singlech. “The Great Historical Bum“ je stará legrační lidovka a vyšla právě v době, kdy na countryovém žebříčku bodovala podobná písnička „How Far To Little Rock“ od Stanley Brothers, jedna z verzí staré lidovky „Arkansas Traveller“. Jedinou dlouho nevydanou nahrávkou sessionu byla „I´ve Lost You Forever“ od Bucka Gravese, zpívaná jako trio s vysokým barytonem. Instrumentálka „Polka On A Banjo“ byla hitem sessionu a později ji natočil i Red Foley za asistence Earla. Poslední nahrávka „All I Want Is You“ vyšla jako strana „B“ singlu „The Great Historical Bum“.

Prestiž skupiny ve folkovém světě ještě více vzrostla, když 16. června 1960 Flatt & Scruggs vystoupili v New Yorku v hodinovém televizním programu celonárodní stanice CBS-TV „Spring Festival Of Music, Folk Sound, U.S.A.“. Flatt & Scruggs vystoupili vedle takových umělců, jako byli zpěvák folkových balad z Kentucky John Jacob Niles, bluesový velikán John Lee Hooker, bývalý parťák Woodyho Gutrieho Cisco Houston, Peter Yarrow, který se krátce poté stal součástí legendárního tria Peter, Paul & Mary a konečně Joan Baezová, s níž se Earl setkal předcházející rok v Newportu.

Během následujícího týdne, kdy Columbia vydala singl „The Great Historical Bum“, koncertovali Flatt & Scruggs v Indianě, Severní Karolíně a Virginii. V pátek 24. června už byli zpět v New Yorku, kde vystoupili se svojí show ve Franklin Square na Long Islandu. Tentýž večer se Earl objevil i na televizní obrazovce další celonárodní společnosti NBC-TV v zábavném pořadu „The Price Is Right“, kde propagoval nový model banja Vega, jehož desing pomáhal vytvářet (základní model, který zde Earl předváděl, stál 300 dolarů).

Druhý den, 25. června 1960, se Flatt & Scruggs přesunuli do Newportu na Rhode Islandu, aby účinkovali v sobotním večerním koncertu 2. Folkového festivalu. Čtyři písničky z jejich vystoupení se dostaly i na LP „The Newport Folk Festival, 1960 – Volume 2“. Následující týden už opět koncertovali ve Virginii a v Severní Karolíně. Toto neustálé střídání míst jejich účinkování, kdy se mezi vystoupeními v malých městech Jihu a Středozápadu objevovali na vrcholných folkových festivalech, ovlivňovalo i jejich práci ve studiu: zatímco alba byla určena pro především neustále rostoucí skupinu jejich folkových posluchačů, byly pak singly zaměřeny na trh country music.

Pro důkladné pokrytí jižanských odbytišť produkce Flatta & Scruggse byla zajištěna působivá propagace především na poli televizním. Firma Martha White Mills, sponzorující od roku 1953 rozhlasové vysílání na stanici WSM (každý všední den od 5:45 ráno) a od roku 1955 třicetiminutová vystoupení v Opry, uzavřela v srpnu novou sponzorskou smlouvu s Pet Milk na každotýdenní televizní show Flatta & Scruggse. Tato představení byla vysílána televizními stanicemi osmi měst: Nashville, Chattanooga, Knoxville a Bristol v Tennessee, Roanoke ve Virginii, Florence v Alabamě, Huntington v Západní Virginii a Greenville v Jižní Karolíně. Signál z těchto stanic se přenášel do dvanácti jižanských států USA.

Zatímco tímto způsobem měli Flatt & Scruggs své posluchače zajištěné, začali 11. srpna 1960 pracovat na jednom z jejich nejlepších alb – „Foggy Mountain Banjo“. Louisie Scruggsová, která nyní byla plně zapojená do řízení skupiny, si všimla, jaký ohlas mezi folkovým publikem měl na newportském festivalu „Scruggs style“ hry na banjo a dalším důkazem o správnosti rozhodnutí natočit toto čistě instrumentální album byla jiná deska z roku 1957, „American Banjo Struggs Style“, bestseller, na němž se sice Scruggs sám nepodílel, ale hráli zde jiní bluegrassoví banjisté. Nyní, tři roky poté, dozrál čas natočit album soustředěné na Earlovo umění.

Session začal remakem písničky Bucka Gravese „Shuckin´ The Corn“, která se jako jediná na chystané album nedostala, ale vyšla jako strana „B“ dalšího singlu. Byla typickým představitelem singlové produkce Flatta & Scruggse a můžeme zde slyšet i bicí, které v té době už dotvářely charakteristický zvuk countryových nahrávek. Skladba „Home Sweet Home“ je velice dobře známá mezi banjisty. V polovině 50. let ji společně natočili Don Reno a Allen Shelton s napodobením Scruggsových přelaďovačů v tónině „D“. Earl místo toho zvolil elegantní aranžmá v „C“ ladění, pocházející od slepého banjisty Macka Woolbrighta, kterého Earl kdysi slyšel u svého strýce v Severní Karolíně, když mu bylo asi šest let. Další instrumentálka „Fire Ball Mail“ je klasikou z repertoáru Roye Acuffa a „Cripple Creek“ je další důvěrně známou jižanskou lidovkou. Dříve ji Flatt & Scruggs hráli a zpívali v pomalém rytmu v aranžmá obvyklém u mnoha jiných bluegrassových skupin a teprve později zvolili podstatně rychlejší instrumentální verzi, kterou natočilo koncem 50. let i několik dalších skupin. V roce 1963 ji pak Earl natočil i živě na koncertu na Vanderbiltově univerzitě. S touto skladbou vyhrál Earl kdysi i svou první soutěž, i když ji hrál podstatně pomaleji, než jak ji můžeme slyšet na albu „Foggy Mountain Banjo“. „Cripple Creek“ je jedna ze šesti skladeb tohoto alba, které už byly dříve na zmíněném LP „American Banjo Scruggs Style“, kde ji hrál synovec Snuffyho Jenkinse Oren Jenkins. Následující nahrávka „Reuben“ je opět velmi známý tradicionál a Earl ji hrál ve svém životě asi nejčastěji, protože právě na ní se učil svoji tříprstovou techniku. I tato skladba byla součástí alba „American Banjo“, stejně jako “John Henry“, kterou tam hrál Snuffy Jenkins v ladění „D“ a byla velmi podobná Scruggsově verzi z tohoto alba. Earl ji hrával i v podstatně rychlejším tempu od „G“, ovšem pro LP „Foggy Mountain Banjo“ zvolil pomalejší a bluesovější variantu. Další tradicionál „Cumberland Gap“, postavený na banju a houslích, hrával Earl už v letech 1945 – 1948 u Monroea. Stejně jako mnoho dalších starých melodií, které Earl dávno znal, byla i tato natočena až na tomto sessionu, přestože mnoho banjistů, včetně Dona Rena a Sonnyho Osborna, ji už na desce mělo. Totéž lze říci i o další lidovce „Lonesome Road Blues“, kterou Earl na koncertech hrál už léta a i ji jsme mohli slyšet na albu „American Banjo“. Vokální verzi pak natočil Bill Monroe o několik měsíců později.

V září 1960 vydala Mercury druhé album nahrávek Flatta & Scruggse z let 1948 – 1950 a vyšel i singl Columbie „Polka On A Banjo“ a „Shuckin´ The Corn“. 9. září se skupina vrátila k natočení zbývajících čtyř písniček chystaného alba. První nahrávkou sessionu byla „Sally Goodwin“, známá jižanská fidlovačka připomínající vojenské marše konfederační armády z občanské války Severu proti Jihu, mnohem známější pod názvem „Sally Goodin“. Earlova verze je klasická a je zajímavé ji porovnat s nahrávkou jeho bratra Junieho, která vyšla na albu „American Banjo“ spolu s další známou old-timeovou melodií „Sally Ann“, kterou Earl natočil také na tomto sessionu. Písničku “Little Darling Pal Of Mine“ od Carter Family hrál Scruggs většinou jako duet s basistou Cousin Jake Tullockem a v této podobě ji můžeme slyšet i na pozdější živé nahrávce z koncertu v Carnegie Hall. Ovšem pro album „Foggy Mountain Banjo“ ji natočil i se zbytkem kapely. Session uzavírala klasická jazzová skladba „Bugle Call Rag“, s níž Earl už dlouhou dobu vystupoval na koncertech.

V listopadu téhož roku vydala gramofonová firma Atlantic sadu LPs, na nichž Alan Lomax mapoval doposud málo známé oblasti lidové hudby, s názvem „Southern Folk Heritage Series“ (Dědictví jižanské lidové hudby). Na albu „White Spirituals“ byla i písnička „Cabin On The Hill“ zpívaná Estil Ballem, která byla velmi podobná nedávnému hitu Flatta & Scruggse. Jak se zdá, Lester s Earlem vytvářeli „folkové dědictví“ přímo za pochodu. V prosinci 1960 se opět objevili na countryovém žebříčku Billboardu, a to s nahrávkou „Polka On A Banjo“, která se pak v lednu 1961 dostala až na 12. místo.

A jak historie kapely pokračovala? Tak na to vám odpoví obsah dalšího dílu seriálu…

Milan J. Kalinics, Brno

 

Použitá literatura a materiály:

• PŘÍLOHA K BOX SETU FLATT & SCRUGGS 1948 – 1959 (Bear Family Records, BCD-15472, překlad: Václav Tajchl, Pelhřimov, květen 2000)
• PŘÍLOHA K BOX SETU FLATT & SCRUGGS 1959 – 1963 (Bear Family Records, BCD-15559, překlad: Václav Tajchl, Pelhřimov, květen 2000)
• PŘÍLOHA K BOX SETU FLATT & SCRUGGS 1964 – 1969, PLUS (Bear Family Records, BCD-15879, překlad: Václav Tajchl, Pelhřimov, květen 2000)
• LESTER FLATT & EARL SCRUGGS WITH THE FOGGY MOUNTAIN BOYS – FOLK MUSIC WITH AN OVERDRIVE (Peer International Corporation, 1962)
• AMERICA´S MUSIC – BLUEGRASS (Barry R. Willis, Pine Valley Music, 1997)
• ANATOMIE BLUEGRASSU (Milan J. Kalinics, rozpracovaný rukopis, 2009)
• THE BIG BOOK OF BLUEGRASS (Edited by Marilyn Kochman, Foreword by Earl Scruggs, Publisher W. Morrow, 1984)
• COUNTRY MUSIC USA (Bill C. Malone, American Folklore Society, University of Texas Press, Austin, Texas, 1968)
• COUNTRY MUSIC WHO´S WHO (Record World Publications, Nashville, Tennessee, 1972)
• DEFINITIVE COUNTRY – THE ULTIMATE ENCYCLOPEDIA OF COUNTRY MUSIC AND ITS PERFORMERS (Barry McCloud, 1995)

 

Související články:
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 1. díl, 1948 – 1954
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 3. díl, 1961 – 1962
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 4. díl, 1963 – 1965
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 5. díl, 1966 – 1969
Earl Scruggs
O bluegrassu ústy slavných 3. díl – Lester Flatt
Bluegrass od kořenů k současnosti – 2. díl  Klasický a tradiční bluegrass