Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 3. díl, 1961 – 1962

Obsahem třetího dílu seriálu o významné bluegrassové skupině Foggy Mountain Boys Lestera Flatta a Earla Scruggse jsou události roků 1961 a 1962, období, kdy se kapela dostala na pomyslný vrchol popularity…

Větší publicita, popsaná v předchozí části seriálu, přinesla díky televizním a rozhlasovým pořadům nové možnosti a rozšíření pole působnosti. V lednu 1961 vystupovali Flatt & Scruggs na severovýchodě USA. Spolu s Joan Baezovou dokázali během víkendu 13. – 15. ledna vyprodat Jordan Hall v Bostonu, sál v Hartfordu i na Fashion Institute Of Technology v New York City.

V únoru, kdy se „Polka On A Banjo“ stále držela v hitparádě Billboardu, vydala Columbia album „Foggy Mountain Banjo“. Na líci obalu byla již zmíněná reprodukce Toma Allena s vyobrazením Earla a Lestera, za níž dostal Allen výroční cenu. Byla to první z Allenových kreseb, které se staly charakteristickým rysem mnoha dalších následujících alb Flatta & Scruggse u Columbie.

S hitovým singlem a novým albem, které se velmi rychle stalo bluegrassovou klasikou, se Lester a Earl začali připravovat k návratu do studia. Ve čtvrtek 2. února 1961 ještě koncertovali v soudní budově v Gainesboro v Tennessee, ale druhý den už byli opět v nashvillském studiu. Natočili dvě televizní show a večer potom čtyři nové písničky. První nahrávka „I Ain´t Gonna Work Tomorrow“ byla opět od Carter Family a byla nedlouho předtím natočena v bluegrassovém stylu skupinou Country Gentlemen na desky gramofonových firem Folkways a Starday. Další skladbou byl potom remake nahrávky z roku 1952 „If I Should Wander Back Tonight“, ale s novým aranžmá a v bluesovější verzi s Dobrem Bucka Gravese. Skladatelka Ruby Moody, jejíchž několik písniček Flatt & Scruggs v repertoáru měli, přispěla na tomto sessionu skladbou „Cold, Cold Loving“. Méně známá je poslední nahrávka „Welcome To The Club“ autorů Flatta, Scruggse, Gravese a Tullocka. Všechny čtyři nahrávky byly určeny k vydání na singlech, což dokládá i účast bubeníka Buddyho Harmana, jediného hosta sessionu.

O týden později se Flatt & Scruggs vrátili z turné, kde naposled vystupovali ve škole v Celine, 75 mil severovýchodně od Nashvillu, na svůj další session. Tentokrát mělo být natočeno nové album, kterým by skupina vzdala hold Carter Family. Tito countryoví pionýři získali právě počátkem 60. let značnou publicitu, neboť jejich písničku zařadila na své první album velmi populární písničkářka Joan Baezová a tentýž měsíc vyšla u pobočky Columbie Harmony i reedice prvního alba Carter Family. Kromě toho, úmrtí A. P. Cartera v listopadu předešlého roku vyvolalo novou vlnu zájmu o Carter Family, a tak když Pete Kuykendall poslal Louisii pásek se starými nahrávkami Carter Family, byla koncepce připravovaného alba jasná.

Na sessionu konaném 10. února 1961 byla jediným hudebníkem, který nebyl členem Foggy Mountain Boys, Maybelle Carterová z původní sestavy Carter Family. Na jejich starých nahrávkách z let 1927 až 1941 hrála sólovou kytaru. Později rozvinula unikátní melodický styl hry na autohafru, a tak pro tento session zapůjčila svoji kytaru Gibson L 5 Earlovi a sama hrála na autoharfu.

Úvodní dvě nahrávky byly instrumentální verze písniček „False Hearted Lover“ a „Wildwood Flower“, zde nazvané „Pickin´ In The Wildwood“. Původní kytarové sólo Maybelle se stalo jedním z nejčastěji kopírovaných stylů hry na kytaru v celé historii country music. Zde poprvé na desce hraje tento break na autoharfu a její part převzal Earl. „The Homestead On The Farm“ byla v 19. století velmi populární písnička, kterou Carterovi dost podstatně upravili při jejím prvním natočení v roce 1929. S úspěchem pak tuto skladbu natočil v 50. letech i Mac Wiseman. Písnička “Foggy Mountain Top“ od A. P. Cartera (stejně jako všechny ostatní nahrávky tohoto sessionu i alba) původně ovlivnila i název doprovodné skupiny Flatta & Scruggse. Velmi oblíbenou písničkou Lestera byla “You Are My Flower“, kterou za své kariéry u Columbie natočil dokonce dvakrát. Text této skladby podle Maybelle prý pochází z jakési brožurky, kde tuto básničku se Sárou objevily a následně zhudebnily. Co se týče dalších skladeb, „Worried Man Blues“ byla velmi populární mezi zpěváky folkového revivalu, kteří se ji většinou naučili ze starého alba RCA Victor z roku 1941 „Smoky Mountain Ballads“, kompilovaného Alanem Lomaxem. Nahrávka „On The Rock Where Moses Stood“ má pouze nový název, jinak se jedná o písničku „Crying Holy Unto The Lord“ a podstatně více se podobá verzi Billa Monroea z počátku 40. let než původní nahrávce Carter Family. Další písnička “Keep On The Sunny Side“ byla v oné době velmi oblíbená mezi mladými folkovými přívrženci a ve svém repertoáru ji měl i Mac Wiseman. Poslední nahrávkou sessionu byl remake písničky „Jimmie Brown, The Newsboy“, poprvé natočené Lesterem a Earlem v roce 1951.

V průběhu března 1961 vydali Vanguard Records sadu alb z loňského folkového festivalu v Newrortu, kde je možno poprvé slyšet živé nahrávky Lestera, Earla a Foggy Mountain Boys.

23. května 1961 se kapela opět sešla ve studiu k natočení dalších čtyř písniček určených k vydání na singlech, ovšem, podobně jako u minulého „singlového“ sessionu, ne všechny na singlech vyšly. Na natáčení byl opět přítomen i bubeník Murrey „Buddy“ Harman. Session otevírala skladba manželů Hala a Ginger Willisových “Just Ain´t“, což byla poslední nahrávka, v níž Earl použil koženou blánu na svém banju. Ostatní nahrávky byly zaměřeny na gospelový materiál. „Where Will I Shelter My Sheep“ natočila skupina Acorn Sisters na EP značky Starday a díky disc-jockeyovi Wayne Raneyovi z rádia WCKY z Cincinatti byla tato písnička velmi často slyšet v éteru. Zbývající dvě písničky sessionu jsou spojeny se jménem Onie Wheeler, který hrál s Flattem & Scruggsem v polovině 50. let. Ten natočil svoji verzi písně „I Saw Mother With God Last Night“ na singl s etiketou Okeh v roce 1954 a zároveň je autorem nahrávky „Go Home“, kterou později natočili George Jones a Melba Montgomery jako „Don´t Go“.

V několika příštích měsících se rostoucí popularita skupiny projevila i v tisku. V květnovém vydání Country Song Roundup o ní vyšel rozsáhlý článek, v červnovém čísle The Saturday Review uznalá kritika jazzového a bluesového recenzenta Pete Weldinga a v červencovém jazzovém měsíčníku Down Beat ohodnotil Welding LP „Foggy Mountain Banjo“ pěti hvězdičkami, čili nejvyšším oceněním. Mezitím sice zveřejnil Time poněkud méně pochvalný článek s názvem „Pickin´ Scruggs“, ovšem jakákoli publicita, ať už pozitivní nebo negativní, přilákala další posluchače.

30. července 1961 vystoupili Flatt & Scruggs v Oak Leaf Park v Luray ve Virginii společně s Maybelle Carterovou. Během dvou následujících dnů zopakovali stejnou show v Appomattoxu a Martinsvillu ve Virginii. V průběhu srpna, jak se blížil termín vydání alba s písněmi Carter Family, odehráli s Maybelle ještě celou řadu podobných vystoupení.

V srpnu 1961 se dostalo skupině další pocty, když byl televizní film uváděný jejich sponzorskou firmou Martha White Mills a k němuž vytvořili hudbu, oceněn na filmovém festivalu jako nejlepší za uplynulý rok. Mezitím Columbia vydala další singl „Go Home“ – „Where I Shelter My Sheep“.

Počátkem září vyšlo album „Song Of The Famous Carter Family“, velmi kladně hodnocené kritikou a v prvních říjnových dnech se singl „Go Home“ dostal do countryového žebříčku Billboardu. Ve 14. výročním sčítání hlasů disc-jockeyů Country & Western Music se v kategorii alb dostalo LP „Foggy Mountain Banjo“ na 7. místo a v kategorii nejlepších malých country skupin obsadili Flatt & Scruggs dokonce 3. příčku.

V listopadu se singl „Go Home“ stále držel na hitparádě a skupina měla za sebou i televizní vystoupení v show Franka McGee „Here And Now“ na celonárodní stanici NBC-TV.

Tento měsíc se Flatt & Scruggs vydali i na své první turné po Kalifornii. Začínali 10. – 12. listopadu v San Diegu a v Oxnardu. Poté odjeli na sever Kalifornie ke svému prvnímu z celé řady vystoupení na vysokých školách a kolejích v 60. letech, a to na univerzitu v Berkeley. Podle tehdejších zpráv přilákal tento koncert rekordní návštěvu publika.

Stejně významné pro další budoucnost skupiny, jako byl první koncert na univerzitě, bylo také čtrnáctidenní angažmá v jednom z nejznámějších hollywoodských folkových klubů Ash Grove. Mezi mnoha návštěvníky, kteří se na koncerty Flatta & Scruggse přišli podívat, byl i televizní producent Paul Henning, který jim později nabídl možnost složit hudbu k jeho novému televiznímu seriálu “The Beverly Hillbillies“. Úspěch Lestera a Earla v klubu Ash Grove vydláždil cestu dalším bluegrassovým, countryovým a old-timeovým umělcům, kteří zde vystupovali během několika příštích let.

Za svého pobytu v Hollywoodu se Flatt & Scruggs seznámili s Gordonem Terrym, houslistou žijícím v Los Angeles, který v první polovině 50. let vystupoval v Grand Ole Opry s Blue Gras Boys Billa Monroea a nyní hrál v doprovodné skupině Johnnyho Cashe. Terry měl uzavřený kontrakt s RCA Victor na natočení alba se čtverylkami a nabídl Lesterovi a Earlovi spolupráci na tomto projektu. Oba souhlasili pod podmínkou, že jejich jména nebudou nikde na desce uvedena, na což Terry přistoupil. Kdo při natáčení účinkoval, bylo velmi dobře střeženým tajemstvím až do doby, kdy Gordon Terry o několik let později při interview s Charlesem Wolfem potvrdil, že to opravdu byla skupina Flatta & Scruggse.

V pátek 24. listopadu a v neděli 26. listopadu 1961 natočili Flatt & Scruggs čtrnáct čtverylek s kapelou, která byla doplněna o housle Gordona Terryho a kytaru Merleho Travise. Deset z těchto nahrávek vyšlo na LP Gordona Terryho „Square Dance Party“, čtyři zbývající se ztratily kdesi v archivech a dnes již nejsou k dispozici. Nicméně, osm tradicionálů a dvě Terryho melodie jsou dokumentem o soundu Flatta & Scruggse na počátku 60. let. Pouze dva tradicionály z této desky byly později natočeny znovu jako remaky.

Ke zvýšení reputace Flatta & Scruggse během jejich účinkování v Hollywoodu nesporně přispělo i vystoupení na recepci, uspořádané pro leningradský Kirvovův balet. Jejich postavení na poli celosvětové kultury se neustále upevňovalo.

Na počátku prosince se pak z Kalifornie vrátili k vystoupením ve velkých sálech v Bostonu a New Yorku a zbytek měsíce strávili koncertováním na důvěrně známých pódiích v malých městech Jihu.

Už začátek roku 1962 naznačil, že to bude nejúspěšnější rok v dosavadní kariéře Flatta & Scruggse. Skladba „Go Home“ se stále držela v žebříčku Billboardu, kde zůstala ještě další dva měsíce. Mezitím vyšel u Columbie další singl s písničkami „Just Ain´t“ a “Cold, Cold Loving“.

20. února 1962 natočiil ve studiu další čtyři skladby určené pro singlovou produkci. Session otevírala nahrávka „Handsome Molly“,stará lidovka, kterou natočili koncem 20. let Grayson a Whitter a v bluegrassové verzi v roce 1961 Country Gentlemen a Stanley Brothers. Tato cover verze zůstala nevydána až do roku 1970, kdy se cesty Lestera a Earla definitivně rozdělily. Následující „Coal Loadin´ Johnny“ byla úplně nová skladba pojednávající o tvrdém životě horníka. Třetí nahrávka „Hear The Whistle Blow (A Hundred Miles)“ je opět stará lidová písnička, známá v mnoha podobách a pod různými názvy jako „Train 45“, „Reuben“ nebo“ „900 Miles“. Tato verze původně pochází od zpěvačky Hedy West z Georgie, která se ji naučila od své babičky. Na koncertě ji slyšel zpívat philadelphský banjista Dick Weissman a v roce 1961 ji natočil se svými The Journeymen. V letech 1961 a 1962 tuto písničku nahrálo i Kingston Trio a Peter, Paul & Mary a ve všech případech se stala hitem. V roce 1963 se pak v podání Bobbyho Barea úspěšně prosadila i v hitparádě Billboardu a v témže roce přišli se svou verzí i Country Gentlemen. Poslední nahrávka sessionu „Too Old For A Broken Heart“ u Columbie nikdy nevyšla a objevila se až mnohem později na LP firmy Copper Creek.

V neděli 18. března 1962 začali Flatt & Scruggs pracovat na dalším albu, které mělo být kompilací lidových písniček. Stejně jako u předcházejícího alba, důležitou roli ve výběru repertoáru hrála Earlova manželka Louise, která se o lidovou hudbu velmi zajímala. Většina písniček, vybraných pro toto album, byla mezi folkovými příznivci důvěrně známá. „The Legend Of The Johnson Boys“ proslavila skupina New Lost City Ramblers (Mike Seeger, John Cohen a Tom Paley), která od roku 1959 nahrávala na etiketu Folkways a svůj styl projevu nazývala old timey. Většinu svého repertoáru vybírali New Lost City Ramblers ze starých 78-otáčkových desek a hillbilly music z let 1923 až 1942. Nahrávka „Good Times Are Past And Gone“ je spíše známá pod názvem „All The Good Times“ a je ze zpěvníku Monroe Brothers, odkud se dostala do repertoáru mnoha bluegrassových skupin. Populární verzi natočili Earl Taylor & Stoney Mountain Boys na album „Mountain Music Bluegrass Style“ firmy Folkways z roku 1959 a v podání Jimmyho Martina se objevila na albu z roku 1960 na etiketě Decca. Další velmi dobře známou železničářskou baladu od Carter Family natočili Flatt & Scruggs pod názvem „Georgia Alley´s F.F.V.“, ovšem mnohem známější je jako „Engine 143“ nebo „The Wreck On The C & O“. (George Alley byl strojvůdcem na trati Chesapeake & Ohio Railroad, který se zabil při železničním neštěstí poblíž Hintonu v Západní Virginii 23. října 1930. Iniciály F. F. V. jsou zkratkou jména vlaku „Fast Flying Vestibule“, který řídil a jehož vykolejení bylo způsobeno sesuvem půdy). Firma Folkways vydala Carterovu nahrávku na jednom ze sady alb „Anthology Of American Folk Music“ a na svém prvním albu ji měla i Joan Baezová. Další dvě nahrávky jsou z pera Woody Guthrieho: „This Land Is Your Land“, populární hit éry folkového revivalu 60. let napsal Guthrie v období své komunistické propagandy na nápěv A. P. Cartera „Little Darling Pal Of Mine“. „Philadelphia Lawyer“ složil Guthrie s použitím melodie staré balady „The Jealous Lover“ pro Rose Maddox a ve 40. letech se stala tato písnička countryovým hitem. Bluegrassovou verzi můžeme slyšet na albu „Mountain Music Bluegrass Style“. Další skladbu od Carter Familly „March Winds“ natočili Flatt & Scruggs pod názvem “Sun´s Gonna Shine In My Back Door Some Day“ a Earl zde opět použil své přelaďovače. Jednu z nejznámějších jižanských lidovek, „Down In The Valley“, nahráli Lester a Earl jako „Hear The Wind Blow“. Spolu s několika dalšími písničkami chystaného alba byla i tato ve sbírce Alana Lomaxe „Folksongs Of North America“, která vyšla předcházející rok. Mnoho Američanů však tuto písničku znalo už od roku 1927, kdy ji ve stylu hillbilly s názvem „Birmingham Jail“ natočili Tarleton & Darby a kdy se objevila i ve zpěvníku Carla Sandberga „American Songbag“. Součástí Lomaxovy kolekce byla i známá skladba „I Never Will Marry“, kterou nyní Flatt & Scruggs natočili jako „I´ll Be No Man´s Wife“, přičemž zjevně vycházeli z nahrávky Carter Family ze 30. let. Poslední, devátá nahrávka sessionu „McKinley´s Gone“, byla rovněž součástí Lomaxovy sbírky, ale Lester a Earl se s ní poprvé setkali už v dobách svého působení u Monreových Blue Grass Boys.

O tři dny později se Flatt & Scruggs vrátili do studia, aby dokončili zbývající tři skladby pro nové album. Bylo to naposled, kdy s nimi natáčel Curly Seckler, a to byl konec spolupráce, která, až na několik přestávek, trvala od konce 40. let.

Session otevírala “Nine Pound Hammer“, zde uvedená s autorem Merle Travisem, který přidal další sloky ke staré lidovce natočené ve 30. letech dvojicí Monroe Brothers a ve 20. letech skupinami Grayson & Whitter a Al Hopkin´s Buckle Busters. Píseň byla publikována i v Lomaxově sbírce „Folk Songs Of North Amerika“ a na albu „Mountain Music Bluegrass Style“ ji prezentoval Smiley Hobbs. Nahrávka „Ellen Smith“, někdy uváděná jako „Poor Ellen Smith“, což je velmi známá lidová balada ze Severní Karolíny, vešla do povědomí posluchačů v podání Molly O´Day z roku 1949 a v bluegrassové verzi Country Gentlemen na etiketě Folkways z roku 1960. Ačkoli melodie Flata & Scruggse je stejná, text je poněkud odlišný, a proto jsou jako autoři uvedeni Flatt & Scruggs. Třetím a posledním kouskem sessionu byla další stará písnička „Life Of Trouble“, či častěji „Short Life Of Trouble“, známá ze 30. let z nahrávek Blue Sky Boys, Mainer´s Mountaineers a dalších. Na albu „Mountain Music Bluegras Style“ ji hrál Earl Taylor & The Stoney Mountain Boys.

Na počátku dubna 1962, pouhé dva týdny poté, co skladba „Go Home“ definitivně opustila žebříček Billboardu, ji vystřídala „Just Ain´t“. O několik týdnů později vyšel další singl „Hear The Whistle Blow“ – „Leggend Of The Johnson Boys“. Vydání folkového materiálu na singlu v tomto okamžiku bylo velmi důležité pro podchycení vysokoškolských posluchačů, protože 11. dubna Flatt & Scruggs vystupovali na University Of North Carolina v Chapel Hill, 28. dubna na Davidson College v Davidsonu v Severní Karolíně a 12. května na University Of Illinois. V červnu hráli opět v Bekerley, tentokrát ovšem v Community Theater.

O několik týdnů později po koncertu v Chapel Hill napsal Don Williams, disc-jockey rádia WEED v Rocky Mount v severní Karolíně, nadšený článek do Billboardu o tomto vystoupení: „…byl jsem zvědav, jak budou naši budoucí leadři akceptovat tento typ představení. Byla to nezapomenutelná zkušenost. Doposud nikdy jsem neviděl, aby posluchači takto prožívali country show. Odezva publika byla úžasná, dokonce šéf policie prohlásil, že nikdy nezažil takovou reakci studentů, a to ani na rock´n´rollových koncertech, které se zde konaly. Kdybyste náhodou měli nějaké pochybnosti o budoucnosti country, zajděte si na některý z koncertů Flatta & Scruggse a jejich Foggy Mountain Boys“.

Na podzim roku 1962, přesně 24. září, natočili Flatt & Scruggs, aniž to tehdy ještě vůbec tušili, svůj největší hit „The Ballad Of Jed Clampett“. Tento soundtrack k televiznímu seriálu „The Beverly Hillbillies“ důvěrně přiblížil jejich hudbu miliónům nových posluchačů. I když „Jed Clampett“ vyšel i na singlu, byl stejně jako poslední tři nahrávky tohoto sessionu určen pro další nové album „Hard Travelin´“. Všechny nahrávky odrážely trend předchozího alba „Folk Songs Of Our Land“, tedy směs vlastních písniček nových i starších a těch, které přinesl folkový boom. “Hard Travelin´“ je titulní písní nového alba od Woody Guthrieho, nazpívanou a natočenou celou řadou umělců v 50. a na počátku 60. let. Třetí nahrávka „The Wreck Of The Old 97“ byl první countryový bestseller z roku 1924, který přinesl jejímu původnímu interpretovi Vernonu Dalhartovi víc než milión prodaných desek. Méně známá, ovšem o to víc autentická, byla poslední nahrávka sessionu „99 Years Is Almost For Life“ ze zpěvníku babičky paní Scruggsové, jedna z verzí velmi známé lidovky „Twenty-One Years“, kterou v roce 1930 zpopularizoval Bob Miller.

12. října 1962 Columbia vydala singl „The Ballad Of Jed Clampett“, což se časově shodovalo s premiérou televizního seriálu „The Beverly Hillbillies“ a o necelých 14 dnů později Flatt & Scruggs dotáčeli zbytek písniček nového alba. První nahrávkou byla „Over The Hills To The Poorhouse“, remake populární písničky z konce 19. století, kterou natočili Flatt a Everett Lilly už v roce 1951. Zde se střídá Flattovo sólo se čtyřhlasem a rovněž je přidána jedna sloka, na rozdíl od původní verze. Stejný čtyřhlas můžeme slyšet i na dalších dvou nahrávkách. “New York Town“ je další skladbou autora Woody Guthrieho, tentokrát poněkud méně známou než ostatní jeho písničky natočené Lesterem a Earlem, „Dixie Home“ pak připomíná období spolupráce s Billem Monroem. Bill tuto písničku zpíval sólově, přičemž jednotlivé sloky byly prokládány Earlovými banjovými breaky. Ve 30. letech ji natočili už Monroe Brothers, ale v daleko poklidnějším aranžmá. Další Guthrieho písničkou byla „Pastures Of Plenty“, kterou, jako v mnoha jiných případech napasoval na starou melodii. Tentokrát použil starou mordýřskou baladu „Pretty Polly“. Houslista Arthur Smith měl velký vliv na téměř všechny tehdejší bluegrassové houslisty a během svého pobytu v Nashvillu na konci 50. let si zajamoval i s Paulem Warrenem a Earlem. Proto nebylo žádným překvapením, že se jeho písnička „Bound To Ride“, kterou on sám hrál na banjo a v níž Earl opět použil přelaďovače, dostala na desku Flatta & Scruggse. Další nahrávkou byla „When I Left East Virginia“, jižanská lidovka velmi dobře známá pod názvy „East Virginia“, „Greenback Dollar“ nebo „East Virginia Blues“ a velmi se podobala verzi Mike Seegera, kterou natočil na první album se svými New Lost City Ramblers. Na tomtéž albu byla i následující „Drowned In The Deep Blue Sea“ z repertoáru Carter Family, ovšem ti ji natočili jako „I Have No One To Love Me (But The Sailor On The Deep Blue Sea)“. Od Carter Family jsou i poslední dvě nahrávky sessionu „My Native Home“ a „Coal Miner´s Blues“, i když jejich původ je poněkud nejasný.

8. prosince 1962 přijeli Flatt & Scruggs opět do New York City, aby vystoupili na svém nejslavnějším a zcela vyprodaném koncertě v Carnegie Hall, pořádaném Haroldem Leventhalem, manažerem Pete Seegera a hostitelem celé řady folkových umělců. Ovšem vystupovat na pódiu Carnegie Hall se hned tak každému nepodařilo a pro každého umělce to byla mimořádná pocta. Tentokrát vystupoval s Foggy Mountain Boys také Merle Travis. Columbia Records si také nenechala ujít příležitost tuto událost natočit, takže můžeme skupinu slyšet živě a také se přesvědčit, proč se tak mnoho vyprávělo o Flattově jevištním vystupování a bezchybném konferování. Prakticky celý repertoár i pořadí písniček tohoto koncertu jsou až na výjimky charakteristické pro všechny koncerty Flatta & Scruggse.

Skupina zahajovala vystoupení trojhlasem „Salty Dog Blues“, který už v roce 1950 natočili pro Mercury. Tenkrát zpíval první hlas Benny Sims a písnička se stala natolik populární, že po odchodu Simse převzal jeho part Lester a velmi často ji s Earlem hráli na živých vystoupeních. Instrumentálka “Durham´s Reel“, přesněji „Durham´s Bull“, je od houslisty rozhlasové stanice WWVA Buddyho Durhama. Paul Warren ji s oblibou hrál při koncertech právě na tomto místě v úvodu. Následovala další písnička z éry u Mercury „Down The Road“ zpívaná Lesterem, který ji spolu s Earlem upravil ze staré lidovky. Další instrumentálka “Rainbow“ byla určena především pro Bucka Gravese a jeho Dobro a vycházela z melodie, kterou v roce 1951 natočila jiná hvězda stanice WWVA, Doc Williams a v téže době i pianista Grand Ole Opry Del Wood. Vokály další skladby „Big Ball In Brooklyn“ zpívali Buck Graves a basista „Cousin Jake“ English P. Tullock. Písnička byla pro tento koncert vybrána možná proto, že Flatt & Scruggs hráli pouze několik mil od Brooklynu, ale skutečností zůstává, že na tomto místě koncertu ji obvykle skupina hrála i při jiných vystoupeních. Jednalo se o starý song, který se dočkal obnovení popularity v 60. letech: nahrávka J. E. Mainera byla v reedici vydána v roce 1961, svoji verzi hráli i New Lost City Ramblers a v dubnu 1962 ji natočil i Bill Monroe.

Earlova první instrumentálka „Flint Hill Special“ patřila k jeho nejpopulárnějším skladbám. Původní nahrávka pochází z roku 1952 a Earl v ní poprvé použil své speciální přelaďovače, které vynalezl poté, co natočil „Earl´s Breakdown“, aby mohl snadněji přelaďovat během hraní. Následující písnička má název „Dig A Hole In The Meadow“, ale podstatně známější je jako „Darling Corey“. Je to opět stará horalská lidovka, kterou natočili ve 30. letech také Monroe Brothers. Trochu odlišnou verzi měli v repertoáru i Pete Seeger, Kingston Trio a další folkoví umělci, takže značná část publika v Carnegie Hall písničku dobře znala. Shodou okolností ji dva dny před tímto koncertem znovu natočil také Bill Monroe na etiketě Decca. V následující písničce vystoupil i druhý kytarista Billy Powers, který byl zároveň řidičem autobusu kapely a s Foggy Mountain Boys začal hrát po odchodu Curlyho Secklera. Písničku “I Hung My Head And Cried“, kterou zde Powers zpíval, proslavil Jimmie Davis. Excelentní pětihlasý vokál pak vynikl především ve skladbě „Hot Corn, Cold Corn“ od Davida „Stringbeana“ Akemana.

Instrumentálka „Little Darlin´ Pal Of Mine“ z alba „Foggy Mountain Banjo“ s plným obsazením kapely se zde představuje tak, jak byla obvykle hrána, tedy jako duet Earla a basisty Tullocka. Populární dixielandový kousek „Mama Don´t Allow It“ je zde uveden pod názvem „You Can´t Stop Me From Dreaming“ a opět tady hraje Earl a Cousin Jake. Naproti tomu „Footprints In The Snow“ je bluegrassová klasika spojovaná se jménem Billa Monroea, který ji natočil dokonce dvakrát. Písnička pochází z Anglie z 19. století a ve 30. letech ji natočili například Roy Harvey, Bradley Kincaid a Cliff Carlisle. Monroe však předělal jak melodii, tak text a v této verzi ji v Carnegie Hall zpíval i Lester.

Během koncertu se obecenstvo hlasitě dožadovalo některých písniček a jednou z nich byla i “The Martha White Theme“. Tímto popěvkem se začínaly i končily každodenní patnáctiminutové rozhlasové show i půlhodinové přenosy Flatta & Scruggse z Opry. Lester a Earl byli překvapeni, že si tuto písničku žádají posluchači i v New Yorku, když výrobky Martha White Mills se prodávaly pouze na Jihu. Obávali se, že zařazení této skladby naruší natáčení živého alba, ale přesto žádostem vyhověli a skladbu zařadili mimo předem stanovený scénář. Písnička na albu, které bylo zkráceným výběrem z koncertu, skutečně vyšla a později se dokonce stala pravidelnou součástí koncertů Foggy Mountain Boys. V roce 1972 ji Flatt dokonce natočil i na svoje sólové album na etiketě RCA.

Žádné vystoupení Flatta & Scruggse by nebylo kompletní bez nějakého komediálního čísla Cousin Jake Tullocka a právě „Old MacDonald Had A Farm“ bylo jedním z nejčastěji frekventovaných. Podobně jako v mnoha jiných bluegrassových show, po komediálním výstupu následovala gospelová klasika a zde to byly hned dva gospely. „He Will Set Your Fields On Fire“ složili na přelomu století H. M. Bellew a L. M. Bracket, přičemž na deskách se tato skladba objevila v podání Monroe Brothers v roce 1937 a Billa Monroea v roce 1954. Druhý gospel „Let The Church Roll On“ natočili Carter Family v roce 1931 a v roce 1960 Stanley Brothers. V těchto gospelech hrál Earl jako obvykle kytaru a ponechal si ji i pro následující instrumentálku od Carter Family, zde nazvanou „Pickin´ The Wildwood Flower“. Další v pořadí byla písnička „Hear The Whistle Blow“, která před nedávnem vyšla na singlu a po ní následovalo jiné standardní číslo koncertů Flatta & Scruggse, duet houslí a banja “Fiddle And Banjo“. Tato melodie je známá i pod jinými názvy, například „Buck Creek Gal“ nebo „Wild Horses“. Na tuto instrumentálku navazovala jiná lidová fidlovačka, „Old Leather Britches“, známá zejména v Kanadě a ve Velké Británii jako „Lord MacDonald´s Reel“. Po největším hitu „The Ballad Of Jed Clampett“, který se dlouho držel v žebříčku Billboardu, následovala stará horalská lidovka “Yonder Stands Little Maggie“, známá ze starých nahrávek Graysona a Whittera z 20. let, J. E. Mainera ze 30. let a Stanley Brothers ze 40. let, v bluegrassové verzi pak opět od Stanley Brothers z roku 1961 a od Billa Monroea z roku 1962. Další skladbou byla Earlova old-timeová klasika „Reuben“ a po ní přišla jiná písnička, která sice byla pravidelně hrána na koncertech, ale na desku se dostala až v Carnegie Hall, a to „Mama Blues“. Ve stejném aranžmá ji natočili už několik let před Lesterem a Earlem Smiley Hobbs a Buzz Busby u Starday. Písničku „I Know What It Means To Be Lonesome“ se naučil Flatt od Clyde Moodyho během jejich společného působení u Blue Grass Boys v roce 1944. Vystřídala ji opět instrumentálka „Foggy Mountain Rock“ s dobristou Joshem Gravesem, která vyšla na singlu před třemi lety. Newyorkské publikum, v němž bylo mnoho folkových fanoušků, bouřlivě přivítalo skladbu „Take This Hammer“ z repertoáru černého Huddieho Ledbettera, kterou v tomtéž roce natočil Hylo Brown.

Koncert měl oficiálně skončit, když Lester ohlásil waltz „McKinley´s Gone“, známější jako „White House Blues“, který vyšel na albu „Folk Songs Of Our Land“, ovšem text byl podobný více Monroeově verzi z roku 1954 než tomu, který Lester zpíval na zmíněném albu. Tam byly přidány nějaké sloky, s největší pravděpodobností proto, aby písnička byla výpravnější a delší. Při koncertech však Lester zpíval jednodušší Monroeovu verzi, protože si ji zřejmě lépe pamatoval. V tomto případě přidal jednu sloku.

Prvním přídavkem byla rychlá skladba „Roll In My Sweet Baby´s Arms“ z repertoáru Monroe Brothers, kterou Flatt & Scruggs natočili v roce 1950. Tentokrát ji zpíval Merle Travis a pro velký úspěch ji musel opakovat. Poslední dvě skladby koncertu byly z těch, které skupina obvykle nehrála: „Gotta Travel On“ z repertoáru Billa Monroea, skupiny Weavers a dalších a koncert pak uzavírala „Mountain Dew“ od Scottyho Wisemana.

Po koncertě v noci 8. prosince 1962 seděli Lester Flatt a Earl Scruggs ve své šatně v Carnegie Hall v New Yorku a pokoušeli se pochopit, co se vůbec stalo. Po letech hraní ve školách v malých jižanských městečkách a v ranních rozhlasových show právě absolvovali svůj debut v nejprestižnější americké koncertní síni. Nyní seděli v zákulisí a snažili se vyhovět záplavě rozparáděných fanoušků. Earlova manželka Lousie to popisuje: „Jakmile koncert skončil, stovky lidí se hrnuly do zákulisí pro autogramy a pohovořit s chlapci. Vytvořil se zástup a policisté pouštěli fanoušky po skupinkách. Lester a Earl rozdávali autogramy dokud nezačala zhasínat světla.“

To byla pouze předzvěst toho, co měli Flatt & Scruggs zažít ještě mnohokrát ve zbývajících letech jejich společné kariéry. Významnými milníky na jejich cestě byl mimo jiné velmi úspěšný seriál televize CBS „The Beverly Hillbillies“, v němž si Lester a Earl také zahráli, či jeden z nejsledovanějších filmů 60. let „Bonnie & Clyde“, kde zazněla Earlova instrumentálka „Foggy Mountain Breakdown“. Flatt & Scruggs najednou získali milióny nových fanoušků a celonárodní zájem. Prodej jejich alb se postupně zdvojnásobil a následně vzrostl až na čtyřnásobek, jejich singly se řadily mezi bestsellery. Spolu s tím se ovšem měnila i muzika Flatta & Scruggse, která se začala ubírat směrem, jaký nikdo v začátcích nemohl předvídat. Komerční úspěchy však s sebou přinesly i stres a vypětí, na které nikdo z nich nebyl připraven, což nakonec vedlo o pár let později k zániku dlouhotrvající spolupráce obou hlavních protagonistů.

Ale nepředbíhejme v příběhu další události, které si budete moci přečíst ve čtvrtém a pátém pokračování…

Milan J. Kalinics, Brno

 

Použitá literatura a materiály:

• PŘÍLOHA K BOX SETU FLATT & SCRUGGS 1948 – 1959 (Bear Family Records, BCD-15472, překlad: Václav Tajchl, Pelhřimov, květen 2000)
• PŘÍLOHA K BOX SETU FLATT & SCRUGGS 1959 – 1963 (Bear Family Records, BCD-15559, překlad: Václav Tajchl, Pelhřimov, květen 2000)
• PŘÍLOHA K BOX SETU FLATT & SCRUGGS 1964 – 1969, PLUS (Bear Family Records, BCD-15879, překlad: Václav Tajchl, Pelhřimov, květen 2000)
• LESTER FLATT & EARL SCRUGGS WITH THE FOGGY MOUNTAIN BOYS – FOLK MUSIC WITH AN OVERDRIVE (Peer International Corporation, 1962)
• AMERICA´S MUSIC – BLUEGRASS (Barry R. Willis, Pine Valley Music, 1997)
• ANATOMIE BLUEGRASSU (Milan J. Kalinics, rozpracovaný rukopis, 2009)
• THE BIG BOOK OF BLUEGRASS (Edited by Marilyn Kochman, Foreword by Earl Scruggs, Publisher W. Morrow, 1984)
• COUNTRY MUSIC USA (Bill C. Malone, American Folklore Society, University of Texas Press, Austin, Texas, 1968)
• COUNTRY MUSIC WHO´S WHO (Record World Publications, Nashville, Tennessee, 1972)
• DEFINITIVE COUNTRY – THE ULTIMATE ENCYCLOPEDIA OF COUNTRY MUSIC AND ITS PERFORMERS (Barry McCloud, 1995)

 

Související články:
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 1. díl, 1948 – 1954
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 2. díl, 1955 – 1960
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 4. díl, 1963 – 1965
Flatt & Scruggs & The Foggy Mountain Boys, 5. díl, 1966 – 1969
Earl Scruggs
O bluegrassu ústy slavných 3. díl – Lester Flatt
Bluegrass od kořenů k současnosti – 2. díl  Klasický a tradiční bluegrass