Willie Nelson devadesátiletý

V sobotu 29. dubna 2023 oslavil své neuvěřitelné 90. narozeniny legendární Willie Nelson, ikona americké country hudby. Zpěvák, skladatel, básník, aktivista, herec, psanec, umělec, který jako málokdo jiný trvale ovlivňoval country hudbu téměř sedm desetiletí, od dob Nashville soundu přes hnutí Outlaws až po současnost. Během svého pohnutého života složil přes dva a půl tisíce písní, které můžeme slyšet na více než třech stovkách alb.

Oslavy byly plánované na uvedený víkend v podobě dvojitého megakoncertu 29. a 30. dubna pod názvem Long Story Short: Willie Nelson 90 v slavném Holywood Bowl v Los Angeles. Vystoupilo na nich více než 30 hostů, co jméno, to pojem v americké hudbě. Na jeho počest se oslav kromě jeho muzikantské rodiny zúčastnily desítky hvězd, jako třeba Billy Strings, Bobby Weir, Charley Crockett, Chris Stapleton, Edie Brickell, Kacey Musgraves, Leon Bridges, Lyle Lovett, Margo Price, Miranda Lambert, Nathaniel Rateliff, Neil Young, Norah Jones, Orville Peck, Particle Kid, Rosanne Cash, Sheryl Crow, Snoop Dogg, Sturgill Simpson, The Avett Brothers, The Chicks a mnozí další…

Willie o tom řekl: „Nedokážu si představit lepší způsob, jak strávit své devadesáté narozeniny, než být obklopen rodinou, přáteli a samozřejmě fanoušky, kteří mi to všechno umožnili, a bylo mi ctí vystupovat s tak neuvěřitelnou skupinou umělců na tak legendárním místě.“

Po pandemických výlukách v USA, které začaly v březnu 2020, Nelson živě přenášel sérii benefičních koncertů. Na prvních dvou se vybralo 700 000 dolarů pro lidi, kteří utrpěli finanční ztrátu v důsledku dopadů na americkou ekonomiku. Třetí, který se konal 20. dubna 2020, byla varietní show s názvem Come and Toke It. Část obsahu se týkala konopí a část výtěžku bude použita na podporu projektu The Last Prisoner Project, programu restorativní justice, týkajícího se osob odsouzených za trestné činy související s konopím. V témže roce Nelsona oslovila ke spolupráci Karen O ze skupiny The Yeah Yeah Yeahs. Vybrali si cover verzi písně Under Pressure od Davida Bowieho a skupiny Queen.

Willie Nelson má jednoduché motto, které vypovídá o jeho současném životě. „Každý den musíš něco udělat, abys zaplatil za den,“ řekl. „Musíte běhat, chodit, plavat, zpívat; cokoli, co je pro vás důležité musíte dělat a pak uvidíte, jak dlouho to vydržíte dělat.“ Nelson tuto filozofii v poslední době překonává. V současné době nemá jen jednu věc, která mu dává smysl, má jich zdánlivě sto.

V měsících, které předcházely jeho devadesátinám, získal další dvě ceny Grammy. Celkový počet těchto prestižních cen tím zvýšil na dvanáct, včetně jedné za píseň s drzým názvem „Live Forever“. Během své kariéry byl na Grammy Awards nominován již šestapadesátkrát!

Dokončil také nahrávání alba, díky němuž se jeho katalog studiové tvorby rozroste na neuvěřitelných 100 titulů, z nichž 14 vytvořil jen v posledním desetiletí. Dozvěděl se také, že byl nominován na uvedení do rock’n’rollové síně slávy na slavnostním ceremoniálu, který se bude konat koncem tohoto roku v New Yorku. A naplnil jeden ze svých nejslavnějších písňových titulů „On the Road Again“, když zahájil nové turné, které ho provede celým létem a jehož program je tak nabitý, že by se z něj mohl těžko vymotat někdo o polovinu mladší.

Nelsonova dychtivost zůstat zuřivě angažovaný má fyzickou i psychickou odměnu. „Vaše plíce jsou největší sval, který máte,“ řekl, „takže je pro mě zdravé zpívat.“ Navíc, jak řekl, „když nepracuji, tak se opravdu nudím“.

Aby to zmírnil, vystřihl Willie v posledním roce dvě alba, z nichž jedno je věnováno bluegrassové hudbě a vyjde v průběhu letošního roku. Druhé, vydané minulý měsíc, je poctou dílu jednoho z mála umělců, kterého lze považovat za stejně zkušeného a plodného písničkáře jako Nelsona – zesnulé countryové legendy Harlana Howarda. „Jeho písně jsou standardy,“ řekl Nelson. „Něco jako ‚Busted‘ (kterou nahrály hvězdy od Johnnyho Cashe po Raye Charlese) – tu slyšel každý na světě.“

Oba skladatelé byli také blízkými přáteli. „Když Harlan [v roce 2002] zemřel, jeho rodina mi poslala jeho popel,“ řekl Nelson. „Měl jsem ho uložený na místě, kde jsem si myslel, že je v bezpečí. Ale pak přišla bouřka a všechno rozfoukala,“ řekl Nelson s rošťáckým smíchem.

V prosinci 2022 oznámil Mark Rothbaum vydání pětidílného dokumentárního filmu s názvem Willie Nelson and Family, který bude uveden na filmovém festivalu Sundance v roce 2023.

Skutečnost, že se nikdy nedržel jednoho žánru, pomohla Nelsonovi získat a udržet si v průběhu let neuvěřitelně široké publikum. Jeho nejprodávanější album Stardust z roku 1978 bylo sbírkou standardů s klasickými díly autorů jako Irving Berlin nebo George Gershwin. „Zpíval jsem prakticky všechny možné věci,“ řekl Nelson. „Dobrá písnička je dobrá písnička.“

V jeho písních se už dlouho objevuje černý humor, zejména pokud jde o téma smrti. V posledním desetiletí se tento humor ještě zvýšil. V roce 2018 napsal text „Heaven is closed and hell’s overcrowded / So I think I’ll just stay where I am“ (Nebe je zavřené a peklo přeplněné / takže si myslím, že zůstanu tam, kde jsem). V témže roce napsal: „Last Man Standing / On second thought, maybe I do.“ (Nechci být posledním stojícím mužem / na druhou stranu možná ano). Nelson řekl, že často píše o smrtelnosti ze dvou důvodů: Zaprvé, je to aktuální téma. Za druhé: „V průběhu let mi přicházeli a odcházeli přátelé. Člověk začne přemýšlet o tom, co to všechno znamená. Věřím v reinkarnaci.“

V uplynulém roce zasáhl Nelsona jeden odchod obzvlášť silně. Ve věku 91 let zemřela jeho starší sestra Bobbie Lee Nelsonová [1. 1. 1931 – 10. 3. 2022], s níž si byl od dětství mimořádně blízký a která hrála v jeho kapele od začátku 70. let. „Byla neuvěřitelná,“ řekl Nelson. „Naučil jsem se spoustu věcí o tom, co dělám, jen tím, že jsem vedle ní seděl na stoličce u klavíru, když mi bylo sedm nebo osm let, snažil jsem se dělat to, co ona, a nikdy jsem to nedokázal tak dobře jako ona. Uměla číst a psát noty a byla lepší hudebnice než já.“

Nelson si také loni prošel vlastními zdravotními problémy a strachem – z Covidu. „Málem jsem umřel,“ řekl a nasadil tón, který ukazuje, že je z té zkušenosti stále otřesený. „Je to zlá věc.“ Přesto se dva týdny poté, co se uzdravil, vrátil na turné a hrál na venkově, aby zůstal v bezpečí. Nemožnost koncertovat po většinu pandemie byla těžká pro všechny hudebníky, ale pro Nelsona to bylo čiré utrpení. Tak moc toužil po návratu na turné, že se občas toužebně díval na svůj tourbus odstavený u jeho domu nedaleko Austinu. „Někdy jsem tam chodil a seděl na něm,“ řekl. „Tam se cítím dobře.“

Jeho vztah k rock’n’rollovému cítění, a tím i k jeho masovému publiku, získal velkou podporu díky přátelství se zesnulým Leonem Russellem [2. 4. 1942 – 13. 11. 2016]. Právě Leon pomohl Nelsona inspirovat ke zdokonalení jeho postavy psance, která vyjadřovala jeho nechuť ke konvencím nashvillské hudební scény a zároveň dokonale ladila s rebelskou povahou rock’n’rollu. Obě hvězdy spolu dokonce v roce 1979 natočily album One for The Road, které se stalo zlatým. „Leon byl pro mě nesmírně důležitý,“ řekl Nelson. „Byl to nejlepší bavič, jakého jsem kdy viděl. Byl to také první člověk, kterého jsem viděl házet klobouk do publika. Ten nápad jsem mu hned ukradl!“

Navzdory tomuto spojení byl Nelson překvapen, když se dozvěděl, že by mohl být uveden do rokenrolové síně slávy. „Vyrazilo mi to dech,“ řekl. „To, že vůbec vědí, kdo jsem, je pro mě fantastické.“

Jeho vstup do Síně slávy bude posledním triumfem v tomto významném, devadesátém roce. Nelson zároveň řekl, že ho jeho věk nijak nezastrašuje. „Norman Lear je můj dobrý přítel a právě oslavil 100 let,“ řekl Nelson. „Říkal jsem mu: Normane, slyšel jsem, že věk není nic jiného než číslo, nemám pravdu? A on na to: Jo, je to jenom číslo. A to mi stačí.“

„Budu jeden z nejstarších parchantů,“ dodal Nelson s úsměvem. „Ale dokud se budou lidi ukazovat, tak já taky.“

Z materiálů poskytnutých Lilkou Pavlak pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics