19. Setkání kytaristů 2009 – reportáž

Ve dnech 13. a 15. listopadu 2009 vystoupilo naše hudební trio s mírně provokujícím názvem Bluegrassanka (Emil Formánek, Jakub Bílý a já, Vláďa White Bílý) na již 19. ročníku festivalu Setkání kytaristů ve Zlíně a Ostravě, který pořádají Jarmila a Robert Černí z Ostravy.

Festival je multižánrový a probíhá jednak jako soutěž mladých muzikantů a jednak jako přehlídka různých hudebních směrů, zaměřených na kytaru. Letos to byli například Zdeněk Bína – jazzrock, Štěpán Rak – klasická kytara, skupina NJOREK – folk , Luboš Andršt – jazz aj. (www.setkanikytaristu.cz). Součástí koncertů a všeho dění kolem byly i workshopy zaměřené na jednotlivé hudební styly.

V pátek 13. 11. přijíždíme do Malenovic a tam v klubu U Tetoura zasedáme do útulného přilehlého salónku. Právě tady bude náš workshop, zaměřený na bluegrassovou kytaru. Jsme na této akci vlastně první vlaštovkou našeho „modrého“ stylu.

Máme trochu obavy, zda vůbec někdo na náš workshop přijde… A rovněž, jestli nebudeme snadným cílem při našem koncertu pro případné nespokojené vrhače rajčat nebo vajíček, což se stává pomalu již národním sportem.

Kupodivu se místnůstka zaplnila lidičkami a já, mluvčí našeho sdružení, jsem je přivítal a v krátkosti povyprávěl, co vlastně hudební styl bluegrass obnáší. Zmínil jsem jeho původ, kořeny, „stvořitele“, slavné osobnosti minulosti i současnosti, snažím se přiblížit i nástrojové obsazení a podobně. Cítíme se opravdu tak trochu jako misionáři, jelikož i přes to, že náš styl je v této republice doma již téměř padesát let, je povědomí o něm minimální. Lidem se slévá trampská muzika s folkem, s kovbojskými písněmi (u nás nesprávně chápanými a ve skutečnosti neznámými, protože už koncem 19. století to byla prakticky mrtvá hudební oblast s malým počtem dochovaných titulů i v samotných Spojených státech, pozn. editora článku), country až po jakýsi již skoro bluegrass, ovšem velmi zamlžený těžkou mlhou z Foggy Mountains. Nevadí, jsme tady i proto, abychom trošku poodhrnuli oponu a ukázali, o co jde. V žádném případě však nechceme být vnímáni jako hlavy pomazané, rozumbradové, neomylní poučovatelé a rádcové.

Kromě diskutování představujeme přítomným i něco málo tradičních skladeb, kdy Emil i Kuba doslova pumpují jedno sólo za druhým, jejich rychlé prsty běhají po hmatnících a já vše „bombarduji“ svou baskytarou. Vyprávíme si o typech používaných kytar, o jejich vlastnostech, cenách, kladech i záporech, používaných strunách. Kluci vysvětlují, jak se hraje doprovod, jak zní přeznívané sólo, co je to crosspicking, prostě to, co bluegrassová kytara obnáší. Stejná situace je i v Ostravě 15. 11., kde v hudebním klubu Templ pokračuje náš workshop a s ním spojená „modrá“ mise. Pevně věřím, že jsme všem přítomným zájemcům na workshopech předali jistý kus svých zkušeností a snad je i motivovali pro jejich další hudební zaměření a plány.

Co říci k našim vystoupením na pódiu? Hodnocení přenechám raději přítomným divákům a pořadatelům. My jsme měli dobrý pocit z poctivě odvedené práce. Jak už to bývá, velká část úspěchu kapely je stále v rukou zvukaře, myslím, že i toto celkem vyšlo. Ostatně vajíčka a ani jiné oblíbené vrhací předměty na našich hlavách neskončily, děkujeme!

Koncert jsme pojali jako logické pokračování workshopů, uváděl jsem jednotlivé skladby a seznamoval jsem diváky s historií a současností bluegrassu. Působili jsme tak trochu jako na výstavě hudebních nástrojů, jelikož jako správní „modří“ misionáři jsme s sebou přivezli i relikvie – základní bluegrassové nástroje. Po úvodní „kytarovce“ si Kuba vzal mandolínu, já prohodil něco málo o tomto základním bluegrassovém nástroji. V sólech se pak střídal Kuba s Emilem a snažili se přítomným předvést jednak své umění, ale i jednotlivé styly a zvuky svých nástrojů. Nejinak tomu bylo i v představení pětistrunného bluegrassového banja a dobra, na které hrál rovněž Kuba. Já se snažil diváky ujistit, že se nejedná o záměr předvádět tzv. cirkusovou opičku – hudebního klauna, předvádějícího spoustu hudebních čísel, ale že se touto formou snažíme o přiblížení a poznání našeho stylu! Ostatně plně naložená „oktávka“ hudebními nástroji hovořila za vše, kdo to má ale pak tahat do 4. poschodí a v mém věku? Co bych ale pro blaho věci neučinil…

Emil a Kuba samozřejmě i zazpívali a předvedli se v široké škále skladeb, od tradičních až po newgrassovky. Vyměřená hodina našeho vystoupení neuvěřitelně rychle uběhla, museli jsme dokonce na obou pódiích i přidávat. Obecenstvo bylo opravdu skvělé, prostě jednoduše multižánrové! Děkujeme pořadatelům za pozvání, skvělou organizaci festivalu, přejeme jim hodně úspěchů při pořádání dalších ročníků a těšíme se na možná příště…