Nejde o to, co hraješ, ale jak to hraješ

Přátelé, dostal se ke mně facebookový post přítele Rod Jonese, který se svou ženou Judy drží už přes čtyřicet let pravidelný open jam v australském Sydney…

Z našich českých přátel tam chodíval i Rosťa Svoboda, jestli jej někdo znáte. Post mne docela zaujal, a tak se pouštím do jeho překladu: „Na nedávném jamu mne požádali: zahraj nějaké irské melodie“. No, old-time fiddling možná zní trochu jinak, než soudobé představy o tom, co chápeme jako irskou nebo skotskou muziku, ale když to zpracujete uchem muzikologa… Hle, náhle vidíte, že v podstatě veškerý standardní old-timeový repertoár je vlastně skotský nebo irský. Tady je příklad originálních melodií pro některé standardy v old-time a v bluegrassu (nebudu překládat vše, or znamená nebo, jinak to snad dáte.

„Bonaparte’s Retreat“: Irish, „Eagles Whistle“ nebo pochodová melodie rodiny „O’Donovan“. „Forked Deer“: Scotish/Irish, „Rachel Ray“ nebo „The Moving Bog“, „Indian Ate a Woodchuck“: B part je „The Fife Hunt“ nebo „Such A Getting Upstairs“. „Too Young to Marry“: „Miss Farquharson’s Reel“, „Salt River/Creek: Irish“, „Carron’s Reel“: „Scots „Ewe Wi‘ the Crooked Horn“, „Wake Up Susan“: varianta od „Mason’s Apron“, „Grey Eagle“: „Tune 1214 in O’Neils!. „First Month Of Summer“: „Miller of Drone“, „Paddy On The Turnpike“: „Belle of Claremont Hornpipe“ ( B part of Johhny cope – related to „Cold Frosty Morning“. „Mississippi Sawyers“: „Downfall Of Paris George Booker“, „Marquis of Huntley’s Farewell Wagner“: „Miss Brown’s Reel“…

Existuje celá řada dalších – můžete si o tom udělat představu, když zkontrolujete různé archivy fiddle tunes. Čím starší jsou americké nahrávky, tím blíže jsou k původním inspiracím, avšak jeden podstatný hudebně kulturní vliv chybějící v původních skotských/irských verzích je pochopitelně vliv černošský. Například – obzvláště synkopace a rytmický důraz na melodie, který naleznete konkrétně v jižanských amerických verzích dřívějších skotských/irských melodiích, a ty právě mohou zastřít ty skotsko/irské kořeny nezasvěcenému posluchači.

„V postupném procesu změn lidového podání (zde originálně Rod píše „With the folk process“, nevím, jestli jsem to přeložil tak, jak to myslel, a taky píše „často kvůli možnosti požadovat autorská práva“), není možné brát jména melodií ať psaných, tak nahrávek, za definitivní (jistotu, že to není ta samá melodie pod jiným názvem). Pokud melodie „A“ zní hodně jako melodie „B“, přesto, že mají rozdílná jména, je prostě na 99 % pravděpodobné, že jde o deriváty téže melodie. Ano, mnoho fiddle tunes zní stejně, kromě malých rytmických nebo notových variací, a je to proto, že se jedná o jednu a tutéž melodii“. Tak, potud Rod Jones.

Co by mne zajímalo, a také to je důvodem, proč jsem si dal práci a přeložil to pro vás, je, kdo z vás dokáže v uvedených párech skotsko/irských oproti bluegrassových melodiích vysledovat ty černošské vlivy? Vím, že u nás v ČR, i když jsme považováni za bluegrassovou velmoc, je dosud spíše obvyklé, že si hráči neuvědomují, že třeba ty bluesové tóny (vlastně bluegrassová pentatonika) jsou tím, co odděluje opravdový bluegrass od old time nebo od spousty skladeb, které jsme přeložili do češtiny, aniž jsme převzali právě tyto bluegrass definující noty.