14. Bluegrass Džem – reportáž

Další z festivalů, kam moc ráda jezdím, je Bluegrass Džem ve Slezských Beskydech.

Letos se za nádherného počasí konal 27. srpna opět v areálu legendární Mandolin Párty s kulisami připomínajícími americké pohraniční město někde na divokém západě, které kdysi vyrobil kamarád Josef „Jeppe“ Banko.

Festival zahájila ve dvě odpoledne tradičně píseň Will the Circle Be Unbroken v podání kapely Liberda Gang společně s pořádajícími Ivanem Honzákem, Vláďou „White“ Bílým a Jirkou „Shellinem“ Stehlíkem. Pořadatelé Ivan a White nás všechny srdečně přivítali a pak již dali prostor pro mne ještě neznámé formaci Liberda Gang. Na tomto festivalu je tradicí, že si zde mají možnost zahrát regionální kapely, patřící ke špičce tohoto žánru na severní Moravě.

Skupina Liberda Gang vznikla v roce 2012 kolem kapelmajstra Pavla Liberdy a jeho partnerky Irči. Příjemná muzika, krásné vokály, směs bluegrassu a country s texty většinou v češtině. Kapelu tvoří Pavel Liberda (zpěv, banjo, kytara, havajka), Irena Babilonová (zpěv, basová kytara), Katka Reichenbachová (zpěv) a Ladislav Vrátný (kytara). Získali si mne hned první písničkou Ještě jedno kafe bych si dal od Roberta Křesťana…

Skupinu Red & White jsem viděla poprvé právě tady na Džemu v roce 2013 a od té doby mne mohou počítat ke svým fanynkám. Talentovaní bratři Marian a Adam Zielonkovi, z nichž ten první střídá kytaru s dobrem, druhý je výborný mandolinista. Banjistu Michala Wawrzyczka jste jistě zažili v několika kapelách, jako Křeni, G-Runs and Roses či v jeho poslední Jumper Cables. Jejich basista s řeckými kořeny se jmenuje Ben Konstantidinis. Pohybují se na hraně mezi bluegrassem a new acoustic music. Všem jim to nádherně zpívá a jejich repertoár je opravdu pestrý, se spoustou vlastních věcí. Moc se mi líbili. Hrají čím dál tím lépe.

Skupina Vrtáci je jediná, která ještě nevynechala žádný festivalový ročník. Vznikli již před 41 lety, v roce 1975 – opravdoví veteráni. Kapela hrávala na plzeňských Portách, zúčastnila se holandského EWOBU a nesčetných festivalů a akcích v Polsku, Slovensku i u nás. V současném složení hrají již 20 let. Pořadatel Ivan Honzák hraje na banjo, legendární mandolinista Standa Feruga, basista Karel „Karlos“ Kučera, kytaru ovládá Richard Kolda Dziubek a také všichni – a to je snad na tomto festivalu tradicí – krásně zpívají. Jako překvapení nám Ivanova dcerka zazpívala písničku jakoby pro ni stvořenou Moje střevíčky jsou jako ze zlata a přidala ještě Tisíc mil. Roste nám v ní nová nadějná zpěvačka.

Z ohlášené kapely Pakostra se dostavil jenom jediný člen Kosta, ostatní Rajko a spol. nedorazili z včerejšího hraní v Sokolově, neboť jim prý ujel vlak. Poslechli jsme si blues, folk a spoustu vlastních věcí.

Pak nastoupila ostravská kapela Whiskey Before Breakfast vzniklá v roce 2013 ze starých ostřílených hráčů doplněných o mladou krev. Pokud je ještě neznáte, hrají v sestavě: zpěvák a kytarista a druhá polovina pořádajícího týmu Vláďa „White“ Bílý, Honza Hejna (mandolína), Tomáš Vittassek (kontrabas), Jirka „Shellin“ Stehlík (banjo) a Vláďa „Seydža“ Sýkora (housle). Všichni krásně zpívají. Radost je poslouchat.

Také kapelu Silent Rain znám už několik let. Zažila jsem je na různých festivalech v Čechách i v Evropě a vždy a všude se líbí. Jejich repertoár je modernějšího rázu, je u nich slyšet vliv Infamous Stringdusters, Blue Highway a jiných progresivních kapel. Skupinu tvoří kapelník Štefan „Lucky“ Lukáč hrající na banjo a autor mnoha textů, mandolínová legenda Standa Feruga, jeho syn Honza „Dobřista“ Feruga, Pavel „Dan“ Felner ovládá kytaru a Mireček „Junior“ Kalousků kontrabas. A jak jinak, všichni výborně zpívají.

Změnu přinesla kapela Hot Club Fren z Frenštátu pod Radhoštěm. Poprvé jsem je viděla na Kosodrevině, tehdy ještě pod prvním dojmem, že jsou to nějací Francouzi. Ale jsou to Valaši jak poleno hrající perfektně gypsy jazz a swing ve stylu Django Reinhardta, Rosenberga, atd. Jejich kapelníka, mandolinistu Zdenka Vítka, znám ze slovenské kapely Vodopád. Prohlásil, že když zde hrál poprvé, většina kapely snad ani nevěděla, ze se narodí… Všechna jejich jména si bohužel nepamatuji, ale byl to pořádný nářez. Dvě kytary, vynikající houslista, ještě snad lepší basák Martin Kocian. Na několik věcí si pozvali výbornou zpěvačku, myslím, že se jmenovala Wendy Niklová či Krásná a nejenom ona tam snad měla vlastní fan club. Marně se pokoušeli několikrát opustit pódium, ale obecenstvo řvalo a chtělo víc a víc. Jako správná Brňačka odkojená swingem jsem si přišla na své!

Myslím, že nejenom pro mě se zlatým hřebem večera stala kapela Fest! Byla to jejich úplná premiéra. Na úspěchu tohoto vystoupení prý bude záležet, zda budou hrát dál, nebo to zabalí a první vystoupení bude zároveň poslední. Kapelu tvoří bratři Zielonkové, které jsem vám představila již v kapele Red & White, kytarista Petr Novák, který náhle zmizel z bluegrassové scény po odchodu z kapely Křeni, basista Marek Tomíček, a banjista Radek Jelínek. Hoši si zakládají na tom, že celý jejich repertoár bude v češtině, aby navázali na tradici kapel typu Blanket s Petrem Kůsem. Nádherné, místy čtyřhlasé vokály, no opravdu senzace první třídy. Od bluegrassu se trochu vzdálili výbornou skladbou Petra Nováka – Jako Kolumbus někde v Atlantiku… Hoši, máte ode mne jedničku s hvězdičkou a už se těším, až vás zase někde uvidím a že budete již příští rok ozdobou mnoha festivalů. Takže žádné balení se konat nesmí! Měli prý obavy, jak to dopadne, když je dramaturgie zařadila skoro nakonec, ale byl to opravdu výborný tah!

Jediným vzácným hostem z Čech se stala legendární kapela Bluegrass Cwrkot, která se na české scéně pohybuje již 27 let a je ověnčena četnými cenami z mnoha evropských festivalů. Prosluli nejenom jako muzikanti, ale také jako baviči. Pro milovníky tradice absolutní jednička. Pro ten den jediní s repertoárem kompletně v angličtině. Představovat je snad ani nemusím, protože je asi všichni znáte. Ale pro všechny případy: kapelník hrající na kontrabas Pavel „Brandy“ Brandejs, jeho bratr, špičkový banjista, Petr Brandejs – prezident České bluegrassové asociace, s mandolínou a kytarou Marek Macák. Jeho otec, Honza Macák, stál u zrodu nejstaršího evropského bluegrassového festivalu Banjo Jamboree. Dále vynikající houslista Jirka Králík a hlavní zpěvák a kytarista Jan „Hombre“ Lžičař.

Festival se pomalu chýlil ke konci. Každá kapela, včetně mne, coby návštěvnice z největší dálky, obdržela od pořadatelů tradičně sklenici bluegrassového džemu z lesních plodů, vlastnoručně nasbíraných Ivanem a Whitem. Mám velkou radost, když pozoruji, jak se úroveň jednotlivých kapel neustále zlepšuje. Kamarádi, jen tak dál! Na málokterém festivalu v Evropě je možno slyšet tolik krásných vokálů, jako zde na severní Moravě. Je vidět, že se zde stále rodí vynikající zpěváci.

Ten pravý džem po skončeném festivalu opravdu nastal a jistě trval až do časných hodin ranních… Dlouho po půlnoci jsem tam ale již bohužel nebyla.

Díky patří pořádajícím Vláďovi „White“ Bílému a Ivanovi Honzákovi, zvukaři Lukášovi Aškovi Faltusovi z agentury Ašek Music z Letohradu a všem sponzorům a pomocníkům, bez kterých by festival nemohl existovat. Už se těším na příští rok!

Moje fotky na Facebooku
Lilka Pavlak v Brně 13. září 2016 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics 15. září 2016)