CD: Dwight Yoakam – Swimmin‘ Pools, Movie Stars

What I Don’t Know / Free to Go / Sad, Sad Music / These Arms / I Wouldn’t Put It Past Me / Listen / Two Doors Down / Guitars, Cadillacs / Home for Sale / Please, Please Baby / Gone (That’ll Be Me) / Purple Rain

http://www.allmusic.com/artist/dwight-yoakam-mn0000791483
https://www.facebook.com/dwightyoakam
https://itunes.apple.com/us/album/swimmin-pools-movie-stars…/id1144715696

Určitě si mnozí vzpomenou na krásný film z roku 2010 s názvem Síla country. Kromě výborné hudby si doteď pamatuji scénu, kdy country zpěvačka v podání Gwyneth Paltrow navštíví ve škole rakovinou postiženého chlapce a jen pro něj zpívá s kytarou novou skladbu. Později se k ní připojí její kapela, která setře tenkou linii mezi zvukem rockové country hudby a unplugged a hudebníci ukazují svoji univerzálnost. Tak si tam Gwyneth zatancuje se svým filmovým partnerem Timem McGrawem za doprovodu kytary, dobra a mandolíny. Jak sladké.

Vždy mě to napadne, když se dozvím, že nějaký country zpěvák nahraje bluegrassové album. Těch příkladů máme hodně – Dolly Parton, Ken Mellons a v poslední řadě Alan Jackson a nedávno Dwight Yoakam. Určitě by to byl velmi plodný článek porovnat především alba obou posledně jmenovaných pánů, ale shrnu to jen ve zkratce, abychom si udělali obrázek, kterým směrem se vydali. Alan se rozhodl pro hardcorovější bluegrass, kde představil kromě několika tradičnějších žánrovek osm svých originálů zkomponovaných kvůli tomuto projektu. Dwight se rozhodl spíše odít svoje staré hitovky do akustičtějšího šatu se silným zachováním tradičnějšího zvuku. Ale tento článek chci věnovat právě Dwightovi, takže se na to podíváme zblízka.

O Dwightovi Yoakamovi by se dalo napsat celé speciální číslo nějakého country magazínu, na čemž bych se s radostí podílel, ale zatím jsem takovou nabídku nedostal. Takže si tohoto vynikajícího country hudebníka a zpěváka představme jen ve zkratce. Chlapík s tímto těžko vyslovitelným jménem se narodil před šedesáti lety v Kentucky. Svoji kariéru začal v osmdesátých letech minulého století a hned vyletěl do nebe jako čínský novoroční ohňostroj. Na svém kontě má více než dvacet úspěšných alb, ať už řadových, kompilací nebo vánočních. Samozřejmě ho neobcházela ani ocenění, jako například Grammy z roku 1994 za nejlepšího country zpěváka a podobné. Kariéru má rozběhnutou i ve filmovém průmyslu. Nejznámější jsou asi jeho úlohy darebáka v thrilleru Úkryt, ale objevil se také v komedii Nesvadbovi. Dwightovo jméno se však vzpomínalo i letos na vyhlašování výročních cen IBMA v Raleigh, kde jeho You’re the One v podání kapely Flatt Lonesome získala titul skladba roku. A to poprvé vyšla v roce 1991. Paradoxy dějin. Ale abychom nepomlouvali a nezáviděli cizí úspěchy, pojďme se podívat na jeho letošní novinku anebo, jak ji někteří recenzenti nazvali, bokovku. Pojďme se krok za krokem pustit do tohoto alba…

Krok jedna – název. Věru, je někdy těžké identifikovat, podle čeho vznikají názvy, ale v tomto případě jsem se toho dopátral. Je to odkaz na tradici a píseň od Flatta a Scruggse s názvem The Ballad Of Jed Clampett proslavenou televizním programem The Beverly Hillbillies. Zpívá se zde „So they loaded up the truck and they moved to Beverly (Hills that is, svimming pools, movie starts)“.

Krok dva – hudebníci. Je jasné, že při takovém jméně, jaké má Dwight v hudebním průmyslu, se nemohou ukázat ve studiu žádní suplikanti. Proto si pozval vybranou společnost a na zvuku a nápaditosti je to znát. Máme tu Bryana Suttona, Stuarta Duncana, Scotta Vestala, Adama Steffeyho a Barryho Balese.

Krok tři – skladby. Jak jsem už uvedl, Dwight se při výběru písní spolehnul na svoje staré klasiky. Album jakoby symbolicky vyšlo ke 30. výročí jeho první nahrávky Guitars, Cadillacs, Etc., Etc. A samozřejmě tam nemůže chybět ani tato titulní skladba, která ho proslavila na začátku kariéry. Nebudu vyjmenovávat dalších deset Dwightových písní, z nichž zpěvák udělal vlastní cover verze a ukázal je v úplně jiném světle, než na jaké jsou jeho posluchači zvyklí. Mohl se spolehnout na preciznost hudebníků, ze kterých každý vložil a odehrál to svoje, na tradičnější bakersfieldský country zvuk, který se tady jednoduše nedá vymazat a samozřejmě na vokály, které vůbec nezní bluegrassově. Tak nabírá celé tohle album rozměr spíše jakési Americany s bluegrassovým cítěním. Ale vůbec to není špatné, jen bych řekl, že neočekávané. Aspoň na první poslech.

Krok čtyři – Purple Rain. A abych nezapomněl na dvanáctou skladbu z tohoto alba, tak tou je známá odrhovačka Purple Rain od zpěváka Prince. Pamatuji si ji ještě z doby, kdy jsem jako teenager sledoval MTV. Proč se ale ocitla na bluegrassovém albu? “Stalo se to 21. dubna – to byl den, kdy Prince umřel – když jsme už třetí den nahrávali nové album,” říká Dwight. “Sledoval jsem zprávy, když jsem se to dozvěděl v hotelovém pokoji před odchodem na nahrávání. Přišel jsem do studia a každý, kdo tam byl, zažíval podobné šokující pocity a cítili jsme se hluboce smutní. Nikdo jsme osobně Prince nepoznali, ale měl jsem jednoduše pocit, že musíme nahrát Purple Rain. A kapela souhlasila.”

A na závěr ještě vyslovím přání, že doufám, že jednoho krásného dne nahraje svoje bluegrassové album i moje oblíbená country zpěvačka Carrie Underwood.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)

PS: Pro ty, kteří rádi porovnávají, přikládám soubor s originály skladeb:
https://ulozto.sk/!TyRmzKXfH2mG/dwight-7z