Jimmie Rodgers

V historii Country & Western Music (tedy nikoli pouze bluegrassu) je mnoho tak významných osobností, že by je měl znát každý fanoušek i hudebník věnující se kterémukoli stylu tohoto druhu hudby. Prvním z řady těchto velikánů byl nesporně JIMMIE RODGERS.

Psát životopis osobnosti takového významu, o které najdete hodnověrné i nehodnověrné, přesné i nepřesné informace v každé hudební encyklopedii, nebylo snadné. Vycházel jsem tedy výhradně ze spolehlivě prověřených zdrojů, a tak se tady s některými „historkami“, „zkazkami“ a „zaručeně pravdivými informacemi“ ze života Rodgerse nesetkáte, protože se nechci přidat k zástupu autorů, kteří píší biografické články s jistým „nadhledem“ (nebo „ignorancí“, chcete-li). Jestli se mi i tak podařilo přinést vám na těchto stránkách ucelený pohled na prvního skutečného zpěváka country, to už musíte posoudit vy sami…

V roce 1880 se do Meridianu v Mississippi přistěhoval Aaron Woodberry Rodgers, původem Ir z blízké Alabamy, začal zde pracovat jako oblastní předák stavební a údržbářské skupiny u železniční společnosti „Mobile & Ohio Railroad“ a o čtyři roky později se oženil s dcerou místního farmáře Elizou Bozemanovou. Jimmie Rodgers se narodil v Meridianu 8. září 1897 jako nejmladší z jejich tří synů, byl pokřtěn jmény James Charles a později proslul jako zpěvák, kytarista a skladatel s přízvisky „Blue Yodeller“ a „The Singing Brakeman“. Jeho význam pro hudbu byl však tak výrazný, že je označován též jako „Father Of Country Music“.

Jimmie už od dětství neměl ani pevné zdraví, ani snadný život. Když mu byly čtyři roky, zemřela jeho matka na tuberkulózu, a tak jako maličký nejprve koloval mezi příbuznými a později doprovázel otce a vyrůstal tak v ubytovnách a železničních depech po celém Jihu. Železniční dělníci, pracující na trati, byli většinou černoši a od nich slyšel stovky lidových písní, pronikl k základům blues a naučil se hrát na banjo a kytaru. Od černochů také pochytil slangovou výslovnost, která je zřetelná i na jeho nahrávkách.

Když ve čtrnácti odešel ze školy, začal po vzoru otce sám u železnice pracovat. V průběhu let 1911 až 1925 vykonával nejrůznější, převážně pomocné práce. Nejprve pracoval jako poslíček, později byl u vodních cisteren pro parní lokomotivy firmy „Mobile & Ohio Railroad“, obsluhoval semafory na stanicích, byl průvodčím v zavazadlovém voze a od roku 1920 brzdařem vlaku na trati Meridian – New Orleans u společnosti „New Orleans & Northeastern Railroad“.

V dubnu 1920 se oženil se svou dřívější přítelkyní, atraktivní Carrie Williamsonovou z hudebně založené rodiny v Meridianu, ale jejich pozdější vztah nebyl příliš šťastný (zásluhou životního stylu Rodgerse).

Během zaměstnání u železnice byl Jimmie Rodgers dál vystaven černošskému vlivu, poznával vlakové tuláky (hoboes), barmany, falešné hráče a policajty a nasbíral tak obrovské zkušenosti na desítky „písní ze života“, které nejprve zpíval jen sám pro sebe a pro své přátele u železnice. Na druhou stranu měl tento způsob života neblahý vliv na jeho beztak už chatrné zdraví. Jeho potíže pokračovaly, až vyústily v chronický zápal plic a nakonec u něho v roce 1924 zjistili tuberkulózu. Jimmie byl donucen hledat méně namáhavé zaměstnání, a tak, víceméně z nutnosti, se rozhodl pro pěveckou dráhu.

Zpočátku zkoušel všechno možné. Připojil se k potulným prodavačům léků (tzv. medicine show) a protože k základním prvkům těchto programů patřil černý zpěvák, vystupoval zde se začerněnou tváří v roli „černošského“ zpěváka a komedianta. Po ukončení turné se pokusil o vlastní estrádu v cirkusovém stanu s havajskou a černošskou karnevalovou skupinou, ale stan prý zničila vichřice. V roce 1926 se objevil v Johnson City ve státě Tennessee s kytaristou Ernestem Heltonem jako jódler. Ve stejném roce, později, se s manželkou přestěhoval do Ashevillu v Severní Karolíně, kde se na krátkou dobu stal dokonce „zvláštním důstojníkem policejního sboru“, než zjistil, že toto místo dostal jen z dobročinného soucitu kamaráda.

V květnu 1927 v Ashevillu založil hillbillyovou skupinu „Jimmie Rodgers Entertainers“, v jejíž sestavě působili Jack Pierce (kytara), Jack Grant (mandolína, banjo) a jeho bratr Claude Grant (banjo). Sám Rodgers zde hrál také na banjo (pozn.: jednalo se o osmistrunné a dvě čtyřstrunná banja). S touto skupinou vystupovali v rozhlasové stanici WWNC v Ashevillu, hráli v místních barech a později se vydali na sérii vystoupení po americkém Jihovýchodě. Skupina nezaznamenala žádný výrazný úspěch. Patřila prostě k mnohým dalším „string bandům“ z té doby, které ve dvacátých letech 20. století hrály „hillbilly“, nejranější formu Country & Western Music, a pokud se neprosadily na gramofonových deskách (což bylo v těch letech jediné skutečné masmédium, neboť rozhlas měl stále ještě pouze proregionální význam), stačil výdělek z vystoupení tak tak na živobytí.

Ale v létě roku 1927 se Jimmie Rodgers dozvěděl, že v Bristolu na hranicích států Virginia a Tennessee zástupce gramofonové firmy „Victor Records“ (pozn.: později RCA) Ralph Peer uvedl do provozu mobilní nahrávací studio a vyhledává nové talenty. Skupina tedy zamířila do Bristolu, ale protože nebyli jednotliví muzikanti se mezi sebou dohodnout, smlouvu získal samotný Rodgers a 4. srpna 1927 nahrál s vlastním kytarovým doprovodem první dva snímky, tradiční jižanskou ukolébavku „Sleep, Baby, Sleep“ (Spi, děťátko, spi) a sentimentální baladu „The Soldier´s Sweetheart“ (Vojákovo děvče). Obě nahrávky, za které dostal jako honorář necelých 28 dolarů, vyšly na deskách v říjnu 1927, ve stejnou dobu jako první deska Carter Family. Rodgersovy písničky se setkaly okamžitě s příznivou reakcí, což přimělo firmu Victor k tomu, aby s ním ještě v průběhu roku 1927 nahrála další tituly. Byly mezi nimi skladby „Ben Dewberry´s Final Run , „Mother Was A Lady“ , skladba Kellyho Harrella „Away Out On The Mountain“ a také jedna z Rodgersových nejslavnějších, „T For Texas“ (nahraná 30. listopadu 1927), písnička, která později vyšla pod názvem „Blue Yodel No´1“ a prodalo se jí přes milion kusů. Byl to první Rodgersův velký hit, po kterém brzy následovaly další. Během půl roku už vydělával dva tisíce dolarů měsíčně (vzhledem k tehdejší hodnotě dolaru by to dnes bylo více než desetkrát tolik), což bylo hodně peněz v době těžké hospodářské krize, kdy v celé zemi stály fronty nezaměstnaných na polévku Armády spásy. Jimmie Rodgers si mohl brzy dovolit na míru šité obleky, drahá auta a kytaru za 1500 dolarů. Vydělával velké množství peněz a stejně rychle o ně přicházel. Prohrával v kartách a nechal se podvádět, rozhazoval oběma rukama na všechny strany. Později si přímo naproti tuberkulóznímu sanatoriu v Texasu nechal postavit přepychovou vilu v hodnotě tehdejších 50 000 dolarů, kterou nazval „Ráj smutného jódlera“, ale za nějaký čas ji musel zase prodat…

Celý jeho gramofonový katalog obsahuje 111 nahrávek železničních písní, hillbilly, jazz, blues, folk a tvorbu poplatnou módnímu havajskému stylu. Nejvýraznější část jeho repertoáru tvoří série tzv. „Blue Yodelů“, zahájená již zmíněným titulem „T For Texas“ (celkem jich nazpíval 13, každý z nich má pořadové číslo a dodatečný název, takže například „Blue Yodel No´ 2“ z února 1928 můžete znát jako „Lovin´ Gal Lucille“ , „Blue Yodel No´ 4“ z října 1928 je slavné „California Blues“ nebo „Blue Yodel No´ 8“ z července 1930 je dnes již téměř zlidovělé „Mule Skinner Blues“). Zazářil ale i s dalšími skladbami „In The Jailhouse Now“ , „Memphis Yodel“ , „Waiting For A Train“ , „The Brakeman´s Blues“ , (všechny nahrál v roce 1928), „Frankie and Johnnie“ , „Hobo Bill´s Last Ride“ , „Nobody Knows But Me“ , „Mississippi River Blues“ (z roku 1929), „Those Gambler´s Blues“ , „Pistol Packin´ Papa“ (z roku 1930), „T.B. Blues“ , „Jimmie The Kid“ (z roku 1931), „Roll Along Kentucky Moon“ , „Hobo´s Meditation“ , „Whippin´ That Old TB“ (z roku 1932), „Cowhand´s Last Ride“ (z roku 1933). Z Rodgerse se stal americký „Blue Yodeller“ či „The Singing Brakeman“. Jeho směs blues, country, folku a realistických písní se prosadila na celém světě a učinila z něj první skutečnou superhvězdu country.

Značnou část repertoáru natáčel sám s kytarou, spolupracoval však i s pestrým výběrem vynikajících umělců. Mezi ně patřili například „Louisville Jug Band“, „Carter Family“ (další z legend, které zde v této rubrice dřív nebo později uvedeme), jazzoví velikáni Earl Hines a Louis Armstrong (z této spolupráce vznikly skladby „Standing On The Corner“ a „Blue Yodel No´ 9“ v roce 1930), „Lani McIntyre´s Hawaiians“ (skladba „I´m Lonesome Too“). Pro nahrávku „Tuck Away My Lonesome Blues“ dokonce firma Victor angažovala whistlera Boba McGimseyho.

Od roku 1928 až do smutného konce rostla Rodgersova popularita každým dnem. Nahrávka písničky „Brakeman´s Blues“ se stala jeho třetí milionovou deskou a navzdory krizi kupovali fanoušci jeho desky po tisících. Pro své posluchače byl Rodgers symbolem hudby, kterou považovali za vlastní a pro vesničany na Jihu byla už deska s Rodgersem skoro stejnou nezbytností jako bochník chleba nebo boty do práce. Ale nemoc, o které zpíval v některých svých písních (jako například v již uvedeném „T.B. Blues“) jej často nutila i k tomu, aby rušil koncerty, střídavě zpíval, střídavě se léčil. V roce 1931, kdy už byl velmi slavnou osobností (mj. se kamarádil též s hvězdami filmových grotesek Stanem Laurelem a Oliverem Hardym) vystupoval společně se známým komikem Willem Rodgersem v představeních na podporu fondu pro obyvatele jihovýchodních oblastí postižených suchem, o rok později zahájil na rozhlasové stanici KMAC v texaském San Antoniu seriál, který se vysílal dvakrát týdně (ukončil jej začátkem roku 1933, kdy byl hospitalizován) a v předtuše smrti stále horečně natáčel desky.

Ještě koncem dubna 1933, přestože byl vážně nemocen, se naposledy vypravil do studia RCA Victor na 24. ulici v New Yorku a během osmi dní nahrál 12 písniček, aby opatřil rodině ještě nějaké peníze. Ve studiu bylo připraveno speciální lůžko, na kterém Rodgers mezi jednotlivými snímky odpočíval. Poslední nahrávku „Fifteen Years Ago Today“ (v některých materiálech je nesprávně uvedená jako poslední skladba „Old Love Letters“) dokončil 24. května 1933. Následující den, po masivním plicním krvácení upadl do komatu, z něhož se už neprobral. Zemřel 26. května 1933.

Jimmie Rodgers se nikdy neobjevil v žádném významnějším rozhlasovém pořadu, dokonce za svůj život nevystoupil ani jednou v Grand Ole Opry. Přesto se v období pouhých šesti let stal skutečnou hvězdou nejen country, ale celé americké hudby a jeho desek se ve dvacetimilionovém nákladu prodalo víc, než desek slavného operního tenoristy Enrica Carusa. Rodgersovy písničky od té doby prakticky zlidověly a hrají se nejen v Americe, ale například i na Novém Zélandu, v Austrálii, ve Velké Británii, Skandinávii, ve střední Evropě (Česko nevyjímaje), ale také v Japonsku, Indii a v dalších místech Asie. Ve světové populární hudbě je málo osobností, které by za tak krátkou dobu tak mohutně zapůsobily na celé generace následovníků. V listopadu 1961 byl Jimmie Rodgers jednomyslně zvolen prvním členem „Country Music Hall Of Fame“, což jednoznačně deklaruje jeho mimořádný význam a místo v dějinách country hudby.

K jeho odkazu se hlásily a hlásí takřka všechny pozdější hvězdy, od Ernesta Tubba (který od Rodgersovy vdovy dostal jako inspiraci jeho kytaru), přes Hanka Snowa, Hanka Williamse, Gene Autryho až po Merleho Haggarda, Waylona Jenningse a další. Řadu Rodgersových skladeb uplatnili ve svém repertoáru také mnozí bluegrassoví zpěváci, ať už samotný Bill Monroe nebo Doc Watson, Peter Rowan, Tony Rice, Mike Auldridge, Laurie Lewis, Rob Ickes a skupiny Seldom Scene, Country Gentlemen, Muleskinner Band, Tasty Licks, Dreadful Snakes, Northern Lights, Nashville Bluegrass Band, IIIrd Tyme Out a další. Čeští fanoušci country se už od začátku této hudby u nás seznamovali s některými Rodgersovými písničkami především díky skupině Greenhorns a svůj hold Rodgersovi vzdal skvělým provedením skladeb „Mule Skinner Blues“ a „Waiting For A Train“ i Robert Křesťan se skupinou Poutníci na desce „The Days Of Auld Lang Syne“. A tak se odvažuji tvrdit, že i dnes, téměř třičtvrtě století po smrti Jimmieho Rodgerse, není snad countryového zpěváka nebo fanouška, který by neznal některou jeho píseň…

Milan J. Kalinics, Brno

 

Použitá literatura :

• THE FATHER OF COUNTRY MUSIC (příloha CD „The Essential Jimmie Rodgers, Sleeve-note: Nolan Porterfield, vyd. BMG 07863 67500 2, 1997)
• THE GREAT COUNTRY MUSIC STARS (Andy Gray, vyd. Hamlyn Publishing, London, 1975)
• COUNTRY MUSIC WHO´S WHO (Record World Publications, Nashville, Tennessee, 1972)
• COUNTRY MUSIC USA (Bill C. Malone, American Folklore Society, University of Texas Press, Austin, Texas, 1968)
• ENCYKLOPEDIE JAZZU A MODERNÍ POPULÁRNÍ HUDBY, část jmenná, zahraniční scéna (Matzner, Poledňák, Wasserberger a kolektiv, vyd, Supraphon, Praha, 1987)
• DVORANA COUNTRY (Miloslav Jakub Langer, vyd. Melantrich, Praha, 1996)
• HISTORIE COUNTRY AND WESTERN MUSIC (Milan J. Kalinics, rukopis, Brno, 1997)
• THE NEW ILLUSTRATED ENCYCLOPEDIA OF COUNTRY MUSIC (Alan Cackett, Salamander Books, Ltd., London, 1977)
• DEFINITIVE COUNTRY – THE ULTIMATE ENCYCLOPEDIA OF COUNTRY MUSIC AND ITS PERFORMERS (Barry McCloud, 1995)