Bluegrass džem 2025 – reportáž

Festival Bluegrass džem se stal již po dlouhou dobu pořádání celkem známým festivalem, na kterém se vystřídalo obrovské množství kapel, ať už renomovaných a profesionálních nebo třeba začínajících kapelek, které se díky Džemu dostaly později i na jiné slavné festivaly a dnes jsou právě na špici tohoto žánru.

BG džem byl od počátku pronásledovaný nepřízní počasí, mnohdy jsme s kolegou Ivanem Honzákem ještě ráno seděli v autě, kdy nám kapky velikosti tenisáků bubnovaly na kapotu a my sledovali přes internet postupy deště. Asi nás ale přece jenom v tom modrém nebíčku měli rádi a festival pak jako zázrakem začal za slunečného přivítání, tepla a což byl i malý zázrak – přízně fanoušků, kterých se vždy sjelo velmi mnoho, a to i přesto, že se festival konal obvykle v horském prostředí dostupném buď autem nebo pěkným flákem pěšky od nádraží.

Letošní BG džem (22. ročník) se podařilo uspořádat díky iniciativě našeho bývalého baskytaristy a kamaráda Petra Langera, který se pořádání již několik let ujal a za mého malého sekundování a pomoci. Loňský plánovaný 22. ročník se bohužel díky krutému počasí (obrovské záplavy a zima) a navíc nepřízni hlavního sponzora, neuskutečnil. O to bylo radostnější, že se nám podařilo spojit s šéfem ostravského klubu Barrák Marcelem Palovčíkem, který nám poskytl areál klubu k uspořádání festivalu, aktivně vypomohl i s propagací, zajištěním občerstvení a zajištěním vysoce kvalitního a profesionálního zvukaře, který odvedl velmi dobrý výkon. Nutno podotknout, že tento klub realizuje celoročně desítky koncertů různých hudebních žánrů a návštěvnost je obvykle v řádech stovek diváků – jezdí i kapely z USA apod.

Letošní BG džem začal 30. srpna přesně ve 13.00 hodin, počasí bylo úžasné, slunečno a teploučko, areál nádherný, vše se odehrávalo pod staletými kaštany na zahradě klubu.

Výběr kapel byl tentokráte ryze regionální, jednak kvůli omezenému finančnímu rozpočtu, ale především pro možnost představení místních kapel. Jak už několikrát, byla i letos pro nás uznáním kvality přítomnost naší kamarádky a VIP osobnosti v bluegrassovém světě, paní Lilky Pavlak, která na Džem přijela až ze Švýcarska, jestli mě paměť nemýlí. Byla u nás již pošesté a myslím, že se jí zde opět líbilo.

Excelentní a prověřená konferenciérka, která se po mně ujala této řehole, kamarádka Gábina Manišová přivítala všechny přítomné i nepřítomné diváky a festival tím odstartoval.

Jako první vystupovala třinecká kapela Magdon, která zároveň předvedla svůj repertoár ze svého zcela nového CD, které bylo možno po jejich koncertu zakoupit, a které mohu jen pochválit, CD je velmi vkusně a profesionálně provedeno, textově se 100% podílel zpívající textař, bavič, showman, kapitán Peťa Pašík Vrlík. I když se nejednalo zcela o bluegrassový styl, myslím, že na náš festival patřili a divákům se rovněž moc líbili. Pašíkovi se podařilo dát dohromady velmi dobrou partičku muzikantů, včetně zpěvačky, jeho ženy Maryčky.

Jako další naběhla kapela poskládaná z kovaných Valachů, ale i Slezanů, která si říká Tatagrass a jejím šéfem je dlouholetý kamarád, spoluhráč a spoluzakladatel BG Džemu Ivan Honzák. Myslím, že netřeba komentáře, prostě tato partička to umí a pokračuje v tradici kvalitních progresivních kapel. Sklidili veliký úspěch a rovněž museli několikrát přidávat.

Z Těšínských Beskyd k nám opětovně zavítala formace pod názvem Liberda Gang, kdy šéfem je rovněž nestor modré muziky Pavel Liberda a jeho žena Irča, která nejen krásně zpívá, ale hraje na baskytaru a to v opačném levorukém gardu. Předvedli velmi kvalitní výkon, jednak známých evergreenů ale i písniček upravených do bluegrassu. Rovněž museli přidávat, jinak to ani vlastně nejde!

Následovalo nastoupení mé bluegrassové jednotky Whiskey Before Breakfast, která v minulém roce prošla 99% restartem a obměnou všech hráčů, kdy z původní sestavy jsem zůstal jen já. Dle komentáře našich přátel a fanoušků měla tato změna velmi pozitivní dopad, tak snad se nám podaří i nadále stále koncertovat a modrý pánbůh nám dá sílu a zdraví. Podle ohlasu publika jsme podali kvalitní výkon a rovněž jsme museli i několikrát přidávat, ostatní ať hodnotí diváci.

Na pódium se pak přiřítila skupina mladých muzikantů, kteří již jednou na Džemu hráli, Dave Vysloužil and Acoustic Irish, kapela, která hraje převážně vlastní skladby, plně však v duchu irské a anglosaské tradice. Dave již dlouhá léta drží tuto kvalitní kapelu, která prošla několikrát personálními změnami. Pro diváka je toto sdružení zajímavé nejen úžasnými písněmi a instrumentálními skladbami, ale i pohledem na krásné tři muzikantky, až se tajil dech, vše pak jistil mladý a perspektivní basista Jirka Pekárek, kdysi i můj spoluhráč ve WBB. Byla to velmi příjemná změna, kapela musela rovněž přidávat a věřím, že o ní ještě moc uslyšíme.

Na pódium se pak postavila tak trochu již legenda modré muziky, kapela z Ostravy a okolí, která si již dlouho říká BlueRej. Myslím, že ke kvalitě této kapely není co sdělovat, prostě 100% profesionální výkon, velmi kvalitní vokály, repertoár převážně z dílny Jirky Zapletala. Nu, jako vždy blaho pro ucho milovníka naší muziky, víc není co dodat. Logicky je pak diváci nechtěli pustit, takže zaznělo i několik přídavků.

Časový itinerář se Gábince dařilo dodržovat s přesností švýcarských hodinek.Takže přesně v 19.00 doslova přistála na pódium kapela newgrassových „divočáků“ pod vedením Tomáše Lasa Laska, kteří si říkají Goodwill. Je jen málo festivalů, kde by tato excelentní partička nehrála, u nás na Džemu byli rovněž již několikrát a pokaždé je to tedy pořádný nářez! Očekávání nezklamali a opětovně to do diváků napumpovali na plný plyn! Nádhera, spojení drive s nadšením a zpěvem Lasa, paráda. Takže ovace nebraly konce a kapela musel rovněž několikrát přidávat. Zakončili známou skladbou Folsom Prison Blues hranou v šíleném tempu, rovnajícímu se rychlosti japonského supervlaku Šinkansen.

Co říct na závěr? Myslím, že letošní 22. ročník Džemu vyšel po všech stránkách, bohužel až na jedno. Nechci tady nikoho kritizovat, ale účast diváků byla naprosto tragická, z celé Ostravy a okolí totiž dorazili snad jen čtyři diváci! Naproti tomu nutno poděkovat a pochválit partu kamarádů z Karviné a okolí pod vedením již legend bluegrassu Ládi Toresse, Vládi Stopaře Mirka Kresače a ostatních, dále pak i kamarádům, kteří přijeli z Opavy, Valašska a Beskyd.

Jen poznámka k ostravské tzv. country komunitě… Je snad desítka míst v Ostravě, kde se každý týden schází různé partičky nadšenců vybavené instrumenty za desetitisíce, jsou zde kytary Martin, banja Gibson apod. A bohužel z těchto nadšenců pak na svátek bluegrassu v Ostravě nepřijde téměř nikdo a když se jich pak ptáme, co je špatně, vymlouvají se různě, že zrovna v televizi běžel jejich oblíbený seriál, hrál se tenis, hokej, fotbal, film apod. Poznámka, že právě měli možnost si poslechnout přední kapely a následně i použít získaných zkušeností v praxi, není většinou přijato, jelikož tito interpreti pak tvrdí, že oni ty písničky hrají jinak, snad lépe, než autoři a že koupit si vstupenku za cenu 4 piv je pro ně finančně náročné, neakceptovatelné… No comment!

Na závěr mi dovolte poděkovat hlavní osobě Peťovi Langerovi za obětavost při zajištění Bluegrass džemu, provozovateli klubu Marcelovi Palovčíkovi za zapůjčení prostorů pro festival, zvukaři, konferenciérce Gábince Manišové, všem kapelám, které v podstatě za cestovné koncerty profesionálně odehrály, kamarádce Lilce Pavlak za podporu a opětovnou návštěvu a v neposlední řadě i té hrstce diváků a kamarádů, kteří na festival přišli.

Obvykle jsem optimisticky zakončoval minulé reportáže přáním festivalu Bluegrass džem všeho nejlepšího do dalších ročníků, učiním tak i letos, i když vím, že to nebude jednoduché oživit nadšení a chuť pokračovat v něčem, co lidi jaksi v Ostravě a okolí nezajímá. Potvrzuje mi to bohužel, že současná atmosféra ve společnosti je jen o pivních kecech a stálé kritice všeho a všech. Díky modrému pánubohu, že tomu není všude a obrovské účasti na jiných modrých festivalech toto snad vyvrací.

Chce se mi věřit, že se stane opětovně zázrak a další ročník našeho festivalu Bluegrass Džem se bude konat. Prosím tedy všechny, kdo by měli chuť a nadšení pokračovat i nadále v tomto již tradičním svátku bluegrassu o kontakt se mnou nebo s Petrem Langerem, přivítáme jakýkoli námět, pomoc, převzetí realizace festivalu apod. Kontakty jsou na webu – www.bgdzem.cz

Bluegrass forever!
Vláďa White Bílý