Jihlavská kapela Roll’s Boys

V pátek 18. března, jsem sem jela podívat do Trutnova na Petra Kůse a Fámy a ne tak úplně náhodou jsem sem tam potkala s milým nizozemšťanem Ralphem Schutem.

A protože to nebylo tak úplně náhodou, sedli jsme si ke stolu a u sklenky vína, jsme si povídali o Jihlavské kapele Roll’s boys. Zajímalo mě, kdy vznikli, jak vznikli, odkud všichni jsou a jací jsou. A byla jsem víc než zvědavá.

Ralphe, rozpovídej se trochu o vzniku kapely…?

My jsme vznikli asi dva týdny po té, co jsem se přistěhoval do Jihlavy, což bylo v září 2001 . Můj dobrý kamarád a banjista Zdeněk Roh věděl, že chci být v Čechách a zrovna potřeboval mandolinistu do své bývalé kapely Fifty Fingers a tak pro mě našel práci jako lektora angličtiny. A tak sem se přestěhoval, začal pracovat a moc se mi tu líbí. Sem už prostě „Jihlavák“ (smích) Ale dál ke vzniku. Protože Fifty Fingers se rozpadali už v té době, tak na tu mandolínu jsem si s nimi vlastně nikdy nezahrál. Tenkrát fungoval ještě Country Club v Jihlavě a každý čtvrtek se tam scházeli bluegrassáci. Poznal jsem tam jihlavské muzikanty a se Zdeňkem jsme tajně plánovali nějakou kapelu.

Takže to nebylo ze dne na den?

No, oba jsme věděli, že chceme, tak on to doma domluvil se svou manželkou, že bude mít ještě jednu kapelu, protože v tý době by to byla jeho třetí kapela. Já sem přišel do Jihlavy 2001 11. září !

To je tedy datum.

No a na konci září jsme to dali dohromady. Už byly první zkoušky, ke konci října jsme nahráli první demo – tam byly 4 písničky které se pak později objevily na prvním albu, které jsme vydali o rok později. To album se jmenuje Back to the Barroom, v překladu to znamená: Zpátky do baru. (smích) My jsme vznikli v baru, kam se rádi vracíme. I když teď už není kam, protože Country Club už nefunguje. No prostě muzikanti se sešli na jammu, a my jsme vybírali kdo se nám líbí nejvíc, kdo je nejsympatičtější, kdo má nejlepší auto, kdo má nejhodnější manželku, kdo má nejvíc peněz..takže podle toho jsme si udělali sestavu, která se ukázala být celkem úspěšná. Ve stejné formaci fungujeme dodnes.

Jste všichni z Jihlavy?

My jsme Jihlaváci asi všichni, ale už nebydlíme všichni v Jihlavě:-), bydlím tam jen já a Kukátko, ostatní se ovšem stali vesničany. Ale já jim to hrozně závidím, takže myslím, že se tam taky přestěhuju. A tak za několik let budeme sedlácká kapela… 😀

Sedlácká kapela? To budete pěstovat vepře a krávy?

No, krávy… ty možná…nebudem muset ani pěstovat.. ehm tedy. Nééé, já mám vlastně hrozně rád hovězí…. 😀

Možná by bylo dobré Roll’s Boys představit i jmény. Takže, kdo a na co..?

Tedy stručně:

• Zdeněk Roh (Rohlík) – banjo, zpěv
• Ralph Schut – kytara, zpěv
• Vít Piskač – dobro
• Aleš Weselý – kontrabas, zpěv
• Jiří Hebký (Kukátko) – mandolína, zpěv

Řekneš mi o nich něco víc, nějaký ten drb, zajímavost?

Tak třeba Aleš, náš basák, je hroznej romantik, když zpívá romantické písně, tak buď se někdo rozbrečí, nebo my se rozbrečíme… A protože se jmenuje Aleš Veselý tak zpívat s Alešem Veselým je opravdu veselé, opravdu, když stojíme kolem prostoráku a díváme se na něj, tak je to hrozně nebezpečné. Jinak Kukátko má přezdívku od 6-ti let, nejmenší člen kapely. Víš, on má zajímavou pověst. Pracoval pro KGB, pracoval jako agent CIA, krade bomby ve Skotsku… on vypadá hrozně nevinně.. ale myslím že moc není. 😀 Nebo jo? Rohlíka myslím není potřeba vysvětlovat… Rohlík je Rohlík. A náš dobrista, tomu sme ještě neporozuměli.

Hmm, to bude takový tajemný člen kapely?

On je takový tichý, ale je hrozně hodný, asi nejhodnější člen kapely, a nejsprávnější člověk.

Mají Roll’s Boys nějaké vzory, kdo je inspirací?

My máme vzorů hrozně moc, opravdu. J.D. Crowe jako jeden z nejlepších bluegrassových banjistů všech časů, všech dob a jeho kapelu. Prostě to je bluegrass se správnou dynamikou, krásnými zpěvy, prostě všechno to šlape, je to kompaktní. A ti se nám opravdu líbí nejvíc. Pokud bych měl jmenovat jen jeden vzor, byl by to on. Těch vzorů je taky víc. Rohlík má moc rád Nashville Grass, všichni máme rádi Blue Highway a samozřejmě Lester Flatt and Earl Scruggs. Sice to sám moc neposlouchám, ale také zanechali stopy. Asi u nás všech. Já mám třeba rád i Stanley Brothers a Lonesome River Band . A také „žeru“ Dan Tyminskiho. Ale kdo v dnešní době ne, že?

Ralfe a co soutěže?

Jaké soutěže?

Vy nesoutěžíte…?

Ne, my nesoutěžíme. My nemáme proč.

Dobrá a když se zaměřím na to jakou dobu spolu hrajete, co je pro Roll’s Boys největší úspěch?

Největší úspěch je, že spolu pořád hrajem. Že se máme hrozně rádi a že to je úžasná parta. Já sem to bral tak jako, že kapela která funguje, to je super. Ale pak sme spolu jeli do Skotska,byli jsme 12 dní na cestách v jednom mini busu, hráli jsme devětkrát za deset dnů a a pořád se máme rádi. A to si myslím že je úspěch. Pokud bych měl vyjmenovat něco konkrétního , to co někomu něco říká tak jsme hráli tour ve Skotsku, Norsku, Holandsku, Dánsku a v Německu a to všechno v jednom roce. Úspěch také je, že jsme vydali třetí desku… (úspěch také je že se Ralph dostal také k hostování ve Fámách a www.cz 😀 Pozn. P. Nováka, P. Kůse a D. Paťavy, kteří s námi seděli u stolu. – Ralph to následně komentuje tím, že úspěch je, že ho Fámy mají rády) 

No vida, to jsme se dostali ke správnému tématu, tak se rozpovídej o vydaných CD.

Tak v říjnu roce 2002 jsme natočili už zmiňované Back to the Barroom. Album obsahuje 11 převzatých věcí, nazpívaných anglicky. Druhé v pořadí bylo Bartender’s Blues a o tom jsme si mysleli, že se nám opravdu povedlo a že nemá cenu nahrávat další. A třetí, ta nejnovější, se jmenuje Behind Bars. A je opravdu úžasná. No, opravdu nás to baví.

Máte prima názvy, mám se ptát kam na to chodíte?

No to je asi jasný, že? Kam jinam než do baru.

Kde se můžeme na Roll’s Boys podívat?

Rozhodně budeme na Banjo Jamboree což je nejdůležitější festival vůbec v Evropě to myslím určitě stojí za zmínku, pojedeme zase do Skotska ale tam za námi asi nikdo nepojede ?! Z hlavy to opravdu nevím, lepší bude když se čtenáři podívají na naše stránky.

Tak, ještě mi řekni, co si myslíš že by měli čtenáři a vůbec lidé vědět?

O čem?

O hudbě přeci.

No asi že G- run je to nejdůležitější co se dá hrát v Bluegrassu.

Jen jedna věta?

Ne, to byla ta první…

Tak pokračuj.

Jinak, nadšení je základ hudby, bez nadšení nemá cenu hrát. To by mohlo asi stačit že? No, já bych si teď zdovolením odskočil hrát, hostuji dnes v kapele www.cz a snad se ještě za chvilku potkáme…

Ralphe, děkuju za tvůj čas a ať se Roll’s Boys daří. Držím palečky.

Pozn. redakce: Rozhovor jsem zachytila na diktafon a tudíž se na stránky dostává ve skoro nezměněné podobě.