Míša Leicht

DATUM NAROZENÍ: 2.4.1962
MÍSTO NAROZENÍ: Plzeň
BYDLIŠTĚ: Plzeň
KYTARY (značky a typy): Martin D 18 (1946), Furch D 32 SM (2004)
POUŽÍVANÉ STRUNY: Galli-Lucky Star 13, Yamaha- phos.br.13.
TRSÁTKA: Clayton 1.20mm, Dunlop Ultex 1.14mm

Nepodaří se každý den udělat pro náš webový portál rozhovor s muzikanty, kteří v historii českého bluegrassu sehráli a sehrávají významnou úlohu. Jejich písničky, instrumentální a vokální dovednost, vystoupení a desky přinášely a přinášejí radost stovkám a tisícům posluchačů a fanoušků a stávají se často inspirací pro mnohé další hudebníky, ať už patří do oblasti bluegrassu tradičního (respektive neotradičního), moderního či současného, nebo naopak do hudby, jejíž kořeny v bluegrassu začínají, ale rozhodně zde nekončí…

Jedním z takových, kteří se pohybují v této hudbě (a nejen v této) už více než třicet roků, a který se už stal v historii domácího bluegrassu živoucí legendou, je i Míša Leicht, kytarista, zpěvák, skladatel, textař, moderátor a v neposlední řadě i propagátor moderních názorů na uplatnění nám blízkého hudebního stylu na širokých pláních moderní populární hudby.

Bylo by zbytečné, představovat ho více, neboť jej znají dobře jak jeho početní fanoušci, tak odpůrci, lpící až příliš zkostnatěle na tradičních formách. Kdo však poznal Míšu Leichta osobně, ví, že jeho pokrokové hudební názory jsou zároveň velmi tolerantní vůči ostatním.

Máme v brzké době přislíbeno interview o celé skupině COP, ve které je Míša Leicht už řadu let vůdčí osobností, teď vám, vážení čtenáři, přinášíme odpovědi, které se úzce dotýkají pouze jeho. Zbývá dodat, že následující otázky připravili za redakci webu RaCeK, Pajas a Milan J. Kalinics. Za Míšu Leichta odpovídal po netu Míša Leicht…

Jak jsi začal s kytarou?

Táta s mámou jsou staří trempové a měli i partu, která dost dobře hrála. To jsem poslouchal pořád, v tom jsem vyrůstal. Doma bylo kytar pořád dost, tak někdy v sedmý třídě jsem se naučil „Až jaro na Aljašku“ a jel votravovat holky na školní lyžařskej zájezd. Po čase těch zelenáčskejch songů přibylo.

Jak ses dostal k bluegrassu?

Udělali jsme kapelu JEZDCI se staršíma klukama z devítky co taky žrali tuhle muziku a hned jsme začali jezdit na Porty a různý ty festivaly. Byli jsme děsná atrakce, já musel mít všelijaký povolení, jako že můžu po večerech vyhrávat a tak, bylo mi 13. Co je zajímavý, že někde na nějakej akci si nás všimnul takovej nějakej mladej šikovnej banjista a slovo dalo slovo a v roce 77 jsem poprvé stál na podiu Kopidlnského Jamboree. (Správně, byl to Honza Macák)… No, a pak už se to se mnou vezlo…

Většina lidí Tě zná jako kytaristu a zpěváka, leadera Copu a konferenciéra bluegrassových akcí. Co ještě děláš? Jsi profesionální muzikant nebo chodíš ještě někam do továrny?

Od roku 90, co padli ty zasr… komunisti a byl zrušenej paragraf „příživnictví“, jsem na „volnej noze“. Hraju sólově, konferuju, mám agenturu… A spoluhráči z COPu jsou „kluci od nás z práce“.

Jakými kapelami jsi prošel ve své kariéře? Byl jsi v nich vždycky kapelník nebo leader?

JEZDCI (bluegrass), COP (bluegrass), REST (bluegrass), FOREHAND (hardgrass), GALERIE (rock), PRESTO (sp. metal). Kapelník, leader? … Jak v kterých…

Co volný čas? Máš nějaký? Případně jak nejraději ho trávíš?

Rodina… ryby… automobily… motocykly… pivo… (Ta posloupnost bývala i jiná).

Zeptám se Tě jako motorkáře, protože pro mě je motorkářská muzika například AC/DC. Jak bere motorkářská komunita BG muziku?

Každej rok hrajeme na různých motosrazech… Jo, berou to dobře, možná líp než naše BG komunita…

Co, podle Tvého názoru, je pro leadera kapely to nejdůležitější?

Nevím jak pro leadera, ale já to mám takhle. I přes všechny zviditelňovací finty musí neustále vnímat realitu – poslouchat názory, sledovat trendy, trochu i pracovat a hlídat si záda.

Jakou muziku, respektive které interprety posloucháš, když už posloucháš?

Všechno. Například Megadeath a Del McCoury Band, Black Sabbath a Rhondu Vincent, nebo Type O Negative a Stanley Brothers. Můžu to různě střídat a nic mi to nedělá. Dobrý ne?

Co tě nejvíc těší a naopak nejvíc trápí na současné bluegrassové scéně u nás?

Tak to ode mě nechtěj. Já jsem velkej kritik naší BG scény. Na druhé straně mě ale těší ta spousta našich muzikantů, snesoucích světová měřítka…Ale i děsí sveřepost a urputnost některých.

Co považuješ za největší událost v celé historii českého a slovenského bluegrassu?

Asi ten fakt, že je tady tahle muzika tak rozšířená a poměrně kvalitní. A že existuje i pár kapel, které s tím objíždějí republiku a učí další lidi tohle vstřebávat, což je samozřejmě důležité pro budoucnost tohoto stylu a dalších jemu podobných.

Kdybys mohl uvést interprety, ať už zahraniční nebo české, kteří Tě během Tvé hudební kariéry nejvíce ovlivnili, kteří by to byli?

Popořadě: … Zelenáči… Foggy Mountain.Boys… Monroe… V modrém stínu… Trischka… Tasty Licks… NGR… Rice………
V mezičasech: … Petty… Young… Cash… Rea… Knopfler… Clapton… Cohen……….

Máš také nějaký vzor v řadách českých textařů nebo se naopak snažíš psát tak, aby ses jako autor odlišil od všech ostatních?

Nemám vzor, ale všechno sleduju.

Tvoje odpovědi jsou určeny exkluzivně pro náš bluegrassový portál. Řekneš nám, co se ti na bgcz.net líbí, co hodnotíš kladně a naopak, co bychom mohli nebo měli časem zlepšit?

Líbí se mi to. Některé rady za to opravdu stojí. Je tu i legrace. Myslím, že to může dost pomoct osvětě a začínajícím. Moje rada: „Neberte to ale až tak moc vážně, dyť je to jenom muzika.“

Jakou otázku Ti ještě nikdo nikdy nepoložil… a přesto máš pocit, že se tak mělo stát a rád bys na ní odpověděl?

Spousty si jich pokládám sám a to mi stačí… Zatím jich zůstává dost nezodpovězeno,takže se nenudím.

Co chystáš nového?

V dubnu začínám točit u Jirky Maška sólovou autorskou desku, která se bude jmenovat asi „V běhu“, nebo „Dost času na Rock and Roll“, ještě nevím. S COPem pak DVD z cest a CD někdy na podzim.

Diskografie:

• Cop – Cop 1 (1991)
• Cop – Cop (1993)
• Cop – Tradition (1993)
• Cop – Lucerna Live (1994)
• Cop – Pár minut (1997)
• Forehand – Můžeš bejt… (1998)
• Cop – Bič (2000)
• Cop – His Master´s Cop (2002)
• Cop – Jedním tahem (2003)