Kate Long a píseň „Who Will Watch The Home Place?“

V hudebních časopisech se standardně setkáváte s informacemi o významných muzikantech i skupinách a s recenzemi zajímavých desek. Trochu stranou zájmu však stojí autoři jednotlivých písniček, a to mnohdy i takových, které se v podání slavných interpretů dočkaly úspěchu a ocenění.

Jednou z takových autorek je také Američanka Kate Long. A protože její nejslavnější píseň připomněla Lilka Pavlak ve své reportáži z vystoupení Laurie Lewis a Toma Rozuma ve švýcarském Interlaken, proč si nepřiblížit historii této skladby v článku, který jsem poprvé uvedl (ještě v tištěné podobě a v trochu jiném znění) už před devíti lety…

V roce 1994 se stala skladba „Who Will Watch The Home Place?“ písní roku. Její autorka Kate Long uvedla, že skladbu původně vyhodila do koše a teprve později se k ní vrátila, aby ji dokončila. V roce 1991 ji potom zveřejnila v appalačském časopisu Now And Then. Jednoho dne se Kate dozvěděla od bluegrassové houslistky, zpěvačky a skladatelky Laurie Lewisové, že je píseň v její interpretaci nominována na píseň roku (byla tehdy poprvé nahrána na projektu: Laurie Lewis – True Stories, 1993, Rounder 0300) a nakonec od IBMA toto ocenění skutečně obdržela. Je perličkou, že Kate Long písničku poprvé zpívala v „Augusta Heritage Center“ v Západní Virginii a na stejném místě za ni později získala vzpomínané ocenění také Laurie Lewis.

Kate Long je mimo jiné spisovatelka, skladatelka, členka povodňové komise, rozhlasová komentátorka a univerzitní preceptorka. Na základě své několikaleté učitelské praxe v okrese Summers v Západní Virginii napsala svoji první novelu, která se opírala o její vlastní zážitky z prostředí školních tříd, kde působila. Jmenovala se „Johnny´s Such A Bright Boy – What A Shame He´s Retarded“ (Johnny je tak šťastný chlapec – jen je ostuda, že je retardovaný), vyšla v roce 1977 a získala si význačné ocenění jako kniha, která může pozitivně ovlivňovat různé směry výchovy. Kate také pracovala jako domácí učitelka v rodinách s hendikepovanými dětmi, což bylo zároveň i zdrojem pro její druhou významnou knihu nazvanou „Parents Becoming Teachers“ (Z rodičů se stávají učitelé). Získala také ocenění za své video pásmo „Parents To Parents“ (Rodiče rodičům), které mělo pomáhat právním zástupcům s dosud malými zkušenostmi v Západní Virginii.

Jako koordinátorka Appalačského mentálního zdravotního centra v povodňovém záchranném projektu, které svou činnost zahájilo po zátopách v roce 1985, zpívala Kate Long lidem, kteří ztratili své domovy, pomáhala jim překlenout jejich bolestné ztráty a snažila se jim opět vrátit jejich ztracenou naději. Její písně lidem i později přinášely potěšení, smích a naději, byť byli oběťmi povodní. Po povodni na Středozápadě v roce 1993 ji odeslala Mezinárodní missourijská obnovovací komise pro katastrofy do Missouri, a to dokonce dvakrát. Podle Lee Whitesidové, která celý program řídí, dokázala Kate svou muzikou, že se lidé začali opět smát a radovat se ze všedních věcí. Není tedy divu, že zde na ni dlouho všichni rádi vzpomínali a moc si přáli, aby se k nim zase jednou vrátila.

Pokud jde o její vlastní písničky, tak ty zasahují do několika hudebních oblastí a jsou právě tak různorodé jako její pestrá minulost. U společnosti EDNA Records vydala dvě kolekce, a to „Pieces Of Heart“ v roce 1990 a „Life Of My Own“ v roce 1993. Některé skladby mají nádech country, jiné jsou zase ovlivněny jazzem a blues a jiné zcela bourají hudební hranice. Ačkoliv jsou některé skladby adresovány na sociální problémy stárnutí nebo otázky domácího násilí, a na straně druhé na terorizmus ve Střední Americe, je tu i mnoho témat vycházejících z osobních zkušeností a prožitků (tedy života na horách), zcela přirozené otázky smrti a všedních nezdarů, radosti a problémy středního věku, hodnoty přátelství, úspěchy a úpadky manželů v lásce. Její písničky jsou veselé, jiné smutné, všechny jsou ale plné zamyšlení a jsou pro posluchače dostatečně srozumitelné.

Titulní píseň z jejího druhého alba „Life Of My Own“ vypovídá příběh o ženě, jejíž dospělé děti se k ní vrátily, aby s ní zůstaly žít. „Laughter Over Darkness“ je lyrická milostná píseň, kterou věnovala jako svatební dar svým sousedům. Ponecháme-li stranou talent a silné soucítění, pak se nabízí otázka, v čem spočívá její schopnost tvořit písničky a příběhy, které se dotýkají lidí tak hluboko. Jako odpověď může být její tvrdá práce. Všechny její, byť prosté texty, k ní ale nepřicházejí nikdy okamžitě a nad vším vždycky dlouze hloubá. Pravdou je i to, že většinou první nápad nebývá právě nejlepší, takže často zvažuje další cesty a možnosti.

„Who Will Watch The Home Place?“ je právě takovým příkladem. Jednou Kate viděla na krásném místě ručně psanou ceduli, na níž stálo: Na prodej. Výsledkem toho byl později žalozpěv o člověku, který opouští svůj rodný dům. Její skladatelská práce na této skladbě však byla od prvotního nápadu poměrně dlouhá a pomalá. „Homeplace“ začal nejprve jako fragment – tedy jako většina jejích písní. Změnila se původní melodie a změnily se časem i slova. Skládala myšlenky a věty tak dlouho, až byla sama spokojená. Naopak nespokojenost jí přinášel vlastní pěvecký projev, a to především poté, co se slyšela zpívat s jinými lidmi. Rozhodla se proto, že zpívání na nějakou dobu zanechá a bude se učit tím, že bude poslouchat jak zpívají druzí.

Domov a vztah k bydlišti jsou středem jejího života. Narodila se a vyrůstala v Západní Virginii nedaleko hornického města Oak Hill a i když žila na nejrůznějších místech, je její odkaz ze života na horách u ní patrný jak v její práci, tak i v jejím životě. Kolem roku 1995 začala psát písně o Západní Virginii a appalačské historii, což byla kolekce nazvaná „Root Hog Or Die“. Její snahou bylo, aby zdejší děti byly hrdé na svůj původ. Dětem se líbí a moc rády zpívají titulní píseň, ve které napodobují chrochtání prasete. Tato píseň ale je, jako všechny její skladby, o zcela prostých a konkrétních věcech, jenž má vykouzlit úsměv na tvářích lidí, ať je jejich život jakkoliv poznamenán dřinou…

A písnička „Who Will Watch The Home Place?“… ta, jak je zřejmé, natrvalo zahnízdila v repertoáru houslistky a zpěvačky Laurie Lewis. A v jejím podání bude i v dalších letech ozdobou na živých koncertech nejen v Americe.

Použitá literatura:

• Časopis Now and Then (volný překlad Jaroslav D. Vitásek, 2001 / úprava a doplnění Milan J. Kalinics, únor 2001, březen 2010)
• Časopis GrassPress č. 17 (Vydavatelství Milan J. Kalinics, 2001)
• http://www.katelong.com