Její nové sólové album – po 17 letech od předchozího – to bude další novinka naplánovaná na 17. února v Americe a 3. března ve zbytku světa. Alison s tolika cenami Grammy, že ji žádná jiná žena hned tak nedožene, přináší 10 převzatých písní countryového původu a v novém kabátě. Není to bluegrass, ale zajímavé to určitě je.

Po poslechu první ukázky náhodně vybrané písně jsem rovnou chtěl přiznat, že mě nebere, ale po zodpovědném poslechu to není tak zlé (to by mi Jarda s Reyom zase dali!), ani nemůže být. Jen je třeba nenechat se ovlivnit očekáváním a nechat na sebe působit dokonalou muziku, která se s vaším vkusem potká nebo ne. Ve skutečnosti má album delší příběh – většina materiálu se natočila už před cca 3 lety, ale kvůli zdravotním problémům, kterým Alison mezitím musela čelit, u vydavatelství až teď dozrál pocit, že by se mělo vydat. Kukněme na upoutávku zveřejněnou s víc než měsíčním předstihem před vydáním. Ta navnadí fakt dobře, profíci vědí jak na to.

Dosud poslední deska, kterou vydala Alison jako krok stranou vedle kapelních desek s Union Station, byla Forget About It (1999). Ani se nechce věřit, že uteklo tolik času. Hodně pomalých a ještě pomalejších písní, neobvyklých harmonických postupů, country až popový akustický zvuk, určitě takový počin má své publikum, i když člověka očekávajícího bluegrass to mohlo klidně zklamat. Tato nová deska je zase úkrok k písním, která by se pro Union Station zdály nepříhodné, ale mají něco do sebe.

Produkčně a zvukově je to po všech stránkách dokonalé, producentem je nashvillská legenda Buddy Cannon. Všechno ostatní fakt záleží na vašem vkusu. Krásné steelkytary, smyčcová sekce, tu a tam španělský rytmus, klavír, kytara s nylonkama, dixielandové dechy. Konzervativní divák čekající bluegrassovou přirozenost si všimne i nově vytvořeného image vizuálního – zkuste si najít obrázek přední strany alba s tím divokým účesem. Musí se prodávat něco co nejen zní ale i vypadá zas nějak nově.

Z muzikantů, kteří se na albu ve studiu podíleli, je tam i řada nám známých jmen (tak jako byli i na Forget About It), uslyšíme je ovšem v trochu jiných souvislostech. Snad jen pár vybraných jmen, která by vám mohla znít povědomě: Dan Tyminski, Hank Williams Jr., Barry Bales, Richard Bennett, Ron Block, Kenny Malone, Brent Mason, Melonie Cannon, Suzanne Cox. A pak ještě stejně dlouhá řada dalších výborných studiových muzikantů.

Alison sama prohlásila: na tomto albu jsem chtěla zpívat písně, které jsou starší než já. A vybrala většinou zrovna takové, co nejsou moc známé, aby je nechala vyniknout. Z písní zvlášť potěší Gentle On My Mind, kterou napsal John Hartford a celosvětově proslavil Glen Campbell. Titulní píseň Windy City je mj. známá z podání Osborne Brothers. Píseň Poison Love zpíval mladý Bill Monroeřada dalších bluegrassových umělců, akorát to nehráli na rozdíl od Alison jako živější rumbu, s výjimkou Osbornů s Mac Wisemanem. A další poslechnete sami, tady je slíbený odkaz na poslech a navíc i odkaz ke stažení.

PS. Nebojte se podpořit obdivovaného umělce třeba i zakoupením jeho produktu.

Seznam skladeb:
Losing You / It’s Goodbye and So Long for You / Windy City / I Never Cared for You / River in the Rain / Dream of Me / Gentle on My Mind / All Alone Am I / Poison Love / You Don’t Know Me

Michal Hromčík, Brno, únor 2017