All the Way / Coal Mining Man / Between the Devil and the Deep / Bootleg John / Run With It / Can’t Get over You / All We Need / Good Time Mountain Man / Rendezvous With Danger / Lost Highway / Danny Boy / Happy All the Time / Here Comes a Broken Heart Again

Ronnie Bowman (bassguitar, vocals), Don Rigsby (mandolin, vocals), Kenny Smith (guitar, vocals), John Meyer (banjo), Justin Moses (fiddle) a hosté… / (101 Ranch Records)

V roce 1998 nahrála skupina Lonesome River Band své komerčně nejúspěšnější a nejpopulárnější album Finding the Way. Proč ho připomínám v této recenzi? Z jednoduchého důvodu. Podílela se na něm i trojice muzikantů Ronnie Bowman, Don Rigsby a Kenny Smith. Po tomto velmi úspěšném období se ale v LRB v roce 2001 udála menší katastrofa a uvedená trojice skupinu opustila. Chlapi se potom toulali různými cestičkami a především to zkoušeli sólově. Ronnie nahrál čtyři kvalitní alba, z nichž mě velmi zaujalo The Man I’m Tryin‘ To Be, a jeho písně sklízely úspěchy jak na bluegrassovém poli, tak v oblasti country hudby. Ryšavý Don také získával mnohá ocenění a vydal několik sólových alb, přičemž to poslední, Doctor’s Order, věnoval člověku, který ho při jeho prvních hudebních krocích nejvíce oslovil. Byl to Ralph Stanley. Kenny je známý především ze skupiny se svou manželkou Amandou s jejich příjemným lyrickým bluegrassem. Nad jeho flatpickingovou kytarovou virtuozitou však chrochtají všichni kytaristé. Ale nakonec přišel čas, kdy se tito hudebníci po čtrnácti letech opět spojili a můžeme radostně vyhazovat svoje klobouky, protože udělali dobře.

Ruhks je slovíčko pocházející z antického jazyka, perštiny, a znamená to něco jako „bojovníkův kočár“, což se jaksi dostalo do názvu kapely. Chlapi začali spolu vystupovat a zanedlouho nastala otázka, zda i něco nenahrají. Nějaký materiál měli, a tak se do toho pustili. Po prvních nahrávkách však zjistili, že to zní opět jako Lonesome River Band, a to nechtěli. Vždyť jeden LRB už je! Tak do toho šli znovu, ale tentokrát to zkusili jinak. Výsledek je velmi zajímavým mixem americany a bluegrassu s popovými a folkovými prvky. Koncem ledna se na internetu objevila první ochutnávka s názvem Coal Minin’ Man, kde si na začátku zazpíval a capella sám mistr doktor Ralph Stanley. Při této skladbě mi naskakovala husí kůže, až to konečně přišlo. Každoročně se 17. března téměř polovina světa obleče do smaragdové zeleně a zaplaví ulice a krčmy na počest patrona Irska svatého Patrika a právě tohle datum si kapela zvolila pro vydání svého debutu. A přestože jsem se v ulicích Dublinu ocitl i já, v počítači jsem měl uloženu nahrávku, u které jsem byl v myšlenkách. Tak se teď podělím i s vámi se svými dojmy.

Album obsahuje třináct skladeb, ze kterých šest vzešlo z pera Ronnieho Bowmana. Na pomoc si přizvali několik vynikajících hudebníků a vzniklo z toho krásné dílo. Ačkoliv… není všechno bluegrass, za čím stojí „grassoví“ muzikanti, a to je potřeba si tu uvědomit. Už první skladba All the Way je komornější, pomalejší, lyrická a hodí se spíš na diskotéky, kde se mladá těla lepí k sobě a v pomalých rytmech si užívají společný tanec. Zaznívají tady nádherné tóny smyčcových nástrojů a klidně bych tuto skladbu pouštěl i v českých a slovenských komerčních rádiích a hlásal sílu akustické hudby. Pomalá, irskou tradicí ovlivněná je i balada Between the Devil and the Deep a můžeme zde slyšet i nástroje jako flétna, elektrická kytara nebo akordeon. Do těch správných bluegrassových rytmů se dostaneme v stanleyovce Bootleg John. Country pozadí pak uslyšíme v mnohých skladbách. Jedním takovým příkladem je Can’t Get Over You. Pozor, v této skladbě se střílí! Naštěstí jen slovy „Kdybych byl puškou, nikomu bych neublížil, i když by to nezměnilo věci, které jsem způsobil.“ Album balancuje mezi rychlejšími písněmi a krásnými baladami, které jsou neuvěřitelně silné a dělají ho přitažlivým i pro méně bluegrassově zatížené posluchače. Další takovou lahůdkou je All We Need. Někdy se posluchač ztrácí nad všemi těmi žánry, které se na tomto albu kříží, proplétají a mixují do příjemně stravitelné hudby. S velkým citem tak hudebníci přistoupili i k písni od Harley Allena Rendezvous With Danger. A opět výzva k tanci. Tentokrát v rychlejším rytmu, a to v Good Time Mountain Man.

Jak jsem už uvedl, na albu se zúčastnilo hodně hudebníků. Především musím zmínit mladého talentovaného banjistu Johna Meyera, který stál u zrodu Band of Ruhks a právě on je tím dělítkem mezi historií, když zbylí tři hudebníci působili v LRB, a jejich současností. Významnou úlohu na tomto albu sehrávají i bicí nástroje a perkuse, které obsluhuje Chris Brown. Tento jazzový perkusionista vkládá s velkým citem do bluegrassové hudby zajímavou rytmiku a dost významně si s ní pohrává. Takže nikdo se nemusí pohoršovat.

Našel jsem tady množství nádherných písní, motivů a nápadů. Našel jsem tady také vynikající instrumentální a především vokální umění… Tohle album tedy mohu s klidem zařadit ke svým oblíbeným a Band of Ruhks ke kapelám, které budu pozorně sledovat.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)

https://www.facebook.com/BandOfRuhks