CD: Bluegrass Cwrkot – A Better Way

Proč by několik seriozních gentlemanů v úctyhodných letech mělo brnkat do strun, vyzpěvovat v cizím jazyce a ještě to nahrávat? Nejspíš proto, že to umí velmi dobře. Mají tradiční bluegrass evidentně rádi, věnují muzice velký kus svého času a chtějí svoje posluchače a diváky oblažovat novými písněmi v repertoáru a dát svým fanouškům možnost si ty nejlepší kousky vychutnat v klidu doma z CDčka.

Cwrkot nové písně připravuje neustále a tentokrát po 5 letech od posledního CD přináší další výběr svých oblíbených písní. Na albu najdete asi 3 druhy písní co do původu – vybrané kousky od klasiků tohoto žánru. Vybrané písně odjinud, přizpůsobené formátu, který Cwrkotu i písni pasuje. A v neposlední řadě autorské počiny vlastní, převážně dodané Petrem Brandejsem, do kterých všichni členové vkládají své tvůrčí i interpretační talenty. A je fajn vědět – jak napovídá titulní píseň – že pořád hledají „lepší cestu“.

Co se týče hudebního stylu, je to Cwrkot „at its best“ , s jejich kvalitním usazeným podáním tradičního bluegrassu. Skvěle to šlape, má to „ksicht“. Výborné banjo a housle jsou jednou z výrazných kvalit, čímž zároveň vyzvedávám i výborné ostatní nástroje – mandolína často překvapuje, Marek se pořád zlepšuje. Bez pevné kytary a basy by kapela neměla svůj kvalitní puls. Samostatnou kapitolou je Hombreho pěvecký styl, velmi působivý a rozeznatelný – jak si mazlivě umí hrát s glissandy a dalšími výrazovými prvky. Vedle Lestera Flatta jeden z nejzajímavějších projevů osobitosti.

Kritické ucho by tu taky našlo dost střeliva – třeba anglická výslovnost je taková ta středoevropanská, aniž bych to dál komentoval. Hoši vynalezli nezvykle využité souhlásky na dlouhém tónu (…matter with the milllll, …another mannnnn…). Aranže (respektive vedení vokálů) jsou velmi přírodní – až lidově spontánní. Nahrávka, technicky vedená Honzou Mácou, je do značné míry záznamem živé tváře Cwrkotu, dodatečné editace i zvukových úprav je tady minimum. Takže s novou nahrávkou každý dostane přesně co čekal, plus pár nových písní respektujících daný styl. Předpokládejme, že koncept nahrávání „skoro živě z prázdné mateřské školky“ nemusí znamenat nic příznačného ohledně umělecké zralosti kapely ani žádný limit pro její další vývoj :-).

Z několikerého poslechu se mi vytříbilo na CD pár míst, která mám nejradši, a kterých si určitě taky všimnete. Hned z kraje ke mně blízce promluvila druhá píseň, přeložený název zní „Opilcova chvála střízlivosti“. Nejenže báseň irského klasika spojili s také klasickou fidlovací melodií, což by stačilo, aby člověk měl dojem něčeho povědomého. Krom atmosféry písně mě zaujal hlasový témbr odněkud známý. Pak mi došlo, že je podobný irskému bardovi jménem Shane MacGowan z irské kultovní kapely Pogues a jeho vyprávěcímu a neformálnímu projevu. Že by toho Cwrkot zkusil využít příště? Báseň samotná je zajímavým pohledem na svět, asi by si zasloužila pomalejší tempo a mollové harmonie, o to víc v této úpravě vynikne kontrast textu a hudby. Původní báseň si můžete vyguglit sami – viz A Drunken Man’s Praise Of Sobriety – poem by William Butler Yeats.

Hombreho barytonový témbr je vyloženě k sežrání ve valčíku o staré Mississippi, výbornou atmosféru ještě pozvedne kontrastující nástup sboru v refrénech. Osobně mě potěšil gospel We Shall Rise, který jsme jako acappellový čtyřhlas zpívali v 80. letech s Uchem (viz Youtube), tady v tříhlasé a hrané verzi ala Stanleyovci. Výborné banjové vyhrávky v Lover´s Lane, zejména v závěrečném střídání s houslemi, jsem si také dával víckrát. Dvojité house perfektně stylově rozjíždějí I’m Going Back To Old Kentucky, škoda, že ve zvukovém pozadí písně zůstalo něco rušivého. Z tradiční bluegrassové melodiky vybočuje Petrova instrumentálka Get Well, která si tím vyslouží zapamatovatelnost, možná největší z celého alba. Trochu z toho na mě vykukují odvážné pokročilé postupy ala Country Cooking. Tamtéž zazáří i kytara, kterou jako host nahrál Honza Máca, a Markova mandolína. Boogiový rytmus a výborná sóla mandolíny, houslí a banja plus slušivé podehrávky všech tří nástrojů čekají v další When The Smoke Goes Up. Rychlá americká na závěr včetně ďábelských dvojích houslí to pěkně uzavírá.

V Americe mají svoje The Cleverlys – ty když vidím a slyším, vždycky jako bych tam slyšel nebo cítil kus Hombreho nebo i Milana Leppelta. Styl, který udržuje tradici živou, slovní i hudební vtip, kostýmy, které taky hrají, ať už padnoucí nebo lidově nepadnoucí. Je fajn, že v Česku máme svoje „tradiční“ formy bluegrassu a mezi nimi na špici Bluegrass Cwrkot. Ať se klukům i nadále daří!

Michal Hromčík, Brno, listopad 2017

Pozn. redakce: Po dohodě s autorem převzato z občasníku Bluegrassové listy.