Carolina Dust / Before You Leave Here / Once Upon a Time / Angeline the Baker / Cold Frosty Morning / I Sing Your Song / Tripped Stumbled and Fell / Queen of Hearts / Rain and Snow / Whispers of the North

Circa Blue: Steve Harris (guitar, vocals), Garrett Wren (mandolin, vocals) Matt Hickman (banjo), Malia Furtado (fiddle, vocals), Ashley Stewart (bass, vocals)

http://www.cdbaby.com/cd/circablue3
https://www.facebook.com/CircaBlue
http://www.circa-blue.com

Sedí si tak čtyři chlapci na kupce – no dejme tomu – sena. Slunce jim praží na hlavy a samozřejmě, nikdo z nich nemá čapku, vždyť je přece léto. A v tom horku a při nedostatku tekutin začnou tak trochu i blouznit. Jeden z nich řekne: “Založíme si kapelu. Já mám doma kytaru, tak budu hrát na ni. Franto, tvoje sestra každý den trápí housle, ty budeš houslista.” “Ale já je v životě nedržel v ruce!” “Jožko, ty budeš hrát na banjo. To dělá takový ten zvuk – tingilingi.” “Co říkáš, na banjo? Co to vlastně je?” “A ty jsi z nás nejmenší, Samo, tak ti seženeme kontrabas” skončí svoje halucinace samozvaný vůdce party. Všichni se na něho podívají jako na růžově vymalovanou školu. “A co budeme podle tebe hrát?” zeptá se nakonec Jožko. “Asi něco modrého” odpoví po chvíli vůdce.

Kdybych takový příběh vzniku kapely předestřel Stevovi Harrisovi, kapelníkovi Circa Blue (v překladu „Asi modrý“), zřejmě by mě umlátil svojí kytarou. A možná i bez ní. Je dost velký chlap na to, aby mi rozbil kosti, nos i sny. Steve byl u toho, když se v roce 2010 čtveřice chlapíků rozhodla tuto skupinu založit. A zřejmě každý z nich měl svoji vlastní představu o tom, co budou hrát, jen aby to bylo modré. Takže když jim za dva roky vyšlo debutové album se stejnojmenným názvem jako kapela, kritici je ani pořádně neuměli zařadit. Hrají moderní nebo tradičný bluegrass? Tato otázka zůstává nezodpovězená dodnes. A tak si v jejich hudbě každý najde něco na pohlazení duše, i když se tady potom ztrácí jakási integrita souvislého poslouchání.

V době nahrávání jejich prvotiny neočekávaně umřel další zakladatel kapely, mandolinista Mike McDonald, a tak se tady objevil jen ve dvou skladbách. Nahradil ho Ron Webb. Ani ten tam však už není. Asi je pozice mandolinisty v této kapele ta nejžhavější.

V roce 2014 této partě vyšlo druhé album s názvem A Darker Blue a podle vyjádření jednoho kritika se na tomto projektu ukazuje, že zpívání a hraní kapely bylo silnější a vyváženější než jejich autorství. Navzdory potenciálu, který kapela měla, zůstalo jen pár originálů. Nicméně pozvolna se to začíná měnit, kapela si získává renomé, a tak je i zájem autorů, aby jejich skladby byly prezentovány právě Circa Blue. A tím se už pomalu dostáváme k jejich novince s názvem Once Upon a Time.

Takže kde bylo, tam bylo… Přišla změna. A tou je vstup majoritního pohlaví do čistě mužského kolektivu. A hned dvojnásobného. Ale pěkně po pořádku. Minulý rok se zpěvákovi a kytaristovi Steve Harrisovi podařilo vydat sólové album s názvem Sundown. Asi si potřeboval trochu oddychnout a na tomto projektu, věnovaném jeho otci, najdete především gospelové a silně osobní sentimentální skladby. Už tady se ve vokálech prosazují ženské hlasy a tento trend přenesl také do Circa Blue.

V první řadě přišla houslistka a zpěvačka Malia Furtado. Tato žena s praxí z jiných bluegrassových formací přinesla do kapely svůj jemný hlas a současně i zkušenosti zdatné autorky. Ve spolupráci se Stevem vznikla titulní skladba Once Upon a Time, která je velmi zajímavá, netradiční a s překvapujícím refrénem. Velmi dobře funguje chemie se Stevem také v písni I Sing Your Song, pod kterou se kromě Harrise podepsali i Dawn Kenney a David Morris, jejichž písničkářství bylo oceněno i na Merle Festu, kde za svoje umění sklidili vítězství. Dalším vynikajícím skladatelem, jehož dílo se objevilo na tomto albu, je Brink Brinkman. Carolina Dust vznikla v roce 2010 a Brink se s ní stal vítězem na Chris Austin Songwriting Contest.

Dalším ženským přírůstkem v kapele je kontrabasistka Ashley Steward. Oproti Malii má drsnější hlas, který vynikajícím způsobem předvede v notoricky známé písni Angeline the Baker. Je to jedna z nejzajímavějších verzí této letité skladby, jakou jsem kdy slyšel. Má drive, instrumentálně je skvěle zahraná a Ashleyin hlas je bonusem. I když potenciál této zpěvačky není na albu celkově využitý, můžeme ji ještě objevit na další známé nahrávce Tripped Stumbled and Fell.

Jak už bylo výše uvedeno, kapela se pohybuje někde na hraně mezi tradicí a modernou, anebo že by moderní tradicí? A to nejen výběrem písní, které sahají snad od 19. století až po současnost. Navzdory tomu je v jejich provedení znát moderní cítění a musím říct, že tento projekt mě od nich zatím oslovil nejvíc. Je z něho znát silný krok dopředu, a to i díky oběma děvčatům, které k tomu výrazně přispěly. Pokud se parta udrží pohromadě, můžeme čekat ještě zajímavé kousky.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)