CD: David Naiditch – Bluegrass in the Backwoods (+audio)

Foukačka, která se odvážila vstoupit tam, kde předtím žádná jiná nebyla. Bluegrassové instrumentální album s chromatickou harmonikou. Mezi muzikanty na CD najdeme jak některá z nejznámějších jmen v žánru, tak méně známé hráče, kteří ovšem hrají stejně dobře. Další zajímavé souvislosti a odkazy dále v textu.

Namítnete, že foukací harmoniky v bluegrassu jsme už slyšeli mockrát. Starší generace si zvuku tohoto nástroje všimla třeba u Zelenáčů v rukou Honzy Vyčítala nebo Tomáše Linky. V 80tých a 90tých letech když měla česká bluegrassová kapela hráče na foukačku, mohli jste si vsadit, že se bude hrát Nejrychlejší harmonika z jihu, případně jiná ukázková skladba od Charlieho McCoye. Ani si netroufnu vyjmenovat všechny foukače, co jich po republice bylo a je od sedmdesátých let do dneška. Ovšem to byl jeden druh harmoniky – diatonická, v angličtině obvykle označovaná jako blues harp – a hraná v žánrech jako blues, country. Ten druh, kde máte možnost hrát v jedné tónině a v její dominantě, pro melodické linky v subdominantě, už vytahujete z kapsy harmoniku s jiným laděním. Typicky hráči na tento druh harmoniky chodí s celým kufříkem plným harmonik, na každou tóninu potřebují jiný kus. S diatonikou se dají ohýbat tóny – typické houkání vlaku ala Johnny Cash v písni o luxusním rychlíku jménem Pomerančový květ, anebo viz všichni bluesmani. Mně se při pojmu foukací harmonika kromě Cashe a McCoye nejdřív vybaví taky John Lennon v úvodní frázi jedné starší folkové vypalovačky. Pak ale existuje jiná liga s harmonikou chromatickou, která umožňuje hrát všechny půltóny pomocí půltónového tlačítka. Zase frčí většinou v jednohlasé linii, dvojhlas nebo akord si moc často nefoukne, pokud to není C, G7 nebo a.

Otravný a zdlouhavý úvod je tu proto, abychom ocenili, že David Naiditch patří do této druhé kategorie, takže když s harmonikou laděnou do C dur hraje v jiných tóninách s řadou křížků a béček nebo hraje písně složitější harmonicky, musí už být technicky hodně dobrý.

Takže k vlastnímu albu: Naiditch už jich má několik, toto jeho poslední CD je z roku 2014. Výborné je, že harmonika, i když virtuózní, na nahrávce příliš nedominuje, nechává rovnocenný prostor dalším hráčům. Pokud jste zvědaví na ta nejznámější jména, tu jsou: Sierra Hull, Stuart Duncan, Rob Ickes (tito dva kluci snad musí být u všeho), Dennis Caplinger s parádně nápaditým banjem, případně taky 2× Ron Block. Steve Trovato s kytarou je také známý hráč a učitel. Jake Workman na kytaru a Christian Ward na housle jsou jména, která bude stát za to sledoval i dál. O dalších jménech se dočtete v odkazu s nahrávkou.

Materiál na albu jsou především bluegrassové instrumentálky – jen fidlovačky od Kennyho Bakera jsou tu čtyři. Ovšem muzikanti co mají na víc, tu prezentují i jiné styly jako doklad jejich širšího vkusu a záběru. K mých oblíbeným patří již zmíněná Little Rock Getaway – pěkná rychlá melodie známá spíše banjistům, která ovšem je podkreslená hodně pestrým harmonickým postupem – prakticky každého půl taktu jiný akord. I pro banjistu sousto (nebo pro kytaristu a ostatní kdo chtějí všechny ty postupy poctivě vyhrát), natož pro foukačku. Technickou náročností to už nebude daleko od takových prasáren jako třeba pro houslisty Paganiniho Variace na struně G. Další skvělá skladba, kterou je třeba nepřeslechnout – Jerusalem Ridge, kde David nahrál postupně melodii i s druhým hlasem. Nebo pěkně svižná a šlapající New Camptown Races. Nebo průzračně koketní Coquette – jen dvě foukačky a doprovázející swingová kytara. Zbytek vyzrazovat nebudu, uslyšíte sami, když tomu věnujete pár minut. No a samozřejmě úžasné nápady ostatních hráčů činí z alba lahůdku, i kdyby vás harmonika nezajímala. Příjemný poslech zmíněného alba.

Dá se poslechnout i dřívější (2010) Naiditchovo album Bluegrass Harmonica, kde hraje jazzový banjista Pat Cloud, skvělý hlavně když se odpoutá od bluegrassových prvků a pustí do melodické improvizace, tam teprve to začne být zajímavé. V nejhorším případě stále trvající zvědavosti najdete k poslechnutí i jeho swingové album Gypsy Jazz Harmonica, kde se občas ke kytaristům (výborným!, mj. členové The Gonzalo Bergara Quartet) ve stylu Django Reinhardta v některých skladbách přidá i zmíněný Pat Cloud, i když je pětistrunné banjo v cigánském swingu stejně netypické jako chromatická harmonika. Jenže Pat to prostě umí. Cosi mi na něm připomíná Tomáše Slavíčka nebo Svaťu Kotase. Asi jeho bebopové melodické linky a odvaha vstupovat se svým nástrojem do nových území. A David Naiditch s chromatikou je taky ten typ, jak můžete slyšet.

Seznam skladeb:
Bluegrass in the Backwoods / Gardenia Waltz / New Camptown Races / Lonesome Moonlight Waltz / Little Rock Getaway / Jerusalem Ridge / Old Dangerfield / The Smooch on the Porch & Bus Stop Reel / Dead Cedar Waltz / Jamboree / Montana Skies / Road to Columbus / Coquette / Faded Love

PS. Kdyby někdo neměl ještě foukačky dost, přikládám pár mých oblíbených odkazů – týkají se diatonické/bluesové harmoniky:

Mike Stevens – viděli jsme jej i s Raymondem v Holandsku na EWOBu před pár lety.

John Mayall – blues Room To Move. Bluesman, hrál nedávno i v Brně, ovšem tato živá verze ze staré desky má zvláštní kouzlo.

Howard Levy s Flecktonama a létajícím nosorožcem nebo další s šíleným Victorovým sólem.

A nakonec i ten McCoy, jak jej asi neznáte – jako impozantní rockový zpěvák v superskupině Area Code 615. Možná byste chtěli znát i jména dalších členů této tehdy velmi progresivní kapely.

Mimochodem – když se objevila foukačka v československém rádiu v 70. – 90. letech a nebylo to country, byl to český legendární hráč Lubomír Pleva, který se vypracoval od samouka až ve světově uznávaného virtuosa na chromatickou harmoniku. I v rozhlase jej uváděli jako „mistra světa ve hře na foukací harmoniku“. Kdo chce vědět víc, zajde na foukající asociaci haaf.

Pokud jste dočetli až sem, na závěr kontrolní kvizová otázka: které dva bluegrassové nástroje v rukou hrajících andělů jsou vidět mezi plastikami na fasádě nad vchodem slavné Gaudího katedrály Sagrada Familia v Barceloně? Anebo jiná snadnější: Vaše oblíbená foukačková pecka?

Michal Hromčík, Brno, listopad 2016