CD: East Fork Junction – Long Gone Lonesome

Head Over Heels / Just Like You / Eight More Miles to Louisville / Pre-Retirement Blues / Long Gone Lonesome / Girl From West Virginia / Sittin‘ Alone in the Moonlight / Little Black Train / Pa’s Wooden Gun / Sea of Heartbreak / I’m Leaving Detroit

Kevin Haggard (vocal, bass), Ernie Phelps (vocal, mandolin), Jeff Parker (banjo), Ron Walker (vocal, fiddle, Dobro) Jeff Gaither (vocal, guitar)

https://www.facebook.com/East-Fork-Junction-307512910527

Tak jako jsou odlišné osudy lidí, podobné to může být i v případě hudebních alb. Mnozí umělci jsou tlačeni vydavatelstvími do nahrávání jejich děl a tam příliš mnoho příběhů nenajdeme. Najdou se však i tací, které k zaznamenání jejich pocitů a umění dotlačily okolnosti anebo jednoduše životní příběh. Nedávno jsem četl komentář jednoho bluegrassáka, který si na své webové stránce stěžoval, že majitel pohostinství, ve kterém hrával, odmítl platit poplatky organizacím typu OSA anebo SOZA, a tak ho to donutilo hrát své vlastní písně. Na straně druhé se pochválil, že aspoň mohl oprášit svoje staré počiny a složit nové a když jich bylo dost, rozhodl se nahrát album. Smutnější příběh je, když se umírající kytaristka Carol Simpson rozhodla, že na sklonku svého života nahraje bluegrassovou píseň. Nakonec z toho vzniklo album s kanadskou kapelou Hard Ryde s titulní skladbou Part of Me. Podobný příběh se skrývá za albem Long Gone Lonesome od chlapíků, kteří si říkají East Fork Junction.

Kořeny této formace sahají do roku 2008, kdy se přátelé začali scházet na piknicích u East Fork Lake, jednoho z největších jezer ve státu Ohio. Nosili si sem svoje hudební nástroje, začali sem přicházet pravidelní posluchači, a tak se zrodila myšlenka, že by mohli začít hrát seriózně jako skupina. Od těch dob se v seskupení poměnilo téměř všechno a nezůstal kámen na kameni. Až na kytaristu a zpěváka Toma Hilla, který byl motorem, avšak… 17. říjen 2015 je datum, kdy Tom podlehl rakovině a víc si s kapelou už nezahraje a nezazpívá…

Navzdory boji, který sváděl, jeho myšlenky nadále patřily hudbě a poprosil kontrabasistu Kevina Haggarda, aby s jeho smrtí nezanikla i kapela, ale aby hrávali dál. A tak East Fork Junction nadále vystupuje a Toma nahradili novým kytaristou. Jejich nahrávka Long Gone Lonesome je věnovaná právě zesnulému Tomovi.

Když jsem psal Kevinovi a žádal nějaké informace o kapele a albu, byl nesmírně překvapený a zeptal se mě, proč chci o nich psát. Úplně smysluplnou odpověď neznám, ale spíše pocitovou. Jsou jednoduše alba, která možná nedosahují kvalitativní ani zvukové úrovně profesionálních nahrávek, ale navzdory tomu vám dokážou zpříjemnit den a naplnit vás tím, čím chcete. A právě výběr těchto skladeb tento účel dokonale splnil. Měl jsem z tohoto alba radost, mírnou euforii a pohodu party chlapců od Bobří řeky se svou přirozeností. A čím děle toto album posloucháte, tím víc se vám líbí. Není tady cítit smutek anebo konec cesty, který by měl být při okolnostech, za jakých album vznikalo. Spíš optimizmus a jakoby kouzlo nahrávky, která se natáčí naživo a při které se hudebníci dobře baví. Tolik k mým pocitům.

Album je sestaveno z jedenácti skladeb. Kapela zde nenahrála jen svoje oblíbené písně od jiných interpretů, ale také svoje vlastní. Tak si například v Girl From West Virginia poslechneme příběh o chlapovi, který se celý život toulal, aby nakonec skončil v hornickém městečku v západní Virginii kvůli osudové ženě. Pa’s Wooden Gun je v mírnějším tempu a vypráví příběh z dětství, kdy jiní chlapci měli nejrůznější parádní hračky, ale náš hlavní hrdina byl nejšťastnější se zbraní ze dřeva, kterou mu vyřezal děda. Just Like You patří k nejsilnějším skladbám na albu. Zpívá se v ní o lidech, kteří se svým způsobem potloukali po světě, avšak jakoby se všichni na ně vykašlali a oni zůstali sami. “Myslíš si, že žádný jiný muž nemůže být osamocený a smutný, ale řeknu ti, příteli, všichni jsou jako ty.” Long Gone Lonesome patří navzdory názvu k těm rychlejším písním a vyšla z pera Toma Hilla. Najdeme tu i takové notorické evergreeny jako Head Over Heels a Sea of Heartbreak. Vokály si chlapci podělili, a tak tam můžeme slyšet různé hlasové variace a také tohle dělá album barevnějším.

Možná nebude Long Gone Lonesome patřit do top 10 alb roku, možná ani do top 50, ale každopádně skrývá v sobě potenciál starých pánů, kteří ještě neřekli poslední slovo. Najdou se tu chybičky, ať už v nástupech nástrojů, hlasů, v rytmice, které by se daly vyladit. Ale je tady také jistá nehraná přirozenost, a toho si na této nahrávce cením nejvíc.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)