(P/C-2014, vlastním nákladem, celkový čas 43:59)
GETTING LOST (Ondra Kozák) / CLUCK OLD HEN (Traditional) / JALAPEŇOS (Ondra Kozák) / WHERE THE SOUL OF MAN NEVER DIES (Traditional) / WORKING ON A BUILDING (A. P. Carter) / TALK ABOUT SUFFERING (Traditional) / B-COMPLEX (Michal Vavro) / I´M COMMING BACK BUT I DON´T KNOW WHEN (Charlie Monroe) / THE BALLAD OF SALLY ANN (Alice Randall, Harry Stinson, Mark O´Connor) / MAKE YOU FEEL MY LOVE (Bob Dylan) / WILD BILL JONES (Traditional) / STREET CORNER STRANGER (Larry Rice)
East-West: Filip Baťo – banjo, Mišo Vavro – guitar, lead vocal (2,4,5,8,10,11), harmony vocals, Ondra Kozák – mandolína, lead vocal (1,6,9,12), harmony vocals, Erik Banič – basa, harmony vocals
Hosté: Karel Začal – dobro (1,8,10,12), Stano Palúch – fiddle (3,5,6,11,12)
Recorded & mixed at Studio SABIK, Medveďov, SK, April – May 2014 / Cover design by Lenka Javorská
Když před třemi lety probleskly v bluegrassových kruzích na Slovensku i u nás první informace o vzniku nové hudební formace East-West a bylo zřejmé, kteří muzikanti v ní hrají, muselo být každému jasné, že půjde o kapelu, na jejíž produkci bude možné se těšit. Za předpokladu, že nebudete očekávat přísně tradiční projev, ale naopak vše pozitivní a obohacující, co v bluegrassu a jeho blízkém okolí začalo vznikat v 70. letech minulého století a dodnes se nepřestalo vyvíjet. Muziku, která se dá obtížně nazvat jedním hudebním termínem, ale ve které naleznete jak současný bluegrass, tak Americanu, novou akustickou hudbu a jazz včetně vlivů ze vzdálenějších hudebních oblastí…
Všechny tyto věci byly sice evidentní už po natočení pětitrackového dema v roce 2011 (jeho obsah byl ke slyšení ve virtuálním prostředí), nicméně první plnohodnotné řadové album bylo nahráno a vydáno až v letošním roce. Mezitím kapela bodovala na obou známých a prestižních mezinárodních festivalech v Holandsku a ve Francii, kdy v roce 2012 získala 2. cenu na festivalu EWOB a o rok později v La Roche sur Foron dosáhla na metu nejvyšší. Není divu. Vznikne-li zbrusu nová skupina z hráčů zvučných jmen, předznamenává to již dopředu vzrušující hudební událost. Každý z těchto talentovaných a zručných muzikantů s sebou zákonitě přináší i nemalou část své hudební minulosti, eventuálně paralelní současnosti. A tu má v případě této kapely každý z nich, včetně hostů, velmi pestrou (namátkou TeaGrass, PaCoRa Trio, Acoustic Colours, Křeni, PBB, G-Runs ´n Roses, Meantime…).
Od jara letošního roku je tedy na tuzemském hudebním trhu k mání oficiální debutové CD kapely a je rozhodně hodné pozornosti a poslechu. Nejrelevantnější na albu je instrumentální mistrovství všech, kteří se podíleli na jeho vzniku, což se ostatně dalo předpokládat… Komentovat barvitost, pestrost a bohatost instrumentální složky všech skladeb či jednotlivě instrumentální výkony muzikantů jinak, než s použitím superlativů, nelze, a o desce se dá s čistým svědomím prohlásit, že takto dokonalá žánrová nahrávka ve střední Evropě dosud nahrána nebyla. Navíc jsou všechny instrumenty ve vzácné rovnováze, žádný z nich se „nerve“ o svoje místo na slunci, o žádném z nich nelze prohlásit, že je převládajícím či naopak submisivním v kompletním zvuku. Za samostatnou zmínku snad stojí skutečnost, že se zde Ondra Kozák (oproti svému uplatnění v jiných kapelách a nahrávkách) představuje jako nevídaně zdatný, invenční a poslouchatelný mandolinista. Podtrhuje tak ještě více svoji multiinstrumenalitu a muzikálnost.
V mnohých skladbách, kupodivu, na mne při poslechu dýchá vlídná zasněnost, nevtíravý zvuk nahrávky, připomínající mi vrcholná díla nové akustické hudby produkované v minulosti například Bélou Fleckem či Mike Marshallem… Je to o mnoho příjemnější, než poslech dynamické hudby, která jakoby měla za jediný účel prosadit se u posluchače za každou cenu. Tu ale na desce nenajdete a je to jeden ze zásadních aspektů nahrávky, který jednoznačně vnímám velmi pozitivně. Je to samozřejmě do jisté míry také zásluha nahrávacího studia, o jehož kvalitách se již mnohokrát bylo možno přesvědčit. Jde o profesionálně zvládnutou práci, tak dobrá se neslyší velmi často ani ze zahraničních nahrávek (významná řada projektů nahraných u renomovaných amerických firem je v posledním desetiletí často po technické stránce doslova odfláknutá).
S výjimkou tří skladeb, jejichž autory jsou členové skupiny, jde na tomto albu o písně převzaté, přičemž přístup všech hudebníků k tomuto materiálu je obdivuhodný. Původní předlohy jsou v podání formace East-West často přetvořeny a přearanžovány do nové zvukové podoby (lze s čím porovnávat, některé z nich se objevily v minulosti a objevují se neustále na plejádě jiných, převážně amerických desek a jistě jsou ortodoxně známé)…
Z původních gospelů, zde například Working on a Building a Talk About Suffering, v drtivé většině případů předkládaných posluchačům jako a priori vokální záležitost a často v provedení a capella, se zde staly luxusní instrumentální klenoty, ve kterých zpěv představuje sice hezkou, ale spíše podružnou úlohu. Popravdě řečeno, při prvním poslechu mě například Working on a Building zaskočila až nečekaným tempem i rytmem a nějakou dobu mi trvalo, než jsem této skladbě přišel na chuť. Po čase jsem si ale uvědomil, že pokud se oprostím od navyklého standardu (za nepřeberně příkladů třeba od taktéž moderní verze z desky formace Chesapeake), nebudu se zabývat původní formou tohoto gospelu a soustředím se na instrumentální složku skladby, budu schopen ji vyhodnotit jako jednu z nejhezčích na celé desce… Logicky jsem si však musel položit otázku, zda bych tuto skladbu dokázal poslechem definovat, pokud by byla provedena výhradně instrumentálně. Nedokázal… Přitom takových pokusů bylo v minulosti v zahraničí zrealizováno mnoho, instrumentální provedení skladeb s původně pěveckým těžištěm si však vesměs zachovalo původní melodickou linku. Muzikanti z East-West však v tomto případě nakročili výrazně novátorským směrem. A vysvětluje to, proč zachovali vokální podobu skladby. U Talk About Suffering je to podobné, ne však tak výrazné. Ostatně i tato skladba je v provedení slovensko-české kapely nepředvídatelně zajímavá…
Podobně překvapivá je zde i The Ballad of Sally Ann. Myslím, že se z ní tady stala skutečně balada v pravém slova smyslu, v porovnání s předlohami, například z produkce Marka O´Connora, který je zde mimochodem uváděn i jako spoluautor původní verze. Pro přesnost, skladba je tradicionál, slova napsala Alice Randall a jednu z aranží mají na svědomí Harry Stinson a Mark O´Connor. Právě jejich aranž ale nemá s verzí na desce East-West (naštěstí) nic moc společného. Uklidňující zpěv Ondry Kozáka, ozvláštněný instrumentální náladou a oproštěný od protivně kolovrátkového rytmu bicích (které uslyšíte třeba na víceméně countryovém albu New Nashville Cats či z koncertu s přizvaným Johnem Cowanem) mne chytil za srdce hned od prvního poslechu a baladu řadím k tomu na desce, co se dá poslouchat se zaujetím stále dokola. Trochu jsem se obával, že prim tady budou hrát housle (tak jako na předlohách), přestože relativně primitivní houslový part skladby by nebyl hoden mistrovství Stanislava Palúcha. A jsem potěšen, že formace East-West se vkusově posunula jinam. Housle v této skladbě neuslyšíte. A to píšu, vědom si kacířství svého názoru. Jinak si totiž jak houslí O´Connora, tak zpěvu Cowana hluboce vážím.
Obecně lze napsat, že neagresivní zpěv na desce nechává všude vyniknout především instrumentálnímu mistrovství všech muzikantů ve studiu a týká se to jak vokálního projevu Ondry Kozáka, tak sólového zpěvu Michala Vavra. Z obou zmíněných je výraznějším vokalistou Ondra, zpívával jak u Křenů, tak v Petr Brandejs Bandu, zpívá také u G-Runs ´n Roses a podle mne neustále vokálně roste. Jeho dřív spíše tuctový hlas nabývá každou další nahrávkou ostřejších kontur, stává se pro fanoušky bluegrassu a příbuzné hudby osobitějším, výraznějším a zkušenějším (psal jsem to ostatně už v recenzi na desku G-Runs ´n Roses v roce 2013). Líbí se mi čím dál tím víc. Naproti tomu, pokud vzpomínám dobře, jsem excelentního kytaristu Vavra slyšel sólově zpívat až tady. Jeho vokální projev je podobně decentní jako zbytek vokalistů i instrumentalistů. Do hudby East-West skvěle zapadá, na druhou stranu, asi si jej nedovedu představit jako vokální superhvězdu s doprovodnou kapelou (jako je Křesťan třeba). Zpěv na desce mi sedne dokonale (a týká se to pochopitelně i vícehlasů). A celková atmosféra desky také. Není to hudba do auta, to je potřeba napsat. Ale je to hudba k relaxační činnosti, k objevování, k vytvoření příjemné atmosféry… A pro mnohé evropské muzikanty by mohla sloužit jako inspirace, troufali-li by si však zvládnout ono již zmiňované instrumentální mistrovství.
Osobně za nejhezčí song na desce považuji Street Corner Stranger… Ten najdete například v předloze na desce Rice, Rice, Hillman, Pedersen – Out Of The Woodwork z roku 1997. I zde formace East-West skladbu oproti originálu poněkud zrychlila a všechna čest, prospělo jí to (jakkoli se mi líbí i původní verze). Co zmizelo na opulenci původních vokálů, to je bohatě vynahrazeno instrumentální složkou. Budu se opakovat, ale je to jeden z nosných rysů hudby East-West a vnímám jej vesměs pozitivně. Jedním slovem nádhera… A je škoda, že Larry Rice, její autor, už nemá možnost si ji v této úpravě poslechnout…
Za zmínku samozřejmě stojí i obě instrumentálky, Jalapeňos Ondry Kozáka, silně připomínající s mandolínovými sóly vrcholné zahraniční nahrávky nové akustické hudby, resp. Dawg music (odmyslíme-li si přítomnost skvělého banja). A nádherné housle v posledním kvartálu skladby vás přenesou do jiných sfér… Druhá instrumentální skladba na albu, Vavrův B-Complex, je už letitější kousek. Pamatuji si, že jej Mišo Vavro hrával už na začátku tisíciletí s Teagrassem Jirky Plocka (vyšlo i na desce Večírek zmíněné kapely v roce 2002). V podání East-West samozřejmě zní nověji a je vrcholnou ukázkou především kytarové hry a nově i se skvělým banjem.
Na desce neschází ani skladby, které příznivě osloví i tradičněji orientované posluchače. Ať již newgrassovým rouchem ozdobený tradicionál Wild Bill Jones, nebo hodně bluegrassový, taktéž tradicionál, Cluck Old Hen. Jedna z nejbluegrassověji znějících skladeb je na rozjezd celého alba výborně zvolená Getting Lost z pera Ondry Kozáka. A jistou přímou úlitbou bluegrassovému publiku je pak píseň I´m Comming Back But I Don´t Know When s Charlie Monroem jako autorem. Ta mne osobně asi z celé desky oslovuje nejméně, jakkoli svým provedením zapadá do celku a je zde i hezké sólo na Dobro (Karel Začal). To ale uslyšíte i jinde. Svůj díl bluegrassu ale najdou posluchači z ortodoxního spektra v podstatě téměř ve všech písních, včetně Dylanovy Make You Feel My Love. I když ta samozřejmě nezapře svůj původ.
Booklet desky je všeobsažný, cover je na první pohled zajímavý a kombinace převládající zelené a červené barvy přitahuje pozornost… Za celou dlouhou dobu od prvního poslechu až do dopsání této recenze (dají-li se moje úvahy za recenzi považovat) jsem na desce nenašel nic, co by jí bylo možné vytknout.
Přibývá mi denně z celého světa mnoho nahrávek. Téměř všechny, žel bohu, pro nějakou nedostatečnost odložím a již se k nim nevracím. Jen mizivé procento projektů poslouchám i později a vždy jsem v nich schopen objevovat a nalézat nové momenty, které mě hudebně obohacují. Deska slovensko-české formace East-West mezi to malé procento výjimečných patří…
Milan J. Kalinics, Brno, prosinec 2014
Tři skladby k poslechu a možnost objednat CD zde:
http://www.eastwestband.eu/hudba.htm