CD: Jake Shepps Quintet – Entwined

Flatiron I: Tension Hoop / Flatiron II: Herringbone / Flatiron III: Purfling / Flatiron IV: F-Hole / Flatiron V: Mahogany / Flatiron VI: Virzi / Flatiron VII: Planetary Tuners / Flatiron VIII: Dreadnought / Drawn I: Flourish / Drawn II: Interlude / Drawn III: Entwined / Drawn IV: Repose / Drawn V: Ground / Migrations: First Movement / Migrations: Second Movement / Migrations: Third Movement / Migrations: Fourth Movement / Stumble Smooth

Musicians: Jake Schepps – banjo, Matt Flinner – mandolin, Ryan Drickey – violin, Ross Martin – guitar, Eric Thorin – bass

Do uší opatrně vkládám sluchátka. Zavírám oči. Začnu zhluboka dýchat a dostávám se do meditativního stavu, kdy do mě mohou píchat špendlíky a dojde mi to za dva dny. Třesu se jako adolescent před prvním… holením. Jsem na to připravený? Mám skutečně sílu poslechnout si to celé a oslavit tak hudbu? Netuším. Už nemám čas skrýt se pod černou zem nebo aspoň psovi pod chvost. Cítím respekt. Nakonec jedním kliknutím stlačím „play“ na svém starém Winampu, který nebyl upgradovaný několik roků, a pomalu se mi do hlavy začínají tlačit první tóny. Banjo roluje v bláznivých variacích a do toho se přidávají další nástroje. Kytara, mandolína, housle, kontrabas. Zážitek z něčeho nečekaného může začít…

Některé nahrávky se zrodí během pár dní, jiné týdnů a některým trvá několik roků, než se sluneční světlo odrazí od lesklého povrchu čerstvě vylisovaného cédéčka nebo vinylu. Nedávno se do kin dostal film, jehož natáčení trvalo dvanáct roků. Naštěstí to neplatí o albu Entwined, avšak i to vznikalo celkem dlouho. Vždyť první část této symfonie byla nahraná už v prosinci 2012. Album představuje dlouhotrvající skladby, které pro klasickou pětičlennou bluegrassovou sestavu napsali někteří klasičtí skladatelé. Jak říká coloradský banjista Jake Schepps „toto seskupení bylo upřednostňované od roku 1945, když se Earl Scruggs přidal k Billovi Monroeovi a jeho Blue Grass Boys.“ Navzdory tomu můžeme směle říct, že toto omezení bylo překročené, a tak se bluegrass ve svém projevu dostal na vyšší úroveň, ze které úspěšně složil zkoušku. V mnohých projektech dochází ke křížení bluegrassu například s jazzem anebo blues, avšak Jake Schepps s dalšími čtyřmi hudebníky nabízí moderní klasickou hudbu. Oslovili skladatele, kteří sice většinou neměli zkušenosti s psaním skladeb pro takovouto strunnou sestavu, ale vypořádali se s tím úspěšně. Vznikly čtyři kompozice, které dohromady trvají více než 77 minut.

První opus má název Flatiron, je rozdělený na osm částí, přičemž každá má svůj vlastní leitmotiv a představuje jakoby kousek nějakého melodramatického divadla. Tato skladba nahraná v roce 2012 ve studiu v Holandsku vyšla z pera Marca Mellitse. Marc je americký skladatel a hudebník, v jehož tvorbě je výrazný minimalizmus střídaný s rockovými prvky, přičemž mnohá jeho díla byla napsaná pro elektrickou kytaru. Získal řadu ocenění a podílel se na zajímavých instrumentálních nadžánrových nahrávkách. Ve Flatironě se střídají veselejší skladby s pomalejšími, kde udávají hlavní tón housle a člověk si umí celkem představit nějakou divadelní scénu s tancujícími vílami anebo aspoň s poskakujícím Michaelem Flatleyim.

Druhý opus napsal Brooklynčan Marc McBane a jmenuje se Drawn. Autor s příjmením literárního hrdiny temných detektivek patří k mladým houslistům a skladatelům, který má za sebou několik kritiky dobře přijatých alb. V jeho tvorbě můžeme slyšet prvky jazzu, rocku, klasiky, ale také inspiraci z chrámové hudby. Je to znát i ve skladbě Drawn, kde mají nástroje svoje originální nástupy a místo na improvizaci. Oproti Flatironu je skladba temnější, bez nějakých chytlavých melodií, ale jednotlivé časti na sebe více navazují.

Pod třetí skladbou Migrations je podepsaný multiinstrumentalista a člen Quintetu Matt Flinner. Je známý z mnohých svých sólových projektů. Díky univerzálnosti tento hudebník koncertoval nejen s bluegrassovými formacemi, ale i s novoakustickými, jazzovými, anebo klasickými umělci. Po těchto zkušenostech napsal Migrations a člověk by očekával nějaký bluegrassový nářez. Ale není tomu tak. Opět je to hudba jakoby stvořená pro velké koncertní sály, kde hudební šarlatáni a baviči nemají prostor.

Pod poslední „jednoaktovku“ Stumble Smooth se podepsal kytarista a skladatel Gyan Riley a dokázal tam svoji univerzálnost a experimentátorství. Místy zde nástroje pláčí, naříkají a prosí o milost. V těchto více než sedmi minutách mi hlavou proběhl celý můj život od narození až po současnost. Se všemi svými krásami i pády.

Je konec. Po posledním tónu si sundám sluchátka a přemýšlím. Asi se ještě chvíli budu vzpamatovávat a slibuji svým uším, že co nejdřív si poslechnu něco lehčího.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)