CD: Křeni na prodej

Je tu třetí disk kapely Křeni, který nabízí hodně zajímavé muziky na vysoké úrovni a několik překvapení. Kapela je už známou stálicí na české i evropské BG scéně, sbírá ocenění včetně toho z posledního EWOBu. Teď nám přináší novou kolekci 15 písní.

Názvem „For Sale“ nesledovali Křeni úmyslný odkaz na stejnojmenné album Beatles z roku 1964. Spíš jako mladším ročníkům jim ani nenapadlo, že ten název je už použitý. Jistá vzdálená souvislost mezi českým a britským albem by se najít dala: Beatles měli za sebou dvě alba sestávající větším dílem z převzatých rokenrolů a jedno album kompletně autorské (Hard day’s night), jejich čtvrté album znamenalo hledání „kam dál“ a rozšíření záběru. Křeni prošli podobným procesem – na prvním CD se vystřílel začátečnický repertoár, na druhém experimenty – v případě Křenů také album výhradně z vlastního materiálu. Teď se soustředili na lepší výběr skladeb – díky tomu je taky album daleko víc „sexy“ než předchozí dvě.

A skutečně: nová deska ukazuje, že se kluci posouvají dál. Z aktivního vystupování pochopili, že publikum – i to české – ocení pestrost. Proto je deska dobře namíchaná ze základních složek, na které obecenstvo čeká. Nabízí svižné bégéčko – něco známého, co rozehřeje stylově zaměřené posluchače. Nabízí instrumentálky z vlastního pera – protože tohle taky kapela umí výborně a je třeba to uplatnit. Nabízí vlastní písničky zpívané česky. Vzhledem k tomu, že jako autoři se uplatňují všichni, mají možnost na desku vybírat ty nejpodařenější kousky. Stylově ovládají bluegrass i new acoustic music, country, folkové polohy i swing (na této desce swingový kousek nenajdete, museli byste pohledat na těch starších).

Překvapení první – změnili studio!
Po Benovi a Svaťovi tentokrát angažovali Sabíka. Výsledný zvuk se neustále zlepšuje. Z prvního poslechu na sluchátka jsem odvázaný nebyl (Peťo, prepáč), ale těžko porovnat, když je ucho zvyklé na dokonalé studiové výsledky zahraničních špiček žánru. Takové srovnávání by nebylo úplně fér – Křeni přece jen na studio měli trochu jiný rozpočet než americká profi kapela.

Překvapení druhé – změnili sestavu!
Skupina integrovala do své sestavy mladičké instrumentální talenty Vítka Hanulíka s mandolínou a Karla Začala s dobrem, kteří už předtím získávali respekt jako duo nebo každý sám za sebe. Oba se u Křenů dostávají do příležitostí jako zpěváci a autoři. Celkově to zvuk Křenů ve všech těchto směrech obohacuje. Dobristu jako hosta měli už na dřívějších deskách, teď mají vlastního a machra. No a Vítek byl střelec už jako žák základky, kdy střílel od boku virtuozní skladby od Radima Zenkla jako by nic. Pak našel i Thileho a další kvalitní inspirace a je to slyšet. A všichni se naučili poslouchat i tu hudbu, kterou mají v sobě, vybírat z ní to nej a předávat to svým posluchačům.

Překvapení třetí – Křeni mají 4 lead zpěváky!
Ondra nemusí zpívat všechno sám, kapelní projev získává víc barev, i živé hraní bude víc v pohodě. Navíc do budoucna je to příslib pro další práci s vokály.

Pár postřehů k vybraným jednotlivým písním:
Úvodní „Just the Sky You´re Under“ je příjemná náladovka – zvukově mi připomíná něco od Bena Winshipa nebo Loose Ties. O Ondrově barytonu už se psalo dřív, poslouchá se opravdu příjemně. Ralph pěkně napsal, Ondra dal písni pěkný výraz.
Druhá věc je waltz – asi další překvapení: Ondra umí napsat moc pěkné melodie, ani harmonicky to není nuda.
„Vzpomínky“ – zpívá Vítek! Také velmi příjemná barva, měl by se tomu víc věnovat. Text mi ze začátku přišel jako sbírka jednoslabičné vaty, ale myšlenka tam je. Asi by prospělo při psaní textů mluvit svým vlastním slovníkem.
„I Know What It Means To Be Lonesome“ – první bluegrassovka desky, která mě pořádně probudila, hrnou to správně vpřed. Hoši vtipně spojili instumentálku Cincinnati Rag (Fluxedo) s uvedenou písní, která má stejný harmonický půdorys. Karel to „začal“ jasnou poctou Jerrymu Douglasovi a pak už to do Vás perou po svém. Kytara, banjo i mando mají také moc pěkná sola. Podobně to platí i o písni „Falling, Falling, Falling“ – tráva pěkně do modra.
„Trying Not To Think“ – opakoval bych se o Ondrově témbru, pěkné melodii, skvělých mezihrách, náladě. Basa smyčcem pěkně podkresluje a graduje.
„Mountain Stream“ – jedna ze dvou Vítkových instrumentálek. Dobrá práce, je znát, že se učili u dobrých vzorů a pochytili hodně, teď to umí i sami napsat a velmi dobře zahrát. Ještě trochu vyčistit timing (nespěchat) a klidně si je spleteme s první ligou za oceánem.
„Kdyby“ – zpívá Lukáš a také umí vykouzlit náladu!
To platí i o rychlejší písni „Tmavý kout“. Pozor na víc slabik v refrénu, než kolik se dá prakticky vyslovit. Nápadité banjové solo! Nakonec takových bylo hodně i na předchozím CD, je jasné že toto je jedna z dalších silných stránek kapely. Na prvních dvou deskách mě banjo Michala Wawrzyczka překvapilo hodně – myslím tím „co hraje“, teď už to beru jako osvědčenou kvalitu a samozřejmost. Občas slyšíte, že k jeho učitelům patřili Scott Vestal nebo Ron Block, ve výsledku z toho už leze MW sám s vlastními nápady.
Taky závěrečná „500 Miles“ má bezva náladu – to je něco s čím se kapela naučila velice dobře pracovat. Průběžná sekunda ve vokálu před závěrečným zdvihem o ton byla jedním z dalších překvapení – je fajn, že se kluci nebojí ani kroků tímto směrem v aranžování vokálů. To pěkně předvádějí i ve „Voice Of the Bell Upon the Rain“.

Další skladby si propátráte sami, nechci ta překvapení vykecat všechna. Je to prostě potřeba slyšet, a víckrát! Celkově: brnkání – skvělé, zpěvy – působivé a slibující další vývoj, včetně vícehlasů. Aranže – podařené, v podehrávkách je promyšlenost, umí používat i další způsoby souhry než prosté střídání doprovod-solo-doprovod.

Výborná kytara Ondry Kozáka by si zasloužila samostatný článek – je nejen špičkový hráč a neúnavný kapelník, ale i ochotný propagátor bluegrassové kytary na webu i v BG listech a všude, kde se dá. Že Lukáš Rytíř jako zpěvák má taky sympatický projev jsem nezapoměl, sami si všimnete. A jako basista to drží rytmicky pohromadě skvěle. V tomto případě s kontrabasem, na předchozím albu mu to i s basovkou šlo moc dobře. No a všichni jsou dobrá parta na jamování – naposledy jsem to zažil ve Strakonicích před týdnem. V takových situacích se pak ukáží i další možnosti v instrumentálním obsazení Křenů.

Zatím stručně jenom tolik. Kdo chce vědět podrobnosti o bookletu, o stopážích, o autorech, kdo komu děkuje a tak – každý šťastný majitel tohoto nového CD to tam všechno najde. Tak ať se Vám líbí! A těším se na příští desku Křenů.