CD: O’Connor Band – Coming Home

Always Do / Coming Home / I Haven’t Said I Love You in A While / Ruby, Are You Mad At Your Man? / What Have I Been Saying / Jerusalem Ridge / The Sweet Ones / Blacktop Boy / You Too / Fisher´s Hornpipe / Old Black Creek / Fiddler Going Home

http://www.oconnorband.com

http://bluegrasstoday.com/oconnor-family-coming-home-august-5

Množství rodinných kapel začíná splněním si rodičovských hudebních ambicí prostřednictvím dětí. Samozřejmě, že my dospěláci to dokážeme zaobalit do pozlátka různých vyšších a ušlechtilých cílů, ale děti jsou neustále nuceny trápit svoje prsty a uši různými zvuky, které vycházejí z jejich nástrojů. Tak jsou lidé, kteří, když nedosáhli uznání a slávu bez dětí, to zkoušejí se svými ratolestmi. Ale co když se najde někdo, kdo nic takového nepotřebuje, protože to už má? Dokáže i navzdory tomu vytvořit kapelu z rodinných příslušníků a nadále obohacovat hudební svět? Věřte tomu nebo ne, dokáže. Takovým světlým příkladem je americký houslista (a multiinstrumentalista) Mark O’Connor.

Shrňme si aspoň něco ze života tohoto hudebníka. Mark se narodil 5. srpna 1961 v Seattlu. Už odmalička dokazoval svůj nesmírný talent a vyhrával různé soutěže jako na běžícím pásu. A nebyly to jen houslové, stejně šikovně hrál na kytaru a mandolínu. Kdybych se měl věnovat výčtu jeho úspěchů, zabralo by mi to celou stránku a asi by to ani nikoho nebavilo číst. Jeho hudební záběr je taktéž rozmanitý. Není přisátý jenom na bluegrassové kořeny, ale také se podílel na jazzových, old-timeových, folkových nahrávkách a dokonce ho můžeme slyšet i v doprovodu londýnského Filharmonického Orchestru na albu Fanfare For the Volunteer, případně na nahrávkách s dalšími tělesy. Na svém kontě má několik desítek alb různých žánrů a taktéž spolupracoval s mnohými umělci z oblasti country a bluegrassové hudby. Sólové projekty nahrával pro společnosti jako Sony, Rounder, Warner Bros. Records nebo svoji vlastní značku OMAC Records. Získal také dvě Grammy Awards – v roce 1992 za nahrávku New Nashville Cats a v roce 2001 za album Appalachian Journey, na kterém se spolupodíleli violoncellista Yo-Yo Ma a kontrabasista Edgar Meyer. Mark se nakonec rozhodl, že bylo dost spolupráce s cizinci, a dal se dohromady s členy svého kmene, tedy rodiny. Díky tomu vznikl projekt s názvem O’Connor Band.

Kromě Marka ho tvoří jeho syn Forrest se svou snoubenkou Kate Lee, Markova manželka, také houslistka, Maggie. To je tvrdé jádro. Na vystoupeních a v konečném důsledku i na nahrávání alba je doprovázejí kytarista Joe Smart a kontrabasista Geoff Saunders. A na takovouto souhru je jednoduše třeba mít tu správnou krev. A dostatek houslových klíčů. Protože málokterá šestičlenná kapela hrající akustickou hudbu s prvky bluegrassu a country se může pochválit třemi houslisty na jednom pódiu.

Mark se svojí manželkou koncertovali společně už déle. Tentokrát se rozhodl přidat k sobě mládí, a tak společná pouť této skupiny začala vloni na podzim. A úspěch se samozřejmě dostavil. Byla to kombinace Markových houslových skladeb, které za ty roky zkomponoval a originálních věcí, pod které se podepsala dvojice zamilovaných. Není to ale typická bluegrassová rodina, ačkoli jejich kořeny jsou hluboko vrostlé do americké strunné hudby a prvky, které se přes jejich hudbu prodírají na svět, mají v sobě ze všeho něco.

S rozhodnutím, že určitě nemůže nic ztratit, se jich ujalo jedno z nejznámějších vydavatelství Rounder Records. A v srpnu, přesně na Markovy narozeniny, jsme se dočkali jejich debutu s názvem Coming Home, které obsahuje dvanáct skladeb. Začíná písní Always Do, kterou složil Forrestův a Katin kamarád Jim Shirey. Přiznám se, že když jsem tuto mírně rychlou záležitost slyšel poprvé, myslel jsem si, že s nimi hostuje Alison Krauss. Úplně mi to připomnělo její hlas. Kapela na Always Do položila základy své internetové propagace, když k ní natočila příjemný videoklip. Zdá se, že se tam objevují perkuse, ale ve skutečnosti to je Maggie, která bouchá na housle. Je to velmi vyvážená skladba s dokonalým aranžmá a krásnými houslemi.

Pod titulní skladbu Coming Home se podepsal Forrest, který si ji i zazpíval. Je to rychlejší, velmi příjemná skladba, kde mu ve vícehlasech sekunduje jeho snoubenka. Text zachycuje pocity člověka vracejícího se domů k milované osobě po tom, co se jeho sny změnily na deziluzi. Na albu se setkáme také s několika cover verzemi. Například s nadupanou skladbou Ruby, Are You Mad at Your Man? Skladbu proslavil především Buck Owens, bluegrassové publikum ji ale zná pravděpodobně spíše od legendárních Osborne Brothers. Zde si ji ale zazpívala Kate a vložila do toho drive, který se bude jen těžko překonávat. Kromě toho jsou zde i známé instrumentálky, jako třeba Jerusalem Ridge od Billa Monroea, která je v podání tří houslistů kouzelná a neuvěřitelně krásná anebo tradiční skladba Fisher’s Hornpipe. Z původních písní musím ještě uvést duet The Love Ones, který odkazuje na starou hudbu, ze které mladí hudebníci vycházejí. Nesmím zapomenout na až old-timeovou atmosféru, která vyšla z pera Kate Lee ve skladbě Old Time Creek. Na tuto baladu úžasně navazuje instrumentální pochoutka, kde se houslisté předbíhají ve svých výkonech. To uslyšíte v Markově písni Fiddler Going Home.

Na závěr ještě pár slov od Marka O’Connora, jak se dávaly dohromady skladby na tohle album: “Obrátil jsem se na Forresta a Kate s tím, aby mi přinesli písně, které napsali za posledních pět roků a z toho souboru jsem jich na tohle album vybral osm. Potom jsem cítil, že jsem v pozici, že mohu udělat konečný výběr dalších písní tak, aby k sobě šly tématicky a příjemně ladily s ostatními na tomto albu. Také jsem při tomto výběru myslel na to, aby se s nimi dobře pracovalo, když budou znít živě a na nahrávce. Dbal jsem na to, aby to byly nejlepší skladby pro tuto skupinu. A též jsem vybral ty, jejichž instrumentaci jsem měl na mysli a samozřejmě jsem nemohl zapomenout na komerční potenciál těchto skladeb.”

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)