(P/C-2010, RC sound, N333 0007-2-331, celkový čas 28:50)

STARÁ KÁRA (Ján Medveď) / Z LÁSKY JEN DÝM ZŮSTAL NÁM [Ashes Of Love] (Red Foley, Kitty Wells – Petr Kůs) / NEW RIVER GORGE [instrumental] (Charlie McCoy) / POSLEDNÍ KLEKÁNÍ [Last Thing On My Mind] (Tom Paxton – Pavel Lohonka) / NEPLAČ, JE TO MARNÉ [I Still Miss Someone] (Johnny Cash – František Prokeš) / STEEL BENDER [instrumental] (Lee Marcus) / ŽELEZNIČKA [Bye, Bye Ohio] (Tradicionál – Daniel Struhár) / FUJAVICA [instrumental] (Zdeněk Vítek) / POSLEDNÁ PIESEŇ (Vladimír Kalický) / SOME DAY (Tim Stafford – Oliver Stockon)

VODOPÁD: Ondrej Paciga – kontrabas, zpěv / Cyril Kováč – banjo / Peter Onderuf – zpěv, zvuk / Stanislav Švantner – kytara, zpěv / Ján Medveď – kytara, zpěv
HOSTÉ: Josef Forman – foukací harmonika, zpěv / Zdeněk Vítek – mandolína / Martin Molčan – dobro / František Jano – housle / Miriam Čunderlíková – zpěv / Robert Čunderlík – zpěv

Nahrávání, mix a mastering: Robert Čunderlík / Hudební režie: Stanislav Švantner, František Jano / Vydal: Robert Čunderlík – RC sound / Nahráno v březnu až září 2010

Během své dosavadní osmadvacetileté existence natočila kapela Vodopád ze slovenského Brezna šest alb. To zatím poslední v závěru roku 2010. Na této vcelku příjemně poslouchatelné řadovce se skromnou stopáží cca 29 minut uslyšíte tři instrumentální skladby, tři písničky s textem slovenským, tři s českým a jeden anglicky zpívaný a cappella gospel.

Skupina sice svoji hudbu označuje za hybrid mezi country a bluegrassem, ale na popisovaném albu jednoznačně převládají prvky bluegrassové. Je-li na desce něco, co by se dalo označit jako příznačné pro country hudbu evropského typu, pak je to do jisté míry způsob zpěvu (s výjimkou tracku č. 10) a ve čtveřici skladeb použitá foukací harmonika. A nejde v tomto případě ani moc o nástroj jako takový, ale spíše o způsob jeho užití, respektive o hru samotnou. Možná právě díky foukací harmonice působí sound těchto skladeb trochu anachronicky a připomíná mi některé rané české skupiny na pomezí bluegrassu a country. Nejsem si ale jistý, zda tohle bylo záměrem. Josef Forman je bezesporu foukačkářem zdatným, což dokazuje ze všeho nejvíc v instrumentálce New River Gorge, ale jeho hostování výhradně v rychlých skladbách jej na desce monotématicky znevýhodnilo. Bylo by zajímavější slyšet jej také v některém z pomalejších kousků…

Největší klady desky osobně nacházím v instrumentální části nahrávky. Je v ní slyšet naprosto skvělá rytmická sehranost a zkušenost všech hudebníků bez rozdílu. Svůj repertoár hrají všichni s nadšením a správným zaujetím. A s plným nasazením. A s dostatečnou technickou hráčskou vybaveností. Díky tomu se při poslechu nesetkáte s pocitem unylosti (žel, poslední dobou se mu někdy nevyhnu ani při poslechu renomovaných amerických kapel). Je to dynamická deska… a instrumentální jistota a zručnost jsou tím nosným ve všech devíti skladbách, kde jsou nástroje použity. Všichni kmenoví členové Vodopádu i přizvaní instrumentalisté jsou na patřičné výši a není nástroje, ke kterému bych měl zásadní výhrady.

Snad právě díky výše napsanému si na celém projektu nejvíce cením oněch tří instrumentálek (a také jsem se k nim nejčastěji programově vracel) a z nich potom za absolutní vrchol považuji autorskou Fujavicu, a to jak kompozičně, tak interpretačně. Pokud bych měl v této chvíli (po téměř ročním poslechu desky) vybrat tři nejefektnější skladby, byly by to vedle již zmíněné Fujavice gospel Some Day s velice hezky zaranžovanou a provedenou hlasovou polyfonií (ani se mi nechce věřit, že podle rozpisu všechny hlasy nazpívali toliko Robert Čunderlík a Miriam Čunderlíková, a pokud ano, tak klobouk dolů), a hned v závěsu kvalitativně nezaostávající swingující instrumentálka Steel Bender.

Jak jsem psal už v úvodu, na albu uslyší posluchač písničky v češtině, slovenštině a jednu s textem anglickým. To sice na jednu stranu ukazuje všestrannost a možnosti kapely prosadit se i v zahraničí, ale osobně se domnívám, že to nebylo nejšťastnější dramaturgické řešení. Deska díky tomu tak trochu připomíná sampler, což asi u řadovky moc žádoucí není. Navíc si nejsem jistý, zda má takto letitá kapela zapotřebí prezentovat svoji jazykovou vybavenost, když už během své existence účinkovala na leckterém zahraničním pódiu, namátkou v Polsku, Velké Británii, Francii, Holandsku a mimo to také v polské a francouzské televizi a v živém rozhlasovém vysílání BBC. Mnohojazyčnost tak ztrácí u řadové desky opodstatnění a její obsah je zbytečně rozmělněný. To samozřejmě nemá vliv na celkově dobrý pocit při jejím poslechu. Ale v jednoduchosti je krása a čistota, a tu bych uvítal radostněji.

Klady převažují nad zápory, ale nebylo by fér, kdybych nezmínil, co mi na albu vadí. Je to v první řadě krátká stopáž. Necelá půlhodina záznamu je v současné době hodně podstandardní hodnota a nechce se mi věřit, že Vodopád nemá ve svém repertoáru dostatek materiálu, kterým mohl své posluchače a fanoušky na desce potěšit. Tím spíš, vím-li jistě, že má příznivců hodně.

Z dramaturgického hlediska bych na desku nezařadil písničku Železnička. Její text pojednává o obnově úzkokolejné železnice, a je celkově optimistický. Na můj vkus až moc. Ale při vší úctě ke všem, kterým se tato skladba líbí, mně tak trochu připomíná jinou písničku o mašince, a tu já osobně nemusím vůbec. Navíc… jsou-li v jakémkoli textu zdrobněliny, chtě nechtě působí infantilně, a k renomované kapele mi infantilita nesedí. Ale je to můj subjektivní názor nezainteresovaného, a je klidně možné, že naopak v regionu působení skupiny nachází tento song dostatek nadšených posluchačů. Jestliže tomu tak skutečně je, pak dovedu krok kapely při výběru tracku na desku do jisté míry pochopit. Jinak ne.

Booklet desky je laděný do sépiové hnědi a potěší jak podrobným rozpisem všech muzikantů a zpěváků, tak přiloženými texty a uvedením příslušných autorů. Nechybí fotka kapely, několikeré sleeve note a výčet sponzorů. Není co vytknout ani celkovému zvuku nahrávky – zpěvákům je vše dobře rozumět a nástroje zvoní. Mám-li to všechno na závěr shrnout jednou větou – je to řemeslně dobře odvedená práce.

Milan J. Kalinics, Brno, prosinec 2011

Deska se dá objednat zde: www.vodopad.sk