Ze Slovenska přichází jedna z nejpozoruhodnějších desek sezóny! Je jen pár kapel, které jsme si za pár posledních let zvykli vnímat jako evropskou špičku moderního bluegrassu a příbuzné akustické hudby. Nejvyšší laťku kvality si drží Nugget a Druhá Tráva. Výborné muzikantství, umělecká tvořivost v hudbě i v textech přesahující úroveň i pomyslné hranice žánru, to všechno potvrzené několika po všech stránkách výtečnými alby. Není obvyklé, aby kvality této nejvyšší úrovně dosáhla nová kapela, natož svým debutovým albem. Připišme si do této ligy nové jméno – WATERFLOW.

Předem připouštím, že tohle není běžná recenze a že moje poznámky mohou být občas lehce subjektivní a trochu osobní. Kapela Waterflow mě nadchla při jejich prvním vystoupení na Kosodrevině v lednu 2006 jako účastník tatranského muzikantského campu. Pokusím se stručně kapelu a její album přiblížit těm, kteří je zatím neznají. Protože o tak dobré muzice by se rozhodně mělo vědět!

Historie: Ke spouštěcí události „Slováci potkali Holanďanky“ došlo v létě 2005, a to na festivalu EWOB v Holandsku. Tím krátkým heslem se taky vysvětluje, proč na českých scénách kapelu tolik nevidíme. Za prvé Waterflow vystupuje převážně na Slovensku, za druhé funguje na principu „turné“ – sejde se několikrát do roka, když dá dokupy několik vystoupení po sobě. V zimě 2007-08 kapela natočila CD, křtilo se v Pezinku až letos na jaře. V Česku jsme je letos viděli na novém mezinárodním festivalu v Písku.

Muzikanti: Nejsou to žádná jména nováčků. Chlapci mají odehráno hodně v jejich původních kapelách Meantime, Fragment a dalších. Sabík, Cifo, Bajo, Syky, Lubo – říkají Vám tato jména něco? Jestli ne, není pozdě se s nimi seznámit. Jen malá nápověda, abyste pak mohli objevovat dál: Cifo s banjem má bohaté nahrávací i vystupovací zkušenosti s Fragmentem včetně amerických turné, navíc má výborné nové vlastní profilové album. Bajo s mandolinou je motorem několika BG kapel včetně skvělého Meantimu. A Sabík s dobrem díky svojí nevídané univerzální muzikálnosti pomohl některým kapelám světového věhlasu, že si mohly zahrát na prestižním Dobrofestu. V minulých letech to byli např. Peter Lipa & Blues Band nebo Laco Deczi & Jazz Cellula. Takže uvidíme, která další celebrita světového jazzu si vyboxuje šanci zahrát si se Sabíkem na Dobrofestu příště. No a namísto původně dvou holanďanek se na desce (myslí se samozřejmě kompaktní disk) představuje jedna: Loes, ale zato opravdu třída. Naprostá dokonalost – v přednesu, energii i vkusu. V některých chvílích mi projevem a barvou hlasu připomíná irskou zpěvačku Mary Black. Superlativy přeskočím, je třeba Loes vidět a slyšet. Loes má odzpívaná léta v rockových sestavách, povoláním je učitelka hudby a při jejím zpěvu na ní vidíte, že ji to moc baví. I v akustické sestavě s Waterflow dokáže každou píseň povýšit na zážitek – naživo stejně dobře jako na nahrávce. Bez manýr, precizně. Takže celá sestava zaznamenaná na desce vypadá pro shrnutí takto:

  • Loes van Schaijk – zpěvy
  • Luboš Jurkovič – kytara, zpěvy
  • Michal Barok – mandolína, zpěvy
  • Richard Cíferský – banjo
  • Peter Szabados – dobro, zpěvy
  • Roman Sýkora – kontrabas, zpěvy

Cédéčko: Vlastního materiálu je většina. I když jako většina muzikatů jdu napřed po muzice, je třeba se v tomto případě proposlouchat až k textům (případně pomůže booklet). Opravdu stojí za to. Autorkou textů kromě převzatých je Loes, což znamená jsou anglicky. Sympatická poetika, nálady, příběhy – srozumitelné, nekomplikované. Muziku má na svědomí několikrát Loes sama, další písně napsal Bajo – příjemné a nápadité písničky. Co z nich dělá nadprůměrný výsledek nejsou jen jednotlivé výkony a sola, ale výborná aranžerská práce – předpokládám celé kapely – a nakonec i zvuk nahrávky. Nejlepší, co jsem od Sabíka zatím slyšel. Velmi dobrá práce, jen tak dál.

Z celkem 11 písní na této desce moje oblíbené jsou zejména War Hero s hitovým refrénem, autorem je další šikovný holanďan Stijn Buitink. Dále pěkně dvoučtvrťová After Last Night (Bajo + Loes) – nebo 1000 Hearts (Loes). Tam je kapela modré trávě nejblíž, tam si může kytarista zahrát G-runy. Pak silná baladická melodie The Lady of The Lake (Loes) jen s dobrem. Z převzatých písní prokazuje výborný vkus úprava známé melodie od Tima O’Briena. Z původní verze s dvojhlasem a dvěma nástroji (Tim + Darrel Scott) rozvinuli píseň do celokapelového aranžmá, jako by to tak vždycky patřilo. Další hitovka Galileo pochází od Indigo Girls, úprava od Waterflow jí velmi sluší. Album obsahuje jedinou instrumentálku – na počest kapely napsal Bajo a pojmenoval ji Waterflow. Na kapele se mi celkově líbí, že uchopí velmi dobře jakýkoliv rytmus včetně folkrockových, na kterých by si velká většina banjistů, dobristů apod. vylámala zuby, resp. nevěděli by co do toho hrát, natož udělat z toho lahodnou „muzičku“. V první řadě zásluha výborného basisty Sykyho, který to drží pevně pohromadě, a pak ostatních pánů hráčů, kteří i v doprovodech a podehrávkách jsou nápadití, vkusní a přesní. Moc pěkná místa se najdou v aranžích hlasů – jako např. na konci Anna Begins, kde zpívají kluci, nebo konec v Galileovi, kde se navíc Loes rozmnožila do několika stop ve stereu.

Aktuální situace: Nejnovější vývoj ukazuje, že Loes zmohly útrapy cestování a v další sezoně se bude vystupování s Waterflow věnovat málo. Jako Queen bez Freddieho nebo Zelenáči bez Michala Tučného už nebudou nikdy to pravé, zřejmě i Waterflow začíná novou kapitolu, ve které nevíme, jak moc je nadějné vidět kapelu s Loes za mikrofonem. Proto kapela, která chce hrávat víc, oslovila Elišku Ptáčkovou a v říjnu se s ní představí na prvním společném koncertě. Eliška je bezesporu velmi talentovaná slečna, takže uvidíme, co nového přinese toto spojení talentů. Každopádně album je skvělé a materiál z něho se bude hrát, tak držme Waterflow palce, ať udrží vysoko nastavenou laťku. Doufám, že název debutového alba a jeho titulní písně Perfect Match For Trouble nebude pro kapelu nijak příznačný (Poutníci to tehdy po albu se sebekritickým názvem Chromí koně taky nějak rozchodili.. ;o). Ať nám od Waterflow proudí další stejně dobrá hudba!