Co se nevešlo do tohoto roku – 1. část

Rok s rokem si podal ruku a my se opět můžeme podívat přes rameno dozadu a v deníčcích si vyškrtat, jaká předsevzetí jsme si splnili v roce 2016. Já se musím přiznat, že jsem chtěl toho napsat víc, ale… Bla bla, výmluvy. Vzhledem k tomu, že v bluegrassovém světě se toho událo víc než dost, rozhodl jsem se, že aspoň ve zkratce představím, co jsem nestihl obšírněji. Jen kvůli přehledu.

Pokusil jsem se to trochu zaškatulkovat na tradiční, moderní atd. Ale hned na začátku na obranu řeknu, že se to až tak úplně nedá. Přesah jednotlivých stylů je příliš velký, a tak nehněvejte se, pokud jsem se někde sekl. Pokusím se polepšit.

Tak nejdřív ty tradičnější tituly:

Audie Blaylock and Redline – The Road That Winds

Audie patří ke skutečným bluegrassovým veteránům, vždyť za svých mladých časů hrál i v kapele The Sunny Mountain Boys Jimmyho Martina, kde strávil devět roků. Později působil v dalších skupinách nebo doprovázel jiné hudební hvězdy, až založil svoji kapelu Redline. Jejich poslední album vyšlo před čtyřmi roky, a tak jsme si museli počkat na nový, svěží a výborný materiál na letošní novince. Myslím si, že album plné originálů nezklamalo, ba právě naopak, velmi mě uspokojilo. Navzdory tradičnějšímu výrazu, který kapela uznává, se zde projevil i výrazný vliv mladých pušek v ní působících, a tak to má šťávu. Kromě tradičnější hitovky Where the Wild River Rolls mě velmi potěšily skladby Danie, Safe Water, slaďáček I’m Still Alive anebo instrumentálka Cousin Sally Brown.

Bob Amos & Catamount Crossing – Body & Soul

Bob Amos není až tak neznámé jméno v bluegrassu, ačkoli ho určitě mnozí neznají. Navzdory tomu však patřil k členům kapely Front Range, která je známější. Bob se v posledním období dal na sólovou dráhu a vyšla mu dvě alba, ale dostal se i ke své kapele Catamount Crossing. Jejich nejnovějším kouskem je Body & Soul. Navzdory tomu, že tato kapela upřednostňuje vlastní skladby, tohle album je poskládané z tradičních věcí zaranžovaných modernějším způsobem. Vynikají tady příjemné vícehlasy a samozřejmě nástrojové zpracování. A tento způsob se mi velmi zamlouvá.

Del McCoury & David Grisman – Del & Dawg Live

V roce 2014 začala jakási spolupráce mezi těmito dvěma pány, která vyvrcholila uvedeným albem a je oslavou jejich třiapadesátiletého bluegrassového přátelství. Oba letití páni zde dokazují, že nepatří do starého železa. Kromě jejich nesporného hudebního umění zde můžeme slyšet zajímavé, typicky starodávné bluegrassové vícehlasy, hodně vyprávění a vzpomínání a vděčné publikum. Jednoduše jen kytara a mandolína.

Larry Stephenson Band – Weep Little Willow

Larry působí v bluegrassu téměř 40 roků, z toho má třicet svoji skupinu Larry Stephenson Band. Je známý svým vysoko posazeným hlasem, který mi ale připadá až pisklavý, což mě trochu odrazuje od jeho hudby. Ale milovníci tradičního bluegrassu mu to jistě odpustí a s radostí si poslechnou i jeho nejnovější nahrávku. Je kombinací starých skladeb s originály od současných autorů, ale samozřejmě v přísně tradičním hávu. Navzdory tomu se tam najde několik vydařených kousků, jako například titulní skladba nebo velmi citlivé zpracování klasiky Kentucky Moon.

The Earls of Leicester – Rattle & Roar

Když se na scéně v roce 2013 objevil jakýsi vedlejší projekt dobristy Jerryho Douglase, málokdo předpokládal, že kapela zaměřená výlučně na tvorbu a poctu dvojici Flatt & Scruggs bude mít tak obrovský úspěch. Jejich první album ale bylo vynášeno do nebes, kritici označili jejich hudbu za originálnější než originál, a tak Jerry Douglas musel podlehnout tlaku ze všech stran a letos se této sestavě podařila sedmnáctiskladbová novinka. Dokážou si ji vychutnat především tradiční fajnšmekři s hlubokými znalostmi vzpomínaného dua. Nacházejí se tady mnohé klasické kousky, ale také méně známé rarity.

The Del McCoury Band – Del and Woody

Dela McCouryho netřeba příliš představovat, toho nezná opravdu jen největší bluegrassový barbar. Kdo je ale Woody? O čem je tento projekt? Woodrow Wilson “Woody” Guthrie byl folkový zpěvák z Oklahomy, který skončil s koncertováním, když měl něco po čtyřicítce. Byl známý svým nápisem na kytaře “Tato zbraň zabíjí fašisty“. No, politicky nekorektní folkař. Del nahlédl do jeho textů, složil k nim bluegrassové melodie, přesvědčil k tomu kapelu a vzniklo nové tradiční album.

Další album z této oblasti, které stojí za vaši bližší pozornost je mj. Valerie Smith – Small Town Heroes

Gospelová alba:

Chosen Road – Water Grave

Velmi dobře a kvalitně zpracovaný materiál, který nahrála parta okolo Jonathana Bucknera s názvem Chosen Road. Na tomto albu najdete osm skladeb, které patří ke gospelové klasice, jako například Near the Cross a taktéž i pěkné originály. Rovněž se zde objeví i pár zajímavých hostů. Album mě velmi mile překvapilo a určitě je doporučuji každému milovníkovi gospelu.

Joe Mullins & The Radio Ramblers – Sacred Memories

Chcete, aby vás hráli v rádiu? Tak si jedno kupte. Chcete, aby vás hráli ve vícerých rádiích? Kupte si rovnou celou síť. I takovou radu by vám mohl dát Joe Mullins, který se kromě hry na banjo věnuje i rozhlasovému vysílání a vlastní několik stanic. Navzdory tomu zůstává v bluegrassovém kolotoči a se svou skupinou Radio Ramblers patří k tomu nejlepšímu, co současný gospelový bluegrass nabízí. Nejznámější a nejúspěšnější skladbou z tohoto alba je All Dressed Up, která dosáhla vrcholu žebříčků. Kromě ní nás ale na tomto albu čekají i další příjemné skladby se skvělými vícehlasy a instrumentálními výkony. A samozřejmě také a capella!

Daniel Crabtree – The Gospel Road

U drtivé většiny gospelových projektů si člověk pomyslí, toto jsem už slyšel. To však neplatí o novince Daniela Crabtree. Tento člověk není příliš známý a příliš toho nerozvířil ať už v bluegrassových nebo gospelových vodách. Navzdory tomu pracoval a komponoval skladby a naráz jich bylo dost na album. Producentské taktovky se chytila Donna Ulisse, pozvala si mnohé mladé a talentované studiové hudebníky, a tak vzniklo album The Gospel Road plné originálů. Danielův hlas je poměrně jemný a množství skladeb působí spíše jako zdroj meditace a klidu, což je u tohoto druhu hudby důležité. Určitě zaujme titulní píseň, dále pomalejší, silné a osobní vyznání The Day I Realized I Was Sinner anebo zpěvná a rychlá věc Elijah.

Doyle Lawson And Quicksilver – Burden Bearer

Král gospelového bluegrassu opět zaútočil se svou Rtutí a přebral z nostalgie za dávno zapomenutým všechny, kteří holdují a capella písním. Ale samozřejmě nejen tito se nacházejí na tomto albu obsahujícím 20 vyšperkovaných skladeb. Fešáci jsou i vynikající instrumentalisté. Ale samozřejmě pokud se chcete dostat do této party, musíte umět zpívat. Doyle vám potom přizpůsobí vokální linky a jede se. Takže opět chuťovka pro všechny milovníky gospelu. Pro mě tedy určitě. Není tu slabé skladby a některé jsou jednoduše vynikající.

The Farm Hands – Dig in the Dirt

Farmář hledá farmářku nebo jak to je. Ale farmářské ruce pokryté blátem a špínou si nemusíme extra představovat, neboť jsem to už v minulosti udělal. Tito hudební veteráni vydali svoje třetí album, které je přeplněné jižanským gospelem a chytlavými skladbami. V textech se setkáváme s různými dědovsko–otcovskými ponaučeními, příběhy s biblickým pozadím a samozřejmě tradiční gospelovou lyrikou. K tomu je třeba připočítat kvalitní vícehlasy a převládá maximální spokojenost. V šumu a hluku města se toto album, které jakoby sálalo něčím pozitivním z minulosti, neztratí a patří k příjemnému zpestření dne.

Dušan Gemerský (ze slovenštiny přeložil Milan J. Kalinics)