13. Festival EWOB – Evropský svět bluegrassu

Letošního třídenního festivalu v holandském Voorthuizenu 13. – 15 . května 2010 se zúčastnilo devětatřicet skupin ze třinácti zemí Evropy, z Česka, Slovenska, Norska, Finska, Holandska, Belgie, Maďarska, Švýcarska, Itálie, Německa, Francie, Švédska a Irska. Čtyři kapely z USA a jedna z Kanady.

Evropské skupiny soutěžily o titul skupiny roku ve dvou kategoriích, a to o nejpopulárnější, kdy rozhodovalo publikum a o nejlepší, pro kterou hlasovali samotní muzikanti ze zúčastněných kapel.

Všechny tři ceny publika nakonec patřily našim kapelám! Na prvním místě se umístili Sunny Side, na druhém Bluegrass Cwrkot a na třetím G-Runs’ n Roses (Z/SK/NL). Evropskou kapelou roku, která pojede příští rok reprezentovat na IBMA WOB Festival v Nashvillu, se stali G-Runs’ n Roses, na druhém místě skončil Earlybird Stringband z Norska a na třetím belgická Rawhide.

Všem vítězům srdečně gratuluji! Znovu se ukázalo, že český bluegrass patří k tomu nejlepšímu, co může Evropa světu nabídnout… Všechny zúčastněné kapely měly poměrně vysokou úroveň, takže rozhodování nebylo zrovna jednoduché.

Mimo koncertů probíhaly dílny pro vokální harmonie a pro většinu bluegrassových instrumentů (jen dobro chybělo). Konal se i písničkářský a zvukařský workshop. Také měli schůzi členové a výbor Evropské asociace atd. Součástí festivalu byl i Trade Show – veletrh, kde se dalo koupit vše, po čem muzikantské srdce touží: hudební nástroje, školy, nosiče atd.

Nechyběly pochopitelně ani četné jam sessiony, každý den minimálně do půl třetí ráno. Oficiálně se mohlo hrát v místě konání do dvou. Jelikož ale venku byla děsná zima a velmi neútulno, nehrávalo se celé noci jako obvykle…

Co bych letošnímu festivalu hlavně vytkla – jak trefně prohlásil David Koutský ze Cwrkotu: „Tak nás letos ti Holanďani vyhodili na dlažbu…“ Neboť stanovat na vydlážděném parkovišti je opravdu otřes a spousta kapel raději odjela domů, než tam spát ještě další noc. Dřív se tábořilo aspoň na trávě na fotbalovém hřišti…

Jinak tam bylo fajn, až na tu zimu – ještě že nepršelo – a na ten sopečný prach z Islandu, který zavřel letiště v Amsterodamu, takže ne každý (včetně mne) letěl domů, jak si původně naplánoval. Většina účastníků ale přijela auty, tak se jich to netýkalo.

Ještě vyjmenuji pár vám možná neznámých kapel, které se mi kromě vítězů také moc líbily. Maďarská Poa Pratensius, belgičtí Sons of Navarrone s nádhernými vokály, kanadský Hungry Hill, německý Dawgmatic, pokud vím, snad jediná kapela, která tady hraje muziku Davida Grismana, francouzská Tennessee Stud, hrající také western swing, blues, rock a country a spoustu vlastních věcí, americká Kathy Kallick Band s fantastickou exotickou houslistkou Annie Staninec v jejíchž žilách koluje japonská i česká krev a temperamentu má tolik, že se kolem ní muzikanti rojili jako můry kolem lampy a vedla většinu jam-sessionů.

Dále kanadská Hungry Hill, bluegrassový dědeček Grandpa Banana z Kalifornie, nádherně zpívající norská kapela Paradise Mountain Band, Blue Velvet Band z Finska, Američani Wayne Taylor & Appaloosa, ve které hraje supermandolinista Emory Lester. Také mladá kapela Tangarine & Friends, kolem na kytaru hrajících dvojčat, Sandera a Arnouta Brinks, byla zajímavá. Italska Bononia Grass, francouzký Springfield a maďarská Acousticure patří k mým oblíbencům již řadu let.

Pochopitelně výborně hrály i všechny ostatní české a slovenské zúčastněné kapely: Blueland, Brzdaři, Barbeque, Album, Šidlo, Wyrton, All Bells & Whistles, Candy Floss, Viagrass, Goodwill, Blackjack, Funny Grass, Lussatian Grass. Snad jsem na nikoho nezapomněla.

Ahoj, Lilka Pavlak, Bülach, Švýcarsko, 19. 5. 2010, (úprava pro bgcz.net Milan J. Kalinics, Brno, 21. 5. 2010)