Amerika 2009 – 2. část

Druhá část vyprávění Lilky Pavlak o její podzimní návštěvě Spojených států je věnována udílení výročních cen IBMA (International Bluegrass Music Association) na Award Show, která proběhla v Nashvillu ve čtvrtek 1. října 2009:

Nejvýznamnější den celé bluegrassové konference je čtvrtek, protože v poledne se na slavnostním obědě udílejí zvláštní ceny. Krátce vám o tom napíši, i když se to letos netýkalo asi nikoho, koho byste u vás znali. Snad vás bude zajímat jen to, že Roger Siminoff, kterého asi banjisté znají z Banjo Newsletter, získal titul Print media Personality – novináře roku. Rozhlasovou osobností se stala Katy Daley.

Cenu za událost roku dostal Festival Grey Fox, který se koná v Oak Hill ve státě New York. Distinguised Award (ocenění, které obdrželi v minulosti také bratři Dopyerové a Marko Čermák) byla udělena pěti dalším osobnostem. Držiteli této prestižní ceny se v roce 2009 stali Hylo Brown, Pati Crocker, Jody Rainwater, Dick Spottswood a Joe Wilson.

Odpoledne se konaly různé akce, jako Resophonic Summit – setkání dobristů a Banjo Gathering, kde se zase slezli banjisté v místnostech kalifornské asociace. Byla jsem na obě akce pozvaná a udělala tam pár fotek. Zbytek času jsem trávila na Trade Show, kde jsou to odpoledne k vidění skoro všechny významné osobnosti.

Večer jsme se potom přesunuli do nedalekého historického Ryman Auditoria, původní Grand Ole Opry, na jubilejní, již dvacátou slavnostní IBMA Award Show.

Zde se jako první na scéně objevila skupina Lonesome River Band. Zahrála nám „Them Blues“. A pak už nás celým večerem provázela kapela Hot Rize (Tim O’Brien, Peter Wernick, Nick Foster a Bryan Sutton na místě zesnulého Charlese Sawtella) a s nimi zpěvačka Kathy Mattea.

Tom & Dixie Hall vyhlásili zpěváka roku a stal se jím Dan Tyminski, který zachraptěl pár slov poděkování. Momentálně ztratil hlas… Dale Ann Bradley Band nám předvedl skladbu „I won’t Back Down“ a vzápětí se na scéně objevili Tony Trischka a Steve Martin a vyhlásili vokální skupinu roku. Titul v této kategorii, stejně jako vloni, získali Dailey & Vincent. Poté nám Russel Moore & IIIrd Time Out, kteří tuto cenu v minulosti vyhráli sedmkrát, zazpívali „Hard Rock Mountain Prison (Til I Die)“ a po nich Mike Cleveland & Flamekeeper zahráli „Leaving Town“.

Na pódiu se zjevila podivná individua v „kovbojském“ (pamětníci mezi námi v nich poznali alter ego skupiny Hot Rize – tedy Red Knuckles & The Trailblazers) a trochu tam dělali dusno. Když je pak ochranka vyvedla, následoval Dan Tyminski Band s instrumentálkou „Knock Knock!“ a po nich Sierra Hull & Highway 111.

Ocenění za instrumentální nahrávku roku si již potřetí odnesli Mike Cleveland & Flamekeeper za skladbu „Jerusalem Ridge“ od Billa Monroea.

Larry Stevenson a Cia Cherryholmes nám představili skupinu z „Bluegrass hills of Sweden“ – G2. Zahráli „Mississippi“ a sklidili bouřlivý potlesk.

Doyle Lawson uvedl do Hall of Fame – bluegrassové síně slávy The Lonesome Pine Fiddlers. Jejich poslední tři žijící členové jsou Bobby Osborne, Paul Williams a Melvin Goins. Skupinu založil v roce 1937 jako old timeový „hillbilly band“ Ezra Cline. Od roku1949 působili jako bluegrassová kapela, tehdy s Larry Richardsonem na banjo a Bobby Osbornem na kytaru. Posléze se k nim přidali Ezrovi synovci Curly Ray a Charlie Cline a bratři Melvin a Ray Goins. Zůstalo po nich mnoho hitů, jako „Pain in my Heart“, „I Left Alone“ a další. Skupina vystupovala do roku 1965 a pak se její členové věnovali další kariéře v jiných předních kapelách.

Obrovský potlesk sklidil Melvin Goins. Prohlásil, že to je jako sen, o kterém nikdy nedoufal, že se splní. Litoval jen, že zde nemohl být i jeho bratr Ray. Říkal, že se mu vždycky moc líbil zvuk banja a své první si koupil za šest dolarů. Protože měl ale jenom tři, doplatil to čtyřmi slepicemi a jedním kapounem…

Jako další jsme měli možnost vidět kapelu Danny Paisley & The Southern Grass. Zahráli nám „Don’t Throw Mamma’s Flowers Away.“ Pak se k nim přidali Junior Sisk & Ramblers Choice a společně zazpívali „Leaving Baker Country“. Zakončili krásným duetem „Paint This Town.“ Následující potlesk málem zbořil dům. Předáci obou kapel byli také nominováni na zpěváky roku.

Tim Stafford a Claire Lynch vyhlásili vítěze v kategorii Recorded Event – nahrávací událost roku: Proud To Be a Daugter Bluegrass. Na pódiu se shromáždily muzikantky a zpěvačky, které spolupracovaly na tomto projektu Toma & Dixie Hal, vydaného na Blue Circle Records, aby společně převzaly cenu.

Kytaristou roku se již podruhé stal multiinstrumentalista Josh Williams. Děkoval v první řadě Tonymu Riceovi, kvůli kterému si vybral kytaru jako hlavní instrument. Nezapomněl také na své bývalé kapelníky Grega Cahilla a Rhondu Vincent. Poté nám Gibson Brothers předvedli „Ring the Bell“.

Dale Ann Bradley se slzami v očích obdržela od Ronnieho Bowmana a Alison Brownové svoji třetí cenu zpěvačky roku. Z jejich rukou obdržel také Rob Ickes svou jedenáctou trofej Dobristy roku. Jeho kapela Blue Highway v současnosti slaví patnácté výročí založení. (Právě vyšlo jejich poslední album BH Some Day: The Fifteen Anniversary Collection. Mimo jiné je na něm jedna z mých fotek, která vyhrála jejich soutěž archivních fotek kapely). Včera mi přišlo z Ameriky a právě ho poslouchám. Senzace!

Za bouřlivého potlesku se na pódiu objevil filmový komik Steve Martin s doprovodnou kapelou The Steep Canyon Rangers a zahráli nám „Saga of the Old West“ z jeho alba „The Crow.“ Toto album bylo mimo jiné nominováno v dalších třech kategoriích, jako Instrumental Recorded Performance – instrumentální nahrávka roku a jako nahrávací událost roku – Recorded Event of the Year za „Daddy Played The Banjo“ – Steve Martin & Tim O’Brien & Earl Scruggs a „The Crow“ – Steve Martin & Tony Trischka. Také zvítězilo v kategoriích Best Liner Notes a Graphic Design. (V současnosti je rovněž nominované na Grammy). Peter Wernick po jeho vystoupení zavtipkoval, že Steve, který začal svou bluegrassovou kariéru tím, že vyráběl zvířátka z nafukovacích balonků, hrál si na kouzelníka a na banjo v Disneylandu, ztratil mnoho let jako filmový herec a producent a teď se konečně vrací tam, kam patří. Do světa zapomnění, chudoby a banjových rollů…

Další ceny obdrželi: mandolinista roku – Jesse Brock, houslista roku, již posedmé během devíti let – Mike Cleveland, basista roku – Marshall Wilborn. Skupina Mike Cleveland & Flamekeeper se tak letos dostala na vrchol své kariéry. Banjistkou roku se už podruhé stala Kristin Scott Benson. Když se ze zákulisí ozvalo volání její kapely The Grascals „We Love You Kirstin“, odpověděla, že jim nezbude, než ji milovat i v budoucnosti, neboť už se jí nikdy nezbaví!

Objevem roku se stala kapela The SteelDrivers. Radovali se velice, protože prý ještě nikdy nic nevyhráli. Jejich popularita ale roste každým dnem a za poslední dva roky získali řadu nominací, mimo jiné na Grammy, CMA Award, Americana Music Asociation atd.

Cenu za Gospel Recording roku si opět odnesli Dailey & Vincent za „On The Other Side“. Při jejich následujícím duetu „Don’t You Want To Go To Heaven“ naskakovala nejenom mně husí kůže… Se zatajeným dechem jsme naslouchali také písni „Satan & Grandma“ od mých milovaných Grascals – protentokrát se třemi nominacemi.

Chris & Sally Jones prezentovali Song of the Year. Písní roku se stala „Don’t Throw Mamma’s Flowers Away“ od Ivana Rosenberga a Chrise Stuarta. Nahráli ji Danny Paisley & The Southern Grass.

Hot Rize zavzpomínali na to, jak v roce 1995 poprvé vyhrál cenu mandolinisty roku Ronnie McCoury a donesl ji do hlediště Billovi Monroeovi, který si ji pochopitelně ponechal (mohu potvrdit, byla jsem u toho). Jak v roce 1993 pod vedením Petera Wernicka – „Dr.Banjo“ poprvé vystupoval Young Bluegrass All Star Band, jehož tehdejší mladiství členové jako Josh Williams, Mike Cleveland, Chris Thile a Cody Kilby dnes září nejen na bluegrassovém nebi. Další generace mladých All Star nastoupila v roce 2003 a svět tak objevil Sierru Hull, Saru Jarosh a Cory Walkera.

Na pódium vstoupil John McEuen z Nitty Gritty Dirt Bandu a vzpomněl, jak se před mnoha lety, ještě jako teenager dostal na vystoupení skupiny, která ovlivnila celý jeho další život. Byli to The Dillards. Tehdy se zamiloval do banja a začal na ně hrát. Řekl, že nebýt jich, nikdy by nevznikl NGDB ani album „Will The Circle Be Unbroken“, které ovlivnilo další tisíce mladých nadšenců pro bluegrass. Bratři Douglas – banjo a Rodney Dillard – zpěvák a kytarista, společně s Deanem Webbem na mandolínu a basistou Mitchellem Jayne ze Salemu v Missouri založili kapelu v roce 1962. První koncert měli to jaro na Washingtonské univerzitě. Celé léto si šetřili na to, aby se s podzimem mohli vydat do Kalifornie. Po cestě se za poslední peníze v Oklahoma City nechali ostříhat, aby vypadali civilizovaně a snadněji sehnali práci. Hned první večer po příjezdu do Los Angeles se šli podívat do známého folk klubu (Ash Grove), kde zrovna vystupovali Greenbriar Boys. A protože neměli na vstupenky, stoupli si do lobby (foyer, vestibul) a začali hrát. Zapůsobili jako bomba. Majitel klubu je záhy pozval na jeviště a obecenstvo šílelo nadšením. Toto vystoupení jim přineslo smlouvu na jejich první desku “Back Porch Bluegrass“ u Electra Records. Prohlásili, že jsou úplně vedle z toho, že dostávají toto vyznamenání již teď, když jsou ještě všichni naživu…

Následovalo vystoupení Hot Rize s Kathy Matteou. Zahráli „Untold Stories“ a vzápětí vyhlášený titul album roku získala deska „Wheels“ od Dana Tyminskiho. Potom nastoupil All Star Instrumental Band – Stuart Duncan, Ronnie McCoury, Missy Raines, Bryan Sutton, Jim Mills a Rob Ickes, kteří zahráli skladbu „Rebecca“. Po nich se na jevišti objevil Del McCoury Band se skladbou „Break Up“. Baviči roku se opět stali Dailey & Vincent.

Pomalu se blížilo finále. Lonesome Pine Fiddlers posíleni o členy Hot Rize zahráli „Paint In My Heart.“ Nakonec se k nim ještě přidali The Dillards na poslední společnou píseň „Old Home Place.“ A bylo po všem.

Večer ale ještě zdaleka nekončil. V nedalekém BB King’s klubu pořádal Del McCoury party u příležitosti narozenin své manželky a matky jejich rodu Jean. Tam jsme se veselili dál. Program otevřela Mashville Brigade, kde také mimo jiné hraje Ashby Frank. Jistě si ho pamatujete z koncertu Special Consensus v Jičíně. Po nich přišel na scénu Del McCoury Band, se kterým postupně hráli hosté jako Tad Marks, Josh Williams, Jesse Brock a další. Zábava byla ještě v plném proudu, když se nás pár odebralo zpět do hotelu. Tam to už pochopitelně také vřelo jako v úlu. Noc noci… nedá se to ani popsat.

Následujícího dne, v pátek dopoledne, začínal Fan Fest. Ale o tom vám napíši zase příště, v další části. Jen chci ještě upozornit na to, že na mém profilu na Facebooku je k mému článku spousta dalších fotek.

Ahoj Lilka v Bülachu, 25. ledna 2010 (pro bgcz.net upravil Milan J. Kalinics, 31. ledna 2010)

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
•