Po loňských nádherných zážitcích z tohoto festivalu jsem nemohla ani letos český Telluride vynechat. Rozhodla jsem se jet už v pátek (7. července), abych po delší době znova viděla svou oblíbenou kapelu BlueRej. Cestovala jsem z Brna vlakem RegioJet do Ostravy a tam na mne čekal Jirka Zapletal a zavezl mne přímo na místo činu, do areálu Lodiček. Měla jsem tím pádem dost času si ještě okouknout krásné okolí a pozdravit se s již přítomnými kamarády.

Festival vypukl v pět odpoledne. Otvírala ho mně neznámá kapela Noční vlak, kde jsem znala jen Petra Brandejse. Jejich jména si bohužel nepamatuju, ale prý jsou všichni z nich učitelé. Příjemná muzika na začátek. Zvláštní bylo vidět hrát jako druhé bluegrassovou smršť z Ostravy, kapelu Goodwill, která obvykle všude končí… Vždycky dovedou udělat tu správnou náladu a jistě je všichni znáte. Letos museli odjíždět na další akci…

Noční vlak

Pak nastoupil s písní „Hej třeba čemu říkat blues“ konečně můj oblíbený BlueRej. Poprvé vystupovali s novým banjistou Vojkem Ketmanem, velezkušeným basistou z Olomouce, který se před pár lety naučil i na banjo a přihlásil se k nim na uvolněné místo banjisty. Hned k nim perfektně zapadl. Předvedli nám i několik mě dosud neznámých písniček, jako „Žabí král“, „Volavka“ atd. Nechyběla má milovaná „Metlička křivolaká“. Marně jsem ale čekala na „Kdo Harlemu chtěl sbohem dát“, o které mi Jirka povídal po cestě. Nádherné vokály jako vždy. Mandolinistu Honzu Meisela odjakživa prožívám, jako českého Johna Duffeyho. Poslední píseň byla „Nobody Crying But Me“, jedna z mála anglicky zpívaná. Jinak většina jejich repertoáru je v češtině, což se obvykle obecenstvu nejvíc líbí. Sestava Jirka Zapletal kytara, zpěv a většina textů. Luděk Beneš basa, Luboš „Berline“ Sedlák housle a již nahoře zmínění na mandolínu a banjo.

BlueRej

Poutníky taky nemusím představovat, kdo by je neznal. Bohužel jsem byla po nemoci a udělalo se mi trochu zle z horka, tak mne hodní kamarádi Majk a Ben z kapely Red and White odvezli k Míšovi Wawrzyczkovi, kde jsem bydlela. U nich se s ním sehrávala kapela Nugget, protože pro zítřejší vystoupení zaskakoval za Jardu Jahodu, který měl ten víkend povinnosti s Monogramem. Nádherná noční session pod hvězdami…

Sobotní část festivalu zahajoval v deset hodin program pro děti „Jak se hraje na…“. Dva zkušení profesionální hudebníci a pedagogové Petr Brandejs a Ondra Kozák dětem na několika českých lidových písních (a jedné americké) ukázali, jak se hraje na akustické hudební nástroje typické pro country, folk a bluegrass. Prý to bylo fajn, dětičky přišly, a tak se můžeme těšit, že v Karviné vyrostou další nadějní muzikanti… My jsme přijeli až před polednem na zahajovací jam session. Toho se zúčastnili všichni přítomní muzikanti a zahráli nám několik písní. Vytvořila se tam tedy improvizovaná kapela, kterou již nikde jinde nebudete mít příležitost poslechnout. A bylo to super…

Zahajovací jam session v sobotu 8. 7. 2023

O půl druhé nastoupila další mně neznámá kapela Tygrass. Pánové nám zahráli vsedě povětšinou humorné písně. V paměti mi zůstala snad jenom jejich písnička „Mám od pivíčka břicho jako sud“. Zavzpomínaly jsme si s Katkou z Nuggetu na kapelu Teagrass Jirky Plocka. Kde ty loňské sněhy jsou…

Tygrass

Další v řadě byla plzeňská kapela Frýda and Company kolem zpívající dobristky Albíny Pethsové, pohybující se na pomezí bluegrassu, folku a americké country. Už jsem o nich párkrát psala. Hrají skoro akusticky ve složení dobro, kytara, housle, banjo a basová kytara a dávají tušit vliv kapel jako Nickel Creek, Dixie Chicks atd. Moc příjemná muzika! Po nich další mně neznámý sólový Tomáš Mandinec s kytarou a s písněmi od různých amerických písničkářů a interpretů…

Překvapilo mne, že se tam letos ukázala i ryze tradiční kapela Bluegrass Cwrkot. Ty také jistě všichni dobře znáte… A měli úspěch veliký.

BG Cwrkot

Také skupina Rare Footage byla pro mne novinkou. S mandolinistou Michalem Kuncem v ní hrají Jan Bičovský na kytaru a Štěpán Drtina na cello. Ještě s nimi prý hraje saxofonista, ale kvůli problémům se zubem musel zůstat v Praze. Sami si prý říkají bluegrassoví pankáči. Do bluegrassu to mělo sice dost daleko, ale byla to velmi zajímavá muzika. A zpívali taky pěkně.

Rare Footage

Michal Kunc mohl zrovna zůstat na jevišti, neboť po nich nastoupila bombastická kapela The Jumper Cables, v níž na basu hraje i hlavní organizátor tohoto festivalu Lukáš Kovboj Rytíř. Společně s banjistou Míšou Wawrzyczkem jsou bývalí členové místní fantastické teenagerské kapely Křeni. Hrají povětšinou vlastní tvorbu se zajímavými aranžemi a sem tam prokládají třeba Stingem atd. Na kytaru zde můžete slyšet Tomáše Juřenu. Procestovali už kus světa, a mimo jiné získali titul Evropská kapela roku 2014 ve francouzském La Roche. Jako všude i tady měli obrovský úspěch, jako bomba zapůsobila jejich klimatická balada „Surfař“ s mezihrou od New Grass Revival… Ovace nebraly konce. A kluci hráli jako o život! No, já je prožívám už od jejich začátků v roce 2012.

Jumper Cables

Po nich nastoupila vynikající kapela Vacuum Ball, hrající akustickou „americana music“ s hlavní zpěvačkou Bárou Preisslerovou, Zdeňkem Rohlíkem Rohem na banjo, Vojtou Noskem na housle a další výbornou zpěvačkou a basistkou Blankou Preisslerovou. Ti se mi taky moc líbí již od jejich premiéry v roce 2016 na Kosodrevině, tehdy ještě jako trio bez basy…

Vacuum Ball

Už se stmívalo, když se na jevišti objevil fantastický New Aliquot, hrající novou akustickou hudbu, vlastní skladby, newgrass, bluegrass i folk. Kapela vznikla v roce 2016, když se ke zbytku bývalých Křenů, Ondrovi Kozákovi – kytara, housle, zpěv, Vítkovi Hanulíkovi – mandolína, kytara a zpěv a Karlovi Začalovi – dobro přidal basista, kytarista a zpěvák Pavel Duda. V hudebním světě je všude již dobře znají. V roce 2019 získali 2. místo v soutěži kapel v La Roche. Jejich vystoupení bylo vynikající. Mimo jiné Křeni vyhráli titul Evropská kapela roku již v roce 2009. Karviná se tudíž právem může označovat jako líheň bluegrassových hvězd. A hoši se pilně starají o to, aby bluegrass rostl a sílil, milují se a množí se. Jenom v New Aliquot mají už 9 nebo teď už možná 10 potomků.

New Aliquot

Jako zlatý hřeb večera nastoupila pětačtyřicetiletá kapela, která má za sebou stovky koncertů po Evropě i USA. Mezinárodní, ač avizovaná jako rakouská kapela Nugget. Pochopitelně se během let často měnilo osazenstvo, ale zakladatel, mandolinista Helmut Mitteregger je jako jediný rodilý Vídeňák. Jeho žena Katarina, kterou pamětníci znali jako Katku Pořízkovou, je z Bratislavy, hraje na el. basu, Holanďana Ralpha Schuta na kytaru snad ani představovat nemusím a pro dnešek s nimi poprvé hrál Michal Wawrzyczek z Karviné na pětistrunné banjo (jako náhrada za nepřítomného Jardu Jahodu). No byla to nádhera, ale o půlnoci musel festival skončit.

Nugget

Nugget

Nezbývá než poděkovat hlavnímu produkčnímu a dramaturgovi festivalu Lukášovi Kovbojovi Rytířovi, moderátorovi Oldovi Kbelecovi, všem vystupujícím muzikantům a zúčastněným divákům. Také Iniciativě Dokořán Karviná, nadaci OKD a Moravskoslezskému kraji, za dobré jídlo firmám Angel Grill a Karvinské Gofry… O pití se postaraly Lodičky Dokořán. A já speciálně děkuji Míšovi Wawrzyczkovi za poskytnutí azylu a kapele Nugget, že mne odvezli v neděli do Brna. Bylo to senzační a doufám, že jsem tam nebyla naposled. Na spoustu dalších fotek se můžete podívat na mém FB profilu

Lilka Pavlak v Bülachu 5. září 2023 / foto Lilka Pavlak
(pro BGCZ.net editoval Milan J. Kalinics, 5. a 6. září 2023)