Bluegrass Party Mlékojedy 2017 – reportáž (+ fotky)

Letošní červen jsem trávila v Česku a na Slovensku a navštívila hned tři nádherné festivaly. Bluegrass Party Mlékojedy, Banjo Jamboree v Čáslavi a Bluegrass večer v Horné Porubě. Něco málo vám o nich postupně se zpožděním napíšu… Dnes tedy o 6. ročníku Bluegrass Party v Mlékojedech…

3. června 2017 jsem se vydala na svůj první letní festival, pro mne premiérový… V Brně zrovna začínala velká vlaková výluka, a tak cesta nebyla tak jednoduchá. Šla jsem sice z domu raději o hodinu dřív, abych si na hlavním nádraží koupila lístek a vydala se hledat Dolní nádraží, o kterém jsem ještě nikdy neslyšela. Ukazatele veškeré žádné, prý tam jezdí autobusy, ale nemusím s nimi spojení stihnout. No, směr souhlasil a ačkoli jsem se ptala asi šesti lidí, nikdo nevěděl přesně, kde to je. Ale dorazila jsem tam. Všude davy lidí pobíhajících zmateně sem tam a nějaký zřízenec vyvolával, zda je tam ještě někdo do Prahy, ať se přihlásí. Když jsem zvedla ruku, vecpal mne do vagonu a vlak se rozjel. Až tam jsem se dověděla, že ten minulý rychlík nejel vůbec a tohle že staví na všech stanicích, tak spoj v Praze určitě nechytnu. Do rychlíku to mělo daleko a do Prahy jsme dojeli se zpožděním víc než hodinu půl. Naštěstí mi průvodčí těsně před pražským nádražím řekl, odkud jede vlak do Neratovic, ale že ho stejně nestihnu. Risk je zisk, a tak s jazykem na vestě jsem naklusala k naštěstí také zpožděnému minimotoráčku do Mělníka, naskočila a vlak se rozjel. Celý vagon narvaný mládeží, většinou zásobenou spoustou flašek. Dívenky naproti mne si otevřeli litrovku Jagermeistra a dělali si koktail do kelímků s Red Bullem. Hoši vedle popíjeli rum z flašky, co již byla poloprázdná. Ptali se mne, kam jedu, oni že do Mlékojed na party a když jsem řekla, že já taky, prohlásili že máme tedy cestu společnou, a že se tam teda večer pěkně rozšoupneme. Že nemusím sledovat stanice, neboť pak bude vystupovat určitě celý vagon.

Znejistěla jsem, jestli jsem něco třeba špatně nerozuměla, protože jsem tam ještě nikdy nebyla a už si v duchu plánovala, jak asi hned pojedu zase zpátky do Brna. Když jsem chtěla vystoupit v Neratovicích, jak mi bylo řečeno, volali, že ještě jednu stanici, a pak je to blíž. Ale nedala jsem se. Ptala jsem se dvou hochů na nádraží, zda a kde se koná bluegrassový festival a oni mne dovedli kolem Labe na ten správný. Spadl mi kámen ze srdce. Nikdy by mne nenapadlo, že ve vesničce, která snad ani není na mapě, se konají dvě tak různé akce ve stejný den…

No, to nepříjemné bylo rychle zapomenuté a čekalo mne nádherné odpoledne a večer. Pozdravila jsem se s pořádajícím Petrem Šolcem a ostatními kamarády a dala si pivo po těch nervácích. Byly dvě hodiny a festival právě začal. Na pódiu hrála první a pro mne jediná zatím neznámá kapela Blackout Bluegrass Band. Krásné prostředí. Hřiště uprostřed lesa, i v tom vedru tam bylo moc příjemně. Moderování měl na starosti Jirka Holoubek.

Následovala kapela StopTime, ve které jsem poznala přejmenovaný Dostavník z Vysočiny a další, teď již všechny známé a milé kapely. Výborný Veget s Lenkou Krausovou, dámské sdružení Báry snad poprvé za ta léta, co je znám, se Zuzkou Liškovou na mandolíně, mí oblíbení Brzdaři. Pořádající Mlékojedi také v trochu pozměněné sestavě a ve veselých kostýmech. Petr Šolc jako Mexikán se sombrerem, Petr Ježek s obrovskými slunečními brýlemi, atd. Vyhlásili že pomalu končí prodej lístků do tomboly. A ta opravdu stála za to. Hlavní výhra byla krásná kytara značky Furch, kterou nám již předtím Jindra Vinkler z Monogramu na pódiu předvedl. Jako obvykle já nevyhrála nic.

Jejich vystoupení se mi jako vždy moc líbilo. Tombola se spoustou hodnotných cen měla obrovský úspěch a kytara získala šťastného nového majitele. Po krátké přestávce nastoupili G-runs´n Roses. Zažila jsem je poprvé s Petrem Voštou a jeho banjo k nim krásně zapadlo. To se již na scénu chystali staří dobří Poutníci na svůj dnešní již třetí kšeft. Ale únava na nich nebyla znát ani trochu. Slíbili mi, že s nimi můžu jet zpátky do Brna, tak mi odpadla starost o noc a komplikovanou cestu zpátky. Festival zakončila bombastická Holly Water – Svatá voda. K Holanďanům Chrisi Schutovi a Dave McGillavry se tentokrát přidal slovenský dobrista Poutníků Peter Mečiar. Pěkně to tam roztočili a obecenstvo roztančili. Jejich muzika by snad vzbudila i mrtvoly.
To se již v dálce blýskalo, ale Mlékojedům se déšť zatím vyhnul. Ten nás chytil až na cestě zpět. Na hřišti se jistě vesele jamovalo až do rána bílého…

Byl to opravdu super festival a stál za ty všechny štrapáce té dlouhé cesty. Diky patří nejenom Petrovi Šolcovi, jeho manželce a všem těm, kteří přiložili ruce k zdařenému dílu, ale také všem zúčastněným muzikantům a kapelám, zvukařskému týmu a výborné kuchyni. Ráda se tam budu vracet. Kdybych měla možnost bodování, festival by ode mne dostal jedničku s hvězdičkou.

Doma mne čekal šok, fotky z malé kamery nešly dát do počítače. Opět hlášení: chyba komunikace, zahlcená karta… Ale díky šikovným českým ručičkám se mi je opět podařilo za několik dní zachránit. Bohužel foťák se krátce nato navždy odebral do věčných lovišť…

Na fotky z této vydařené akce se můžete podívat na Facebooku:

Fotky – část 1
Fotky – část 2

Lilka Pavlak v Bülachu 25. července 2017 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 9. srpna 2017)