Poslední z trojice nádherných festivalů, které jsem během svého červnového pobytu v Brně navštívila a slíbila, že o něm napíšu, se konal na Slovensku o víkendu 23. a 24. června 2017. Horná Poruba je malá vesnička na konci silnice, v malebné krajině uprostřed Strážovských vrchů, kterým vévodí skoro tisícimetrový kopec Vápeč. Jako vždy jsem se tam velice těšila.

Po špatných zkušenostech s letošním cestováním vlaky a autobusy jsem byla šťastná, že mi brněnská kapela Benefit nabídla, že můžu jet s nimi novým kapelním busíkem. Hoši tam měli hrát v deset večer a odjížděli jsme odpoledne s jistotou, jak tam budeme ještě včas, abychom stihli začátek v osm.

Měli naplánovanou trasu přes Buchlovské vrchy a dle GPS to mělo trvat maximálně dvě a půl hodiny. Ale nepočítali s rozkopanými silnicemi a šílenou skoro stojící kolonou v těch kopcích. Uzoučká silnice a na ní ještě obrovské kamiony. V autě začal být cítit kouř a Marek prohlásil, že asi hoří ventilátor. Prý má sice hasicí přístroj, ale v Brně v garáži. Bylo to něco pro mé nervy – většina mých kamarádů ví, jak se bojím v autě. Když začali plánovat, že kdyby to začalo hořet, jak napřed boudou tahat ven instrumenty, už jsem byla blízko infarktu. Nakonec to i přes to vedro vypnuli, kouřit to přestalo a v „rekordním čase“, hodně po desáté, jsme tam konečně dorazili. Za víc než pět hodin… Naštěstí Reyo trochu pozměnil program, a tak poslední kapela Šidlo hrála déle než obvykle, aby se hoši měli čas aspoň převléct.

Benefit nastoupil v pohodě k jedenácté, jako vždy se moc líbili a zahráli si místo pětatřiceti minut s několika obecenstvem vytleskanými přídavky skoro hodinu. Poslední sestava kapely vzniklé v roce 2002 po odchodu Podsedníků a Vládi Kosiby z Dessertu se v roce 2015 trochu změnila. Teď ji tedy tvoří Marek Podsedník – kytara a Lukáš Podsedník mandolína, místo Vládi Kosiby k nim nastoupil ostřílený basák Miroslav Svoboda, co si v minulosti zahrál s brněnskými legendami jako Uhlák či Sakrapes, Libor Babák jako vždy na banjo a to vše doplňuje mladičký talentovaný houslista Matyáš Černý. Benefit je opravdu kapela skalně tradiční, jejich vokály jsou nádherné a Markův hlas má ten správný High Lonesome sound… Taky teď mají spoustu krásných vlastních skladeb… Čekali prý na příležitost si tady znova zahrát asi třináct let… A po vystoupení, jako by toho cestování ještě neměli dost, zase odjeli zpátky do Brna…

Po půlnoci následovalo několik výborných jam-sessionů, které prý trvaly až do rána bílého. Já si jich pár poslechla, udělala několik fotek a něco po druhé jsem odpadla a odešli jsme s Kiki a Richardem Ciferským spát do útulného „kočičího domu“.

V sobotu dopoledne jsem měla v plánu jít na menší výšlap. Protože minule jsem se vydala na Vápeč, tentokrát jsem si zvolila Sedlo Palúch. Bylo docela vedro, tak jsem se na příkrých stezičkách pěkně zapotila. Ještě že jsem sebou měla trekingové hole, div jsem duši nevyplivla. Bohužel, hodiny letěly a měla jsem strach, abych stihla začátek ve dvě odpoledne. Tak jsem těch pár posledních nejprudších metrů chtě nechtě musela vzdát a vydat se zpět. Cesta dolů byla ještě obtížnější než ta nahoru, nemít hůlky, abych se mohla sem tam zapřít, nevím, nevím jak bych dopadla…

Nit na mě suchá nebyla, tak jsem se rychle převlékla a valila na festival. Těšila jsem se na kapustnicu, ale už byla snězená, tak jsem si objednala gulášek. Není nad to mít hodné kamarády. Erik Banič na mne volal, že už to mám nachystané a podával mi chromovou misku. Divila jsem se, že ostatní to jí z plastikových, ale s vážnou tváří prohlásil, že když už jsem ta VIP, mám něco lepšího. Míša Wawrzyczek se ale začal smát a já naštěstí včas zjistila, že v té misce byla pouze děsně pálivá gulášová přísada. Sice ráda horké, ale to by snad i mne porazilo… Ale gulášek s tím byl vynikající, jen to volalo po pivu.

Festival vypukl úderem druhé a zahájila ho zlínská kapela kolem našeho vynikajícího zvukaře Jirky Elgera s názvem Jack´s Band písní o dvou andělech. Viděla jsem je poprvé. Velice příjemná muzika a krásné české texty. Překvapili mne fungl novým výborným cédéčkem, které bohužel zůstalo v Brně v přehrávači, kde jsem si ho několikrát za sebou pouštěla, jak se mi líbilo. Jmenuje se Jména na zdi a mohu vám ho vřele doporučit. (Nahráno u Svati Kotase, tak je to pochopitelně perfektní.)

Jako druhá nastoupila moje oblíbená, nádherně zpívající čtyřčlenná kapela Tieň z Trenčína. Oblažují nás svou krásnou muzikou již víc než čtvrt století. Jejich jádro tvoří kytarista Eugen Fisla a banjista Stanko Walach. Na mandolínu s nimi hraje duchovní otec a pořadatel tohoto festivalu Pavol Reyo Daňo. A na basu Milan Nagy. Uprostřed setu si jako hosta pozvali vynikajícího norského dobristu se jménem Knut Ragnar Hem. S tím jsem se kdysi dávno seznámila na festivalu v Risor v Norsku, který pořádal náš kamarád Dagfinn Pedersen. Knut Hem tam mimo jiné vyučoval hru na dobro. Díky jemu je teď ve Skandinávii dobrých dobristů hned několik.

Po nich nastoupila formace Vacuum Ball aneb Kulička Vakua kolem Zdeňka Rohlíka Roha z Jihlavy. Ti měli s obrovským úspěchem svou premiéru na letošní Kosodrevině. Měli prý právě dnes teprve čtvrté vystoupení. Také už jsem o nich psala. Kapelu tvoří vynikající zpěvačka a kytaristka Bára Preisslerová, houslista Vojta Nosek a jako překvapení si pozvali Bářinu maminku Blanku Preisslerovou s basou. Ne moc bluegrassu, ale nádherná muzika…

Kapela B2 pro mne měla premiéru a moc se mi líbili. Další skupina Šidlo patří již dlouho k mým oblíbencům a nikdy nezklamou. Jako jediní měli možnost si zde zahrát včera i dnes. Zaznamenala jsem nějaké personální změny. Na housle s nimi teď po Martinovi Burzovi, který odešel k G-runům, výborně hraje jeho mladší bratr Peter a banjo převzal Michal Vrabec, kterého jsem si den předtím všimla poprvé, když jamoval s dobristou Knutem Hemem. Prý s nimi vystupoval teprve podruhé, ale krásně k nim zapadl. Stálicí je kytarista Robert Vácval, právě slavící padesáté narozeniny a basista Dodo Jagerský. Výborný tradiční bluegrass a vokály.

Po nich nastoupila další z mých oblíbených a výborných kapel Red & White z okolí Karviné, s Míšou Wawrzyczkem a bratry Zielonkovými, Marianem na kytaru a dobro a Adamem na mandolínu a housle. Jejich basista Ben prý je na dovolené v Řecku, tak ho úspěšně zastoupil Lukáš Rytíř. Také jsem o nich už mockrát psala a všem se moc líbili.

Kapela Štvrtková klobása z okolí Žiliny již dávno pro mne není neznámá. Od dob, když jsem je viděla poprvé loni na Kosce, jim moc fandím a jsou čím dál lepší. Opět mne nezklamali.

Skupinu StopTime, kolem manželů Preisslerových, Blanky na base a autorky většiny výborných českých textů a Borise na banju, se nedá označit jen jako ryze bluegrassová, ale děsně je prožívám. Měla jsem je moc ráda již když hráli pod jménem Dostavník z Vysočiny. Nejenom krásně hrají a zpívají, ale také pořádají festival na hradě Svojanově a Večery akustické hudby v Poličce.

A pak přišla na řadu legendární nejstarší slovenská kapela Krok z Dubnice nad Váhom. Ty snad ani představovat nemusím. Překvapili mne, když kromě jejich standardního klasického materiálu předvedli také pár slovenských lidovek v bluegrassovém stylu. Jejich zakladatelé, kytarista, zpěvák a textař Jaro Nečesaný a banjista a zpěvák Braňo Budha Blahovec nás svou nádhernou muzikou obšťastňují již víc než sedmačtyřicet let.

O další severomoravské kapele BlueRej taky píšu každou chvíli. Kdysi si mne získali svou interpretací písní mých milovaných Seldom Scene. Perfektně zpívají, hrají a poslední dobou od nich také čím dál více můžeme slyšet vlastní texty, především z pera Jirky Zapletala. Moje nejmilejší je Metlička křivolaká…

Skupinu Blueland zná snad každý. Bratři Miki a Stanko Tomkovi. Pan pořadatel Pavol Reyo Daňo a Ralph Schut, k tomu se snad ani nedá nic dodat. Jejich perfektní vystoupení zakončili svým největším hitem Vždy keď ráno vstávám prvý. Předvedlo nám ji tentokrát nejnovější dívčí vokální sdružení Blueland Girls, složené z pěti jejich talentovaných dcerek. Ta šestá je snad ještě v kočárku, ale snad se nám předvede narok… Senzace první třídy!

Festival se pomalu blížil do finále. Nastoupila skupina East–West. Kytarista Miško Vavro, na mandolíně Ondra Kozák, na base Erik Banič. Poprvé jsem je viděla s jejich novým banjistou Richardem Ciferským, který nahradil původního Filipa Baťu. Kapela patří k světové špičce… Bravo hoši, jste naprosto perfektní.

To nejlepší nakonec. Kapele New Aliquot jsem již věnovala samostatný článek o jejich minišnůře v Německu. Ač vznikli teprve vloni, už se vyšplhali na špičku žánru. Hrají nejenom bluegrass, ale také novou akustickou a folkovou hudbu. Jádro tvoří trio ReVoltage, složené z bývalých členů karvinské kapely Křeni. Ondra Kozák – kytara, Vítek Hanulík – mandolína a Karel Začal dobro. Doplnil je vynikající basista a zpěvák Pavel Tim Duda. Jejich hudba se nedá popsat, musí se slyšet…

Nádherný festival oficiálně skončil. Vše bylo naprosto perfektní. Muzika, počasí, zvuk, jídlo i pití a hlavně ta pohoda. Nabilo mne to pozitivní energií na hodně dlouho. Nezbývá než poděkovat Reyovi, všem jeho pomocníkům a obyvatelům Horné Poruby, ze které se dvakrát do roka stává jedinečná slovenská bluegrassová vesnice. Dík patří i všem zúčastněným muzikantům, divákům, bez kterých by to nešlo, a našim tanečníkům, manželům Bělikovým od Uherského Hradiště, kteří skoro na žádné bluegrassové akci nemohou chybět a je na ně vždycky pěkný pohled.

A už přišly na řadu nesčetné jam-sessiony, znovu až do rána bílého. Ralph Schut mi slíbil, že mne vezme zpátkydo Brna, tak jsem byla v klidu. Když jsem ráno dorazila na festival, bylo již skoro vše uklizené a mohla jsem si dál užívat tu krásnou kamarádskou pohodovou atmosféru, která jako vždycky na Slovensku vládne. Bývá mi tam dobře a vždy se tam ráda vracím.

Na fotky se můžete podívat na mém FB profilu

Lilka Pavlak v Bülachu 13. srpna 2017 (pro BGCZ.net upravil Milan J. Kalinics, 16. srpna 2017)

A zde je odkaz na další reportáž, fotky a další informace z této akce…