Čtyřlístek V jeteli

Rogala nad hlavou, sluníčko v mracích, dusno na padnutí, litry kofoly a jiných druhů bezpečně nealkoholických nápojů – i takhle začal bluegrassový čtyřlístek V jeteli. Pořadatelské zajištění bylo patrné už při vjezdu. Zpoza plotu vyběhl statný muž, který na nás spustil hřmotným hlasem, jestli jsme spáči, nebo nikoli a pokud ne, že si máme přeparkovat. Po minulé akci velmi smysluplné opatření, nemusíte čekat, až ten či onen za vámi stojící, se v noci vrátí ke svému vozu, či snad dokonce až ráno z marmelády a to ještě v podroušeném stavu, tudíž upadne do auta a přeparkování je vcelku nemožné. Tak tedy, hned po přeparkování jsme se vrhli do víru dění – po prvním drinku dorazil sám pořadatel Radim Janeček, který ve snaze odlišit muzikantské ovečky od těch obyčejných smrtelníků, jal se nás cejchovat zeleným razítkem. A hned po tom se začal zaplňovat první stůl, který byl liberecko-boleslavsko-jablonecké sekci už po deseti vteřinách malý a členové kapel zvučných jmen začali společně připíjet na pořadatele a na vydařenou akci.

Čas popoběhl a na pódiu se objevili právě už zmiňovaný Radim a s ním i Bc. Jiří Šubr, DiS, kteří nás odpolednem i večerem a poté i nocí provázeli svým mluveným slovem.

Jako první a s kabonícím se nebem přišli na pódium liberečtí FreeTime. Relativně mladá liberecká kapela – tedy alespoň co se data vzniku týče (2005). O chlup starší je věkem některých členů kapely, aritmetický průměr jejich věku dosahuje neuvěřitelně vysokých tříciferných čísel 😀 Co se oblíbeného škatulkování týká, sami sebe zařadili do vlastního vytvořeného žánru zvaného „VehementGrass“. Tihle hoši nejsou na hudebním poli nováčky, členové prošli kapelami jako například S.A.M., P.O.L. Senet, Makenzen, Verlib, Namodro, Spare Parts, Funny Grass, BG Bazar, Noví Farmáři, Těla, Zezadu, B.B. Flies. Odstartovali festiválek songem Hoboes s textem Ládi Charváta, u kterého nejeden protřelý bluegrassák zaváhal a plácnul jen tak do placu:“…jé to je českej One Way Track…“ Tak přátelé, nebyl. Zřejmě hlavním zpěvákem téhle kapelky, je muž s nejmenším nástrojem a malým předmětem v kapse – rozuměj tím mandolinista s foukací harmonikou – František „Frenk“ Kratochvíl, kytarista Tomáš „Jaban“ Veselý si občas také zazpívá, na festíku zazněl v songu „Zůstávám“ a hned po tom, co si tak pěkně zazpíval, mohl vyřknout pamětihodná slova „…a po nás potopa…!“ Během pár vteřin se začaly z nebe snášet obří kapky vody a kdo měl nohy, které ho nesly, utíkal se schovat, nu, kam to jen šlo. Festival se tak na pár minut zahalil do tichého, mlžného a deštivého oparu, kterýžto chvilku vypadal, jako u konce. Po pár minutách této přepršky ale začaly vykukovat paprsky sluníčka a zvuk třesoucích, zavírajících se deštníků dal dost významně najevo, že festival bude. FreeTime na pódiu pak už v naprosté pohodě dohrál svůj vstup, dokonce zazněl i One Way Track, tak jak ho známe, zazpíval si také dobrista Pavel Böhm, protože na to dostal povolenku od hochů z kapely, krom jiného zazněly pecky jako Rainig in L. A., Blues pro šest strun, Půlnoční jezdec a abych nezapomněla – baskytaru svíral zástupce živočišných tuků Zbyšek „Sádlo“ Sadílek mj. pořadatel různých bluegrassových a jiných akcí na Liberecku a v koutku dlel banjista David Netrefa.

Mladoboleslavská grilovací sestava Barbecue vznikla v roce 2002. Okouzlují především vlastními texty a autorskými skladbami. Hrají bluegrass s občasným výletem do moderní country. Zaujmou Vás pozitivním přístupem k jídlu – grilování především. Dostatečným důkazem žravosti kapely je píseň zazpívaná největším jejím členem kontrabasistou Bc. Jiřím Šubrem, DiS – Cukrářka. Ke grilování patří dobré pití, o kterém v songu To když jsem chlastával zazpíval Radim „Piškot“ Duda. Kytarista Pavel Handlík zazpíval společně s Romanem Zajíčkem (dobro) a Jiřím Šubrem naprosto famózně Man Of Constance Sorrow a musím říct, že nás bylo víc, kdo jsme zůstali s otevřenou pusou zírat na pódium. Barbecue hrají pro radost a potěchu svojí ale i svých přátel, známých a kolemjdoucích…

Milým odlehčením v moři více či méně tradičního bluegrassu se stali lidé z formace, která si říká Frýda & Company. Přiznám se tady k použití informací z bulletinu, který říká, že je to sdružení lidí, co má stejné muzikantské chutě, věří, že hudba je o energii a emocích. V letošním roce prorazili v soutěži country radia „Hledá se talent“ a umístili se na pátém místě ze sta(!) účastníků. Konečně jsem se dozvěděla i něco víc o názvu – z úst výtečné dobristky a zpěvačky zazněl příběh pojednávající o kamarádce Maďarce Frýdě, která s nimi kapelu zakládala, ale protože byla všestranně umělecky nadaná a nebavila ji pouze muzika, tak odešla malovat či něco podobného jinam. Nebylo to zdaleka to poslední, co zaznělo z úst Albíny – jako jedna z více zapamatovatelných věcí mi padla do ucha When You Say Nothing At All (Alison Krauss) v českém kabátku. Kytarista František Pastor a dva démoni s rockovým vzezřením René Křepela (baskytara), Michal Cuchal (housle), ti všichni tvoří sestavu zvanou Frýda & Company.

Po Frýdě nastoupili na pódium zástupci tradičního, zemitého, dřevitého, prostě echtovního bluegrassu skalanští Funny Grass. Vznikli zřejmě v roce 2002 jako nepojmenovaný soubor kamarádů a přátel, za zmínku stojí, že někteří se tak moc kamarádili, až se vzali. Zvítězili také na Banjo Jamboree a zahráli si na EWOBu. Ďábelská a divoká sestava čítající cca 5 – 6 členů. Mandolína – Karel (Karlos) Souček, kytara – Bára Fišerová (Součková), banjo – Mirek Suchánek, kontrabas – Robin Franc a hostující dobro Jarda Handlíř. Zmínit musím ještě houslistu Davida Kouckého, ale ten se bohužel nedostavil. Tahle vypečená partička spáchala na pódiu takové divadelní představení, jaké si jen stěží umíte představit – Karlos divákům tlumočil texty písní – zvláště ta o Meggie, co nebyla nikdy sama, byla vydatná (dnes bychom toto zařadili kamsi mezi harlekýny a červenou knihovnu, pointa byla spatřována v nemožnosti být se svou milou sám a dělat s ní něco, co se obvykle v přítomnosti bratra, sestry, otce a matky nedělá), Robin se svým kontrabasem dělal psí kusy – nejpěknější kousek bylo sólo na kontrabas při současném stání na nástroji. Omlouvám se, ale nestihla jsem vyfotit, neb mi čelist spadla až ke kolenům a než se mi zvedla, stihnul seskočit. Několik akrobaticky muzikantských prvků pak Robin předvedl i na marmeládě za ranního kuropění (džem začínal před druhou hodinou ranní).

Předposlední kapelkou večera byli Sunny Side. Nevím, jestli má smysl nějak výrazně představovat kapelu, jejímž rokem vzniku je rok 1997. Hrají dlouho, hrají pěkně, na pódium chodí výhradně v pěkných a slušivých oblečcích a můžeme od nich slyšet hity, které jsme mohli slýchávat od Greenhornů. Včera opět padl handlíkovský majstrštych – Prodavač, zazpíval si také banjista Petr Vošta, na kontrabas si zahostoval Jiří Šubr namísto stálého člena Mirka Prokopa a své taneční nadání spojené s hrou na mandolínu předvedl Radim „Piškot“ Duda.

Závěrečnou kapelou večera měl být legendární Blanket. Nicméně, my co jsme se na ně opravdu velmi, velmi těšili, měli jsme Smolíka Pacholíka. Již při zahájení jsme se dozvěděli, že Petr Kůs je po komplikované operaci a bohužel Blanket nedorazí. Závěrečnou kapelu večera pak poskládali členové kapel Sunny Side a Barbecue s příznačným názvem pro tento večer – Blankytný jetel. Otevřeli blankytně, doufajíc Chvíle že záhy přijde a pokračovali přes Zlatou rybku, co Vyplouvá z Palety snů a pak ještě stihli zabloudit v Poslední plavbě. Petrovi přeji brzké uzdravení a doufám, že legendu jména Blanket letos stihnu ještě někde vidět.

Několik hodin pohodové muziky, počasí které nám předvedlo svůj rozmar (do konce festivalu už nespadla ani kapka), litry dobrého pití, velmi přátelská a pohodová atmosféra, to byl bluegrassový čtyřlístek V jeteli. A protože to některým nestačilo a bluegrassu měli pořád málo, zaujali značky na stanovištích a s různě obměňujícími formacemi (Láďa ze Zdic Kopecký / disengeged, Sádlo / Free Time, Paco / Pakáž, Bivoj / Pakáž, Robin / Funny Grass, Karlos / Funny Grass, René / Frýda & Company, Mirek / Frýda & Company, Kobliha / disengeged, Pavlík / Free Time, po probuzení Frenk / Free Time, Veseláč / Free Time, Slávka / NaModro) a vystřídání všeho na co se dá hrát, jsme se prodžemovali k sedmé hodině ranní, kdy už i Ti nejotrlejší začínali ztrácet vědomí…

Radime díky !