Dale Ann Bradley & Steve Gulley v Pezinku – reportáž

Na své dubnové dvojtýdenní evropské šňůře absolvovala tato dvojice, společně se svou slovenskou doprovodnou skupinou, sedm koncertů v Čechách, Německu, Švýcarsku a na Slovensku… Jela jsem se na ně podívat do Pezinku. Lákadlem byla také jejich pro mne zatím neznámá slovenská předkapela Bill Faster…

Koncert a vlastně celou šňůru pořádal Richard Ciferský se svou agenturou Blue Velvet Music. Tradice těchto pravidelných bluegrassových večerů v Pezinku se datuje už od roku 1998. V místním kulturním domě nás Richard všechny srdečně přivítal a již se na jevišti objevila kapela Bill Faster. Z jejích členů se vyklubali moji staří známí, kytarista, písničkář a hlavní zpěvák Dušan Hronec (Meantime, Candy Floss), snad nejlepší slovenský mandolinista Michal „Bajo” Barok (29 Strings, Waterflow, Candy Floss, atd.), basista Anton Národa (Candy Floss) a pochopitelně také pořádající banjista Richard Ciferský, vám jistě známý z kapel 29 Strings, Fragment a dalších… Richard jezdí od roku 2003 pravidelně do Ameriky. V roce 2012 tam měl příležitost zahrát si s kapelami Valerie Smith & Liberty Pike, Carrie Hassler, Louisou Brancomb a Goldheart Sisters. Loni tady zorganizoval a absolvoval první šňůru s formací Dale Ann Bradley & Steve Gulley.

Název kapely Bill Faster, přeložený do češtiny jako Rychlejší Bill, prý vznikl z toho, že sice vycházejí z hudby Billa Monroea, ale protože čas se nezastavil, dnešní mladí muzikanti si hrají bluegrass po svém a v trochu jiném duchu…

Předvedli nám převážně svoji vlastní kapelní tvorbu. Hned na začátek zahráli skladbu, kterou si můžeme poslechnout a také shlédnout jako jejich oficiální video klip na www.billfasterband.com . Další byla od Jona Weissbergera „I am All Right”. Také Bajo se nám představil jako sólový zpěvák v písni „Only Time Can Man Broke His Heart”. Druhým hlasem se k němu přidal jako host Steve Gulley. Nádhera! Název následující Bajovy instrumentálky jsem přeslechla, ale bylo to maso! Moc se líbila i další kapelní „Are You Lost”. Zakončili newgrassovou vypalovačkou „All I Feel”. Napsal i zazpíval ji tentokrát opět Dušan Hronec. Hoši jsou vynikající, mají na to udělat díru do světa. Už se těším, jak je uvidím v létě ve Francii, na festivalu v La Roche sur Foron…

Z jeviště odešel pouze Dušan Hronec, ostatní tři tam zůstali jako doprovodná kapela pro americké hvězdy. Na scénu nastoupili Dale Ann Bradley & Steve Gulley, srdečně nás pozdravili a zahájili písní „Send the Angels Down”.

Dale Ann Bradley byla již pětkrát, v letech 2007, 2008, 2009, 2011 a 2012, oceněna IBMA (Mezinárodní bluegrassovou asociací) jako zpěvačka roku. Poprvé jsem o ní slyšela koncem devadesátých let, když ještě byla členkou dívčí kapely New Coon Creek Girls.

Napřed vám tedy o ní něco málo napíšu. Narodila se v roce 1965 a vyrůstala v uhelné oblasti Appalačských hor v Kentucky jako dcera horníka a zároveň přísného pastora primitivní (ve smyslu „původní“) baptistické církve. Doma neměli ani tekoucí vodu a veškerá elektřina v domě spočívala v jediné „nabastlované“ elektrické zásuvce s prodlužovací šňůrou, o které prý ani netušili, jak je nebezpečná. Na tu byla napojena lednička a ventilátor a rádio, které však hrálo jenom občas. Jejich přísné náboženství jim nedovolilo v kostele používat hudební nástroje, a tak se zpívalo pouze a capella z malého zpěvníčku.

Časem jejich rodině někdo daroval starou černobílou televizi. Potom prý měli sem tam příležitost shlédnout Porter Wagoner Show z nejbližší TV stanice… To byla jediná zábava. Když jí bylo čtrnáct, dostala svou první malou kytaru… Hudební kariéru jí pomohl nastartovat přítel matky. Nabídl jí možnost vystupovat s kapelou Backporch Grass… Později, když už začala psát vlastní písničky, si sem tam zajela do Nashvillu. Doufala, že se tam někdy uchytí. Na zpáteční cestě se jednou zastavila v legendárním historickém městečku Renfro Valley, a tam jí nabídli angažmá. Vystupoval tam i Steve Gulley. Znají se od té doby spolu již devětadvacet let a jsou dobrými přáteli. Moc rádi spolu zpívají a jejich hlasy nádherně ladí.

V Renfro Valley se také seznámila se skupinou New Coon Creek Girls a po čase v ní začala hrát. V této kapele byla do roku 1997 a natočila s ní čtyři alba, která vyšla na značce Pinecastle Records. U stejné firmy vyšlo i její první sólové cédéčko East Kentucky Morning, které odstartovalo její hvězdnou kariéru. Vždy si přála spolupracovat s geniální banjistkou Alison Brown. I to se jí nakonec splnilo. Její poslední tři alba už vyšla na značce Compass Records… (vydavatelství Alison Brown).

Dale Ann Bradley se prezentuje zpravidla vlastní tvorbou, ale ráda zpívá i klasické rockové hity a také písničky Billa Monroea. Je rovněž držitelkou ocenění za projekt Daughters of Bluegrass a mnoha jiných…

Steve Gulley se svým sametovým tenorovým hlasem nabitým emocemi se proslavil už v historickém Renfro Valley v Kentucky, ještě dávno před nástupem do kapely Doyle Lawson & Quicksilver. Později se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Mountain Heart. S nimi nahrál jako vedoucí zpěvák pět projektů, které získaly řadu ocenění. Později se spolupodílel na vzniku vynikající skupiny Grasstowne. Spolu s ním byli zakládající členové této formace i mandolinista Alan Bibey a hráč na dobro Phil Leadbetter.

Je vyhledávaný nejen jako zpěvák a kytarista, ale stal se z něho i známý producent. Nahrává s veličinami jako Ronnie Bowman, Dan Tyminski, Tim Stafford, David Parmley, a pochopitelně s Dale Ann Bradley… Také on má vlastní sólové album s názvem „Sounds Like Home” a patří k nashvillské písničkářské špičce. Společně s Timem Staffordem napsal mj. vítěznou píseň roku 2008 – „Through The Windows Of A Train” pro Blue Highway (která jako titulní vyšla na stejnojmenném CD).

Dale Ann nám popovídala o té letošní příšerné americké zimě a zazpívala na to konto svou „Somewhere South of Crazy“. Následoval jejich nejnovější nádherný duet „Yesterday’s Gone”. Její otec, pastor, si prý vždy přál, aby nahrála také nějaké duchovní písně. Věnovala mu „I Gonna Live Forever” od Billy Joe Shavera. Nádherná byla i další „Mountain Heart”. Z bluegrassu trochu vybočili skladbou „Summer Breeze” od Jamese Sealse.

Oba milují starou country hudbu a zvukaři Peterovi Szabadosovi věnovali country hit od Raye Price „Don’t You Ever Get Tired of Hurting Me”. Představovali si, jak by si s nimi rád zahrál na steel kytaru. To jim tedy tutově sedlo!

Další byla vražednická balada podle pravdivého příběhu ze čtyřicátých let nazvaná „Run Rufus Run”. Obsah příběhu této skladby pojednává o chudém otci se sedmi dětmi, který si přivydělává pálením Moonshine (domácí kořalky) a posílá svého nejstaršího syna Rufuse, aby ji prodával. Že to špatně dopadlo, si můžete domyslet… Poslední před přestávkou byl hit Rickyho Skaggse z jeho countryového období, tentokrát ale v bluegrassové podobě „One Way Rider”.

Druhý set začala Dale Ann písničkou Chrise Stuarta „Julia Belle”. Celý sál k tomu tleskal do rytmu. Pak v podání Steva zazněla „Doing My Time” od Johnnyho Cashe. Následoval nábožný duet „I Pressed Through the Crowd”. Bylo by slyšet i jehlu spadnout a jistě nejenom mně naskočila husí kůže…

Na Stanley Brothers si vzpomněli písní „Our Last Goodbye Today”. Zazněla další instrumentálka, kde dominoval Bajo s mandolínou, a večer se pomalu blížil ke konci. Nezapomněli nám připomenout také legendární Osborne Brothers s písničkou „Big Spike Hammer”. Steve nám prozradil, že jeho nejmilejší zpěvák byl George Jones, který se loni odebral do nebeské kapely. Zazpíval nám jeho srdceryvnou „The Grand Tour”. A zase ta husí kůže… A neutichající potlesk…

Poslední měla sice být „I am Not the Girl I Used to Be”. To si ale pochopitelně obecenstvo nemohlo nechat líbit a vytleskalo si přídavek „There’ll Be Shouting On The Hills Of Glory”. Byl to zase jeden z večerů, na který se nezapomíná… A kdo je nezažil, má čeho litovat!

Fotogalerie Lilky Pavlak z koncertu zde

Lilka Pavlak v Bülachu, 27. dubna 2014 (pro BGCZ.net upravil a doplnil Milan J. Kalinics, 28. dubna 2014)