Dobruška z pohledu Logu

Tady máte horkou reportáž z festivalu Orlické ozvěny. Ten se uskutečnil včera, tedy 4. června 2005 ve Valu u Dobrušky.

Pátek 14:30

• „Tak co děláš v sobotu?
• Ale, jedeme hrát do Dobrušky. Je tam nějakej fesťák a jsme pozvaní.
• Aha, tak jo… V pondělí zase v rachotě.
• Jo užij si to….“

Tak takhle nějak začal můj víkend. Jedeme na Orlické ozvěny do Valu u Dobrušky. Co to je zač vůbec netušíme. Nějaké ty informace máme sice stáhlé z netu, ale je to přece jen naše první hraní tam. Možná i poslední, to nikdo netuší.

Sobota 5:30
Už jsem vzhůru. Sakra, co tak brzy, však do práce nevstávám. Otáčejíc se na druhý bok se snažím ještě usnout. Dnes bude nedostatek spánku.

8:00
Vstávám a jdu se nasnídat. Né, že bych to dělal pravidelně, ale je potřeba žaludek nějak zacpat. Dnes bude dost piva. Balím se. Nezapomenout oblek, kravatu, naleštit si boty, spacák, stan a …. Hmmm
Co kdyby se konečně našla nějaká slečna, co by mi ukázala, How Mountain Girls Can Love? Přeci jen tam už kopečky jsou.

9:00
Sakra, kde je ten Maroš. Jsem celý netrpělivý, inu začíná se objevovat taková ta cestovní horečka. Jo už je tady. Rychle naházet věci do auta a hurá k Mirkovi.

9:20
Vyrážíme směr Bělkovice – Lašťany.

10:20

• „Ahoj Miro
• Nazdar kluci.“

Přátelské vítání s našimi slovenskými bratry. Takže vše zase přeházet do druhého auta. Bágly, nástroje, lidi a můžeme vyrazit pro zbytek kapely.

10:30 Olomouc

• „Kde jste tak dlouho?
• No jo no…“

Všichni jsou v autě, vše je na místě a my konečně vyrážíme na cesty……

13:00 Dobruška

• „Kde to tu je?
• Co já vím? Si myslíš, že tu jsem denně.
• Sakra, však si to zařizoval ne? Tak to víš!
• Ty mi taky polib…..
• Tak se podíváme na plakáty ne? Někde to tu bude.
• Pomalu!!!! Sakra, říkám pomalu, tam byla jedna plakátovací plocha.
  Tam je druhá.
• Hele ten somr v autobusové zastávce. Zpomal, ten je solidní, vyfotíme se s ním. Ne, nemáme foťák, ale byl úžasný.
• Co tam je napsaný?
• Val u Dobrušky, přírodní amfiteátr.
• Podívejte se někdo do mapy.
• Tady to je.“

13:20
Jsme na místě. Parkuje se auto. Vysedat a na pivo!!!!!
Ještě pořád si myslíte, že je zábavné jezdit někam na fesťáky jako kapela?? A co bylo dál? Prší. Sice ne moc, ale prší. No neva, alespoň se nebudeme pařit v těch sakách.

• „Ahoj, my jsme z Logu.
• Jo, běžte tam za tím, on vám řekne co a jak.
• Ahoj já jsem Ota Kelemen z Logu.
• Jo, ahoj kluci. Pojďte si vyřídit papíry.“

Jo tak to se mi líbí. Všechno vyřízeno hned po příjezdu a bez žádných potíží. Nafasovány lístky na občerstvení a zjištěn čas na hraní. Hrajeme od 15,00. To je slušný a máme na to jen…30 minut !!!
No co už.
Máme trošku zpoždění, ještě se dává dohromady aparát. To se nic neděje, i takové jsou chvilky. Nám je to jedno, ale co lidem??? Zpoždění je skoro hodina. A co na to Češi? Nám je to jedno. Sedíme pod stříškou u piva, dýmky zapáleny a kecáme nesmysly.
Najednou se vyvalí ze šatny mladé slečny. Asi jdou tančit – podle těch sukní. Nic nevidíme, ale slyšíme. Kabáti a Colorado. No divná hudby na country festival, ale lidi se baví. Aparát funguje, pivo je jako křen a všichni jsou spokojeni.

• „Kolik je tam lidí? Je tam, vůbec někdo?
• Jo asi něco přes 100.
• No na takový počasí dobrý. (Pořád prší a prší.)
• Hele, bude 15,00, pojďme se převléct a trošku rozehrát.
• Běž zjistit kde se můžeme převléct.“

Místnost se nakonec našla a my jdeme do „pracovního.“ Na co jsem si leštil boty??? Do toho bahna, no ale to je jedno. Převlečeni jdeme ladit a trošku se rozehrát, stačíme se sotva naladit. „Kluci jdete na to!“ Sotva si stačíme dát 2 věci na rozezpívání.

• „Cože už???
• Hele, vy už jdete hrát, jo?
• No jo, jdeme.
• Tak to si vás jdeme poslechnout, viď?!“

15:30
A teď mezinárodní kapela The Log. Oni mi o sobě kluci nechtěli nic říct, že si to uvedou sami. (Jo, trošku jsme tu slečnu, co to uváděla, nechali v rozpacích a dělali si z ní blázny.)
S aparátem nejsou žádné problémy. Ono když hrajete jako my, tak to venku ani nejde, aby problémy byly. Prší. Hlediště je plné lidí. Všichni se sem přemístili. Jak se hrálo? Myslím, že dobře, ale to musí posoudit lidé, ne my.

16:00
Končíme s programem. Lidé jsou u vytržení. Jásají, tleskají, vyhrožují. Nic se nedá dělat, program jede dál a my zase hurá na pivo.
Popravdě řečeno, ani pořádně nevím, kdo tam hrál a jak hrál. Chtěl jsem si poslechnout ono tanečně hudební sdružení, které si říká MINARET, ale nevyšlo mi to. RaCKu, slyšel jsi Ty nás?? [ RaCeK: hoši, hoši, samozřejmě jsem si vás vychutnal 🙂 ] Ještě stál za povšimnutí Jarda Pertlíček s kapelou. No to se mi povedlo, kousek jsem slyšel.

16:15
Sedíme zase v „civilu“ u piva pod přístřeškem a nástroje jsou v plné pohotovosti. Hraje se. I kolega Pertlíček se připojil. Škoda, že se nepřipojil nikdo jiný. A to tam byli lidi, co umí hrát. Pánové… Pro příště, jo…
Už neprší, ale sere. Kolik lidí je asi v hledišti? Nevím, většina je tady okolo nás. Pojídají, popíjejí, poslouchají….. Ne, že by se jim líbila ta muzika, ale tady neprší, tak co mají dělat?

• „Pánové mám takový pocit, že večer tu diváckou soutěž vyhrajeme.
• Proč si to myslíš?
• Se na ně podívej jak se ksichtí. To je jasný.
• Si nemyslím. Tady hraje spousta kapel a to bude určitě nějaká country nebo folková…. uvidíš.“

Každý divák dostal ke vstupence nějaký nesmysl a pak jej přiřadil ke kapele, která se mu líbila. Myslím, že to bylá dobrá volba. A také zajištěna objektivita. Pouze jeden hlas pro toho nejlepšího.

19:??
Asi po 2 hodinách jamování toho necháváme. Hrajou kluci z Plzně. Chvilku poslouchám. Došlo pivo. Přestává pršet. Jdu na nové pivo.

• „Sem to říkal, asi jsme vyhráli.
• Jak to víš?
• Se di podívat. Před podiem jsou tyčky s názvem kapely a ně se to hází.
• Jo jdu…..jednoznačně vedeme. V osm večer hraje vítěz divácké soutěže.
• Kluci, jdeme se převléct, bude osm… Někdo mi klepe na rameno.
• Copak?
• Heleď, vyhráli jste. Budete hrát.
• Kdy?
• Teď hned.
• Se jen převlečeme, takto tam nemůžeme.“

20:??
Opět na podiu. Plné hlediště. Přebíráme cenu. Krásně broušené skleničky. Vyhráváme s počtem hlasů 45, což při 120 lidech není vůbec špatné. Díky moc lidičky za Vaši obrovskou přízeň a jde se na věc. Lidé bouří, jásají, tleskají, pořadatelé jsou asi spokojeni.

• “ Hrajete 3 písničky.
• No to určitě, alespoň těch 30 minut. Sem se nepřevlíkal, abych se hned vyslíkl.“

Po půl hodině nás vytláčí z podia. Program jede dál. Všichni jsou spokojeni, alespoň si to myslím. Děkujeme za cenu a tradá na pivo a asi už i k domovu.
Staví se u nás ještě Jarda a domlouváme se, že na tuto akci uděláme článek do listů oba dva. Jsem zvědav, jaký bude jeho pohled. Já moc veliký nemám. V podstatě jsem nic neviděl. Ještě se poznávám s RaCKem. Domlouváme se na spolupráci i na webu www.bgcz.net. Proč ne? Takže bude to i na netu, ať to stojí za to a počtou si i ti, co nejsou členy BA ČR.

??:??
Odjezd. Jede se ještě do Parlamentu, čekají tam na nás a trošku se bude hrát.

22:50
Parlament ( hospoda ) v Lašťanech. Pivo na stole. Úmorná cesta za námi. Dobrý pocit z načaté nové sezóny. Jen tak dál. Únava je znát, nikomu se už nic nechce, ještě ze 2 piva a jde se spát.

Okolo půlnoci
Uleháme a usínáme spánkem spravedlivých.

Neděle 7:30
Už jsme vzhůru. Kafé po ránu a nějaké to BG video. Tož aj to naše, co se včera hrálo…

9:00
Vše je zase naloženo v autě a my jedeme k domovu. Nejdříve do Olmiku vysadit Jirku, pak do Určic zavést Jaryna a nakonec mne.

10:30
Jsem doma. Kluci pokračují na Slovensko. Já zalehám a ještě 2 hodinky spím.

17:00
Sedím u počítače, poslouchám nějaký ten BG a píšu.

18:30
Konec vše je napsáno. Pošlu to tam kam chci a těším se na další psaní ohledně dalšího fesťáku.

Shrnutí
Jeďte se podívat příští rok do Valů u Dobrušky na Orlické ozvěny. Stojí to za to. Mají dobré pivo, výborné fazole, skvělé pečené prasátko, kapely jsou různorodé a každý si přijde na to své. Krásný amfiteátr, kde se dá sedět i při dešti a krásná příroda. Navíc parta nadšenců, kteří to dělají pro vaše potěšení. Jo a abych nezapomněl… krásná slečna moderátorka. Proč jsem jen musel domůůůůů???